Přední strana etiopské jednoty Patriots - Ethiopian Unity Patriots Front - Wikipedia

Přední strana etiopské jednoty Patriots
VůdciThowath Pal Chay
Data provozuC. 1993-současnost
Hlavní sídlojižní Súdán[2]
IdeologieEtiopský nacionalismus
Proti-etnický federalismus
Demokracie
Nuer domorodost
ČástEtiopská lidová vlastenecká fronta
Spojenci Eritrea
 jižní Súdán
Bitvy a válkyKonflikty v oblasti afrického mysu Horn

Súdánské konflikty

Předcházet
Derg /PDRE zbytky

The Přední strana etiopské jednoty Patriots (zkráceně EUPF) je politická strana a militantní povstalecká organizace, která vedla povstání proti Etiopský vláda od roku 1993 do roku 2012. Tvoří ji bývalí úředníci Derg režimu byl EUPF většinou aktivní v etiopských zemích Region Gambela stejně jako východní Súdán a jižní Súdán. Skupina souhlasila s příměřím s etiopskou vládou v roce 2012 a oficiálně ukončila své povstání v roce 2016. EUPF však zůstává aktivní a její ozbrojené křídlo se údajně podílelo na Jihosúdánská občanská válka, i když do jaké míry je sporný.

název

Oficiálně nazývaná „Fronta etiopské jednoty vlastenců“ (zkráceně „EUPF“),[1][2] organizace je známá také pod různými podobnými jmény, včetně „Ethiopian Unity Patriotic Front“,[3][4] "Etiopská sjednocená vlastenecká fronta"[5] a „Etiopská vlastenecká sjednocená fronta“ („EPUF“).[6][7][8] Ozbrojené křídlo EUPF se jmenuje „Armáda etiopské jednoty vlastenců“.[1]

Dějiny

Založení a časná aktivita

Frontu etiopské jednoty vlastenců založili etničtí Nuer bývalí úředníci Mengistu Haile Mariam je Derg režim.[6][7] Předseda povstalecké skupiny, Thowath Pal Chay, byl významným členem Dergu. Sloužil jako Provincie Illubabor guvernér v 80. letech,[9] šéf bezpečnosti provincie od roku 1981 do roku 1985, as Dělnická strana tajemník v letech 1985 až 1987 a jako první tajemník pro západní Etiopii, jakož i člen Rady obrany národní bezpečnosti a národní shromáždění z roku 1987. V té době navazoval kontakty s Súdánské lidové osvobozenecké hnutí (SPLM), separatistická povstalecká skupina aktivní v sousední Súdán. Když se režim Mengistu Haile Mariam v roce 1991 zhroutil v důsledku Etiopská občanská válka, Pal uprchl do zahraničí. Nakonec se usadil Keňa, a shromáždili několik dalších bývalých úředníků Dergů, aby uspořádali povstání proti nové etiopské vládě pod Meles Zenawi. EUPF zahájila svůj boj kolem roku 1993.[3][4]

Vláda Zenawi následně skupinu označila jako teroristická organizace. Jeden údajný člen EUPF, Assefa Maru, byl zabit etiopskými bezpečnostními silami v roce Addis Abeba v květnu 1997. Maru byla aktivní v Etiopské sdružení učitelů (ETA) a také etiopské sdružení pro lidská práva, obě civilní organizace, o nichž je známo, že jsou vůči Zenawi kritické. Ačkoli vláda tvrdila, že Maru odolal zatčení během razie v kancelářích ETA a tajně hromadil zbraně, opoziční skupiny a organizace pro lidská práva Maruovu smrt odsoudily. Někteří dokonce tvrdili, že byl přímo zavražděn a že bezpečnostní síly byly v úkrytech ETA zasazeny bezpečnostními silami.[10]

Povstání v Etiopii

Region Gambela (červená) byla centrem povstání EUPF v Etiopie

Původně se sídlem v Súdán,[7] EUPF zahájil plnou vzpouru v západní Etiopii, nejdůležitější v roce Region Gambela, na konci 90. let.[6][11] Od tohoto bodu se opakovaně dokázalo zmocnit vesnic podél etiopsko-súdánské hranice uprostřed těžkých střetů s etiopskou armádou.[6] Skupina se spojila s Eritrea,[11][12] a byl následně vybaven základnami,[13] zbraně a výcvik u Eritrejská armáda.[11] EUPF se připojila k Eritrejcům Etiopská lidová vlastenecká fronta aliance rebelů v roce 2000,[5] a byl schopen zachytit a držet Akobo v západní Gambele ve stejném roce.[8] Skupina poté rozšířila své operace a zasáhla Oromo konflikt[13] a pokouší se spojit s jinou etiopskou povstaleckou frakcí, Oromo Liberation Front.[4]

Etiopská armáda zahájila ofenzívu, jejímž cílem bylo znovuzískání Akobo z EUPF v srpnu 2004, ale tato operace zpočátku nedokázala dosáhnout pokroku kvůli obtížnému terénu. Místo toho povstalci EUPF dokonce rozšířili svou územní kontrolu zahájením úspěšných protiútoků[8] a shromáždění místních kmenů Nuerů.[13] The Eritrejské letectvo podpořil rebely v Akobu přepravou nově vycvičených povstaleckých jednotek z Eritreje do oblasti Gambela. EUPF následně zahájila vpády do Provincie Kaffa a jižní Region Oromia, ale rozsah jejich působnosti byl jen velmi omezený kvůli nedostatečné podpoře EUPF ze strany civilistů mimo Gambelu.[13] V následujících letech ztratila EUPF svá území a upadala jako vojenská síla.[14]

Postupem času proběhlo několik mírových rozhovorů mezi EUPF a etiopskou vládou zprostředkovaných jižním Súdánem, Uganda a Keňa. Většina z nich selhala[3] než povstalecká skupina souhlasila s příměřím v roce 2012.[3] Do roku 2015 byl EUPF v Etiopii „vojensky neaktivní“ a místo toho se snažil dosáhnout svých cílů prostřednictvím politický aktivismus.[14] Mírová dohoda o 8 bodech byla podepsána v listopadu 2016. Pal následně uvedl, že EUPF ukončil svůj ozbrojený boj,[1][15] a že bojovníci mise EUPF se sídlem v Súdánu a Eritreji by se pokojně vrátili do Etiopie.[16] Tato dohoda byla později kritizována prvky EUPF, kteří tvrdili, že Pal se rozhodl souhlasit, než dostatečně konzultoval zbytek povstaleckého vedení.[2] Pal se přestěhoval do a následně začal pracovat v hlavním městě Etiopie Addis Abeba.[9]

Činnost v Súdánu a jižním Súdánu

Další informace: Jihosúdánská občanská válka

Zatímco se EUPF neúspěšně pokusila svrhnout etiopskou vládu, starým spojencům Súdánského lidového osvobozeneckého hnutí Thowath Pal Chay se v roce 2011 podařilo dosáhnout nezávislosti Jižního Súdánu od Súdánu.[17] V zemi nadále působila řada odštěpovacích skupin SPLM a povstaleckých frakcí, avšak v boji proti nové jihosúdánské vládě za prezidenta Salva Kiir Mayardit. Jedním z nich byl Demokratické hnutí v Jižním Súdánu pod bývalým Súdánská lidová osvobozenecká armáda Všeobecné George Athor který zahájil povstání v roce 2010.[18] Do roku 2011 Athor údajně koupil zbraně od EUPF v roce Jonglei. To nebylo možné nezávisle potvrdit.[19] Jeho vzpoura se zhroutila poté, co byl zabit v prosinci 2011,[20] ale o dva roky později, a plná občanská válka vypuklo mezi prezidentem Kiirem a viceprezidentem Riek Machar kdo tvořil SPLM / A-IO hnutí rebelů. Objevila se různá obvinění, že EUPF byla zapojena do tohoto konfliktu a bojovala za Kiirovu vládu proti Macharovým silám.[3][11]

Přestože EUPF popřela ozbrojený zásah v jihosúdánské občanské válce a naléhavě žádala, aby strany občanské války dospěly k porozumění, je známo, že je vůči Macharovi nepřátelský kvůli jeho údajné podpoře etiopské vládě.[3] EUPF dále připustila, že je podporována Kiirovou vládou.[2] Podle SPLM / A-IO pomohly etiopské povstalecké jednotky pod vedením Thowath Pal Chay jihosúdánské vládní ofenzivě v Region horního Nilu počátkem roku 2015.[11][21] Pal tato tvrzení odmítl a uvedl, že „nemá zájem zabíjet mezi bratry, kteří s naší podporou bojovali za jejich svobodu“.[14] K Macharovi však zůstal kritický a v únoru 2016 obvinil jeho vzpouru z nárůstu kmenového násilí v oblasti Gambela.[22]

Úředníci jihosúdánských zpravodajských služeb údajně v květnu 2017 zatkli šest členů EUPF a obvinili je z účasti na nelegálním obchodu se zbraněmi s jihosúdánskými. Mathiang Anyoor milice. Thowath Pal Chay tvrdil, že za zatčení byl odpovědný mluvčí EUPF Pal Ojulu. Ojulu odpověděl tím, že obvinil Thuwath Pal Chaye, že stojí za těmito nelegálními obchody, a že vyzbrojuje Anuak mladí připravit nové povstání proti etiopské vládě.[2][23] Na konci roku 2017 Pal obvinil SPLM / A-IO z náboru Etiopanů do jejich řad a Riaka ze zvýšení regionálního napětí, zatímco „bojoval za zničení Jižního Súdánu“.[24] Mluvčí SPLM / A-IO tato tvrzení popřel a v reakci na to obvinil EUPF ze spolupráce s Kiirovou vládou.[25]

Organizace

Generál Thowath Pal Chay působí jako předseda a vrchní velitel EUPF,[1][4] a také slouží jako člen rady vedení skupiny. Oficiálním mluvčím je plukovník Pal Ojulu. Od roku 2012 se mezi Thowathem Pal Chayem a ostatními veliteli EUPF objevily spory ohledně stylu vedení bývalého.[2]

Ideologie

EUPF tvrdí, že „věří v demokracii a právní stát“,[3] a uvedla, že jejím záměrem je zajistit unitární, mírumilovnou a inkluzivní Etiopii.[3][14] Pal potvrdil, že jeho síly jsou vehementně proti etnická federalizace Etiopie pod Zenawi a oddělení Etiopie a Eritreje.[14][16] Argumentoval tím, že federalismus je problematický, protože „někteří Etiopané se dnes [...] nepovažují za Etiopany. Považují se za etnická společenství ve svých oblastech“, což vede k etnickému napětí a násilí.[22]

Přes oficiální odpor proti sektářství,[14] EUPF je „čistě záležitost Nuer“,[13] a obecně bojuje za zájmy Nuer. Během své vzpoury shromáždilo za svou příčinu jen velmi malý počet bojovníků z jiných etnických skupin. A co je nejdůležitější, Eritrea některé poskytla Oromo, Amhara a Tigrean rekruty do EUPF v roce 2004 a povstalecká skupina měla také několik militantů Anuak v té době mezi jejími řadami.[13]

Reference

  1. ^ A b C d E „Thowath Pal Chay z (EPPF) Arbegnoch Ginbar souhlasí s ukončením boje proti Etiopii“. Gambella Star. 3. listopadu 2016. Citováno 22. března 2019.
  2. ^ A b C d E F "Šest jednoty Patriot Front etiopských rebelů zatčen v Jubě". Gambella Media. 9. května 2017. Citováno 22. března 2019.
  3. ^ A b C d E F G h „Etiopští rebelové popírají, že by se postavili na stranu konfliktu v jižním Súdánu!“. Nyamile. 25. října 2014. Citováno 25. ledna 2019.
  4. ^ A b C d Dak, James Gatdet (23.06.2009). „Etiopští rebelové opouštějí Jižní Súdán, protože mírová iniciativa selhala“. Súdánský tribun. Archivováno od původního dne 2020-12-17. Citováno 2020-12-17.
  5. ^ A b Shinn & Ofcansky (2013), str. xxxi.
  6. ^ A b C d Gagnon, Clough & Ross (2005), s. 8–9.
  7. ^ A b C Borchgrevink (2010), str. 220.
  8. ^ A b C „Etiopská armáda bojuje proti povstalecké skupině na západě: zpráva“. Súdánský tribun. 4. srpna 2004. Citováno 2. dubna 2019.
  9. ^ A b Carver a kol. (2020), str. 44.
  10. ^ Lauderdale, Zegeye & Toggia (2000), str. 55.
  11. ^ A b C d E Arensen (2015), str. 25.
  12. ^ Gagnon, Clough & Ross (2005), str. 9.
  13. ^ A b C d E F WRITENET (2004), str. 8.
  14. ^ A b C d E F „Vůdce etiopské opozice popírá podporu Jižního Súdánu proti rebelům“. Súdánský tribun. 7. dubna 2015. Citováno 6. dubna 2019.
  15. ^ „Etiopská vláda podepisuje mírovou dohodu s Frontou jednoty vlastenců“. Novinky Ezega. 4. listopadu 2016. Citováno 2. dubna 2019.
  16. ^ A b „Nejvyšší etiopský vůdce rebelů z regionu Gambella se připojil k vládě“. Súdánský tribun. 12. září 2016. Citováno 6. dubna 2019.
  17. ^ LeBrun (2012), str. 1.
  18. ^ LeBrun (2012), s. 5–7.
  19. ^ LeBrun (2012), str. 7.
  20. ^ LeBrun (2012), str. 6.
  21. ^ „Povstalci ze S. Súdánu obviňují vládu z podpory etiopských rebelů“. Súdánský tribun. 18. března 2015. Citováno 6. dubna 2019.
  22. ^ A b Salem Solomon (18. února 2016). „Sledování zdroje etnických střetů v etiopské oblasti Gambella“. Hlas Ameriky. Citováno 6. dubna 2019.
  23. ^ „Súdánské úřady zatkly etiopské rebely v Jubě“. Súdánský tribun. 9. května 2017. Citováno 6. dubna 2019.
  24. ^ Carver a kol. (2020), str. 44–45.
  25. ^ „Jihosúdánští rebelové popírají nábor etiopských občanů“. Súdánský tribun. 7. října 2017. Citováno 2. dubna 2019.

Citované práce