Estudios San Miguel - Estudios San Miguel

Estudios San Miguel
PrůmyslFilmová produkce
Založený1937
ZakladatelMiguel Machinandiarena
ZaniklýC. 1957
Hlavní sídlo
Buenos Aires
,
Argentina

Estudios San Miguel (San Miguel Studios) byl argentinský filmové studio, které působilo ve 40. a na počátku 50. let. Prosperovala během zlatého věku Kino Argentiny, a na svém vrcholu byl jedním z hlavních studií v Buenos Aires. Žánry se pohybovaly od hudební komedie až po kostýmní drama a gaucho thriller. Filmy v ceně La guerra gaucha (Gaucho válka 1942), koprodukci s Artistas Argentinos Asociados a komedie Juvenilia (1943), oba získali několik významných ocenění. Eva Duarte, brzy se stane první dámou Argentiny jako Eva Perón, se objevil ve dvou filmech studia v roce 1945. Studio se finančně přetížilo a po roce 1952 ukončilo výrobu.

Dějiny

Estudios San Miguel byla založena a vlastněna Miguel Machinandiarena (1899–1975).[1]Machinandiarena byla Baskičtina z Navarra který emigroval do Argentiny v roce 1915.[2]Jeho rodina byla velmi bohatá, měla velké investice do nemovitostí a kontrolovala Casino de Mar del Plata.[3]Miguel Machinandiarena založil společnost v roce 1937 se svými bratry Narcisem a Silvestrem a začal stavět studia a laboratoře ve městě Bella Vista.[4]

Studio pohltilo SIDE (Sociedad Impresora de Discos Electrofónicos), který byl průkopníkem formátu tango s trilogií filmů, ale nepodařilo se mu vytvořit solidní obchodní model.[5]V roce 1940 Estudios San Miguel zahájila svoji první výrobu, Petróleo, režie Arturo S. Mom.[6]Machinandiarena byl jedním z velkých propagátorů argentinského filmového průmyslu.[7]Studio bylo na chvíli jednou z největších argentinských filmových společností.[8]

Italský režisér Catrano Catrani, který emigroval do Argentiny v roce 1937, se stal uměleckým vedoucím studia.[9]Spolu s dalšími režiséry ve studiu mu pomáhala Catraniho manželka Vlasta Lah, která později režírovala Las Furias (1960) a Las modelos (1963).[10]Scénograf a později režisér Ralph Pappier navrhl sady La guerra gaucha (1942), En el viejo Buenos Aires (1942) a Madame Bovaryová (1947) .V roce 1944 vytvořil Pappier první oddělení speciálních efektů pro studio. Pappier a Homero Manzi vyrobeno Pobre, me madre querida v roce 1948.[11]Peruánský básník a autor César Miró byl technickým poradcem ve studiu od roku 1944 do roku 1953, kdy se přestěhoval do Paramount Pictures v Hollywoodu.[12]

Sebastián Chiola a Amelia Bence v La guerra gaucha (1942)

Budoucí producent a režisér Hector Olivera do studia nastoupil jako asistent v roce 1947. Později se přestěhoval do Artistas Argentinos Asociados a poté se stal spoluzakladatelem společnosti Aries Cinematográfica Argentina v roce 1956.[13]Scénář, producent a režisér Enrique Carreras do studia nastoupil, když byl velmi mladý. Později založil Productora Cinematográfica General Belgrano v roce 1949 a režíroval svůj první film, El mucamo de la niña v roce 1951.[14]

Poslední produkce studia byla uvedena v roce 1952. K 31. prosinci 1954 mělo studio dluh více než šest milionů pesos.[15]

Známé filmy

Enrique Diosdado a Delia Garcés v La dama duende (1944)

La guerra gaucha (1942) byla adaptací románu od Miguel de Unamuno.[16]Partneři v Artistas Argentinos Asociados se rozhodli natočit film z vlastních prostředků, které se ukázaly jako nedostatečné, a proto museli uzavřít partnerství se studiem San Miguel Studios a v některých oblastech dříve prodat výstavní práva k filmu. Tato rozhodnutí jim umožnila natočit film s „o něco menším napínáním opasku, ale bez rozruchu“.[17]Film byl natočen téměř výhradně v rámci Estudios San Miguel kromě dvou scén v deltě Tigre v Río de la Plata.[16]Film získal tři ocenění Silver Condor, včetně Nejlepší film,[18] Nejlepší režisér (Lucas Demare ),[19] a Nejlepší adaptovaný scénář (Ulyses Petit de Murat a Homero Manzior).[19]

Komediální drama z roku 1943 Juvenilia režíroval Augusto César Vatteone.[20]Na Ocenění Asociace argentinských filmových kritiků 1944 film vyhrál Silver Condor Award za nejlepší film.[18]The Argentinská akademie kinematografických umění a věd udělil studiu cenu „Nejlepší film“ Juvenilia (1943), La dama duende (1945) a Los isleros (1951).[21]Studio mělo v roce 1944 potíže s cenzory El fin de la noche (Konec noci) který byl anti-nacistický, zatímco Argentina byla během roku neutrální druhá světová válka (1939–45).[22]

Muzikál z roku 1945 La cabalgata del circo (Cirkusová kavalkáda) bylo vozidlo pro ženskou hvězdu okamžiku, Libertad Lamarque. Díky jejímu výkonu si film získal obrovské publikum. Součástí filmu byla i Eva Duarte, která se brzy stala Eva Perón jako manželka prezidenta Argentiny, v menší roli.[23]Eva dorazila pozdě do studia a přerušila natáčení, kdykoli ji chtěli telefonovat, aniž by si režisér troufal stěžovat si.[24]Díky účasti Evy však Machinandiarena mohla získat celuloid od ministerstva obrany vojenské vlády.[23]Později v roce 1945 hrála María Eva Duarte La Pródiga (Marnotratný3. srpna 1946 Machinandiarena podepsal všechna práva k tomuto filmu prezidentově manželce.[25]

V roce 1945 studio produkovalo La dama duende (Fantomová dáma), produkoval Machinandiarena a režíroval Luis Saslavsky, založený na komedii maskování a dýky ze 17. století Pedro Calderón de la Barca. Ředitel a vedoucí dáma, Delia Garcés byli Argentinci. Jinak film natočili španělští republikánští uprchlíci, včetně scénáře, výzdoby, kinematografie a hlavních aktérů.[26]

Filmografie

Poznámky

  1. ^ Borrás 2006, str. 16.
  2. ^ Elena 2005, str. 16.
  3. ^ Gilbert 2011, PT97.
  4. ^ Academia Nacional de la Historia Argentina 2003, str. 260.
  5. ^ Elena & Diaz L — opez 2012, str. 41-42.
  6. ^ Plazaola 1989, str. 140.
  7. ^ Girona i Albuixec a Fernanda Mancebo 1995, str. 228.
  8. ^ Cirio 2012, str. 56.
  9. ^ Plazaola 1989, str. 48.
  10. ^ Plazaola 1989, str. 119.
  11. ^ Plazaola 1989, str. 156.
  12. ^ Coll 1974, str. 430.
  13. ^ Plazaola 1989, str. 150.
  14. ^ Plazaola 1989, str. 46.
  15. ^ Kriger 2009, str. 97.
  16. ^ A b Ricagno & Bence 2001, str. 90.
  17. ^ Zolezzi 2006, str. 70.
  18. ^ A b Los ganadores, año por año.
  19. ^ A b Oliveri 1994, str. 60.
  20. ^ Juvenilia - Cinenacional.com.
  21. ^ ARCHIVO · Premios A yeares 1941 - 1953.
  22. ^ Contreras 2003, str. 88.
  23. ^ A b Coscia 2012, str. 163.
  24. ^ Morató 2010, PT156.
  25. ^ Gutierrez Pechemiel 2005, str. 69.
  26. ^ Barnard & Rist 2013, str. 22.

Zdroje

externí odkazy