Estudios San Miguel - Estudios San Miguel
Stále od Cuando la primavera se equivoca (1944) | |
Průmysl | Filmová produkce |
---|---|
Založený | 1937 |
Zakladatel | Miguel Machinandiarena |
Zaniklý | C. 1957 |
Hlavní sídlo | , Argentina |
Estudios San Miguel (San Miguel Studios) byl argentinský filmové studio, které působilo ve 40. a na počátku 50. let. Prosperovala během zlatého věku Kino Argentiny, a na svém vrcholu byl jedním z hlavních studií v Buenos Aires. Žánry se pohybovaly od hudební komedie až po kostýmní drama a gaucho thriller. Filmy v ceně La guerra gaucha (Gaucho válka 1942), koprodukci s Artistas Argentinos Asociados a komedie Juvenilia (1943), oba získali několik významných ocenění. Eva Duarte, brzy se stane první dámou Argentiny jako Eva Perón, se objevil ve dvou filmech studia v roce 1945. Studio se finančně přetížilo a po roce 1952 ukončilo výrobu.
Dějiny
Estudios San Miguel byla založena a vlastněna Miguel Machinandiarena (1899–1975).[1]Machinandiarena byla Baskičtina z Navarra který emigroval do Argentiny v roce 1915.[2]Jeho rodina byla velmi bohatá, měla velké investice do nemovitostí a kontrolovala Casino de Mar del Plata.[3]Miguel Machinandiarena založil společnost v roce 1937 se svými bratry Narcisem a Silvestrem a začal stavět studia a laboratoře ve městě Bella Vista.[4]
Studio pohltilo SIDE (Sociedad Impresora de Discos Electrofónicos), který byl průkopníkem formátu tango s trilogií filmů, ale nepodařilo se mu vytvořit solidní obchodní model.[5]V roce 1940 Estudios San Miguel zahájila svoji první výrobu, Petróleo, režie Arturo S. Mom.[6]Machinandiarena byl jedním z velkých propagátorů argentinského filmového průmyslu.[7]Studio bylo na chvíli jednou z největších argentinských filmových společností.[8]
Italský režisér Catrano Catrani, který emigroval do Argentiny v roce 1937, se stal uměleckým vedoucím studia.[9]Spolu s dalšími režiséry ve studiu mu pomáhala Catraniho manželka Vlasta Lah, která později režírovala Las Furias (1960) a Las modelos (1963).[10]Scénograf a později režisér Ralph Pappier navrhl sady La guerra gaucha (1942), En el viejo Buenos Aires (1942) a Madame Bovaryová (1947) .V roce 1944 vytvořil Pappier první oddělení speciálních efektů pro studio. Pappier a Homero Manzi vyrobeno Pobre, me madre querida v roce 1948.[11]Peruánský básník a autor César Miró byl technickým poradcem ve studiu od roku 1944 do roku 1953, kdy se přestěhoval do Paramount Pictures v Hollywoodu.[12]
Budoucí producent a režisér Hector Olivera do studia nastoupil jako asistent v roce 1947. Později se přestěhoval do Artistas Argentinos Asociados a poté se stal spoluzakladatelem společnosti Aries Cinematográfica Argentina v roce 1956.[13]Scénář, producent a režisér Enrique Carreras do studia nastoupil, když byl velmi mladý. Později založil Productora Cinematográfica General Belgrano v roce 1949 a režíroval svůj první film, El mucamo de la niña v roce 1951.[14]
Poslední produkce studia byla uvedena v roce 1952. K 31. prosinci 1954 mělo studio dluh více než šest milionů pesos.[15]
Známé filmy
La guerra gaucha (1942) byla adaptací románu od Miguel de Unamuno.[16]Partneři v Artistas Argentinos Asociados se rozhodli natočit film z vlastních prostředků, které se ukázaly jako nedostatečné, a proto museli uzavřít partnerství se studiem San Miguel Studios a v některých oblastech dříve prodat výstavní práva k filmu. Tato rozhodnutí jim umožnila natočit film s „o něco menším napínáním opasku, ale bez rozruchu“.[17]Film byl natočen téměř výhradně v rámci Estudios San Miguel kromě dvou scén v deltě Tigre v Río de la Plata.[16]Film získal tři ocenění Silver Condor, včetně Nejlepší film,[18] Nejlepší režisér (Lucas Demare ),[19] a Nejlepší adaptovaný scénář (Ulyses Petit de Murat a Homero Manzior).[19]
Komediální drama z roku 1943 Juvenilia režíroval Augusto César Vatteone.[20]Na Ocenění Asociace argentinských filmových kritiků 1944 film vyhrál Silver Condor Award za nejlepší film.[18]The Argentinská akademie kinematografických umění a věd udělil studiu cenu „Nejlepší film“ Juvenilia (1943), La dama duende (1945) a Los isleros (1951).[21]Studio mělo v roce 1944 potíže s cenzory El fin de la noche (Konec noci) který byl anti-nacistický, zatímco Argentina byla během roku neutrální druhá světová válka (1939–45).[22]
Muzikál z roku 1945 La cabalgata del circo (Cirkusová kavalkáda) bylo vozidlo pro ženskou hvězdu okamžiku, Libertad Lamarque. Díky jejímu výkonu si film získal obrovské publikum. Součástí filmu byla i Eva Duarte, která se brzy stala Eva Perón jako manželka prezidenta Argentiny, v menší roli.[23]Eva dorazila pozdě do studia a přerušila natáčení, kdykoli ji chtěli telefonovat, aniž by si režisér troufal stěžovat si.[24]Díky účasti Evy však Machinandiarena mohla získat celuloid od ministerstva obrany vojenské vlády.[23]Později v roce 1945 hrála María Eva Duarte La Pródiga (Marnotratný3. srpna 1946 Machinandiarena podepsal všechna práva k tomuto filmu prezidentově manželce.[25]
V roce 1945 studio produkovalo La dama duende (Fantomová dáma), produkoval Machinandiarena a režíroval Luis Saslavsky, založený na komedii maskování a dýky ze 17. století Pedro Calderón de la Barca. Ředitel a vedoucí dáma, Delia Garcés byli Argentinci. Jinak film natočili španělští republikánští uprchlíci, včetně scénáře, výzdoby, kinematografie a hlavních aktérů.[26]
Filmografie
- Petróleo 1940
- Melodías de América (Melodies of America) Hudební komedie, 1942
- En el viejo Buenos Aires (Ve starém Buenos Aires) Komedie, 1942
- Eclipse de sol (Zatmění Slunce) 1943
- Casa de muñecas (Dům pro panenky) 1943
- Los hombres las prefieren viudas (Muži preferují vdovy), 1943
- Juvenilia Komediální drama, 1943
- Cuando florezca el naranjo (Když pomeranče kvetou) 1943
- Los hijos umělé (Umělé děti) 1943
- Tres hombres del río (Tři muži řeky) Kriminální drama, 1943
- El fin de la noche (Konec noci) Drama, 1944
- Cuando la primavera se equivoca (Když jaro udělá chybu) 1944
- La cabalgata del circo (Cirkusová kavalkáda) Hudební, 1945
- La pródiga (Marnotratný) 1945
- La dama duende (Fantomová dáma), 1945
- Camino del infierno (Cesta do pekla) Drama, 1946
- Las tres ratas (Tři krysy) Drama, 1946
- Milagro de amor (Zázrak lásky) 1946
- Romantický muzikál (Hudební románek) Hudební komedie, 1947
- Madame Bovaryová Drama, 1947
- La cumparsita (Malá přehlídka) 1947
- La senda oscura (Temná cesta) 1947
- Vacaciones (Prázdniny) Romantická komedie, 1947
- Don Bildigerno de Pago Milagro 1948
- La serpiente de cascabel (Chřestýš) Komedie, 1948
- Pobre, mi madre querida (Moje ubohá milovaná matka) Hudební komedie, 1948
- Historia del 900 (Příběh devadesátých let ) Hudební, 1949
- El extraño caso de la mujer asesinada (Zvláštní případ zavražděné ženy) 1949
- La barra de la esquina (Rohová lišta) 1950
- El último payador 1950
- Los árboles mueren de pie (Stromy umírají) 1951
- Los isleros (Ostrované) 1951
- Buenos Aires, mi tierra querida (Buenos Aires, má milovaná země) 1951
- Si muero antes de despertar (If I Die Before I Wake) 1952
- Žádné abras nunca esa puerta (Nikdy neotvírejte ty dveře), Thriller, 1952
Poznámky
- ^ Borrás 2006, str. 16.
- ^ Elena 2005, str. 16.
- ^ Gilbert 2011, PT97.
- ^ Academia Nacional de la Historia Argentina 2003, str. 260.
- ^ Elena & Diaz L — opez 2012, str. 41-42.
- ^ Plazaola 1989, str. 140.
- ^ Girona i Albuixec a Fernanda Mancebo 1995, str. 228.
- ^ Cirio 2012, str. 56.
- ^ Plazaola 1989, str. 48.
- ^ Plazaola 1989, str. 119.
- ^ Plazaola 1989, str. 156.
- ^ Coll 1974, str. 430.
- ^ Plazaola 1989, str. 150.
- ^ Plazaola 1989, str. 46.
- ^ Kriger 2009, str. 97.
- ^ A b Ricagno & Bence 2001, str. 90.
- ^ Zolezzi 2006, str. 70.
- ^ A b Los ganadores, año por año.
- ^ A b Oliveri 1994, str. 60.
- ^ Juvenilia - Cinenacional.com.
- ^ ARCHIVO · Premios A yeares 1941 - 1953.
- ^ Contreras 2003, str. 88.
- ^ A b Coscia 2012, str. 163.
- ^ Morató 2010, PT156.
- ^ Gutierrez Pechemiel 2005, str. 69.
- ^ Barnard & Rist 2013, str. 22.
Zdroje
- Academia Nacional de la Historia Argentina (2003). Nueva Historia de la Nación Argentina. Buenos Aires: GeoPlaneta.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „ARCHIVO · Premios A yeares 1941 - 1953“ (ve španělštině). Academia de Artes y Ciencias Cinematográficas. Archivovány od originál dne 2014-05-31. Citováno 2014-05-30.
- Barnard, Timothy; Rist, Peter (21.08.2013). Jihoamerické kino: Kritická filmografie, L915 -1994. Routledge. ISBN 978-1-136-54548-1. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Borrás, Eduardo (01.01.2006). Las aguas bajan turbias. Redakční Biblos. ISBN 978-950-786-557-2. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Cirio, Norberto Pablo (2012). Rita Montero, memorias de piel morena: una afroargentina en el espectáculo. Redakční Dunken. ISBN 978-987-02-6285-5. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Coll, Edna (1974). Informační index hispanoamericana (ve španělštině). La Editorial, UPR. ISBN 978-0-8477-2012-5. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Contreras, Marily (2003). Niní Marshall: el humor como refugio (ve španělštině). Libros del Zorzal. ISBN 978-987-1081-20-2. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Coscia, Jorge (01.11.2012). Juan y Eva: El amor, el odio y la revolución. La historia de amor jamás contada. Penguin Random House Grupo Editorial Argentina. ISBN 978-950-07-4065-4. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Elena, Alberto (2005). Cruces de destinos. Intercambios cinematográficos entre España y América Latina. Liceus, Servicios de Gestió. ISBN 978-84-9822-220-3. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Elena, Alberto; Diaz Lopez, Marina (07.08.2012). Kino Latinské Ameriky. Wallflower Press. ISBN 978-0-231-50194-1. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gilbert, Isidoro (01.06.2011). La Fede: Alistándose para la revolución. La federación juvenil comunista 1921-2005 (ve španělštině). Penguin Random House Grupo Editorial Argentina. ISBN 978-950-07-3412-7. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Girona i Albuixec, Albert; Fernanda Mancebo, María (1995). El exilio valenciano en América. Obra y memoria (ve španělštině). Universitat de València. ISBN 978-84-370-2312-0. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Gutierrez Pechemiel, Ismael C. (2005). Los bienes del ex dictador. Redakční Dunken. ISBN 978-987-02-1520-2. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- "Juvenilia" (ve španělštině). Cinenacional.com. Citováno 27. května 2014.
- Kriger, Clara (2009). Cine y Peronismo. El estado en escena. Buenos Aires: Siglo XXI Editores. ISBN 978-987-629-085-2.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- „Los ganadores, año por año“ (ve španělštině). Cine.ar. Archivovány od originál dne 13. srpna 2014. Citováno 28. května 2014.
- Morató, Cristina (12. 11. 2010). Divas rebeldes: María Callas, Coco Chanel, Audrey Hepburn, Jackie Kennedy y otras mujeres. Penguin Random House Grupo Editorial España. ISBN 978-84-01-39099-9. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Oliveri, Ricardo García (1994). Lucas Demare (ve španělštině). Centro Editor de América Latina.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Plazaola, Luis Trelles (01.01.1989). South American Cinema / Cine De America Del Sur: Dictionary of Film Makers / Diccionario De Los Productores De Peliculas. La Editorial, UPR. ISBN 978-0-8477-2011-8. Citováno 2015-08-29.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Ricagno, Alejandro; Bence, Amelia (2001). "toda una mujer / une vraie femme". Cinémas d'Amérique Latine (ve španělštině). Lisy Universitaires du Midi (9). JSTOR 42598768.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Zolezzi, Emilio (2006). Noticias del viejo cine criollo (ve španělštině). Buenos Aires: Ediciones Lumiere S.A. ISBN 987-603-018-3.CS1 maint: ref = harv (odkaz)