Ernest Trumpp - Ernest Trumpp

Ernest Trumpp

Ernest Trumpp (13. března 1828 - 5. dubna 1885) byl německý profesor orientálních jazyků na univerzitě v Mnichově a filolog.[1] Poprvé přišel do Indie v padesátých letech 19. století a publikoval vědeckou práci o Sindhi a další západní subkontinentální jazyky. Poté byl vyhledán a poslán do a Paňdžáb region (Britská Indie ) studovat a překládat Sikhská písma Christian misionáři jejichž cílem je porozumět sikhům a tím pomoci jejich přeměně.[2][3][4]

Je autorem prvního Sindhi gramatika oprávněná Sindhská abeceda a gramatika. Také publikoval Paštštinová gramatika nebo jazyk Afghánců ve srovnání s íránskými a severoindickými idiomy.[Citace je zapotřebí ]

Jedno z jeho pozoruhodných a kontroverzních děl bylo založeno na 8leté studii sikh písma, kde filologicky analyzoval a přeložil významnou část knihy Guru Granth Sahib do angličtiny v 70. letech 19. století.[1][3][5] Mnoho členů sikhské komunity považovalo jeho úvodní poznámky k jeho překladu za „extrémně urážlivé“.[6] Podle indologa Marka Juergensmeyera, když odložil ošklivé poznámky Ernesta Trumppa, byl německým lingvistou a jeho roky stipendia, překladů, stejně jako terénních poznámek a diskusí se sikhy v Zlatém chrámu zůstávají cennými referenčními pracemi pro současné vědce.[7]

Životopis

Trumpp se narodil 13. března 1828 v Ilsfeld v Wurtemberg Province (Nyní Bádensko-Württembersko ) v Německu. Stal se Profesor Regius z Orientální jazyky na University of Munich a člen Královská bavorská akademie věd.[1]

Kolem roku 1854 dorazil dovnitř Indie jako misionář sponzorovaný Církevní misijní společností studovat jazyky Indie a připravit gramatiky a glosáře pro použití Christianem misionáři. Tam byl původně umístěn u Karáčí misi, kde se naučil Sindhština. Později byl umístěn v Péšávar, kde studoval Paštštino. V roce 1860 se vrátil do Německa. V 70. letech 19. století byl následně doporučen Robertem Needhamem Custem a hledán ministrem zahraničí Indie pro britskou vládu, aby se vrátil do Indie a pracoval na překladech Sikhské písmo v Lahore (Paňdžáb).[1] V 70. letech 18. století publikoval řadu prací souvisejících se sindhštinou a pandžábským jazykem a texty. Zemřel v roce 1885.

Práce

V Karáčí přeložil Společná modlitební kniha do Perský jazyk v roce 1858. V roce 1866 redigoval a publikoval Shah Jo Risalo, poetický souhrn Shah Abdul Latif Bhittai. Vydal první Sindhi gramatika s názvem Sindhská abeceda a gramatika v roce 1872.[2][3][8][9][10]

Publikoval Gramatika Pushtoo, nebo jazyk Afghánců, ve srovnání s íránskými a severoindickými idiomy v roce 1873 a přeložil většinu posvátných knih sikhů Adi Granth v roce 1870.[3]

Poté, co se v roce 1876 vrátil do Württembergu, věnoval většinu své energie překladu. V roce 1876 přeložil Japji Sahib, Takže Purkh, Sohila, Takže Darh, Majh, Ragové (Siri, Gauri a Jako ), Sloks of Kabir, Shaikh Farid a Guru Tegh Bahadur a Savaiyyas z Bhattů.[Citace je zapotřebí ]

Sikhská písma

Robert Needham Cust, britský koloniální správce a lingvista, navrhl Účetní dvůr z Britská východoindická společnost dne 12. srpna 1857 Kancelář Indie v Londýně by měl zajistit překlad překladu Adi Granth do anglického jazyka. Později Robert Needham doporučil britské vládě Ernesta Trumppa jako nejlépe kvalifikovaného k překladu sikhského písma a historické literatury. V roce 1869 byl Trumpp hledán indickou kanceláří britské vlády, aby tam pracoval Paňdžáb přeložit Sikhská písma do angličtiny.[1]

Trumpp je nadšeně začal studovat a překládat v roce 1870.[11] Po svém počátečním úsilí však uvedl, že nemají cenu překládat v plném rozsahu, protože „myslel si stejných pár nápadů, které se nekonečně opakovaly“. Zjistil, že sikhští granthové, kteří text recitovali na začátku 70. let 20. století, postrádali porozumění a smysl pro smysl.[11] Uvedl, že „sikhové ztratili veškeré učení“ a granthové byli zavádějící.[11] I pro sikhy je jazyk guru Grantha Sahiba považován za archaický a bez tlumočníka těžko srozumitelný.[12] Podle Tonyho Ballantyna necitlivý přístup Ernesta Trumppa, jako je zacházení se sikhským písmem jako s pouhou knihou a foukání doutníkového kouře přes jeho stránky při studiu textu, ho nezalíbil sikhským granthis, kteří jej uctívali jako ztělesnění gurua.[11]

Trumpp po osmi letech studia a výzkumu sikhských písem vydal své překladové a terénní poznámky. V části Úvod popsal sikhské písmo jako „extrémně nesouvislé a povrchní a současně zakomponované do temného a matoucího jazyka, aby tyto nedostatky pokryl. Je to pro nás Occidentals nejbolestivější a téměř omračující úkol , číst pouze jeden hadr ".[11] Podle Arvinda Pal Singha Mandaira, učence sikhismu, Trump kritizoval Adiho Grantha za systematické jednoty.[13]

Trumpp uvedl, že sikhismus byl „reformním hnutím v duchu“, ale „zcela se mu nepodařilo dosáhnout čehokoli, co má skutečný náboženský význam“.[11] Došel k závěru, že většina sikhů nechápe, co znamenají verše jejich písem, ani žádné metafyzické spekulace v nich. Sikhská inteligence, se kterou se setkal během svých let studia, uvedl Trumpp, měl jen „částečné pochopení“ jejich vlastního písma. Většina sikhů ani nepozoruje rahit-nama - sikhský kodex chování, ani se populární představy sikhů nesměly řídit učením v Adi Granth.[11] Šlo spíše o vojenské bratrství s bojovým duchem, inspirované „hlubokou fanatickou nenávistí“ vůči muslimům vzhledem k sikhskému pocitu jejich historie a identity.[11]

Podle sikhského historika Trilochana Singha byly Trumppovy studie a poznámky z koloniální éry „extrémně vulgárními útoky“ na sikhismus, které neoceňovaly sikhskou historii, kulturu a náboženství a odrážely aroganci vědecko-analytické metody. Jeho kritika odrážela zaujatost jeho misijní agendy, která předpokládala, že starokřesťanská písma jsou koherentní, mají správné odpovědi a že všechna ostatní náboženství musí být pohrdána.[14] Trumpův úvod k jeho překladům Adi Grantha odhaluje, že pohrdal písmem a jeho teologií, uvádí sikhistický vědec J. S. Grewal.[4] Podle indologa Marka Juergensmeyera, když odložil ošklivé poznámky Ernesta Trumppa, byl lingvistou a jeho roky stipendia, překladů, stejně jako terénních poznámek a diskusí se sikhy v Zlatém chrámu zůstávají cennými referenčními pracemi pro současné vědce.[15]

Další sikhské texty

V průběhu výzkumu se zdá, že objevil první známý rukopis Puratan Janamsakhi (také hláskoval Janam-sakhi), nejdříve známá biografie Guru Nanak, na Indie kancelářská knihovna, Londýn. Trumpp našel tyto rukopisy mezi rukopisy, které mu byly předány z knihovny indické kanceláře v roce 1872, s poznámkou „v naději, že některé z nich mohou být užitečné v projektu, který vám byl svěřen“. [sic ][2] Přeložil Puratan a Bala Janamsakhi, životy pozdějších [Sikh] guru, včetně popisu jejich učení.[2]

Také napsal několik esejů Život Nanak podle Janam Sakhi, Náčrt života ostatních sikhských guru, Náčrt náboženství sikhů, O složení grantu, a O jazyku a metrech použitých v Granthu.[Citace je zapotřebí ]

Publikace

  • Afghánistán und die Afghánen. V: Allgemeine Zeitung 1878.
  • Gramatika sindhského jazyka.
  • Sindhi Reading Book in the Sanscrit and Arabic Character.
  • Gramatika pastó nebo jazyk Afghánců, ve srovnání s irským a severoindickým idiomem.
  • Slovník bengálského jazyka 2 sv.
  • Ādi Granth: Nebo Písmo svaté sikhů.
  • Kampf Adams.
  • Die Religion der Sikhs.
  • Das Taufbuch der Aethiopischen Kirche: Aetiopisch und Deutsch.
  • Einleitung in das Studium der Arabischen Grammatiker.

Viz také

Reference

  1. ^ A b C d E Trilochan Singh (1994). Ernest Trumpp a W.H. McLeod jako učenci sikhských historických náboženství a kultury. Mezinárodní centrum sikhských studií. str. xv – xvii, 45–49.
  2. ^ A b C d McLeod, W. H. (2009). A až Z sikhismu. Strašák Press. 206–207. ISBN  978-0810868281.
  3. ^ A b C d „Německé příspěvky ke studiu indických regionálních jazyků a sanskrtu - sindhi“. india.diplo.de. Archivovány od originál dne 9. srpna 2012. Citováno 2. srpna 2012. Ernst Trumpp (1828–1885) přišel do Indie v roce 1854, naučil se sindhštinu a mnoho dalších jazyků západních oblastí subkontinentu.
  4. ^ A b J.S. Grewal (1993). John Stratton Hawley a Gurinder Singh Mann (ed.). Studium sikhů: Problémy pro Severní Ameriku. State University of New York Press. 164–165. ISBN  978-0-7914-1426-2.
  5. ^ Adi Granth Ernest Trumpp (1877), WH Allen & Co., Londýn; Poznámky: V této publikaci o 876 stránkách začíná Trumpův překlad v strana 156, zatímco filologické poznámky o jazyce sikhského písma začínají na strana 140
  6. ^ W.H. McLeod (1993). John Stratton Hawley a Gurinder Singh Mann (ed.). Studium sikhů: Problémy pro Severní Ameriku. State University of New York Press. str. 67 poznámka 25. ISBN  978-0-7914-1426-2.
  7. ^ Mark Juergensmeyer (1993). John Stratton Hawley a Gurinder Singh Mann (ed.). Studium sikhů: Problémy pro Severní Ameriku. State University of New York Press. s. 16–17. ISBN  978-0-7914-1426-2.
  8. ^ Schimmel, Annemarie (1976). Mystické dimenze islámu. The Other Press. str. 390. ISBN  9675062045.
  9. ^ Schimmel, Annemarie (2004). The Empire of the Great Mughals: History, Art and Culture. Reaktion Books. str. 318. ISBN  1861891857.
  10. ^ Schimmel, Annemarie (1976). Bolest a milost: Studie dvou mystických autorů muslimské Indie osmnáctého století. BRILL. str. 152. ISBN  9004047719.
  11. ^ A b C d E F G h Tony Ballantyne (2006). Mezi kolonialismem a diasporou: sikhské kulturní formace v imperiálním světě. Duke University Press. str. 52–54. ISBN  0-8223-3824-6.
  12. ^ S. K. Rait (2005). Sikhské ženy v Anglii: jejich náboženská a kulturní víra a sociální praxe (ilustrované vydání). Trentham Books. str. 39. ISBN  9781858563534.
  13. ^ „Sikhism: A Guide for the Matplexed“, autor: Arvind-Pal Singh Mandair, s. 2. 87
  14. ^ Trilochan Singh (1994). Ernest Trumpp a W.H. McLeod jako učenci sikhských historických náboženství a kultury. Mezinárodní centrum sikhských studií. s. 4–5, 73, 295.
  15. ^ Mark Juergensmeyer (1993). John Stratton Hawley a Gurinder Singh Mann (ed.). Studium sikhů: Problémy pro Severní Ameriku. State University of New York Press. s. 16–17. ISBN  978-0-7914-1426-2.

externí odkazy