Erich Abraham - Erich Abraham
Erich Abraham | |
|---|---|
 | |
| narozený | 27. března 1895 Marienburg, Německá říše |
| Zemřel | 7. března 1971 (ve věku 75) Wiesbaden, západní Německo |
| Pohřben | |
| Věrnost |  Německá říše  Výmarská republika  nacistické Německo |
| Servis/ | Německá armáda (Wehrmacht) |
| Roky služby | 1914–45 |
| Hodnost | Generál pěchoty |
| Příkazy drženy | 76. pěší divize Armádní sbor LXIII |
| Bitvy / války | první světová válka druhá světová válka |
| Ocenění | Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy |
Erich Abraham (27. Března 1895 - 7. Března 1971) byl generálem v Wehrmacht z nacistické Německo kdo velí 76. pěší divize pak LXIII Corps na Západní fronta v době druhá světová válka. Byl také příjemcem Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy.
Životopis
Abraham se narodil v roce Marienburg, Východní Prusko v roce 1895. Po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil k vojenské službě první světová válka a následující rok byl uveden do provozu jako Poručíku der Reserve. V roce 1920 byl demobilizován jako čestný Oberleutnant a připojil se k policii. K vojenské službě se vrátil v roce 1935 v hodnosti Hlavní, důležitý. Velel pěchotnímu praporu u 105. pěšího pluku v letech 1936–39 a byl povýšen na Oberstleutnant v roce 1938. V roce 1939 byl převelen k 266. pěšímu pluku a znovu rok velil praporu. V roce 1940 byl jmenován velitelem 230. pěšího pluku a v roce 1941 byl povýšen na Oberst, pokračuje ve vedení tohoto pluku až do roku 1942.[1] Během svého působení ve vedení 230. pěšího pluku mu byl udělen Rytířský kříž Železného kříže.[2]
Dne 17. února 1943 byl jmenován do funkce velitele 76. pěší divize který byl přestavěn ve Francii poté, co byla původní divize zničena v Stalingrad. Byl povýšen na Generálmajor dne 1. června 1943, poté vedl divizi zpočátku do Itálie a poté byl přesunut do Skupina armád Jih na Východní fronta během zimy 1943–44. 1. ledna 1944 byl Abraham povýšen na Generálporučík. Nadále velil divizi v těžkých bojích a během ústupu tváří v tvář Rudá armáda Dněpr – Karpatská ofenzíva a jinak než na krátkou dobu v červenci – srpnu velel divizi až do října 1944.[3] Při velení divizi mu byly uděleny Dubové listy k jeho Rytířskému kříži Železného kříže.[2] Později téhož roku byl jmenován do funkce velitele LXIII Corps. V březnu 1945 byl povýšen na General der Infanterie. Zajat na konci války byl propuštěn v srpnu 1947. Po propuštění žil v Wiesbaden, Západní Německo. Zemřel v roce 1971.[1]
Ocenění
- Železný kříž (1914) 2. třída (2. září 1915) a 1. třída (27. června 1917)[4]
- rakouský Vojenský záslužný kříž 3. třída s válečnou dekorací (20. března 1917)[5]
- Čestný kříž světové války 1914/1918 (1. prosince 1934)[5]
- Cena Wehrmachtu za dlouhou službu 2. třída (2. října 1936)[5]
- Spona na Železný kříž (1939) 2. třída (10. března 1940) a 1. třída (21. června 1940)[4]
- Velký kříž Řád koruny (Rumunsko, 22. června 1942)[4]
- Útočný odznak pěchoty (13. listopadu 1942)[4]
- Německý kříž ve zlatě dne 7. března 1942 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 230[6]
- Rytířský kříž Železného kříže s dubovými listy
- Rytířský kříž dne 13. listopadu 1942 jako Oberst a velitel Infanterie-Regiment 230[2]
- Dubové listy dne 26. června 1944 jako Generálporučík a velitel 76. divize Infanterie[2]
Reference
Citace
Bibliografie
- Mitcham, Samuel W. (2007). Německý pořadí bitev: 1. až 290. pěší divize ve druhé světové válce. Stoh knih. ISBN 978-0-8117-3416-5.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Mitcham, Samuel W. (2008). Panzer Velitelé západní fronty: Němečtí tankové generálové ve druhé světové válce. Stoh knih. ISBN 978-0-8117-4922-0.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Patzwall, Klaus D .; Scherzer, Veit (2001). Das Deutsche Kreuz 1941-1945 Geschichte und Inhaber Band II [Německý kříž 1941 - 1945 Historie a příjemci Svazek 2] (v němčině). Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall. ISBN 978-3-931533-45-8.
- Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturmem a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN 978-3-938845-17-2.
- Thomas, Franz; Wegmann, Günter (1987). Die Ritterkreuzträger der Deutschen Wehrmacht 1939–1945 Teil III: Infanterie Band 1: A – Be [Nositelé Rytířského kříže německého Wehrmachtu 1939–1945 Část III: Pěchotní svazek 1: A – Be] (v němčině). Osnabrück, Německo: Biblio-Verlag. ISBN 978-3-7648-1153-2.
- Thomas, Franz (1997). Die Eichenlaubträger 1939–1945 Pásmo 1: A – K [Nositelé dubových listů 1939–1945 Svazek 1: A – K] (v němčině). Osnabrück, Německo: Biblio-Verlag. ISBN 978-3-7648-2299-6.
| Vojenské úřady | ||
|---|---|---|
| Předcházet Generálporučík Carl Rodenburg | Velitel 76. Infanterie Division 1. dubna 1943 - červenec 1944 | Uspěl Generálporučík Otto-Hermann Brücker |
| Předcházet Generálporučík Otto-Hermann Brücker | Velitel 76. Infanterie Division Srpna 1944-17. Října 1944 | Uspěl Generálporučík Siegfried von Rekowski |
| Předcházet General der Infanterie Friedrich-August Schack | Velitel LXIII. Armeekorps 13. prosince 1944 - 8. května 1945 | Uspěl Žádný |
