Enver Čolaković - Enver Čolaković

Enver Čolaković
Enver Čolaković.jpg
narozený(1913-05-27)27. května 1913
Budapešť, Rakousko-Uhersko
Zemřel18. srpna 1976(1976-08-18) (ve věku 63)
Záhřeb, SR Chorvatsko, Jugoslávie
OdpočívadloHřbitov Mirogoj, Záhřeb, Chorvatsko
obsazeníBásník, spisovatel, novinář
JazykSrbochorvatština, Němec a maďarský[1][2]
NárodnostJugoslávská
Alma materUniverzita v Bělehradě
Univerzita v Záhřebu
DobaPostmoderní
ŽánrPoezie, romány
Pozoruhodné práceThe Legend of Ali-Pasha
Pozoruhodné ceny
  • Matica hrvatska
    1943 The Legend of Ali-Pasha
  • Petőfiho cena
    1970 Překlady maďarských děl
  • Rakouská dekorace pro vědu a umění
    1970 Překlady rakouských děl
ManželkaStella Čolaković
DětiEsad Čolaković, Zlatan Čolaković
webová stránka
www.envercolakovic.com

Enver Čolaković (27 května 1913-18 srpna 1976) byl a Bosenské prozaik, básník a překladatel, nejlépe známý svým románem z roku 1944 The Legend of Ali-Pasha. V pozdějších fázích druhé světové války působil jako kulturní atašé v Nezávislý stát Chorvatsko velvyslanectví v Budapešti. Po válce strávil zbytek svého života v Záhřeb, kde vydal řadu literárních překladů z maďarštiny a němčiny.

Životopis

Narozen v Budapešť v roce 1913 až maďarský matka Ilona (rozená Mednyanszki) a muslimský Bosniak otec Vejsil-beg, Čolaković strávil dětství cestováním po regionu a poté první světová válka usadil se Sarajevo. Byl studentem fyziky a matematiky v Budapešti a historie v Záhřebu. V letech 1931 až 1939 psal Čolaković v maďarském a německém jazyce.[3] V letech 1939 až 1941 byla jeho díla publikována řadou časopisů se sídlem v Sarajevu a Záhřebu, jako např Osvit (Svítání), Hrvatski misao (Chorvatské myšlení), Hrvatski narod (Chorvatský lid), Hrvatsko kolo (Chorvatský okruh) a Novi behar (Nový květ).[1] Čolaković také napsal sérii esejů a recenzí, ve kterých prosazoval práva Bosňané.[3] Jeho komedie Moja žena krpi čarape byl proveden v Sarajevské národní divadlo v roce 1943 a později na Banja Luka Divadlo v roce 1944.[3]

Jeho román The Legend of Ali-Pasha (1944) byl oceněn Maticí hrvatskou (Matrix Croatica) Cena. V roce 1944 byl jmenován kulturním atašé na velvyslanectví spojeneckých os Nezávislý stát Chorvatsko v Budapešti.[1] V rozhovoru z roku 1971 Čolaković uvedl: „Začal jsem psát The Legend of Ali Pasha se specifickým účelem - chránit naše Bosenský jazyk. Ne jazykem denominací nebo národů Bosny, ale jazykem Bosny. Také jsem chtěl znovu vytvořit historické období Bosny. “[3]

Po druhá světová válka byl zatčen v Sarajevu, zadržen v Záhřebu a nakonec propuštěn. Později pracoval jako redaktor ve vydavatelském institutu v Chorvatsku do roku 1946. V letech 1952 až 1954 působil jako redaktor v Chorvatský lexikografický institut. Protože nesměl vydávat originální díla, překládal literární díla z jiných jazyků.[1] Překládal maďarskou, rakouskou a hebrejskou poezii. Pro jeho obrovské tělo překladů do maďarštiny[4] a rakouských autorů mu byla udělena maďarská Petőfiho cena a Rakouská dekorace pro vědu a umění v roce 1970. Překládal romány filmu Ervin Šinko a Gyula Illyés, Zoltán Kodály je oratorium Psalmus Hungaricus a Richard Wagner opera Die Meistersinger von Nürnberg.[5] Spolu se svou manželkou Stellou Čolakovićovou také vytvořil mnoho programů klasické hudby pro rozhlasové vysílání.[6]

Čolaković byl členem Matica hrvatska, Sdružení chorvatských spisovatelů, Asociace literárních překladatelů a jugoslávská pobočka Mezinárodní PEN.[3] Byl mezi spisovateli, kteří podepsali Prohlášení o jménu a postavení chorvatského literárního jazyka.

Enver Čolaković zemřel v Záhřebu 18. srpna 1976 na infarkt. Po něm je pojmenováno náměstí a park v chorvatském Záhřebu a ulice v Sarajevu a několik škol v Bosně a Hercegovině.[3] V roce 1970 byl Čolaković vyznamenán Rakouský čestný kříž za vědu a umění, 1. třída[7]

Funguje

  • Legenda o Ali-paši, Záhřeb 1944, 1970, 1989, Sarajevo 1991, 1997, 1998.
  • Moja žena krpi čarape, salonska komedija, 1943.
  • Mali svijet, Záhřeb 1991.
  • Gyula Illyés, Poezija, Záhřeb 1971.
  • Zoltán Csuka„Moje dvije domovine, Sarajevo 1972.
  • Zoltán Csuka, Poezija, Záhřeb 1975.
  • Zlatna knjiga mađarske poezije, Záhřeb 1978.
  • Izabrane pjesme, Záhřeb 1990.
  • Lokljani. Iz Bosne o Bosni, Záhřeb 1991.
  • Bosni, Záhřeb, 1998

„Jedinac“, Román ve verších, Záhřeb 2001 „Knjiga majci“, Román, Záhřeb, 2013.

Reference

Poznámky
  1. ^ A b C d Dizdar a kol. 1997, str. 79.
  2. ^ Nemec 2003, str. 15.
  3. ^ A b C d E F Zlatan Čolaković. „Biografija: Enver Čolaković“. Oficiální web Envera Čolakoviće. Archivovány od originál dne 15. 6. 2012. Citováno 2012-08-16.
  4. ^ Zlatna knjiga Mađarske poezije (1978). Nakladni Zavod Matice Hrvatske, Záhřeb
  5. ^ Izabrane pjesme (1990). Hrvatsko drustvo sv. Cirila i Metoda, Záhřeb
  6. ^ „Enver Colakovic: Pisac, Pjesnik, Prevodilac“. Oficiální web Envera Čolakoviće.
  7. ^ „Odpověď na parlamentní otázku“ (pdf) (v němčině). p. 299. Citováno 23. října 2012.
Bibliografie
  • Dizdar, Zdravko; Grčić, Marko; Ravlić, Slaven; Stuparić, Darko (1997). Tko je tko u NDH (v chorvatštině). Minerva. ISBN  953-6377-03-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Nemec, Krešimir (2003). Povijest hrvatskog romana: od 1945. do 2000. godine. Školska knjiga. ISBN  9789530507128.CS1 maint: ref = harv (odkaz)