Entente cordiale (film) - Entente cordiale (film)

Entente cordiale
Entente cordiale (film) .jpg
Režie:Marcel L'Herbier
ProdukovanýMax Glass
Bernard Natan
NapsánoAndré Maurois (rezervovat)
V hlavních rolíchGaby Morlay
Victor Francen
Pierre Richard-Willm
Hudba odRoger Bernstein
Marcel Lattès
KinematografieMarc Fossard
Theodore J. Pahle
Upraveno uživatelemRaymond Leboursier
DistribuoványComptoir Français du Film (CFF)
Datum vydání
3. dubna 1939[1]
Provozní doba
110 minut
ZeměFrancie
Jazykfrancouzština

Entente cordiale je Francouz z roku 1939 dramatický film režie Marcel L'Herbier a hrát Gaby Morlay, Victor Francen a Pierre Richard-Willm.[2] Film zobrazuje události mezi Krize Fashoda v roce 1898 a v roce 1904 podepsání Entente Cordiale vytvoření spojenectví mezi Británií a Francií a ukončení jejich historické rivality. Bylo založeno na knize Král Edward VII a jeho doba podle André Maurois. Byl vyroben s ohledem na jeho propagandistickou hodnotu v návaznosti na Mnichovská dohoda z Září 1938 a v očekávání vypuknutí a Druhá světová válka což by otestovalo vazby mezi Británií a Francií v konfliktu s nacistické Německo.

Obsazení

Výroba

Entente Cordiale byl třetí v seriálu „Chroniques filmées“ Marcela L'Herbiera (pokračování La Tragédie impériale a Adrienne Lecouvreur, oba v roce 1938), ve kterém dramatizoval historické předměty způsobem „velmi blízkým realitě“,[3] i když neochotně v kombinaci s nějakou romantickou fikcí.[4]

Natáčení probíhalo na Studios de Saint-Maurice (jihovýchod od Paříže) v lednu a únoru 1939 a byla připravena na svou slavnostní premiéru v dubnu před zástupci francouzské a britské vlády.[5]

Reference

  1. ^ Jaque Catelain présente Marcel L'Herbier. Paris: Jacques Vautrin, 1950. str. 124. Slavnostní premiéra se konala v kině Marignan v Paříži dne 3. dubna 1939 za přítomnosti francouzského ministra zahraničních věcí a velvyslance Velké Británie. Další zdroje (IMDB, Ciné-Ressources ) uvádí datum vydání ve Francii ze dne 21. dubna 1939.)
  2. ^ Databáze BFI Film, TV, People: „Entente cordiale (1939)“. Archivovány od originál dne 7. 2. 2009.
  3. ^ Laurent Véray [vyd.]. Marcel L'Herbier: l'art du cinéma. Paris: Association française de recherche sur l'histoire du cinéma, 2007. str. 283: „une leçon d'histoire, très proche de la réalité“.
  4. ^ Marcel L'Herbier. La Tête qui tourne. Paris: Belfond, 1979. str. 271: "[Max] Glass insistait, hélas, pour qu'on y insérât une historiette d'amour franco-anglaise. C'était la tare inguérissable de la production des années 30."
  5. ^ Marcel L'Herbier. La Tête qui tourne. Paris: Belfond, 1979. str. 272.

externí odkazy