Jinak Ury - Else Ury

Jinak Ury
Jinak ury 1900.jpg
narozený1. listopadu 1877
Berlín, Německá říše
Zemřel13.ledna 1943 (věk 65)
Osvětim-Birkenau, Německem okupované Polsko
Příčina smrtiOtrava plyny
NárodnostNěmec
obsazeníRomanopisec
Známý jakoSérie Nesthäkchen a další knihy pro dívky

Jinak Ury (narozen 1. listopadu 1877 - 13. ledna 1943) byl německo-židovský prozaik a autor dětských knih. Její nejznámější postavou je dcera blonďatého lékaře Annemarie Braun, jejíž život od dětství do stáří vypráví deset svazků velmi úspěšné postavy Nesthäkchen série. Knihy, šestidílný televizní seriál Nesthäkchen (1983), vycházející z prvních tří svazků, a také nové vydání DVD (2005) upoutalo pozornost milionů čtenářů a diváků. Během Uryho života Nesthäkchen und der Weltkrieg (Nesthäkchen a světová válka), čtvrtý díl, byl nejpopulárnější.[1][2] Else Ury byl členem Německa Bürgertum (střední třída). Byla přitahována mezi vlastenecké německé občanství a židovské kulturní dědictví. Tato situace se odráží v jejích spisech, ačkoli Nesthäkchen knihy neuvádějí žádné odkazy na judaismus.[3][4] V roce 1943 byl Else Ury deportován do Koncentrační tábor Osvětim, kde byla při svém příjezdu zabita.[5]

Život

Else Ury se narodil v Berlíně 1. listopadu 1877 v rodině židovských obchodníků. Šťastné dětství a život s širšími rodinami Ury a Heymann poskytly prostředí a inspiraci pro psaní jejích knih. Prosperující buržoazní domácnost s kuchařkou, vychovatelkou, služebnou, vrátným a působivým nábytkem, kterou popisuje Else Ury ve své sérii Nesthäkchen nebo ve Studierte Mädel (1906), je přímým odrazem jejího života v Berlíně, zejména poté, co se přestěhovala na Kantstraße v Charlottenburg a později do Kaiserdammu. Zatímco její otec Emil (1835–1920) se stal úspěšným obchodníkem, její matka Franziska Ury (1847–1940) zastupovala německé Bildungsbürgertum (vzdělanou střední třídu). Franziska předala svůj zájem o klasickou a moderní literaturu, umění a hudbu svým dětem.

Díky těmto konceptům Bildung (vzdělání) začali sourozenci Else Ury úspěšné kariéry ve střední třídě: Ludwig (1870–1963) se stal právníkem, Hans (1873–1937) lékař. Käthe (7. října 1881-30. Října 1944, zavražděn v Osvětim ), než se oženil a založil rodinu, plánoval trénovat jako učitel.[6] Jinak se však navzdory tomu, že navštěvoval Lyzeum Königliche Luisenschule, rozhodl nevykonávat povolání. Začala psát pod pseudonymem pro Vossische Zeitung. V roce 1905, její první kniha, Byl das Sonntagskind Erlauscht (What the Lucky Child Heard), publikoval Globus Verlag. Tato sbírka třiceti osmi morálních pohádek propaguje pedagogické ideály jako např věrnost, poctivost, a věrnost. Uryho následná kniha Goldblondchen (1908) jí vynesla čestnou poznámku vlivného Jugendschriftenwarte a dalších pět publikací postavených na tomto úspěchu, až nakonec vyšla řada Nesthäkchen v letech 1918 až 1925 a stala se z ní slavná autorka.

„Místo toho, aby se dívčí hlavy sklonily nad jejich notebooky, uviděla Annemarie smějící se vojáky.“ Ilustrace od Robert Sedláček (1881–1957) z Nesthäkchen und der Weltkrieg (1921). Tento obrázek obsahuje jednu chybu. Němečtí vojáci nosili polní šedou barvu, nikoli olivovou.

S více než třiceti devíti knih Else Ury nebyla jen jednou z nejplodnějších spisovatelek své doby, byla také jednou z nejúspěšnějších. Kombinace vzdělané mysli, humoru a soucitné ženskosti učinila z jejích knih nejprodávanější knihy a byla velmi oslavována. K jejím padesátým narozeninám, například 1. listopadu 1927, její vydavatel Meidingers Jugendschriften Verlag, poctil ji velkým přijetím na slavné Hotel Adlon.

Berlínská pamětní deska, Kantstraße 30, Berlín-Charlottenburg, Německo

Její psaní Else Ury zbohatlo. Ne děděním po svém dobře situovaném otci, ale z vlastních příjmů získala prázdninový dům v Krümmhubel (Karpacz) v pohoří Riesengebirge. Dabovala domov Haus Nesthäkchen. Do roku 1933 Ury obdržel 250 000 RM honorářů za Nesthäkchen a další sérii, Profesorova dvojčata, astronomickou částku na nejnižším stupni Velké hospodářské krize. Miliony jejích fanoušků koupily její knihy, slyšely je číst v rádiu, chodily na její recepce a četly její novinové sloupky. Ve Výmarské republice dosáhl Else Ury statusu superhvězdy.[7]

Hollywood

V roce 1939 se situace Else Ury v Německu stala neudržitelnou a neměla naději, že se to zlepší. Na začátku téhož roku se pokusila uplatnit na trhu v Anglii a USA a usiluje o vytvoření ekonomické základny pro emigraci. Poslala své příběhy známým v Londýně, mezi nimi i 20letému synovci Klausovi Heymannovi, který se přistěhoval do Anglie, protože mu nebylo umožněno studovat v Německu. Ale Klaus neznal nikoho, kdo by dokázal udělat její literární anglický překlad. Slibnější byl její kontakt se synovcem Fritzem, který se přistěhoval do Anglie a seznámil se s berlínským literárním agentem, Karl Ludwig Schröder. Schröder byl zase v kontaktu s hollywoodským agentem Paul Kohner, a věděl, že Hollywood hledá materiál pro své dětské hvězdy. V dopise Kohnerovi z 10. března 1939 Schröder odkazuje na Else Ury: „Pokud má společnost v USA dětskou filmovou hvězdu, upozorním je na nearijského německého spisovatele Else Uryho (miliony výtisků v tisku) , kterého zastupuji. Mohu poslat kopie jejích knih z Berlína, pokud nejsou k dispozici. Její díla nebyla přeložena do angličtiny, ačkoli existují francouzská, nizozemská a norská vydání. “ Kohner odpověděl: „Materiál pro dětské hvězdy je mimořádně zajímavý. Žádám vás, abyste mi co nejdříve poslali kteroukoli z knih Else Ury, které by se mohly k natáčení použít.“ Schröderova německo-židovská manželka emigrovala do Říma a Schröder byl tam a zpět mezi Římem a Berlínem. Napsal Kohnerovi s odkazem na jeho adresu v Berlíně: „Kvůli poštovnímu cenzorovi prosím pište pouze takovým způsobem, který nelze nepochopit.“ Ve svém dalším dopise Schöder slíbil: „Píšu znovu o Else Ury a jejích dětských knihách. Okamžitě vám pošlu výběr z nich, pokud je ještě možné zveřejnit z Německa ... Musím znovu říci, že tyto knihy, vydané v miliony, jsou vhodné pro děti všech věkových skupin Shirley Temple „Uryho knihy by byly stejně dobré jako švýcarské knihy Heidi. "Kohner, který obdržel tento dopis 2. června 1939, okamžitě odpověděl:„ Čekáme zde na vaši zprávu ... Ale pokud si myslíte, že kniha od Uryho by byla stejně vhodná pro Shirley Temple jako Heidi, nejste obeznámeni s skutečnost, že Heidi je v Americe velmi úspěšnou a slavnou knihou. "Zdá se, že v červenci 1939 (dopis je nedatovaný) napsala sama Else Ury Kohnerovi. Svou adresu uvedla jako„ Solinger Straße 87, z. Zt. Krummhübel, Riesengebirge, Haus Nesthäkchen. “Ury uvedla, že zahrnula svazek 4, Nesthäkchen a světová válka a obecně popsala obsah ostatních svazků. Ury navrhl, aby hlavní role ve svazku 6, Nesthäkchen letí z hnízda, mohla hrát velká dívka; dětská hvězda mohla převzít roli Nesthäkchenovy dcery ve svazku 7, Nesthäkchen a její kuřata. Ury stručně uvádí, že pozdější svazky 8–10 by mohly sloužit jako závěr filmu nebo jako začátek druhé části. Navrhla také svou knihu Baumeisters Rangen, která by podle jejího názoru vytvořila dobrý filmový příběh. Slíbila, že knihy pošle Kohnerově agentuře, a jako svého obchodního korespondenta uvedla adresu svého bratra Ludwiga. Kohner odpověděl 2. srpna 1939: „Drahá paní, mám váš nedatovaný dopis z minulého měsíce a chápu, že mi pan Karl L. Schröder pošle řadu vašich dětských knih. Jakmile je obdržím, nechám připravit přehledy . Další informace ode mě budete mít buď na vaší adrese, nebo na adrese vašeho bratra. Mezitím vám posílám vřelé pozdravy. (Paul Kohner). " Vypuknutí druhé světové války, 1. září 1939, ukončilo všechny Uryho kontakty a naděje. V souborech Kohnera není žádný další odkaz na Else Ury. Ani ona si znovu nepsala dopis s Karlem L. Schröderem, který zemřel v Římě 23. září 1940.[8]

Deportace a smrt

Jinak Ury, 1915

Jako Žid během Holocaust „Ury byla vyloučena z publikování, zbavena majetku, deportována do Osvětimi a zavražděna v den jejího příjezdu.[9] Z 1 000 osob přepravovaných z Berlína bylo 13. ledna 1943 873 osob shledáno nevhodnými pro práci, posláno přímo do plynové komory v Osvětimi a nikdy se nezaregistrovalo.

Poválečná republika a televizní adaptace

Po válce byly Uryho knihy znovu vydány. Upravenou verzi série Nesthäkchen vydal Hoch Verlag v roce 1952. První díl měl název „Nesthäkchen and her Dolls“. Jediná významná změna: Čtvrtý svazek „Nesthäkchen a světová válka“ (s odkazem na první světovou válku) nebyl přetištěn. Krátká závěrečná kapitola ve třetím svazku shrnula události čtvrtého svazku, aby zajistila kontinuitu série.

Zbývajících devět svazků bylo opakovaně přetištěno, jejich celkový náklad je více než sedm milionů výtisků. Německá veřejnoprávní televize ZDF natočila začátek Nesthäkchen série jako vánoční show z roku 1983. V roce 2005 byly programy ZDF vydávány na DVD.[7]

Památníky Else Ury

Marianne Brentzel vydal v roce 1994 biografii Uryho s názvem, Nesthäkchen přijíždí do koncentračního tábora který upoutal pozornost veřejnosti na Uryho vraždu v Osvětimi. Památníky Ury byly umístěny v Berlíně a Karpaczi (umístění jejího prázdninového domu). Její prázdninový dům nacházející se v dnešním Polsku nese název „Dom Nesthäkchen (dům Nesthäkchen)“. Po válce byl „dům Židů“ v Berlíně-Moabitu na ulici Solingerstraße 10, jejím posledním berlínském sídle před deportací do Osvětimi, zbořen. Před domem byl položen vyvýšený pamětní kámen, který kolemjdoucím připomíná Ury a její oběti holocaustu. Na její počest je pojmenován oblouk S-Bahn v Charlottenburgu. Připomíná ji také kenotaf na berlínském židovském hřbitově Weissensee (Jüdischer Friedhof Weißensee).[10]

Nesthäkchen a světová válka

Jinak Ury popisuje v Nesthäkchen a světová válka zkušenosti Annemarie Braunové, které je jedenáct let, když příběh začíná, a třináct, když končí. Annemarieho otec slouží jako armádní lékař ve Francii. Matka Annemarie je v Anglii s příbuznými a kvůli vypuknutí války se nemůže vrátit do Německa. O Annemarie a její dva starší bratry, Hanse a Klause, se stará babička. Hodně z Uryho příběhu pojednává o zkušenostech Annemarie s novým spolužákem, německo-polskou Věrou, která na začátku příběhu nemluví německy. Populární, tvrdohlavá Annmarie chladně vylučuje Věru ze svého kruhu přátel jako cizince a údajného špiona, čímž se z krásné, přátelské Věry stala třídní vyvrhele. Řešení tohoto bolestného relační agrese navazuje na šokující, vyzváněcí vyvrcholení, které uchvátilo čtenáře od vydání knihy. Navíc zlověstně se rozvíjející válka v pozadí dává Nesthäkchen a světová válka naléhavost a hloubka. Kniha je nadčasovým komentářem k brutální povaze války.

Po roce 1945 nový vydavatel odstraněn Nesthäkchen a světová válka ze série Nesthäkachen, protože byla na cenzurním seznamu Spojenecké ovládací desky. Ury byla vlastenecká vůči Německu a její popisy událostí v první světové válce a kolem ní byly řídícími radami klasifikovány jako oslavující německou válku. Od roku 1945 se řada Nesthäkchen skládala pouze z 9 svazků. Steven Lehrer přeloženo Nesthäkchen a světová válka do angličtiny v roce 2006[11] a Nesthäkchen v dětském sanatoriu v roce 2014.[12] Ury také psal další knihy a příběhy, především pro dívky a mladé ženy. Většina knih Uryho zůstává v tisku.

Funguje

Série Nesthäkchen

Série Nesthäkchen představuje německý literární žánr, Backfischroman, dívčí román, který popisuje zrání a byl určen čtenářům ve věku 12 - 16 let. Backfisch („dospívající dívka“; doslovně „ryba na smažení“) je mladá dívka ve věku od čtrnácti do sedmnácti let. The Backfischroman byla v módě v letech 1850 až 1950. Zabývala se převážně stereotypy, tradičními sociálními obrazy rostoucích dívek absorbujících společenské normy. Příběhy skončily manželstvím a hrdinka se stala Hausfrau. Mezi nejúspěšnější Backfischroman autoři, kromě Else Ury, byli Magda Trott, Emmy von Rhoden s ní Der Trotzkopf a Henny Koch. Ury zamýšlel ukončit sérii Nesthäkchen svazkem 6, Nesthäkchen letí z hnízda. Meidingers Jugendschriften Verlag, její berlínský vydavatel, byla zaplavena záplavou dopisů od mladých fanoušků Uryho a prosila o další příběhy Nesthäkchen. Po určitém váhání Ury napsala další čtyři svazky Nesthäkchen a komentáře o svých počátečních pochybnostech zařadila do epilogu k dílu 7, Nesthäkchen a její kuřata.

Série profesorů Zwillinge

  • 1923 Profesoři Zwillinge Bubi und Mädi
  • 1925/1926 Profesoři Zwillinge in der Waldschule
  • 1927 Profesoři Zwillinge v Itálii
  • 1928 Profesoři Zwillinge im Sternenhaus
  • 1929 Profesoři Zwillinge - Von der Schulbank ins Leben

Romány

  • 1906 Studierte Mädel
  • 1908 Goldblondchen
  • 1910 Baumeisters Rangen
  • 1911 Vierzehn Jahr 'und sieben Wochen
  • 1913 Kommerzienrats Olly
  • 1914 Das graue Haus
  • 1916 Dornröschen
  • 1917 Das Ratstöchterlein von Rothenburg
  • 1918 Flüchtlingskinder
  • 1919 Lieb Heimatland
  • 1920 Lilli Liliput
  • 1921 Hänschen Tunichgut
  • 1925 Lillis Weg
  • 1929 Studierte Mädel von heute
  • 1930 Das Rosenhäusel
  • 1930 Wie einst im Mai
  • 1933 Kläuschen und Mäuschen
  • 1933 Jugend voraus

Sbírky povídek

  • 1905 Byl das Sonntagskind erlauscht
  • 1910 Babys erstes Geschichtenbuch
  • 1914 Huschelchen
  • 1917 Lotte Naseweis
  • 1923 Jungmädelgeschichten
  • 1931 Wir Mädels aus Nord und Süd
  • 1932 Für meine Nesthäkchenkinder

Poznámky

  1. ^ Kirkus Recenze Nesthäkchen a světová válka
  2. ^ „H-Net Review of Nesthäkchen and the World War“. H-net.org. Citováno 2012-02-10.
  3. ^ Lüke, Martina. „Else Ury - zástupce německo-židovského Bürgertum. Není esencí, ale pozicí ": německo-židovské spisovatelky 1900-38. Vyd. Godela Weiss-Sussex a Andrea Hammel. Martin Meidenbauer Verlag: Mnichov, 2009 a Institut germánských a románských studií; Škola pro pokročilé, University of London , 2009 (Publikace Ústavu germánských studií, 93). 77-93.
  4. ^ Melissa Eddy. Přehlíženo No More: Příběhy Else Ury přežily druhou světovou válku. Ona ne. NY Times 10. července 2019
  5. ^ PJ Grisar. Vzpomínka na Else Uryho, slavného dětského spisovatele a oběť holocaustu. Přeposlat 17. července 2019
  6. ^ Käthe Ury na berlin.de
  7. ^ A b Sarah Maria Brech. Als Deutsche "Nesthäkchens" Mutter ermordeten. Die Welt, 13. ledna 2013
  8. ^ Barbara Asper, Hannelore Kempin, Bettina Münchmeyer-Schöneberg. Wiedersehen mit Nesthäkchen: Else Ury aus heutiger Sicht. TEXTPUNKT Verlag; Auflage: 1 (1. listopadu 2007), str. 131–132.
  9. ^ Lehrer, Steven (2000). Dům Wannsee a holocaust. McFarland & Company. str. 104. ISBN  978-0-7864-0792-7.
  10. ^ „Exponát Ury, dům Wannsee (v němčině)“. Ghwk.de. Archivovány od originál dne 07.02.2012. Citováno 2012-02-10.
  11. ^ Else Ury, Steven Lehrer (2006). Nesthäkchen a světová válka v Knihách Google. ISBN  9780595397297. Citováno 2012-02-10.
  12. ^ Nesthäkchen v Dětském sanatoriu v Knihách Google
  13. ^ „Nesthäkchen a světová válka“. Stevenlehrer.com. Citováno 2012-02-10.

Další čtení

  • Ury, Else (2006). Nesthäkchen a světová válka: První anglický překlad německé dětské klasiky. univerzitní. str. 180. ISBN  0-595-39729-8.
  • Marianne Brentzel: Nesthäkchen kommt ins KZ - Eine Annäherung an Else Ury 1877–1943. eFeF Verlag Zürich / Dortmund 1993, ISBN  3-931782-36-0
  • Marianne Brentzel: Mir kann doch nichts geschehen: Das Leben der Nesthäkchen-Autorin Else Ury. Berlin: Edition Ebersbach, 2007. ISBN  978-3-938740-54-5
  • Angelika Grunenberg: Die Welt war so heil - Die Familie der Else Ury. Chronik eines jüdischen Schicksals. Verlag List Berlin 2006, ISBN  978-3-548-60683-5
  • Lüke, Martina. „Else Ury - zástupce německo-židovského„ Bürgertum ““. „Není to esence, ale pozice“: německo-židovské spisovatelky 1900-38. Eds. Godela Weiss-Sussex a Andrea Hammel. Martin Meidenbauer Verlag: München, 2009 a Institut germánských a románských studií; School of Advanced Study, University of London, 2009 (Publikace Institutu germánských studií, 93). 77-93. ISBN  978-3-89975-161-1
  • Aiga Klotz: Kinder- und Jugendliteratur v Německu: 1840–1950 (Gesamtverzeichnis der Veröffentlichungen v německém Sprache / Aiga Klotz. - Stuttgart: Metzler; (dt.) (Repertorien zur deutschen Literaturgeschichte)
  • Susanne Zahn: Töchterleben. Studien zur Sozialgeschichte der Mädchenliteratur.
  • Lehrer, Steven (2000). Dům Wannsee a holocaust. McFarland. str. 196. ISBN  978-0-7864-0792-7.
  • Lehrer, Steven (2002). Hitler Sites: Průvodce po městech (Rakousko, Německo, Francie, Spojené státy). McFarland. str. 224. ISBN  0-7864-1045-0.

Frankfurt / Main: dipa 1983. (= Jugend und Medien. 4.) ISBN  3-7638-0117-0. S. 263-336.

  • Gesamtverzeichnis des deutschsprachigen Schrifttums (Geils, Peter)

externí odkazy