El puñao de rosas - El puñao de rosas

Ruperto Chapí
1905-08-01, El Teatro, Ruperto Chapí, Audouard.jpg

El puñao[1] de rosas (Kytice růží) je jednočinný zarzuela "z Andaluský celní" (de costumbres andaluzas) španělského skladatele Ruperto Chapí do a libreto podle Carlos Arniches a Ramón Asensio Más [es ]. Úspěšně měla premiéru 30. Října 1902 v Teatro Apolo v Madrid. Parodie Zarzuela, El cuñao de Rosa (Švagr Rosy), s textem Candely a Merina a hudbou Tomás López Torregrosa [es ], byl představen v únoru příštího roku.[2]

Role[3]

RoleTyp hlasuPremiéra, 30. října 1902
Rosario, dcera cortijo dozorce[4]sopránIsabel Brú [es ]
Carmen (Carmencilla), Rosariov bratraneckomiksový sopránMaría López Martínez
Cikánka (Socorro)sopránCarmen Calvo
Señó Juan, dozorce cortijo, Rosarioův oteczpívající herecJosé Mesejo [es ]
Tarugo, Rosariov milenecbarytonBonifacio Pinedo [es ]
José Antonio, Tarugův bratrzpívající herecJosé Luiz Ontiveros
Pepe, mladý mistr cortijobarytonJuan Reforzo
FrancisquitoAntonio Pérez Juste
Tři lovci3 tenorové, Z nichž 2 jsou komickéVicente Carrión, Isidro Soler, Melchor Ramiro
Dva kamarádiEmilio de Francisco, Luis Ballester
An arrierotenorIsidoro Soler
Sbor: dívky a chlapci

Hudba

Existuje šest hudebních čísel. Úvod (č. 1) má jakási orchestrální předehru, po které následuje propracovaná úvodní scéna: Socorrova předpověď je vložena do refrénu, a když odejde, další chorusová melodie ohraničí Rosario a Carmencillovy části Socorrovou písní (jejíž melodie orchestrálního úvodu) tuto scénu dvakrát přerušil. Stejná píseň je vložena do dua Rosario a Tarugo (č. 2), jehož finální a vrcholnou částí je zapateado. Druhé duo (č. 3) je v ABA1B1 formulář s a bolero v sekci B. Č. 4 je vlastně sekvence samostatných scén: mužský sbor nocturne (s a habanera rytmus v orchestru) dává místo rozrušenému ženskému sboru, po kterém následuje Arriero 's melodií. Poté se představí komické trio bez jakéhokoli přechodu. Č. 5 je známé svým finále tanguillo provádí Carmencilla a předchází mu úvodní sbor a Rosario's copla. Č. 6 je jen minutová a není samostatným dílem: vychází z A1 část z č. 3. Pro finále se používá variace závěrečných opatření č. 1 (melodie písně Socorra).

Hudební čísla

Isabel Brú, která na premiéře hrála roli Rosaria (fotografie z roku 1905)
  • Ne. 1. Úvod a refrén. Una gitana vieja me dijo un día (Rosario, Socorro, Carmencilla, ženský sbor)
  • Č. 2. Duo. ¡Ay! Mare del alma mía, que güen porveni me espera (Rosario, Tarugo, v zákulisí Socorro)
  • Č. 3. Duo. Žádné te asustes tú, alma mía (Rosario, Pepe)
  • Č. 4 (a). Refrén:
    • Va la tarde cayendo (mužský sbor, v zákulisí) -
    • Como bandá de palomas (ženský sbor) -
    • Arrierito, arriero, ¡mal haya tu suerte perra! (un arriero, v zákulisí) -
  • Č. 4 (b). Trio. Con perro, escopeta, morral y canana (los cazadores)
  • Č. 5. Tango:
    • ¡Venga jaleo! ¡Venga jarana! (smíšený sbor, s Rosario, El Señó Juan) -
    • Yo sufro mientras tu gosas (Rosario, s Carmencilla, Pepe, smíšený sbor) -
    • No le cuentes ar cura, chiquiya (Carmencilla, se smíšeným sborem)
  • Č. 6. Scéna. ¡Naide! ¡Toó está tranquilo! (Tarugo)
  • Finale (pomocný)

Uspořádání

Chapí[Citace je zapotřebí ] složený a Pasodoble na základě několika melodií zarzuela. Ricardo Villa, přední režisér dechových orchestrů, uspořádal č. 1 a 3 zarzuela tvořící a Fantazie.[5]

Nahrávky

Pořadí rolí: Rosario - Socorro - Carmencilla - Pepe - Tarugo - 3 Huntsmen - An arriero.

  • Columbia 1953: Ana María Iriarte, Pilar Lorengar, Teresa Berganza, Manuel Ausensi Arturo Díaz Martos, Juan Encabo, Gregorio Gil, Agustín S. Luque. Chorus: Cantores de Mardid (rež. José Perera [es ]). Gran Orquesta da Cámara de Madrid. Ataúlfo Argenta (dirigent). - Č. 6 není zaznamenáno.
  • Zafiro 1959: Dolores Pérez (Lily Berchman), Delian Rubens, Emilia Rincón, Tino Moro, Eladio Cuevas, Santiago Ramalle, Tino Pardo, Fernando Hernández. Chorus: Coros de Radio Nacional de España. Orquesta de Cámara de Madrid. Enrique Navarro (dirigent). - Č. 1 je zaznamenáno s řezy (přibližně polovina jeho normální doby trvání). Tato nahrávka obsahuje také Pasadoble na základě melodií zarzuela.
  • Alhambra 1970: Carmen Sinovas, Pura María Martínez, Isabel Higueras, Antonio Blancas, José Peromingo, Juanito Navarro, Manolo Codeso, Alfonso del Real, Aurelio Rodríguez. Chorus: Cantores de Madrid (rež. José Perera [es ]). Orquesta Filarmonía de España. Rafael Frühbeck de Burgos (dirigent). - Č. 6 a Finale nebyly zaznamenány.

The Pasodoble byl nahrán několikrát v různých verzích (orchestr, sextet atd.).

Reference

  1. ^ Puñao je španělské slovo puñado v Andaluský výslovnost.
  2. ^ Luis G. Iberni (1995). Ruperto Chapí. Redakční komplikace. 378–383. ISBN  978-84-89365-03-2.
  3. ^ Podle 10. vydání libreta (Madrid: Sociedad de Autores Españoles, 1903) viz IMSLP.
  4. ^ Tyto vysvětlující titulky nejsou k dispozici v 10. vydání libreta. Rovněž nejsou uvedeny typy hlasu.
  5. ^ Záznam spolehlivý v roce 1951 v Biblioteca Digital Hispánica [es ]

externí odkazy