El Be Negre - El Be Negre
| Kategorie | Satirický časopis |
|---|---|
| Frekvence | Týdně |
| Zakladatel | Amadeo Hurtado |
| První problém | 1931 |
| Závěrečné vydání | 1936 |
| Země | Španělsko |
| Sídlící v | Barcelona |
| Jazyk | Katalánština španělština |
El Be Negre, což znamená „Černá ovce“ v Katalánština, byl ilustrovaný satirický týdeník. Publikoval v Barcelona[1] mezi lety 1931 a 1936 byl jeho život a osud úzce spjat s osudy nešťastných Druhá španělská republika.
José María Planas Martín, ředitel časopisu, byla zavražděna skupinou anarchisté v bouřlivých dobách, které se přehnaly nad městem Barcelona na začátku španělská občanská válka.
Historie a profil
El Be Negre vzal si jeho jméno z katalánského hovorového výrazu „... nebudu negre!“ (ve smyslu „a Černá ovce! "), výkřik okrouhlého popření, skepticismu nebo nedůvěry.[2] Časopis vznikl v Mirador literatury, umění a politiky týdně a byl inspirován Francouzský jazyk časopis Le Canard enchaîné, stejně jako v předchozích katalánských publikacích, jako je Papitu, La Campana de Gràcia a L'Esquella de la Torratxa. Jeho humor byl však diskrétnější a podnětnější k přemýšlení, protože byl vtipný, ostrý a liberálně ho využíval ironie a výsměch.
El Be Negre byla poprvé zveřejněna 23. června 1931, pouhé dva měsíce po založení Druhé španělské republiky. Jeho zakladatelem byl Amadeu Hurtado z La Publicitat noviny, společně s Josepem Maria Planesem, Rossentem Llatesem a Justem Cabotem. Ředitelem časopisu byl Josep Maria Planes. Dalšími významnými členy týmu byli Josep Maria de Segarra, Valentí Castanys i Borràs, Francesc Fontanals („Soka“), Avelendlí Artís-Gener "Tisner", Manuel Amat, Ernest Guasp, Josep Maria Xicota, Andreu Avellí Artís, Carles Sinfeu, Enric Fernàndez Gual, Joan Cortès i Vidal, Joaquim Muntanyola, Salvador Mestres, Feliu Elíes („Apa“) a Romà Bonet („Bon“).[3] Sídlo časopisů bylo v Barceloně.[4]
Stejným způsobem jako ¡Cu-Cut! časopis udělal dvě desetiletí dříve, El Be Negre vytrvale proti Lerrouxismus v Španělsko, Radikální republikánská strana vůdce Alejandro Lerroux stal se jedním z oblíbených cílů jeho ostré a vtipné kritiky. Ačkoli jeho ředitel Josep Maria Planes patřil Acció Catalana, ani tato politická skupina nebyla ušetřena kritického pohledu časopisu. Časopis byl také dobře známý pro svou vytrvalost protifašistický postoj a mezi zahraničními vůdci kritizovanými humorem časopisu byli Adolf Hitler a Benito Mussolini.[5]
El Be Negre se uzavře dne 15. července 1936, těsně před profašistický puč to by vedlo k španělské občanské válce poté, co vyšlo celkem 245 čísel.[6] Ředitel časopisu Josep Maria Planes by byl zavražděn po sérii článků o pouličním násilí v Barceloně a jeho přímém vztahu k činnosti Pyrenejská anarchistická federace (FAI).[7]
Viz také
Reference
- ^ Elisabeth Cheauré; Regine Nohejl, eds. (Říjen 2014). Humor a smích v historii: transkulturní perspektivy. přepis. str. 79. ISBN 978-3-8394-2858-0. Citováno 5. května 2015.
- ^ (Běžně používaná zkratka „... já jsem negre amb potes rosses!“, což znamená „a černá ovce s blonďatými nohami!“) Lluís Solà i Dachs, El Bé Negre (1931 - 1936), Quaderns de cultura, vyd. Bruguera, Barcelona 1967
- ^ El naixement d'El Be Negre, podle Enrica Marca
- ^ Elisabeth Cheauré; Regine Nohejl, eds. (Říjen 2014). Humor a smích v historii: transkulturní perspektivy. přepis. str. 80. ISBN 978-3-8394-2858-0. Citováno 29. května 2015.
- ^ L´Esquella de la Torratxa: la campana que enmudeció en 1939
- ^ El be negre (1931-1936) - La Ciberniz Archivováno 11.02.2013 na Wayback Machine
- ^ Lluís Solà i Dachs, Un segle d´humor català, Barcelona, Redakční Bruguera, 1972
externí odkazy
Média související s El Be Negre na Wikimedia Commons- Humor a umění El Be Negre
- Francesc Mestre: Ilustradores Ilustres
Média související s