Dorothy Richardson - Dorothy Richardson

Tento článek je o autorovi. Pro hráče softballu viz Dot Richardson. Informace o komunitním organizátorovi viz Dorothy Mae Richardson.

Dorothy Richardson
Bedfordské zahrady.jpg
Bedford Square, Bloomsbury. Když žila, Richardson zahájila svou spisovatelskou kariéru Bloomsbury, Londýn.
narozený(1873-05-17)17. května 1873
Abingdon, Anglie
Zemřel17. června 1957(1957-06-17) (ve věku 84)
Beckenham, Kent, Anglie
OdpočívadloBeckenham
obsazeníRomanopisec a novinář
ŽánrRomán
Literární hnutíModernismus
Pozoruhodné prácePouť
ManželkaAlan Odle

Dorothy Miller Richardson (17 května 1873-17 června 1957) byl britský autor a novinář. Autor Pouť, sled 13 poloautobiografických románů vydaných v letech 1915 až 1967 - i když je Richardson viděl jako kapitoly jednoho díla - byla jednou z prvních modernista romanopisci použít proud vědomí jako narativní technika. Richardson také zdůrazňuje v Pouť důležitost a odlišná povaha ženských zkušeností. Nadpis Pouť zmiňuje nejen „cestu umělce ... k seberealizaci, ale ještě konkrétněji objev jedinečné kreativní formy a výrazu“.[1]

Životopis

Richardson se narodil v Abingdon v roce 1873 třetí ze čtyř dcer. Poté, co se narodila čtvrtá dcera, její otec (Charles) začal o Dorothy mluvit jako o svém synovi. Richardson „také tento zvyk přisoudil své vlastní vůli podobné boylike“.[2] Žila v „Whitefieldu“ ve velkém domě typu zámku v Albert Parku (postaveném jejím otcem v roce 1871 a nyní ve vlastnictví Abingdonská škola.[3] Její rodina se přestěhovala do Worthing, West Sussex v roce 1880 a poté Putney, Londýn v roce 1883. V Londýně „navštěvovala progresivní školu ovlivněnou myšlenkami John Ruskin ",[4] a kde „byli žáci povzbuzováni, aby mysleli sami“. Zde „studovala francouzštinu, němčinu, literaturu, logiku a psychologii“.[5] V sedmnácti, kvůli finančním potížím svého otce, šla pracovat jako vychovatelka a učitel, poprvé v roce 1891 po dobu šesti měsíců v a dokončování školy v Hannover, Německo. V roce 1895 se Richardson vzdal práce jako vychovatelka starat se o svou těžce depresivní matku, ale její matka ve stejném roce spáchala sebevraždu. Na konci roku 1893 Richardsonův otec zbankrotoval.[6]

Richardson se následně přestěhoval v roce 1896 do podkrovní místnosti, 7 Endsleigh Street, Bloomsbury, Londýn, kde pracovala jako recepční / sekretářka / asistentka v a Harley Street zubní chirurgie. Zatímco v Bloomsbury v pozdních 1890s a brzy 1900s, Richardson spojován se spisovateli a radikály, včetně Bloomsbury Group. V roce 1904 si vzala dovolenou v Bernská vysočina, financovaný jedním ze zubních lékařů, který byl zdrojem jejího románu Oberland.[7] H. G. Wells (1866–1946) byl přítel a měli krátký poměr, který vedl k těhotenství a poté k potratu, v roce 1907. Wells byl ženatý s bývalým Richardsonovým spolužákem.[8] Na dovolené z práce zůstala Pevensey, Sussex a šel na zimu do Švýcarska.[9] Poté rezignovala na práci na Harley Street a odešla z Londýna, „aby strávila několik příštích let Sussex ... na farmě provozované rodinou Quakerů “.[10] Richardsonův zájem o Kvakeri vedl k jejímu psaní Minulost a současnost kvakerů a editaci antologie Sběratelství z děl George Foxe, které byly obě publikovány v roce 1914.[11] Strávila většinu roku 1912 v Cornwall, a poté v roce 1913 pronajal pokoj v St John's Wood, Londýn, ačkoli také žila v Cornwallu.[12]

H. G. Wells „Hypo Wilson“ v Pouť, v roce 1907 ve svém domě v Sandgate, Kent, které Richardson často navštěvoval.

Zatímco poprvé publikovala článek v roce 1902, Richardsonova spisovatelská kariéra, jako novinářka na volné noze, skutečně začala kolem roku 1906, s periodickými články na různá témata, recenzemi knih, povídkami a básněmi a během svého života překládala osm knih do angličtiny z francouzštiny a němčiny. Témata Richardsonových recenzí a raných esejů se pohybují v rozmezí „pro“ Whitman a Nietzsche k francouzské filozofii a britské politice „prokazující jak„ rozsah jejích zájmů, tak ostrost její mysli “.[13] Od roku 1908 Richardson pravidelně psal krátké prózové eseje, „náčrtky“ pro Sobotní recenze a kolem roku 1912 „ji recenzent vyzval, aby zkusila napsat román“.[14] Začala psát Špičaté střechy, na podzim roku 1912, při pobytu u J. D. Beresford a jeho manželka v Cornwallu,[15] a vyšlo to v roce 1915.

Provdala se za umělce Alan Odle (1888-1948) v roce 1917 - výrazně bohémská postava spojená s uměleckým kruhem, který zahrnoval Augustus John, Jacob Epstein, a Wyndham Lewis. Byl o patnáct let mladší než ona, tuberkulózní a alkoholik, a neočekávalo se, že bude žít dlouho. Přestal však pít a žil až do roku 1948.[16] Odle byl velmi hubený a „přes dva metry vysoký s vlasy v délce po pás nataženými kolem vnějšku hlavy“, které nikdy neřezal. Zřídka si také stříhal nehty.[17] Od roku 1917 do roku 1939 strávil pár zimy v Cornwallu a léta v Londýně; a poté zůstala natrvalo v Cornwallu až do Odleho smrti v roce 1948. Po mnoho let podporovala sebe a svého manžela psaním na volné noze pro periodika, protože Alan na svém umění vydělával málo peněz.

V letech 1927 až 1933 publikovala 23 článků o filmu v avantgardním malém časopise, Zblízka,[18] s níž její blízký přítel Bryher byl zahrnut.

V roce 1954 se musela přestěhovat do pečovatelského domu na předměstí Londýna v Londýně Beckenham, Kent, kde zemřela v roce 1957.[19] Poslední kapitoly (knihy) z Pouť, publikované během Richardsonova života, byly Clear Horizon v roce 1935 a Dimple Hill s Collected Edition z roku 1938. Toto sebrané vydání bylo přijato špatně a Richardson během zbytku svého života publikoval pouze tři kapitoly jiného svazku v roce 1946, jako dílo „Work in Progress“, v Život a dopisy.

Poslední kapitola (13. Kniha) z Pouť, March Moonlight, byla vydána až v roce 1967, kdy tvoří závěr k dílu IV. edice Collected Edition; ačkoli první tři kapitoly vypadaly jako „Probíhá práce“ Život a dopisy1946. Tento román je neúplný.[20] Zřejmě kvůli špatným prodejům a neuspokojivému přijetí Collected Edition z roku 1938 ztratila srdce.[21] V roce 1938 jí bylo 65 let.

Proud vědomí

V recenzi na Špičaté střechy (Egoista Dubna 1918), Může Sinclair nejprve použila výraz „proud vědomí“ ve své diskusi o Richardsonových stylistických inovacích. Špičaté střechy byl prvním dílem v pořadí 13 románů s názvem Pouť, první úplný proud románu vědomí publikovaný v angličtině. Termín vytvořil William James v roce 1890 v jeho Principy psychologie.[22] V dopise knihkupci a vydavateli Pláž Sylvia v roce 1934 Richardson poznamenává, že „Proust, James Joyce, Virginia Woolfová & D.R. ... všichni používali „novou metodu“, i když velmi odlišně, současně “.[23]

Richardson tento výraz nenáviděl a v roce 1949 jej nazval „žalostně nesmyslnou metaforou The Zahalit of Consciousness 'si půjčil ... May Sinclair od epistemologů, ... k popisu mé práce, a přesto, v Lit. kritika. prosazování své šílené kariéry “.[24]

Pouť

Hlavní článek: Pouť (nová sekvence)

Miriam Henderson, ústřední postava ve filmu Pouť nová sekvence vychází z autorova vlastního života v letech 1891 až 1915.[25] Richardson však viděl Pouť jako jeden román, pro který byl každý z jednotlivých svazků „kapitolami“.[26] Pouť bylo čteno jako fikční dílo a „jeho kritici neměli podezření, že jeho obsah byl přetvořením vlastní zkušenosti DMR“, ani to, že roman à clef.[27]

Feministická spisovatelka

Richardson je také významnou feministickou spisovatelkou, protože její práce předpokládá platnost a důležitost ženských zkušeností jako předmětu pro literaturu. Zaznamenává, že když začala psát, „pokoušela se vytvořit ženský ekvivalent současného mužského realismu“, a poté, co odložila „značné množství rukopisu“, „našla“ novou cestu ”.[28] Její ostražitost vůči konvencím jazyka, ohýbání běžných pravidel interpunkce, délky trestu atd. Se používají k vytvoření ženské prózy, kterou Richardson považoval za nezbytnou pro vyjádření ženské zkušenosti. Virginia Woolfová v roce 1923 poznamenal, že Richardson „vynalezl, nebo pokud nevynalezl, nevyvinul a nepoužil pro své vlastní použití větu, kterou bychom mohli nazvat psychologickou větou ženského rodu“.[29] Ve své "Předmluvě" ke shromážděnému vydání z roku 1938 Pouť Richardson reagoval na kritiku jejího psaní, „za to, že byl nekontrolovatelný, a tudíž nečitelný“, a argumentoval tím, že „ženská próza, jak si Charles Dickens a James Joyce ukazují, by měla být náležitě nefunkční, pohybující se od bodu k bodu bez formální překážky“.[30]

John Cowper Powys Když psala v roce 1931, viděla Richardsona jako „průkopníka ve zcela novém směru“, protože ve své protagonistce Miriam vytvořila první ženskou postavu, která ztělesňuje ženské „hledání podstaty lidské zkušenosti“. Powys kontrastuje Richardson s jinými romanopisci, jako jsou George Eliot a Virginia Woolfová koho považuje za zradu svých nejhlubších ženských instinktů tím, že používá „jako prostředek výzkumu ne tyto instinkty, ale racionální metody lidí“.[31] Podobně v roce 1975 popisuje Sydney Janet Kaplan Pouť jako „koncipovaný ve vzpouře proti zavedené tradici fikce. ... [Richardsonovo] psaní znamená revoluci v perspektivě, posun od„ mužské “k„ ženské “metodě expozice“.[32]

Romanopisec v Londýně

Poté, co nejprve pracovala jako vychovatelka v Německu a poté v Anglii, na začátku svého života Richardson „žil v podkroví Bloomsbury ... [a] Londýn se stal jejím velkým dobrodružstvím.[33] A ačkoli Špičaté střechy se zaměřuje na Miriaminy zkušenosti jako vychovatelky v Německu Pouť je zasazen Londýn. Londýn „je„ elastickým “prostorem materiálu, který usnadňuje Miriamin veřejný život. Londýnské ulice, kavárny, restaurace a kluby figurují převážně v jejích průzkumech, které rozšiřují její znalosti města i sebe sama.“[34] John Cowper Powys ve své studii Richardsona z roku 1931 ji popisuje jako londýnskou William Wordsworth, který nám místo „tajemství hor a jezer“ dává „tajemství střech a chodníků“.[35]

Pověst

Woburn Walk, kde Richardson žil v letech 1905 a 1906.

Rebecca Bowler v srpnu 2015 napsala: „Vzhledem k důležitosti Richardsona pro vývoj anglického románu je její následné zanedbávání mimořádné.“ Prvních několik jejích románů „bylo přijato s nadšeným nadšením a občasným zmatkem“, ale do 30. let 20. století zájem poklesl - přestože ji John Cowper Powys prosazoval ve své krátké kritické studii Dorothy M. Richardson (1931). V roce 1928 Conrad Aiken, se v recenzi „Oberland“ pokusila vysvětlit, proč byla tak „zvědavě málo známá“, a uvedla následující důvody: svůj „minutový záznam“, který unavuje ty, kdo chtějí akci; její volba ženské mysli jako centra; a nedostatek „kouzla“ její hrdinky.[36] V roce 1938 „byla dostatečně temná Ford Madox Ford ohlašovat „úžasný fenomén“ jejího „úplného zanedbávání světa“ “.[37]

Richardson však změnil vydavatele a Dent & Cresset Press vydal v roce 1938 nové Collected Edition of Pilgrimage. Toto bylo znovu publikováno Virago Press „na konci sedmdesátých let, v obdivuhodné, ale dočasné repopularizaci Richardsona“.[38] V roce 1976 se v Americe objevilo čtyřdílné vydání Popular Library (New York). Nyní vědci znovu získávají zpět její práci a Rada pro výzkum v oblasti umění a humanitních věd v Anglii podporuje projekt Dorothy Richardson Scholarly Editions Project s cílem vydat shromážděné vydání Richardsonových děl a dopisů.[39] Špičaté střechy byl přeložen do japonštiny v roce 1934, francouzštiny v roce 1965 a němčiny v roce 1993. Následovaly francouzské překlady jazyka Stojaté vody, 1992 a Zablokování, 1993.[40]

A modrá deska byl odhalen v květnu 2015 v Woburn Walk v Bloomsbury, kde Richardson žil, v letech 1905 a 1906 naproti W. B. Yeats, a Opatrovník komentuje, že „lidé ji začínají znovu číst a znovu potvrzují její místo v kánonu experimentálních modernistických prozaiků“.[41]

Bibliografie

Mnohem podrobnější bibliografii najdete na webových stránkách společnosti Dorothy Richardson Society: [3]

Funguje

  • Minulost a současnost kvakerů, London: Constable, 1914.
  • Sběratelství z děl George Foxe, London: Headley Brothers, 1914.
  • John Austen a nerozluční, London: William Jackson, 1930 (o umělci John Austen ).
  • Journey to Paradise: Short Stories and Autobiographical Sketches, London: Virago, 1989.
  • Pouť
    • Čtyřdílná sebraná vydání: 1938 (prvních 12 „kapitol“; Dent a Cresset, Londýn a AA Knopf, New York), 1967 (JM Dent, Londýn a AA Knopf, New York), 1976 (Popular Library, New York) ), 1979 (Virago, Londýn)
Historie publikace Pouť
SvTitulVydavatel v LondýněRokPoznámky
1Špičaté střechyDuckworthe1915Newyorská publikace A.A. Knopf byl v roce 1916
2Stojaté vodyDuckworthe1916
3PlástevDuckworthe1917
4TunelDuckworthe1919
5ProzatímníDuckworthe1920Serializovaný v roce 1919 v Malá recenze, vedle Ulysses
6ZablokováníDuckworthe1921
7Otočná světlaDuckworthe1923
8TrapDuckworthe1925
9OberlandDuckworthe1927
10Dawnova levá rukaDuckworthe1931
11Clear HorizonJM Dent a Cresset Press1935
12Dimple HillJM Dent a Cresset Press1938Nejprve publikováno ve svazku 4 shromážděného vydání z roku 1938
13March MoonlightJM Dent1967Nejprve publikováno v plném rozsahu ve svazku 4 sebraného vydání z roku 1967. První tři kapitoly se v roce 2005 objevily jako „Probíhající práce“ Život a dopisy v roce 1946

Viz také následující feministické antologie:

  • Scott, Bonnie Kime, Pohlaví modernismu. Bloomington: Indiana University Press, c. 1990.
  • Gilbert, Sandra M & Gubar, Susan Norton Antology of Literature by Women. New York, NY: Norton, c. 1985.

Včasné recenze

  • Sinclair, M., „Romány Dorothy Richardsonové“, Egoista, Duben 1918.
  • [Woolf, V.], recenze Tunel, (Times Literární dodatek, 13. února 1919); [PROTI. Woolf], recenze Otočná světla, Národ a Athenaeum, 19. května 1923); oba repr. v V. Woolf, Ženy a psaní, vyd. M. Barrett 1979.
  • Bibliografie společnosti Dorothy Richardson: Recenze a nekrology [4]

Nekrology

  • Časy, 18. června 1957.
  • Manchester Guardian, 18. června 1957.

Bibliografické studie

  • Buchanan, Averill, Journal of Modern Literature, Sv. 24, č. 1, podzim 2000, „Dorothy Miller Richardson: A Bibliography 1900 to 1999“, s. 135–160.

Biografie a dopisy

  • Fouli, Janet (ed.). Dopisy Johna Cowpera Powyse a Dorothy Richardsonové. London: Cecil Wolf, 2008.
  • Fromm, Gloria G. Dorothy Richardson: Životopis. Urbana: University of Illinois Press, 1977.
  • Fromm, Gloria G. (ed.). Windows on Modernism: Selected Letters of Dorothy Richardson. Atény, Gruzie, U. of Georgia Press, 1995.
  • Gregory, Horace. Dorothy Richardson: Dobrodružství v sebepoznání. New York: Holt, Rinehart & Winston, 1967.
  • Rosenberg, John D. Dorothy Richardson: Génius, na který zapomněli. Kritická biografie. Londýn: Duckworth; New York: Knopf, 1973.
  • Thomson, George H. Dorothy Richardson: Kalendář dopisů. Elektronická kniha ELT Press č. 4, University of North Carolina v Greenboro.

Kritické studie

  • Blake, Caesar R. Dorothy M. Richardson. Ann Arbor: University of Michigan Press, 1960.
  • Bluemel, Kristin. Experimentování na hranicích modernismu: „Pouť“ Dorothy Richardsonové . Atény: University of Georgia Press, 1997.
  • Eagleson, Harvey. Podstavec sochy: „Romány Doroty M. Richardsonové. Sewanee, Tenn .: The University Press, 1934.
  • Fouli, Janet. Struktura a identita: kreativní představivost na pouti Dorothy Richardsonové. Faculté des Lettres de la Manouba, Tunis, 1995.
  • Hanscombe, Gillian E. The Art of Life: Dorothy Richardson and the Development of Feminist Consciousness. London: Owen, 1982; Atény: Ohio University Press, 1983.
  • Powys, John Cowper. Dorothy M. Richardson. London: Joiner & Steele, 1931.
  • Radford, Jean. Dorothy Richardson. New York a Londýn: Harvester Wheatsheaf, 1991; Bloomington: Indiana University Press, 1991.
  • Staley, Thomas F. Dorothy Richardson. Boston: Twayne, 1976.
  • Thomson, George H. Poznámky k „Pouti“: Dorothy Richardson Anotováno. Greensboro, NC: ELT Press, 1999.
  • Thomson, George H. s Thomsonem, Dorothy F. Vydání pouti Dorothy Richardsonové: Srovnání textů. Greensboro, NC: ELT Press, 2001.
  • Tucker, Eva. Pouť: Očarovaný host jara a léta: Dorothy Richardson 1873-1954: přehodnocení jejího života a díla. Penzance: Hypatia Press, 2003.
  • Watts, Carol. Dorothy Richardson. Plymouth: Northcote House ve spolupráci s British Council, 1995.
  • Vítězství, Joanne. Pouť Dorothy Richardsonové. Madison: University of Wisconsin Press, 2000.

Částečně funguje na Richardsonovi

  • Kaplan, Sydney Janet. Ženské vědomí v moderním britském románu. Urbana & London: University of Illinois Press, 1975.
  • Linett, Maren Tova. Modernismus, feminismus a židovství. New York: Cambridge University Press, 2007.
  • Parsons, Deborah. Teoretici modernistického románu: James Joyce, Dorothy Richardson, Virginia Woolf. Abingdon: Routledge, 2007.

Hlavní archivy

  • Knihovna Beinecke, Yale University. Velká sbírka dopisů.
  • Britská knihovna. Dopisy E. B. C. Jonesovi; dopisy S. S. Kotelianskému.
  • Berg Collection, Veřejná knihovna v New Yorku. Dopisy P. P. Wadsworthovi
  • Harry Ransom HRC, Austin, Texas.
  • Knihovna Pensylvánské státní univerzity
  • University of Tulsa. Dopisy a mss.

Reference

  1. ^ Shirley Rose. "Dorothy Richardson: Prvních sto let retrospektivní pohled", Recenze Dalhousie 53, 1973, str. 95 [1] Archivováno 28.dubna 2017 na Wayback Machine.
  2. ^ Doris B Wallace a Howard E. Gruber, Kreativní lidé v práci. Oxford University Press, str. 149-50.
  3. ^ „Newsletter léto 2002, s. 2“ (PDF). Abingdon Area archeologická a historická společnost.
  4. ^ Dorothy Richardson: Životopis
  5. ^ Gill Hanscombe, „Předmluva, Pouť 1, s. 2.
  6. ^ 'Chronologie', Windows on Modernism: Selected Letters of Dorothy Richardson, vyd. Gloria G. Fromm. Atény, Gruzie, U. of Georgia Press, 1995; viz také Oxfordský slovník národní biografie, Oxford: Oxford University Press, 2004.
  7. ^ Fromm, str. xxx.
  8. ^ Fromm, str. xxx.
  9. ^ Okna k modernismu, str. xxx.
  10. ^ Okna k modernismu, str. 1.
  11. ^ Okna k modernismu
  12. ^ Okna k modernismu, str. xxx.
  13. ^ Okna k modernismu, str. 2.
  14. ^ Gill Hanscombe, „Předmluva, Pouť 1, London: Virago, 1989, str. 10; str.3.
  15. ^ Okna k modernismu str. xxx.
  16. ^ Doris B Wallace a Howard E. Gruber, Kreativní lidé v práci. str. 151.
  17. ^ Gill Hanscombe, „Předmluva, Pouť 1, London: Virago, 1989, str. 10, s. 4.
  18. ^ Dorothy Richardson: Životopis
  19. ^ Okna k modernismu
  20. ^ ELT Press
  21. ^ Fromm, Životopis 321)
  22. ^ Joanne Winning (2000). Pouť Dorothy Richardsonové. Univ of Wisconsin Press. ISBN  978-0-299-17034-9.
  23. ^ Okna modernismu: Vybrané dopisy Dorothy Richardsonové, ed. Gloria G. Fromm Athens, Georgia, University of Georgia Press, 1995, 282.
  24. ^ Okna modernismu, 600.
  25. ^ Doris B Wallace, Howard E Gruber // Kreativní lidé při práci. Oxford University Press, 1992, 162
  26. ^ Okna k modernismu, s. xviii-ix.
  27. ^ Jane Fouli, „Úvod“. Dopisy Johna Cowpera Powyse a Dorothy Richardsonové, vyd. Jane Fouli, Londýn: Cecil Woolf, str. 11.
  28. ^ Dorothy Richardson, „Předmluva, Pouť 1, London: Virago, 1989, str. 10.
  29. ^ Recenze, kterou napsal (a) Virginia Woolf Otočná světla. Národ a Athenaeum, 19. května 1923; přetištěno. v V. Woolf, Ženy a psaní, ed., M. Barrett, 1979.
  30. ^ Pouť 1, s. 12.
  31. ^ <Richardson, London: Village Press, 1974, str. 7.
  32. ^ Sydney Janet Kaplan, str. 8.
  33. ^ Gill Hanscombe, „Předmluva, Pouť 1, s. 3.
  34. ^ Projekt Dorothy Richardson Scholarly Editions. Keele University
  35. ^ Richardson, str. 19-20.
  36. ^ „Dorothy Richardson rozdělí proud vědomí svého poutníka, Miriam Hendersonová.“ New York Evening Post, Sec. 3 12. května 1928: 9. Rpt. v Recenzent ABC: Shromážděná kritika Conrada Aikena od roku 1916 do současnosti. Introd. autor: Rufus A. Blanchard. New York: Meridian, 1958, s. 329-31.
  37. ^ Rebecca Bowler, „Dorothy M. Richardson: zapomenutý revolucionář“ Times Higher Education Supplement, 27. srpna 2015.
  38. ^ Rebecca Bowler, „Dorothy M. Richardson: zapomenutý revolucionář“
  39. ^ Rebecca Bowler, „Dorothy M. Richardson: zapomenutý revolucionář“.
  40. ^ „Bibliografie“ na webu společnosti Dorothy Richardson Society.
  41. ^ Rebecca Bowler, „Dorothy M. Richardson si zaslouží uznání, kterého se jí konečně dostává“, Opatrovník, 15. května 2015 [2]

externí odkazy