Denis Jean Achille Luchaire - Denis Jean Achille Luchaire

Denis Jean Achille Luchaire

Denis Jean Achille Luchaire (24. října 1846 - 14. listopadu 1908) byl a francouzština historik.

Životopis

Luchaire se narodil v roce Paříž. V roce 1879 se stal profesorem na Bordeaux av roce 1889 profesor středověkých dějin na Moravě Sorbonna; v roce 1895 se stal členem Académie des sciences morales et politiques, kde získal Jean Reynaud cena těsně před jeho smrtí.[1]

Jeho pravnuk byl francouzský kolaborant Jean Luchaire, v době 2. světová válka.

Funguje

Nejdůležitější z dřívějších prací Achilla Luchaire je jeho Histoire des institions monarchiques de la France sous les premiers Capétiens (1883 a znovu 1891); také napsal:

  • Manuel des institutions françaises: période des Capétiens directs (1892)
  • Louis VI le Gros, annales de sa vie et de son règne (1890)
  • Étude sur les actes de Louis VII (1885).

Jeho pozdější spisy se zabývají hlavně historií papežství a měly podobu komplikované práce Papež Inocent III. To je rozděleno do šesti částí:

  1. Řím a Itálie (1904)
  2. La Croisade des Albigeois (1905)
  3. La Papauté et l'Empire (1905)
  4. La Question d'Orient (1906)
  5. Les Royautés vassales du Saint-Siège (1908)
  6. Le Concile de Latran et la réforme de l'Église (1908)

Napsal dva z dřívějších svazků Ernest Lavisse je Histoire de France.[1]

Posouzení

Kirby Page píše dovnitř Ježíš nebo křesťanství (1929):

Profesor Achille Luchaire vyjádřil názor, že „duchovní středověku projevovali rolníkům a měšťanům téměř stejnou krutost jako muži meče“.[2]

Reference

  1. ^ A b Jedna nebo více z předchozích vět obsahuje text z publikace, která je nyní v veřejná doména: Chisholm, Hugh, ed. (1911). "Luchaire, Denis Jean Achille ". Encyklopedie Britannica. 17 (11. vydání). Cambridge University Press. 98–99.
  2. ^ J. W. Thompson, Hospodářské a sociální dějiny středověku str. 680

externí odkazy