Deborah Gravenstijn - Deborah Gravenstijn

Deborah Gravenstijn
Deborah Gravenstijn (2008-08-25) .jpg
Medailový rekord
Ženy Džudo
Zastupování the  Holandsko
olympijské hry
Stříbrná medaile - druhé místo 2008 Peking-57 kg
Bronzová medaile - třetí místo 2004 Atény-57 kg
Mistrovství světa
Stříbrná medaile - druhé místo2001 Mnichov57 kg
Bronzová medaile - třetí místo2003 Osaka57 kg

Dibora Monick Olga "Deborah" Gravenstijn (narozen 20. srpna 1974 v Tholen, Zeeland ) je holandský judoka a Kapitán v Nizozemské královské letectvo. Ve třídě získala bronzovou medaili Dámské 57 kg na Letní olympijské hry 2004 a stříbrnou medaili o čtyři roky později na stejné akci v Letní olympijské hry 2008 v Peking.[1]

Životopis

Raná léta

Gravenstijn zahájila kariéru juda, když jí bylo pět let.[2] Ačkoli ona a její rodina žili v Rotterdam vždy se k ní připojovali k turnajům pořádaným kdekoli v Nizozemsku. Jakmile se Gravenstijn zúčastnila mezinárodních turnajů, její rodina nebyla schopna držet krok s účastí na každém turnaji, nicméně dělali, co mohli, aby podpořili Deborah.[2]

Svou první medaili na holandském juniorském šampionátu (do 18/21) dosáhla v roce 1987, kdy se stala třetí v soutěži Assen. O měsíc později získala svůj první titul na nizozemském šampionátu kadetů (do 16/18) v Elburg.[3] V následujících letech se jí nepodařilo udržet titul, ale přesto se jí podařilo získat bronz (v Haarlem, 1988) a stříbrnou medaili (v Heerlen, 1989).[3] Na mezinárodní úrovni vyhrála svůj první turnaj v Arlon v roce 1990 Belgian Open. Získala bronzovou medaili na nizozemském mistrovství všech kategorií v Nieuwegein v roce 1991 a získala zlatou medaili na šampionátu hráčů do 19 let v roce Geleen; Rovněž si udržela titul Belgian Open v Arlonu a získala stříbrnou medaili na nizozemském mistrovství v Den Bosch.[3] V roce 1992, v loňské juniorské sezóně, se opět stala nizozemskou národní šampiónkou a na mistrovství všech kategorií získala stříbrnou medaili. Na mezinárodní úrovni se stala třetí na World Masters v Mnichov, získal stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů v Buenos Aires a získal evropský titul na mistrovství Evropy v roce 2006 Jeruzalém.[3]

Úspěch v devadesátých letech

Rok 1993 byl prvním rokem Gravenstijn jako seniorka a v nejkratším čase se přizpůsobila národní úrovni tím, že se stala třetí na nizozemském mistrovství všech kategorií a vítězstvím v Rotterdam Open v lednu.[3] Na nizozemských národních mistrovstvích v Den Bosch získala v listopadu stříbrnou medaili a v prosinci zvítězila na svém prvním mezinárodním turnaji seniorů, Švýcarské mezinárodní Basilej.[3] Získala další bronz na mistrovství všech kategorií a udržela si titul v Rotterdam Open. Kromě toho si v roce 1994 nezaznamenala žádné další pozoruhodné výsledky.[3] V roce 1995 se připravovala a kvalifikovala na mistrovství Evropy v Trnava kde získala bronzovou medaili. Rok zakončila stříbrnou medailí na nizozemském národním mistrovství.[3] Získala svůj první šampionát všech kategorií v roce 1996 a podařilo se jí získat dvě bronzové medaile na Dutch Open a holandském národním mistrovství.[3]

Poprvé ve své kariéře se stala holandskou národní šampiónkou v roce 1997. V roce 1998 se stala druhou na Grand Prix Citta di Roma a na Dutch Open. Na mistrovství Evropy v Oviedo získala bronzovou medaili a rok zakončila stříbrnou medailí na nizozemském národním mistrovství.[3] V roce 1999 zvítězila v GP Citta di Roma a získala další bronzovou medaili na mistrovství Evropy v Bratislava. Se svým týmem Kenamju získala bronzovou medaili ve finále Evropského poháru klubů v roce 2006 Haarlem. V listopadu 1999 získala svůj druhý holandský národní titul.[3]

Olympijský úspěch

Díky dvěma druhým místům na turnaji A v Sofie a Grand Prix v Leonding stejně jako dvě bronzové medaile na Varšava Turnaj v judu a mistrovství Evropy v Wroclaw Gravenstijn se kvalifikoval pro Letní olympijské hry 2000 v Sydney. Ve svém olympijském debutu dosáhla na soutěž o bronz, ale nepodařilo se jí zvítězit a skončila na pátém místě.[3] Později téhož roku získala svůj třetí národní titul a stala se druhou na mistrovství světa v univerzitě v Malaga.[3]

Olympijský výsledek ji povzbudil k dobrým výkonům v roce 2001. Na Grand Prix v Leondingu se stala druhá a Grand Prix vyhrála v Praha.[3] Na mistrovství Evropy v Paříž dosáhla finále, ale musela se uspokojit se stříbrem. Poté získala další stříbro na mistrovství světa v Mnichov a mezitím vyhrála mezinárodní akci v Venray.[3] Na vojenských mistrovstvích světa v Ostia musela být spokojena s bronzovou medailí, zatímco rok zakončila druhým místem v Fukuoka Turnaj v Japonsko.[3] Gravenstijn utrpěl zranění v roce 2002, ale přesto se mu podařilo získat bronzovou medaili na mistrovství Evropy v Maribor.[3] Stala se třetí na Dutch Open v Rotterdamu v roce 2003 a vyhrála British Open v Burgess Hill a mezinárodní turnaj ve Venray. Na mistrovství světa v Osaka stala se třetí.[3]

Rok 2004 byl o Letní olympijské hry 2004 v Athény. Gravenstijn se kvalifikoval na olympiádu tím, že se stal třetím na A turnaji v Řím a první v Tallinn.[3] V prvních třech kolech byla příliš silná Cinzia Cavazzuti, Ellen Wilson a Danielle Zangrando, což jí vyneslo místo v semifinále. Yvonne Bönisch vyhrál semifinále a nakonec vyhrál zlatou medaili proti Kye Sun-Hui ve finále. Gravenstijn na svém tahu porazila Barbara Harel ve finále repasáží získat bronzovou medaili.[3]

Tragédie

Dva měsíce poté, co Gravenstijn získala na olympijských hrách bronzovou medaili, zemřela její mladší sestra Merghery.[4] Přesto dokončila rok 2004 titulem nizozemského mistrovství v Rotterdamu. Byla také oceněna Faas Wilkes Trofej.[3] V roce 2005 začala třetím místem na Super World Cup v Hamburg a stala se druhou na světovém poháru v Rotterdamu. Na mistrovství Evropy, které se také konalo v Rotterdamu, se stala sedmou.[3]

V květnu 2005 spadla během zápasu a utrpěla dvojitý krk kýla. Návrat do tatami bylo velmi nepravděpodobné, ale byla odhodlána se vrátit a tvrdě tvrdá, aby se vrátila.[4] Měsíc předtím, než se v březnu 2007 nakonec vrátila, zemřela její matka Carmen, což byla její druhá ztráta v přímé rodině, protože získala olympijskou medaili.[4]

Vrať se

Její návrat na mezinárodní okruh juda nebyl od začátku žádným úspěchem. Smrt jejích rodinných příslušníků a její nedávná zranění měla stále obrovský dopad na její výkony. Také kvůli těmto událostem její trenér Jan de Rooij už jí nedokázala poskytnout agresi, kterou potřebovala k tomu, aby mohla soutěžit.[4] Národní trenér Marjolein van Unen převzal od De Rooij v únoru 2008. Od té doby dosáhl Gravestijn celkem tří top 5 žebříčků na setkáních Světového poháru, včetně druhého místa v Budapešť a první místo v Varšava.[4] Během Mistrovství Evropy v judu 2008 v Lisabon kvalifikovala se pro Letní olympijské hry 2008.[4] Prohrála ve druhém kole turnaje po chybě rozhodčího, který změnil skóre svého zápasu přesně jiným způsobem, pouhých 40 sekund před koncem zápasu.[5] Díky jedné z jejích hlavních soupeřek v minulých letech Isabel Fernández kdo eliminoval Inga Kolodziej pouhé čtyři sekundy před koncem hry se Gravenstijn kvalifikoval na olympiádu.[4] Kvůli Fernandezovu vítězství zůstal Gravenstijn na vrcholu operačního týmu Kolodziej pro olympijské hodnocení.[4] Měsíc před začátkem olympiády ji zasáhla a medicinbal během tréninku. Míč, který váží 5 kilogramů, dopadl vysokou rychlostí na její hlavu, což jí nedávno obnovenému krku dalo další velký plácnutí.[6] Zranění ji téměř donutilo vynechat olympiádu, ale Gravenstijn se zotavila rychleji, než očekávala.[6]

Na Letních olympijských hrách 2008 v Peking Gravenstijn měl sbohem v prvním kole a porazil Ketleyn Quadros ve druhém kole.[1] Ve čtvrtfinále čelila Fernandezovi a v taktické hře pouze s jedním koka Gravenstijn postoupila do semifinále, kde zvítězila nad místním hrdinou Xu Yan.[1] Ve finále a zápas o zlatou medaili Giulia Quintavalle vyhrál s Yuko a opustil Gravenstijn se stříbrnou medailí.[1][7] Poté Gravenstijn věnovala medaili své zesnulé sestře a matce i jejím dosud žijícím členům rodiny.[4]

externí odkazy

Reference

  1. ^ A b C d Životopis sportovce: Deborah Gravenstijn Archivováno 2008-08-14 na Wayback Machine, beijing2008.cn, ret: 12. srpna 2008
  2. ^ A b Životopis Deborah Gravenstijn Archivováno 2010-04-02 na Wayback Machine, deborahgravenstijn.nl, ret: 12. srpna 2008
  3. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó p q r s t u proti Výsledky Deborah Gravenstijn Archivováno 16. června 2008 v Wayback Machine, ret: 13. srpna 2008
  4. ^ A b C d E F G h i Tragédie pro Deborah Gravenstijn, nrc.nl, ret: 13. srpna 2008
  5. ^ Lissabon, judoinside.com, ret: 13. srpna 2008
  6. ^ A b Medicinebal nekte Gravenstijn bijna, telegraaf.nl, ret: 13. srpna 2008
  7. ^ Gravenstijn se od tragédie odrazil a získal cennou medaili Archivováno 03.03.2016 na Wayback Machine, us.terra.com, ret: 13. srpna 2008


Ocenění
Předcházet
Elisabeth Willeboordse		 Rotterdamská sportovkyně roku
2008		Uspěl
Marhinde Verkerk