Danilo Stanisavljević - Danilo Stanisavljević

Danilo Stanisavljević
Dane Cicvara.jpg
Nativní jméno
Данило Станисављевић
Rodné jménoDanilo Stanisavljević
Ostatní jména)Dane Cicvara
Přezdívky)Dán
narozený1917
Gračac, Chorvatsko-slavonské království, Rakousko-Uhersko
Zemřel24. října 1942(1942-10-24) (ve věku 24–25 let)
Gračac, Nezávislý stát Chorvatsko
Věrnost Království Jugoslávie
Hodnostvojvoda
Příkazy drženyČetnický pluk „Vožd Karađorđe“
  • Gračac Chetnik Shock Battalion "Gavrilo Princip"
První útok srbských rebelů na Ustaše (12. dubna 1941)
  • Bitva o Gračac

Danilo "Dane" Stanisavljević (Srbská cyrilice: Данило Дане Станисављевић; 1917 - 24. Října 1942) byl jedním z vůdců povstání Srbů v Lika proti Nezávislý stát Chorvatsko a později vojenský důstojník Jugoslávská armáda ve vlasti s hodností vojvoda.

Běžně známý jako Dane Cicvara (Srbská cyrilice: Дане Цицвара), je nejlépe známý tím, že je velitelem srbských rebelů z Gračac kteří jako první zaútočili na Ustaše z Nezávislý stát Chorvatsko dne 12. dubna 1941. Členem rebelů byl také jeho starší bratr Todor. Po Srbské povstání bylo rebelem kontrolované území mírumilovně začleněno do italské okupační zóny, která na chvíli zachránila životy zbývajících Srbů v regionu před probíhajícím genocida Srbů nezávislým státem Chorvatsko. Stanisavljević byl jmenován velitelem praporu četnický Gračac „Gavrilo Princip“. Byl také úřadujícím velitelem četnického pluku „Vožd Karađorđe“.

The Chorvatská komunistická strana a jeho ozbrojené formace partyzánů se zaměřily na Stanisavljeviće, protože ho a další četníky vnímali jako překážku jejich revolučních cílů a 24. října 1942 ho zabili.

Časný život

Stanisavljević se narodil v roce 1917 ve vesnici Dojići poblíž Gračacu v Rakousku-Uhersku (dnešní Chorvatsko).[1] Stanisavljević sloužil v Královská jugoslávská armáda jako člen Horského pluku v roce 2006 Lublaň. Byl vybrán, aby se zúčastnil pohřeb Mustafy Kemala Atatürka dne 21. listopadu 1938 jako příslušník jednotky čestné stráže.[2] Měl bratra Todora "Toćana" Stanisavljeviće, který byl také členem odboje.[Citace je zapotřebí ]

druhá světová válka

Stanisavljević byl velitelem srbských rebelů z Gračacu, kteří jako první zaútočili Ustaše z Nezávislý stát Chorvatsko dne 12. dubna 1941. V ten den rebelové pod velením Stanisavljeviće bránili Gračaca před jednotkami Ustaše přicházejícími z Gospić. Tato akce získala charakter jugoslávského četníka, protože k rebelům z Gračacu se přidalo 50 mariňáků jugoslávského královského námořnictva pod velením kapitána Mirka Blajvajze, velitele blízkého Selce velení pobřeží.[3] Podle historika Žutiće byly první četnické jednotky založeny poblíž Doboj téhož dne vojáky Královská jugoslávská armáda.[4] Četnickí vůdci Liky a Bosenské krajiny si přáli zachránit Srby před jejich nejkrvavějším nepřítelem - Ustaše, i když dočasně museli přijmout vládu Italů a Němců.[5]

V prosinci 1941 Gračac Chetnik Battalion "Gavrilo Princip" byl založen.[6] Stanisavljević byl jmenován jejím velitelem a úřadujícím velitelem Četnický pluk „Vožd Karađorđe“.[7] Stanisavljević úzce spolupracoval s Pajica Omčikus v Srb a Momčilo Đujić a Niko Novaković Longo.[8]

Jako velitel četnického praporu vydal Stanisavljević v polovině května 1942 prohlášení s názvem „Srbové z Dalmácie".[9] V tomto prohlášení pozval Srby, kteří se přidali k partyzánům pod kontrolou Komunistická strana Chorvatska opustit partyzány, kteří byli obviněni jako hlavní nepřátelé Srbů a byli pod velením Ustaše.[10] Toto prohlášení je vyzvalo, aby místo toho vstoupili do jugoslávské armády v vlasti.[11]

Chorvatští komunisté se zaměřili na Stanisavljeviće a nařídili partyzánské jednotce Gračac zabít jej a všechny členy velitelství četnického pluku.[12] Podle Milana Šijana, velitele komunistické 3. brigády Liky, byl Stanisavljević o něco dříve povýšen do hodnosti vojvoda Liky a Korduna.[13] Partyzáni zaútočili na důstojníky četnické brigády Gračac a zabili 70 četníků, včetně Stanisavljeviće a mnoha dalších členů četnického velení.[14] Podle Šijana byl Stanisavljević poprvé zraněn, když ho Aleksa Jakšić zastřelil lehkým kulometem.[15] Šijan zdůraznil, že Stanisavljević spáchal sebevraždu, aby nedovolil komunistům, aby ho zajali zaživa.[16] Jiné komunistické publikované zdroje zdůrazňují, že Cicvaru a další četníky zabili partyzáni, kteří používali pouze nože a bomby.[17]

Reference

  1. ^ Ravnogorska istorija. Evro. 1992. str. 111. Дане Станисављевића-Цицваре, ... Рођен је у селу Дојићи, код Грачаца, 1917. године.
  2. ^ Ravnogorska istorija. Evro. 1992. str. 111. Дане Станисављевића-Цицваре, ... Рођен је у селу Дојићи, код Грачаца, 1917. године.
  3. ^ Žutić, Nikola (19. února 2014). „Српске ватре на тромеђи“. novosti (v srbštině). Večernje Novosti. Citováno 27. dubna 2020. Прве оружане одбрамбене борбе после успоставе НДХ извели су грачачки устаници и припадници краљевске војске (будући четници) 12. априла под вођством Данета Станисављевића Цицваре. То је, у ствари, била одбрана српског Грачаца од усташа који су долазиле од Госпића као претходна Акција је одмах попримила југословенски четнички карактер. Наиме, грачачким устаницима истог дана придружили су се морнари краљевске морнарице (њих око 50), на челу са капетаном корвете, Словенцем Мирком Блајвајзом, који је био командант обалске команде у Селцу.
  4. ^ Žutić, Nikola (11. března 2018). „Др Никола Жутић: Четнички либерализам и антинацизам у Далмацији 1922-1945“. Jadovno.com. Jadovno. Citováno 27. dubna 2020. Познато jе да jе први четнички одред формиран у околини Добоjа истог дана, 12. априла 1941, од остатака с
  5. ^ (Dizdar 2002, str. 155): „Mane Rokvić, Dobroslav Jevđević i Brana Bogunović; ... Vođe srpskih četnika ... žele da zasad srpski narod spase bar od najkrvavijeg protivnika, ustaša, makar privremeno primio vlast Nemaca i Italijana“
  6. ^ (Jelić-Butić 1986, str. 139)
  7. ^ Zbornik dokumenata i podataka o narodnooslobodilačkom ratu jugoslovenskih naroda. Vojnoistorijski institut. 1955. str. 39. Gubici na straně neprijatelja iznose 70 mrtvih četnika među kojima se nalazi i Dane Stanisavljević (Cicvara) koji je bio komandant udarnog četničkog bataljona i vršilac dužnosti komandanta puka.
  8. ^ (Jelić-Butić 1986, str. 139)
  9. ^ (Jelić-Butić 1986, str. 139)
  10. ^ (Jelić-Butić 1986, str. 139)
  11. ^ (Jelić-Butić 1986, str. 139): "... sredinom svibnja izdao D. Stanisavljević Cicvara, u funkce komandanta četničkog bataljona, pozivaju se Srbi u partizanskim jedinicama da se priključe četnicima. Partizani se optužuju kao glavni neprijatelji srpskog naroda te da se čijim je rukama komanda.
  12. ^ (Šijan 1970, str. 37)
  13. ^ (Šijan 1970, str. 37)
  14. ^ (Šijan 1970, str. 37)
  15. ^ (Šijan 1970, str. 37)
  16. ^ (Šijan 1970, str. 37)
  17. ^ Istorijski arhiv Komunističke partije Jugoslavije. 1949. str. 163. Noževima i bombama pobili su 70 bandita, među njima i Dana Stanisavljevića, „vojvodu Like i Korduna“.

Zdroje