Pajica Omčikus - Pajica Omčikus

Pavle Omčikus
Nativní jméno
Павле Омчикус
Přezdívky)Pajo nebo Pajica[Citace je zapotřebí ]
narozený1912
Srb, Chorvatsko-slavonské království
ZemřelBřezen 1942
Krbavica, Nezávislý stát Chorvatsko (moderní doba Chorvatsko )
Věrnost Království Jugoslávie (1933–1934)
Chetniks (1941–1942)
Zadržené příkazyČetnický pluk „Král Peter II“
Bitvy / válkySrbské povstání

Pavle Omčikus (1912—1942), přezdívaný Pajo nebo Pajica,[Citace je zapotřebí ] byl vůdcem srbských rebelů během července 1941 Srbské povstání v Nezávislý stát Chorvatsko. Později velel monarchistovi Chetnik Pluk „Král Peter II“ a spolupracoval s italština okupanti. Byl zabit Partyzán vazba v březnu 1942.

Časný život

Pavle Omčikus se narodil v roce 1912 v roce Srb v Chorvatsko-slavonské království. Jeho otec se jmenoval Gajo a jeho matka Marija. Omčikusova rodina byla v regionu dobře známá, protože Pavlův otec a dědeček byli prezidenti srbské obce.[1] Omčikus dokončil základní školu v Srbu a tělocvična v Gospić. Sloužil v Královská jugoslávská armáda v Meljine v Kotorský záliv od roku 1933 do roku 1934. Byl zastáncem sociálně liberální Nezávislá demokratická strana,[2] ale později se připojil k krajní pravice Jugoslávská radikální unie (srbština: Југословенска Радикална Заједница).[3]

druhá světová válka

Povstání

Na začátku povstání Srbů Omčikus - společně s Pera Rajakem, Milošem Torbicou a dalšími povstalci - zaútočil na Srba a zničil Ustaše posádka.[4] Omčikus organizoval použití nákladních vozidel k přepravě rebelů do frontových pozic.[5]

V srpnu 1941 byl v Lice založen četnický pluk „král Peter II“; a Omčikus byl jmenován jejím velitelem.[6] Veřejně nesouhlasil s komunistickými vůdci v roce Lika, obvinil je ze zodpovědnosti za politické rozdělení mezi Srby.[7]

Italská pomoc

Itálie použila povstání jako záminku k pokusu o rozšíření území Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) pod italskou kontrolou hlouběji na západ Bosna.[8] Četnickí vůdci Omčikus, Radjenović a major Rašeta tvrdili, že Italové zachrání Srby před terorizací Ustaša; a že Italové by měli být vítáni jako osvoboditelé.[9] Dne 26. Srpna 1941 se NDH a Itálie dohodly, že Druhá italská armáda obsadí a uklidní rebely ve druhé a třetí zóně.[10] Itálie podpořila srbské rebely tím, že jim pomohla dosáhnout italského vlivu mimo zóny, které okupovali na základě formálních dohod.[11]

Smrt

Některé poválečné komunistické zdroje zdůrazňovaly, že Omčikus se vzdal komunisticky vedeným partyzánům s úmyslem připojit se k nim.[12] Vojvoda Momčilo Đujić, který byl velitelem jugoslávských četnických sil v Lice, poslal ultimátum komunistům k propuštění Omčikuse.[13]

Některé komunistické zdroje tvrdily, že Omčikus spáchal sebevraždu v komunistickém vězení v roce Krbavica,[14] zatímco současné komunistické zprávy uváděly, že Omčikus a skupina 30 jugoslávských četníků byli komunisty zajati a zavražděni.[15][16]

Cíle divize Dinara

Vedoucí představitelé srbských rebelů, kteří patřili k četnickým jednotkám Divize Dinara dohodli na základních principech jejich dalšího boje. Toto bylo představeno v dokumentu složeném mezi 8. a 12. březnem 1942 a nazvaném „Elaborat z divize Dinara“ (srbština: Елаборат Динарске дивизије).[17] Hlavní cíl jejich boje za vytvoření srbského národního státu byl podrobně stanoven a podepsán Momčilo Đujić, Pavle Popović, Pavle Omčikus, Branko Bogunović, a Hříva Rokvić.[18] Na druhou stranu chorvatské komunistické síly podnikly veškerá nezbytná opatření, aby zničily jakýkoli pokus o vytvoření srbského národního státu „vraždami národních vůdců a četníků“ a vedoucích proti nim „válku až do krajních životních hranic“.[je zapotřebí objasnění ][19]

Reference

  1. ^ (Jovanić 1988, str. 35): „To je Pajica Omčikus iz Srba, iz imućne porodice Omčikusa, čuvene još u austrougarskoj državi, kada su mu otac i djed bili predsjednici općine srbske.“
  2. ^ (Jovanić 1988, str. 35): „Za vrijeme stare Jugoslavije bio je pristalica samostalnih demokrata.“
  3. ^ (Majstorović 1961, str. 115)
  4. ^ (Плећаш 2004, str. 267): "У Лици је Пајица Омчикус, са Пером Рајаком, Милошем Торбицом и другим устаницима напао Срб и у њему су уништили усташку посаду Истога дана лички устаници су пресекли жељезничку пругу Госпић-Книн и заузели Отрић"
  5. ^ (Damjanović 1972, str. 133)
  6. ^ (Majstorović 1961, str. 115): "» Puk kralja Petra «kojem je na čelu stajao Pajica Omčikus."
  7. ^ (Đuretić 1997, str. 334): ".. сукоба дошло је приликом оснивања и смотре пука‚Краљ Петар II‘, када су посланици ЈРЗ Рађеновић и Пајица Омчикус изразили пуно неслагање с комунистичким руководством Лике оптужујући га за разбијање српског народа."
  8. ^ (Redžić 2005, str. 15)
  9. ^ (Дедијер 1951, str. 223): "Четничке вође Рађеновић, мајор Рашета и Омчикус, почеле да говоре како Италијане треба дочекати као ослободиоце и да они спасавају народ од усташког зулума."
  10. ^ (Redžić 2005, str. 16)
  11. ^ (Redžić 2005, str. 16)
  12. ^ (Jovanović & Rešetić 1963, str. 387)
  13. ^ (Damjanović 1972, str. 282): "... u Tiškovcu je četnički vojvoda pop Momčilo Đujić, komandant zamišljene dinarske četničke divizije, okupljao četnike, slao poruke i ultimatum partizanskim jedinicama da se pusti zarobljeni komandant» četničkog puka «Pajica Omčikus,"
  14. ^ Vojnoistorijski institut (Bělehrad, Srbsko) (1952). Zbornik Dokumenta. p. 29.
  15. ^ Vojnoistorijski institut (Bělehrad, Srbsko) (1954). Zbornik Dokumenta. p. 75. Streljali smo oko 30 četničkih razbojnika među njima i P. Omčikusa.
  16. ^ Horvatić, Petar (2018-10-20). "20. listopada 1941. Marko Orešković - što niste znali o suradnji četnika i partizana u NDH?". narod.hr (v chorvatštině). Citováno 2020-10-09.
  17. ^ (Ћиколић 2009, str. 84)
  18. ^ (Ћиколић 2009, str. 84): „„ Елаборат “су потписали Момчило 'Бууий, Павле ПоповиН, Павле Омчикус, Бранко БогуновиН и Мане
  19. ^ (Ћиколић 2009, str. 85)

Zdroje

Zdroje publikované v Jugoslávii během komunistické vlády