Česká pobočka House of Thurn and Taxis - Czech branch of the House of Thurn and Taxis
Thurn und Taxis |
---|
![]() |
Rozšířená rodina |
The Česká pobočka House of Thurn and Taxis (Němec: Thurn und Taxis) je dynastický kadetská pobočka Knížecí dům Thurn a taxi, a Němec šlechtická rodina, která byla klíčovým hráčem v poštovní služby v Evropa v 16. století a stal se známým jako majitel pivovarů a stavitel mnoha hradů.
Potomci rodu Thurn und Taxis v Čechách, rodiny, která po 140 let hrála důležitou roli v české národní kultuře a místních dějinách, jsou dnes rozptýleni po celém světě.
Nadace
Česká pobočka rodu Thurn und Taxis byla založena v roce 1808 princem Maximiliánem Josephem von Thurn und Taxis, nejmladším dítětem Alexander Ferdinand, 3. princ z Thurn a Taxis (1704–1773), zakladatel dynastického rytířského řádu a rytířského řádu v Knížecí dům Thurn a taxi, The Řád Parfaite Amitié a jeho třetí manželka princezna Maria Henriette von Fürstenberg (1732–1772).
Maximilian Joseph von Thurn und Taxis
Princ Maximilián Joseph von Thurn und Taxis (Řezno, 29. května 1769 - Praha, 15. května 1831) se oženil s princeznou Eleonore von Lobkowicz (Praha, 22. dubna 1770 - Lautschin, 9. listopadu 1834), v roce 1791. Patřila k českému šlechtickému rodu, jehož původ lze vysledovat až k Marešovi Martinovi z Ujezdy (1376–90).[1] V roce 1808 zdědil Lautschin (Loučeň v češtině) a Dobrovice hrady od jeho sestřenice princezny Marie Josefa von Fürstenberg a v roce 1820 se natrvalo usadil v Čechy.[2] Kromě Lautschina a dalších venkovských statků vlastnila rodina také nemovitosti v Praha který zahrnoval dva paláce: jeden v městské části (V jámě 635–636, již neexistuje) a jeden ve starém městě (Vrtbovský palác na Malé Straně, zakoupený v roce 1814).[3]
Maximilián a Eleonore měli šest synů:[4]
- Karl Anselm von Thurn und Taxis (1792–1844), prvorozený (nezaměňovat se svým strýcem) Karl Anselm, 4. princ Thurn a Taxis Řezna, dědic vyšších linií rodu Thurn und Taxis)[2]
- August Maria Maximilian von Thurn und Taxis (1794–1862)
- Joseph von Thurn und Taxis (1796–1857)
- Karl Theodor von Thurn und Taxis (1797–1868)
- Friedrich Hannibal Thurn a Taxis (1799–1857)
- Wilhelm Karl von Thurn und Taxis (1801–1848)
Karl Anselm von Thurn und Taxis
![](http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5a/Emmerich_Thurn_und_Taxis.jpg/220px-Emmerich_Thurn_und_Taxis.jpg)
V roce 1815 Princ Karl Anselm von Thurn und Taxis (Praha, 18. června 1792 - Teplitz, 25. srpna 1844) se provdala za hraběnku Marii Isabelle von und zu Eltz Faust von Stromberg (Drážďany, 10. února 1795 - Praha, 12. března 1859). Měli šest dětí:[5]
- Marie Sophie (hraběnka von Montfort)
- Hugo (1817–1889), dědic rodinného majetku
- Eleonore
- Emmerich (1820–1900), generál a rytíř v Řád zlatého rouna
- Marie Terezie (hraběnka von Belcredi)
- Rudolf (1833–1904), který se stal baronem von Troskow.[6]
Princ Rudolf von Thurn und Taxis, později známý jako Rudolf, baron von Troskow (Praha, 25. listopadu 1833 - Velehrad, 4. července 1904), byl ženatý v roce 1857 s Jenny Ständlerovou (Praha, 9. dubna 1830 - Graz, 28. září 1914). Měli několik dětí.
Rudolf byl intelektuál, který miloval českou hudbu a literaturu a byl vášnivým mecenášem umění. Vystudoval právo a v roce 1861 založil Právník („The Lawyer“), první český právní časopis. S pomocí spisovatele a historika Karel Jaromír Erben, přispěl slovní zásobou do české právní terminologie.
Byl upřímně oddaný Česká národní věc a byl jedním z jeho důležitých hráčů: mimo jiné byl nakladatelem Boleslavan ("Boleslavova Magazine "), týdeník věnovaný věcem v českém jazyce, a stal se prvním předsedou slavného českého sboru Hlahol. Byl také členem Výboru pro vznik Čech Národní divadlo (1861) a jeden ze zakladatelů české umělecké společnosti Umělecká beseda v Praze (1863). Podporoval české spisovatele Božena Němcová, Vítězslav Hálek, a Karolina Světlá, a propagoval české skladatele Antonín Dvořák a Bedřich Smetana. Ten složil operu Braniboři v Čechách ("Braniborci v Čechách ") na Rudolfově statku v Niměřice.
V roce 1894 se Rudolf vzdal svého knížecího titulu a příjmení a na jeho žádost obdržel titul Freiherr von Troskow od císaře Franz Joseph. O deset let později zemřel při návštěvě své dcery Hedviky Velehrad, Morava. V roce 1930 byly ostatky jeho a jeho manželky exhumovány a znovu uloženy do rodinného hrobu v Stará Boleslav.[7]
Hugo Maximilian von Thurn und Taxis
Princ Hugo Maximilian von Thurn und Taxis (Praha, 3. července 1817 - Lautschin, 28. listopadu 1889) se provdala za hraběnku Almerii von Belcredi (Ingrowitz, 8. října 1819 - Lautschin, 25. září 1914). Mezi Hugovy panství patřily hrady v Dobrovicích, Lautschinu (Loučeň) a Mzells (Mcely) a panství ve Vlkavě, Niměřicích a Ceteni. Měli čtyři legitimní děti:[8][9]
- Karoline (1846-1931)
- Egmont (1849-1866)
- Alexander (jeho dědic) (1851-1939)
- Maria Theresia (1856-1908)
Alexander von Thurn und Taxis
Princ Alexander Johann Vincenz Rudolf Hugo Karl Lamoral Eligius von Thurn und Taxis (Lautschin, 1. prosince 1851 - Lautschin, 21. července 1939) se provdala v roce 1875 za princeznu Marii zu Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (Benátky, 28. prosince 1855 - Lautschin, 16. února 1934). Zdědili Lautschina v roce 1889.[8]
Kulturní vliv
Alexander i Marie byli zanícenými mecenáši umění (Alexander sám hrál na housle a Marie byla amatérská malířka), ai když nebyli bohatí ve srovnání se svými regensburskými příbuznými, byli štědří a nikdy neváhali podpořit dobrou věc.
Mariin chráněnec Rainer Maria Rilke navštěvovali rodinu na jejich hradech Lautschin a Duino. Věnoval své Duino Elegies princezně, která o něm napsala ve svých publikovaných pamětech. Mezi stálými hosty zámku v Lautschinu byli kromě Rilkeho i Karel Sladkovský a Bedřich Smetana který v roce 1880 věnoval svou skladbu Z domoviny pro housle a klavír Alexandrovi. Po Smetanově smrti Alexander označil dům v nedalekých Jabkenicích, kde Smetana žil poslední roky, za Smetanovo muzeum a daroval pozemek pro svůj památník.
Mezi další umělce a intelektuály, o nichž je známo, že hrad navštívili, patřil F. X. Salda, Eliška Krásnohorská, Karel Bendl, členové Českého kvarteta (včetně skladatele Josef Suk ), a Mark Twain (který hrad navštívil během svých evropských cest v roce 1899).
Alexander také rád cestoval a byl vášnivým lovcem, který podnikl několik loveckých výletů do Afriky, příležitostně v doprovodu českého cestovatele Bedřicha Machulky; později daroval své zvířecí trofeje Národnímu muzeu v Praze. Patřil k Rytíři z Malty a finančně pomohl řadě charitativních akcí. Spolu se svým otcem princem Hugem se také zasloužil o vybudování první železnice v regionu. Železnice byla postavena na pozemku, který pro projekt daroval.[10]
Sportovní vliv
Když jeho syn princ Erich, který studoval v Cambridge, přinesl Lautschinovi novou hru, pomohl mu založit první fotbalový tým v Čechách (1889). Tým se zapsal do historie, když hrál první oficiální fotbalový zápas historicky zaznamenaný v Čechách (1893). Tým Lautschin soutěžil s Regatta, nejlepším týmem v rakousko-uherské říši. Zápas se konal na slavné pražské Císařské louce 18. dubna 1893 a skončil prohrou týmu Thurn Taxis 0: 5. To bylo stále považováno za velký úspěch hráčů Lautschin a vídeňské noviny Wiener Sportzeitung neváhaly usoudit, že tým z Lautschinu byl po Regatě v Říši druhým nejlepším týmem.[11]
Pohřebiště
Pohřebiště rodiny je v Syčíně (Seitzin) poblíž Dobrovic.[12]
Legitimní potomci
Princ Alexander měl tři legitimní děti:
- Erich (Mzells, 11. ledna 1876 - Kremsegg, 20. října 1952)
- Eugen (Praha, 27. března 1878 - Praha, 4. března 1903)
- Alexander (Mzells, 8. července 1881 - Duino, 11. března 1937)
Princ Erich vdaná za hraběnku Gabrielle Kinskou (nejstarší dcera Jiřího) Rudolf, 9. princ Kinský z Wchinitzu a Tettau ) v roce 1903 a v roce 1925 se přestěhoval do Rakousko kde zemřel v roce 1952. Měl devět dětí a jeho syn Alexander Ferdinand (1906–1992) držel hrad Lautschin až do konce války v roce 1945, kdy jej zkonfiskoval československý stát (jeho bratranec Ludwig (Luigi) Mzells Castle do roku 1948).
Princ Alexander ženatý s princeznou Marií de Ligne. Společně měli tři děti:
- Raimundo (dědic)
- Luigi
- Margaréta
Rozvedli se v roce 1919.
V roce 1923 opustil princ Alexander dynastický dům Thurn und Taxis a stal se prvním Duca di Castel Duino udělením Victor Emmanuel III z Itálie.
Alexandrovi synové Raimundo a Luigi se připojili ke svému otci a byli v Itálii uznáni jako Princes della Torre e Tasso. Princeova dcera princezna Margarita zůstala členkou rodiny Thurn und Taxis až do jejího manželství v roce 1931 Princ Gaetano z Bourbon-Parma.
Alexander se oženil Americká dědička Helen Holbrook chodec ve Vraně.
Po Alexandrově smrti zdědil hrad v Duinu jeho syn Raimundo, 2. vévoda z Castel Duino (1907–1986) a poté jeho vnuk Carlo Alessandro, 3. vévoda z Castel Duino, a zůstal součástí rodinného sídla Torre e Tasso.[13]
Bibliografie
- Dragounová, Marie. 1922. Kronika rodu Dragounů, loučeňských poštmistrů. (Kronika rodiny Dragounů, poštmistři v Loučni). Nepublikovaný text. Uloženo ve Státním archivu Nymburk.
- Dročár, Jan. Zapomenutý šlechtic, 25. června 2007, http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060059 (1. března 2008), Pozitivní noviny.
- FK Loučeň: Nejstarší fotbalový klub v Čechách (1893). 2003. Průvodce programem. Publikováno u příležitosti 110. výročí fotbalového klubu Loučeň.
- Mareček, Zdeněk. 1998. Loučeň a Thurn Taxisové: Pohledy do doby minulé i nedávné. Loučeň, Česká republika: Obec Loučeň.
- Mareček, Zdeněk. 2003. Vyprávění o tom, jak fotbal na Loučeň přišel. Nepublikovaný text.
- Marek, Miroslav (1. března 2008). „Thurn und Taxis“. Genealogy.EU.[samostatně publikovaný zdroj ][je zapotřebí lepší zdroj ]
- Nováček, Jiří. 2003. Čechy naučili hrát fotbal anglický komorník se zahradníkem. Nepublikovaný text.
- Paine, Albert Bigelow. Mark Twain. eBooks @ Adelaide. http://ebooks.adelaide.edu.au/t/twain/mark/paine/chapter206.html (31. března 2008), ebooks.adelaide.edu.au
- Thurn-Taxis, Marie. 1997. Rainer Maria Rilke v mých vzpomínkách. Praha: Nadace Arbor vitae.
- Votypka, Vladimír. 2005. Paradoxy české šlechty. Praha: Nakladatelství Dokořán.
- „Z tajností fotbalového pravěku“. Stadion 32 (9. srpna 1988).
- Zapletal, Vladimír. JUDr. Rudolf Knize Thurn-Taxis. (2. vyd.) http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060063 (26. června 2007) Pozitivní noviny.
- Von Thurn und Taxis, Princess Marie, The Poet and The Princess: Memories of Rainer Maria Rilke, Amun Press, 2017
Reference
- ^ Mareček 1998, str. 80–81; Marek
- ^ A b Mareček 1998, s. 80
- ^ Dročár, 2007
- ^ Geni.com
- ^ Geni.com
- ^ Mareček 1998, s. 81–82; Marek
- ^ Zapletal, 2007; Drocar, 2007
- ^ A b Mareček 1998, s. 89; Marek
- ^ Geneologická stránka: https://gw.geneanet.org/efrogier?lang=cs&n=von+thurn+und+taxis&oc=0&p=hugo+maximilian
- ^ Mareček 1998, str. 93–95; Paine
- ^ Mareček, 2003 (nepublikovaný text), Nováček, 2003 (nepublikovaný text), Z tajností fotbalového práva, 1988
- ^ Mareček 1998, s. 123
- ^ Mareček 1998, s. 97, s. 100–104; Marek
externí odkazy
- Marek, Miroslav. „thurn / thurn1.html“. Genealogy.EU.
- Marek, Miroslav. „thurn / thurn3.html“. Genealogy.EU.
- Marek, Miroslav. „thurn / thurn4.html“. Genealogy.EU.
- Marek, Miroslav. „thurn / thurn9.html“. Genealogy.EU.
- http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060059
- http://www.pozitivni-noviny.cz/cz/clanek-2007060063
- Marek, Miroslav. „lobkow / lobkow1.html“. Genealogy.EU.
- Marek, Miroslav. „lobkow / lobkow2.html“. Genealogy.EU.
- Marek, Miroslav. „lobkow / lobkow10.html“. Genealogy.EU.*http://www.zamekloucen.cz/
- http://ebooks.adelaide.edu.au/t/twain/mark/paine/chapter206.html
- http://www.hlahol.cz/english/history.html