Ochrana kulturního dědictví ve Švýcarsku - Cultural heritage protection in Switzerland - Wikipedia

Švýcarská agentura pro ochranu Kulturní statky definuje opatření na ochranu kulturních statků před poškozením, zničením, krádeží a ztrátou. Za tímto účelem byl na vnitrostátní úrovni vytvořen právní základ a byly přijaty mezinárodní dohody, které to zavazují Švýcarsko respektovat a podporovat ochranu kulturních statků nejen na svém vlastním území, ale také na svrchovaném území ostatních smluvních stran.

Znak Haagské úmluvy o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu

Dějiny

Historie ochrany kulturních statků v jejich současné podobě začala masivním ničením kulturních statků v průběhu Druhá světová válka. Když OSN byla založena v roce 1945, UNESCO byla založena jako jedna ze 17 zvláštních agentur OSN zabývajících se otázkami vzdělávání, vědy a kultury. I dnes zůstává „mateřskou organizací“ pro mezinárodní ochranu kulturních statků. UNESCO se také ujalo vedení, když v roce 1954 Haagská úmluva o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu (HAC) byla konsolidována mezinárodním právem. Švýcarsko se připojilo k HAC 1962 a v roce 2004 ratifikovalo „Protokol k Úmluvě o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu z roku 1954“ (druhý protokol), který HAC od roku 1999 rozšiřuje.

Definice

Podle čl. 1 Haagské úmluvy ze dne 14. května 1954 o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu (HAC) jsou kulturní statky definovány takto:

  • Hnuteľný nebo nemovitý majetek, který má velký význam pro kulturní dědictví každého lidu

jako jsou památky architektury, umění nebo historie, ať už náboženské nebo světské; archeologická naleziště; skupiny budov, které jako celek mají historický nebo umělecký význam; umělecká díla; rukopisy, knihy a jiné předměty uměleckého, historického nebo archeologického zájmu; jakož i vědecké sbírky a důležité sbírky knih nebo archivů nebo reprodukcí majetku definovaného výše

  • Budovy, jejichž hlavním a účinným účelem je ochrana nebo vystavení movitého kulturního majetku definovaného v pododstavci (a)

jako jsou muzea, velké knihovny a depozitáře archivů a azylové domy určené k ochraně výše uvedených movitých kulturních statků v případě ozbrojených konfliktů.

  • Centra obsahující památky

tj. místa s velkým množstvím kulturních statků, jak je definováno ve výše uvedených odstavcích.

Organizace

Zájmy ochrany kulturního dědictví jsou uznávány na federálních, kantonální a komunální úrovně. Několik kulturních institucí a sdružení i soukromých subjektů se navíc zavázalo k ochraně a ochraně švýcarských kulturních statků. Na federální úrovni má přednost sekce pro ochranu kulturních statků. Je součástí Federálního úřadu pro civilní ochranu (Federální ministerstvo obrany, civilní ochrany a sportu DDPS) - Sekce slouží jako referenční bod pro všechny otázky týkající se ochrany kulturních statků ve Švýcarsku. Mezi jeho hlavní úkoly patří podpora a propagace kantonů při provádění předepsaných opatření, vydávání směrnic a pokynů pro odborný výcvik, školení špičkového kádru PCP v kontextu civilní obrana, financování nestavitelských opatření k ochraně kulturních statků národního nebo regionálního významu a navázání a upevnění kontaktů s domácími a zahraničními partnerskými organizacemi. The Federální výbor pro ochranu kulturních statků (dříve Švýcarský výbor pro ochranu kulturních statků) podporuje DDPS a Federální úřad pro civilní ochranu FOCP jako poradní orgán. Delegáti z oddělení federální správy, kantonálních úřadů (památková péče a archeologie ) a kulturní instituce (archiv, muzea a knihovny ) jsou členy tohoto mimoparlamentního výboru. Jsou nominováni Federální rada. Příslušnými kontakty pro otázky týkající se ochrany kulturních statků v kantonech jsou kantonální úředníci pro ochranu kulturních statků. Jsou zaměstnáni buď kantonálním kulturním oddělením - obvykle oddělením historických památek - nebo Federálním úřadem pro civilní ochranu. Jako specializované agentury přinášejí sekce historických památek odborné znalosti pro nakládání s objekty, zatímco organizace civilní obrany poskytuje lidské zdroje pro místní a regionální operace. Kromě těchto úřadů má Švýcarsko řadu dalších partnerů a institucí, které přispívají k zachování její kulturní dědictví: kulturní instituce (archivy, muzea, knihovny), partnerské organizace civilní ochrany (především hasičské sbory a policie ) nebo soukromé subjekty, jako je Švýcarské sdružení pro ochranu kulturních statků. Na mezinárodní úrovni bychom měli zmínit, kromě UNESCO, především signatářské státy Haagské úmluvy a jejího druhého protokolu. Dále několik nevládních organizací jako např ICOM (Mezinárodní rada muzeí), ICOMOS (Mezinárodní rada pro památky a sídla), IFLA (Mezinárodní federace knihovnických asociací a institucí) a ICA (Mezinárodní rada pro archivy) hrají důležitou roli. Dalším důležitým partnerem v oblasti mezinárodního práva je Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC), která zohledňuje ochranu kulturních statků v rámci svých humanitárních činností.

Nebezpečí

Většinu hrozeb pro kulturní statky lze rozdělit do tří kategorií: stálá nebezpečí, mírové incidenty a incidenty spojené s ozbrojeným konfliktem. Neustálé hrozby jsou primárně krádež, vandalství, znečištění ovzduší zamoření škůdci nebo plísněmi, zhoršení v důsledku stárnutí, nevědomosti nebo lhostejnosti. Příkladem pro tuto kategorii nebezpečí je požár kaple mostu v Luzernu v srpnu 1993. Je podezření, že požár byl způsoben nedbale vyhozenou cigaretou. Mírová nebezpečí jsou především technická, jako jsou škody, jako jsou záplavy, a přírodní události, jako jsou zemětřesení, bouře nebo laviny. Jako příslušný příklad označujeme povodně v létě 2005. Ovlivnily kulturní statky v různých částech Švýcarska; například v Centru sbírek Muzeum dopravy v Luzernu nebo v benediktinském klášteře St. Andreas v Sarnen. Zničení válkou, násilné získávání a odstraňování kulturních statků je stejně staré jako dějiny lidstva. Ve válce má použití zbraní a výbušnin obzvláště nepříznivý dopad na kulturní statky. V nedávných vojenských konfliktech - například během balkánský války - bylo provedeno větší množství kampaní za úmyslným zničením kulturních statků, což podpořilo zrod Druhého protokolu. Teroristické útoky jsou také stále více a záměrně namířeny proti kulturním statkům. Zničení Sochy Buddhy v Afghánistánu podle Taliban na jaře roku 2001 je toho příkladem. Ve Švýcarsku, které bylo ve své mladší historii převážně ušetřeno ozbrojených konfliktů, se současná ochrana kulturních statků zaměřuje především na opatření proti technologickým nebezpečím, přírodním událostem a vandalismu.

Ochranná opatření

a) Inventář

Třetí vydání aktuálníhoŠvýcarský soupis kulturních statků národního a regionálního významu „byl schválen Federální radou v roce 2009 (dřívější vydání: 1988, 1995). Předměty národního významu (objekty „A“) týkající se jednotlivých budov, archeologie i sbírek (fondy muzeí, archivů a knihoven) byly hodnoceny a hodnoceny podle jednotných kritérií. Inventář lze zobrazit na internetu buď jako tištěnou publikaci, nebo v rámci Geografický informační systém (GIS). Inventář PCP se aktuálně aktualizuje. Revidovaná verze by měla vstoupit v platnost do roku 2021. Kromě tohoto přehledu existují v souladu s článkem 5 federálního zákona o ochraně přírody a kulturního dědictví (NCHA) různé další, které jsou zde uvedeny jako křížové odkazy na ochranu kulturních památek. majetek: Inventář švýcarských památek (ISOS), Inventář švýcarských historických silnic (IHR) a Federální inventář krajin a přírodních památek národního významu (ILNM).

b) Bezpečnostní dokumentace

Podle článku 5 „Federálního zákona o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu, katastrofy nebo mimořádných situací“ z roku 2014 (PCPA) jsou kantony odpovědné za dokumentaci bezpečnostních opatření k ochraně nemovitých kulturních statků, které jsou zvláště hodné ochrany a pořizovat bezpečnostní kopie mobilních kulturních statků, které jsou zvláště hodné ochrany. Taková dokumentace umožní obnovení nebo rekonstrukce těchto kulturních statků, pokud jsou poškozeny nebo zničeny. Pro sestavení bezpečnostní dokumentace se shromáždí co nejvíce informací o objektu a uloží se na mikrofilm (fotografické a fotogrammetrické záznamy, stavební plány, restaurátorské zprávy, archeologická dokumentace, historické prameny, literatura i soupisy a podrobné popisy).

c) Mikrofilm

Pro účely dlouhodobé archivace mikrofilm je v současné době považováno za nejspolehlivější paměťové médium, protože při správném skladování jej lze uchovat několik set let. Rychlá změna v IT technologii je brána v úvahu, pokud je již nějakou dobu možné vytvořit mikrofilmy z digitálních dat. Důležité dokumenty z archivů a knihoven, ale také bezpečnostní dokumentace jsou mikrofilmovány a filmy jsou uloženy na bezpečném místě. Konfederace je podle „nařízení o ochraně kulturních statků v případě ozbrojených konfliktů, katastrof nebo mimořádných situací“ (PCPO) odpovědná za uchovávání bezpečnostních kopií z kantonů na „bezpečném místě“ - na federální archiv mikrofilmů v Heimiswilu (kanton Bern).

d) Úkryty na ochranu kulturních statků

V současné době existuje ve Švýcarsku více než 300 útulků na ochranu kulturních statků o celkovém objemu více než 85 000 m2 a 227 000 m3. Slouží jako úložný prostor pro mobilní kulturní statky v případě poškození nebo je lze dnes dokonce použít jako sklady kulturních statků. V poslední době se z důvodu snižování finančních prostředků již existující přístřešky stále častěji přeměňují na přístřešky na ochranu kulturních statků.

e) Havarijní plánování

Článek 5 odst. 4 federálního zákona o ochraně kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu, katastrof a mimořádných událostí vyžaduje, aby kantony připravily opatření na ochranu svého kulturního dědictví před řadou nebezpečí, včetně požárů, kolapsů budov, záplav, zemětřesení a sesuvů půdy, a vypracovat nouzový plán. V roce 2018 přijala Federální komise pro ochranu kulturních statků národní strategii „Plánování ochrany kulturních statků / nouzové plánování“. Je založen na Model integrovaného řízení rizik aplikovaný FOCP a je rozdělena do tří hlavních oblastí činnosti: prevence / připravenost, intervence a zotavení. Cílem strategie je co nejvíce zmírnit známá rizika přijetím vhodných organizačních nebo strukturálních opatření. Ústředním bodem této strategie je zajištění bezpečné a účinné reakce na události způsobené mimořádnými událostmi, katastrofami v době míru a ozbrojenými konflikty. Rovněž stanoví, že v každé fázi rizikového cyklu by kulturní instituce měly znát správné otázky, které je třeba pokládat, a správné kroky, které je třeba přijmout. Nouzové plánování je nezbytnou součástí úsilí o ochranu kulturních statků. Nařízení o civilní ochraně, které vstoupí v platnost v roce 2021, obsahuje ustanovení o federálním financování výstavby účelových útočišť a přeměny vyřazených chráněných zařízení na bezpečná úložiště kulturních artefaktů. Zde bude federální vláda poskytovat finanční podporu pouze pod podmínkou, že stavební projekt přijme organizační opatření nutná k zajištění bezpečného a dlouhodobého skladování kulturních statků a že bude k dispozici nouzový plán, jakmile přístřešek vstoupí do úkon.

f) Bezpečné útočiště

Článek 12 „Federálního zákona o ochraně kulturních statků během ozbrojených konfliktů, katastrof a mimořádných událostí“ (CPPA) umožňuje Švýcarsku poskytnout bezpečné útočiště pro movitý kulturní majetek jiných států. Úvěrová péče o kulturní statky, která je ve zdrojovém stavu vážně ohrožena, je časově omezená a musí k ní dojít pod záštitou UNESCO. Za tímto účelem jsou uzavírány mezinárodní smlouvy; tyto rovněž stanoví pravidla, jimiž se tato ujednání řídí. Poskytování bezpečných přístavů je v souladu se švýcarskou humanitární tradicí. Švýcarsko bylo skutečně první zemí na světě, která poskytla útočiště tohoto druhu.

g) Školení

Ve federálním zákoně o civilní ochraně a civilní obraně (CPDA, čl. 3 písm. E) je ochrana kulturních statků uvedena jako jeden z úkolů civilní obrany. Pracovníci na ochranu kulturních statků jsou odpovídajícím způsobem vyškoleni v kontextu civilní obrany. Po celém Švýcarsku cca. Ochraně kulturních statků se v současné době věnuje 3 000 zaměstnanců civilní obrany. Kantony jsou odpovědné za školení specialistů na ochranu kulturních statků, zatímco Konfederace školí svůj nejvyšší kádr v oblasti ochrany kulturních statků, vedoucí PCP a kantony zajišťují školicí materiál pro odborné kurzy. Konfederace odpovídá za jednotnost odborného technického školení pracovníků ochrany kulturních statků a ve spolupráci s uznávanými odborníky vydala řadu letáků o PCP. Konfederace dále poskytuje informace o ochraně kulturních statků v rámci dalších kurzů Federálního úřadu pro civilní ochranu. To je například případ kurzů pro velitele organizací civilní obrany a kurzů pro pokročilé situačních náčelníků. Ve vojenské oblasti jsou budoucí pobočníci cvičeni na úrovni praporu. Následně je sekvence ochrany kulturních statků také součástí školení atašé obrany s cílem zvýšit jejich povědomí o aspektech ochrany kulturních statků s ohledem na mezinárodní právo. Revizí zákona o ochraně kulturních statků má Konfederace také od roku 2015 o možnosti školit personál v kulturních institucích.

h) Značení

Označení kulturních statků tzv. Znakem na ochranu kulturních statků (značka PCP) během ozbrojeného konfliktu představuje další ochranné opatření. Značka PCP je chráněným znakem (jako je Červený kříž nebo Červený půlměsíc Mezinárodního výboru Červeného kříže) a zavazuje útočící stranu, aby se zdržela jakékoli vojenské aktivity v okruhu 500 metrů od takto označeného kulturního statku. Přesně ve válkách v bývalé Jugoslávii to nefungovalo: Naopak budovy označené znakem PCP byly považovány za obzvláště cenné a byly často napadeny jako první a zničeny (např. Starý most v Mostaru ze 16. století, starobylé město Dubrovník jako místo světového dědictví atd.). Ve Švýcarsku mohly být modré štíty k dnešnímu dni umístěny pouze na budovy v případě bezprostředního ozbrojeného konfliktu a na žádost Federální rady. Od vstupu nové legislativy v platnost 1. ledna 2015 mají kantony také možnost označit své kulturní statky v dobách míru podle standardních předpisů.

i) Informace

Mezinárodní i vnitrostátní právní předpisy vyžadují, aby státy, zástupci úřadů a široká veřejnost byli informováni o ochraně kulturních statků. V minulosti byly kulturní statky často ničeny, protože lidé nevěděli nebo příliš málo věděli o jejich důležitosti. Zde je Agentura na ochranu kulturních statků aktivní především na federální úrovni a snaží se tento problém napravit různými brožurami (viz publikace níže). Konfederace je dále zapojena do výzkumných projektů, které by měly mezinárodně přinést přidanou hodnotu ochraně kulturních statků.

j) Partneři

Přijetím zákona o civilní ochraně a civilní obraně v lednu 2004 začal ve Švýcarsku fungovat integrovaný systém, který slouží k rychlému a levnému zvládnutí přírodních a technologických katastrof pomocí modulární integrace všech příslušných sil. Hlavním cílem je zde minimalizovat škody na životech a končetinách nebo kulturních statcích. Nejdůležitějším partnerem pro ochranu kulturních statků jsou - kromě civilní obrany a policie - hasiči. Jejich spolupráce se prohlubuje od roku 2004. Spolu se zástupci švýcarské konference hasičských inspektorů (SFIK) byly definovány dokumenty a strategie, které umožňují optimální spolupráci ochrany kulturních statků a hasičských sborů. Záchranný systém kulturních statků („Curesys“) integruje kulturní statky pro případ škod do provozu hasičů s cílem zajistit co nejkonzervativnější záchranu kulturních statků. válečný se může také stát důležitým partnerem pro ochranu kulturních statků, protože například v případě přírodních událostí lze povolávat vojska k podpůrným operacím.

Mezinárodní spolupráce

Mezinárodní spolupráci koordinuje především UNESCO. Bylo stanoveno ve druhém protokolu, čl. 24 že má být ustaven mezinárodní výbor pro ochranu kulturních statků během ozbrojených konfliktů. Tento výbor se schází každoročně a je podporován Sekretariátem UNESCO (Druhý protokol, článek 28). Každé čtyři roky podepisují signatářské státy výboru zprávu o provádění druhého protokolu. V roce 2015, po revizi zákona o ochraně kulturních statků, budou ustanovení druhého protokolu, který Švýcarsko ratifikovalo v roce 2004, nedílnou součástí švýcarského práva. Švýcarsko již bilaterálně spolupracovalo s různými zeměmi, například s Českou republikou, Německem a Norskem.

Právní základy

Mezinárodní

Národní

Křížové odkazy

Publikace

  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Fórum KGS. (periodikum, č. 1–35). Bern 2001ff.
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Pokyny. (Č. ​​1–5). Bern 2003ff.
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Kulturgüterschutz zasláno všem. (Internationale Kulturgüterschutztagung Schweiz, 23. – 25. Září 2002). Bern 2003.
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Bewahren, Sichern, Respektieren. Der Kulturgüterschutz in der Schweiz. (Publikace k 50. výročí Haagské úmluvy ze dne 14. května 1954 o ochraně kulturních statků během ozbrojených konfliktů). Bern 2004.
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Výzvy ochrany kulturních statků. (Publikace pro mezinárodní konferenci o ochraně kulturních statků, Švýcarsko 30. 9. - 2. 10. 2012). Bern 2014.
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Expertenbericht: „Erdbeben und Kulturgüter“. (Arbeitsgruppe Erdbeben und Kulturgüter des Schweizerischen Komitees für Kulturgüterschutz). Bern 2004.
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Schutz von Kulturgut bei Hochwasser. Empfehlungen auf Stufe Bund und Kanton. Bern 2010.
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Mikroklima in Kulturgüterschutzräumen. Bern 2011. (elektronická publikace )
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Leitfaden für die Erstellung eines Notfallplans. Ve spolupráci s univerzitou v Basileji, pracovníky plánování a rozvoje. Bern 2012. (elektronická publikace )
  • Bundesamt für Bevölkerungsschutz: Úkryty kulturních statků: výstavba nových azylových domů a obnova vyřazených chráněných zařízení z provozu. Spoluautoři: Dr. Thomas Wenk a Andrea Giovannini. Bern 2020. (elektronická publikace.)
  • Mylène Devaux: Seismická zranitelnost budov kulturního dědictví ve Švýcarsku. Ph. D. EPF Lausanne. Lausanne 2008. (elektronická publikace )
  • Andrea Giovannini: „De Tutela Librorum“: Ochrana životního prostředí a dokumenty archivů / Die Erhaltung von Büchern und Archivalien. 4. přepracované a značně rozšířené vydání. Baden 2010.
  • Kerstin Odendahl: Kulturgüterschutz. Entwicklung, Struktur und Dogmatik eines ebenenübergreifenden Normensystems. Tübingen 2005.
  • Jiří Toman: Les biens culturels en temps de guerre: Quel progrès en faveur de leur protection? Komentovaný článek-par-článek du Deuxième Protocole de 1999 relatif à la Convention de la Haye de 1954 pour la protection des biens culturels en cas de conflit armé. Paříž 2015.
  • UNESCO / Švýcarská konfederace: Ochrana kulturních statků. Mezinárodní konference k 20. výročí druhého protokolu z Haagské úmluvy z roku 1954. 25. - 26. dubna 2019, Ženeva. Sborník z konference. Paříž 2020. (elektronická publikace )
  • Martin Strebel: Konservierung und Bestandeserhaltung von Schriftgut und Grafik. Ein Leitfaden für Archive, Bibliotheken, Museen, Sammlungen. 3. vollständig neu bearbeitete und erweiterte Auflage. Herausgegeben von der Fachstelle schriftliches Kulturerbe St. Gallen. St. Gallen 2020. (elektronická publikace )

externí odkazy