Rada lidových komisařů Sovětského svazu - Council of Peoples Commissars of the Soviet Union - Wikipedia

Rada lidových komisařů Sovětského svazu

Совет народных комиссаров Советского Союза
Budova Kremlský senát, ve kterém sídlil sekretariát Předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu
Přehled agentury
Tvořil	6. července 1923
Předcházející	Rada lidových komisařů Ruské sovětské federativní socialistické republiky (Herectví)
Rozpuštěno	15. března 1946
Nahrazující agentura	Rada ministrů Sovětského svazu
Jurisdikce	Sovětský svaz
Hlavní sídlo	Sovětský svaz, Moskva, Kreml
Vedení agentury	Vladimir Lenin (za prvé) Joseph Stalin (poslední)
Mateřská agentura	Ústřední výkonný výbor Sovětského svazu, Nejvyšší sovět Sovětského svazu

The Rada lidových komisařů Sovětského svazu byla nejvyšší kolegiální tělo výkonný a správní orgán Sovětský svaz od roku 1923 do roku 1946.

Jako vláda Sovětského svazu, Rada lidových komisařů Sovětského svazu a Lidové komisariáty jím vedená hrála klíčovou roli v tak významných událostech pro zemi a společnost, jako je hospodářské oživení po Občanská válka, Nová hospodářská politika, zemědělská kolektivizace, elektrizace, industrializace, pětileté plány rozvoje národního hospodářství, cenzura, boj proti náboženství, represe a politické pronásledování, Gulag, deportace národů, anexi pobaltských států a další území Sovětským svazem, organizace partyzánské hnutí, organizace průmyslové výroby v zadní části během Velká vlastenecká válka.

V roce 1946 byla transformována na Rada ministrů Sovětského svazu.

Dějiny

Vytvoření Rady lidových komisařů Sovětského svazu jako výkonného orgánu Ústřední výkonný výbor Sovětského svazu byla stanovena Smlouva o vytvoření Sovětského svazu. Poprvé byla v této smlouvě použita zkratka „Sovnarkom“.

Prototypem Rady lidových komisařů Sovětského svazu byla Rada lidových komisařů Sovětského svazu - první v historii sovětského státu skupina předsedů komisí pověřených „řízením určitých odvětví státního života“. Tvořeny vyhláškami 2. všeruského kongresu sovětů a Všeruský ústřední výkonný výbor 9. listopadu 1917,^[1] pět let před vznik Sovětského svazu Radě lidových komisařů, které předsedal Vladimir Lenin byla vládou Ruské sovětské republiky (od roku 1918 - Ruská sovětská federativní socialistická republika ). Po vzniku Sovětského svazu koordinovala Rada lidových komisařů Ruské sovětské federativní socialistické republiky činnost sovětských republik, které se staly součástí Sovětský svaz, která se ve skutečnosti stala první vládou Sovětského svazu mezi podpisem Smlouva o vytvoření Sovětského svazu 29. prosince 1922 a ustavení Rady lidových komisařů Sovětského svazu 6. července 1923.

První složení Rady lidových komisařů Sovětského svazu bylo schváleno na 2. zasedání Ústředního výkonného výboru Sovětského svazu 6. července 1923:

• Předseda - Vladimir Lenin;
• Místopředsedové: Lev Kameněv, Alexej Rykov, Alexander Tsiurupa, Vlas Chubar, Sergo Ordzhonikidze, Mamia Orakhelashvili;
• Lidoví komisaři All-Union Lidoví komisaři: pro zahraniční věci - Georgy Chicherin, pro vojenské a námořní záležitosti - Leon Trockij, zahraniční obchod - Leonid Krasin, komunikace - Felix Dzeržinskij, příspěvky a telegrafy - Ivan Smirnov;
• Lidoví komisaři Spojených lidových komisařů: Nejvyšší rada národního hospodářství - Alexej Rykov, jídlo - Nikolaj Bryukhanov, práce - Vasily Schmidt, finance - Grigori Sokolnikov, Inspekce pracovníků a rolníků - Valerian Kujbyšev.

Dne 17. července 1923 informovala Rada lidových komisařů Sovětského svazu ústřední výkonné výbory republik Unie a jejich rady lidových komisařů, že Rada lidových komisařů Sovětského svazu začala plnit úkoly, které jí byly svěřeny.

V Ústava Sovětského svazu z roku 1924, Rada lidových komisařů Sovětského svazu byla definována jako výkonný a správní orgán Ústřední výkonný výbor Sovětského svazu,^[2] as přijetím Ústava Sovětského svazu z roku 1936 získala alternativní název - vláda Sovětského svazu^[3] - a stal se nejvyšším výkonným a správním orgánem správy Sovětský svaz.^[4]

Během Velké vlastenecké války byla činnost lidových komisariátů Sovětského svazu podřízena Výbor obrany státu - orgán pro řešení mimořádných událostí pod vedením Joseph Stalin, Předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu, která byla vytvořena během války a měla plnou moc v Sovětský svaz.^[5]

15. března 1946 byla Rada lidových komisařů Sovětského svazu přeměněna na Rada ministrů Sovětského svazu.^[6] Zákon o transformaci federální vlády počítal také s přejmenováním federálních orgánů podřízených vládě Sovětského svazu. V souladu s tím byly lidové komisariáty Sovětského svazu přejmenovány na Ministerstva Sovětského svazu a lidoví komisaři do ministrů. Ve stejný den odstoupila Rada lidových komisařů novému svolání Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a po 4 dnech byla v souladu se zákonem zřízena Rada ministrů.^[7] 25. února 1947 byly provedeny příslušné změny v ústavě Sovětského svazu.

Složení

Rada lidových komisařů Sovětského svazu se skládala z těchto členů:

• Předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu;
• Místopředseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu;
• Lidoví komisaři Sovětského svazu - vůdci lidových komisařů Sovětského svazu;
• Předseda Státní plánovací komise Sovětského svazu (od roku 1936);
• Předseda sovětské kontrolní komise (od roku 1936);
• Předseda Výboru pro zadávání zakázek (od roku 1936);
• Předseda Výboru pro umění (od roku 1936);
• Předseda výboru pro vysoké školství (od roku 1936).

V Radě lidových komisařů Sovětského svazu byli rovněž s poradním hlasem zástupci republik Sovětského svazu, členové ústředního výkonného výboru Sovětského svazu, předseda Společné státní politické ředitelství a manažer Ústřední statistické ředitelství. Kromě toho se předsedům Rady lidových komisařů republik Unie a na základě zvláštního usnesení Rady lidových komisařů Sovětského svazu mohly další osoby účastnit zasedání Rady lidových komisařů Sovětského svazu.^[8]

V průběhu činnosti Rady lidových komisařů Sovětského svazu se počet a názvy vládních orgánů několikrát změnily v důsledku vytváření nových institucí a oddělení, sloučení a zrušení dříve vytvořených institucí. Složení Rady lidových komisařů Sovětského svazu bylo odpovídajícím způsobem změněno.

Podřízení

Podle Ústavy Sovětského svazu z roku 1924 byla Rada lidových komisařů Sovětského svazu podřízena Ústřednímu výkonnému výboru Sovětského svazu a jeho předsednictví, které mělo právo pozastavit a zrušit výnosy a příkazy Rady Lidoví komisaři, stejně jako rozkazy lidových komisařů Sovětského svazu, se zjevným rozporem v pořadí ústavy Unie, právních předpisů Sovětského svazu nebo právních předpisů Unie. Od roku 1938 byla Rada lidových komisařů Sovětského svazu vytvořena Nejvyšší radou Sovětského svazu a byla jí odpovědná (a v intervalech mezi zasedáními - Předsednictvu Nejvyšší rady Sovětského svazu).

Úřad

Rada lidových komisařů Sovětského svazu, v mezích práv, která jí byla přiznána, a na základě statutu Rady lidových komisařů Sovětského svazu,^[8] měl následující pravomoci:

• Zveřejňování dekretů a rezolucí závazných na celém území Sovětského svazu;
• Projednání dekretů a rezolucí předložených jak jednotlivými komisariáty Sovětského svazu, tak ústředními výkonnými výbory republik Unie a jejich předsednictvy;^[9]
• Vývoj předpisů o lidových komisariátech, které vstoupily v platnost po schválení Ústředním výkonným výborem Sovětského svazu;
• Jmenování členů vysokých škol - poradních a správních orgánů v lidových komisariátech Sovětského svazu;
• Zrušení objednávek jednotlivých komisariátů Sovětského svazu;
• Sjednocení a směřování práce All-Union a All-Republican People's Commissariats;
• Přijetí opatření k provádění národohospodářského plánu a státního rozpočtu;
• Posílení měnového systému;
• Zajištění veřejného pořádku;
• Provádění obecného vedení v oblasti zahraničních vztahů se zahraničím.

Rada lidových komisařů Sovětského svazu neměla pravomoc jmenovat a odvolávat Lidové komisaře Sovětského svazu a jejich zástupce, členy kolegií Lidových komisařů spojeneckých, jakož i vůdce řady orgánů pod Rada lidových komisařů Sovětského svazu. Toto právo patřilo prezidiu ústředního výkonného výboru Sovětského svazu a od roku 1936 předsednictvu Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, které toto právo uplatňovalo mezi zasedáními Nejvyššího sovětu Sovětského svazu a následně předloženo ke schválení Nejvyšší sovět Sovětského svazu. Předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu však dostal právo vybírat a předkládat kandidáty ke schválení.

Vztahy s republikánskými úřady

Každá federální a autonomní republika měl své vlastní vlády - republikové rady lidových komisařů - vytvořené Ústředním výkonným výborem (od roku 1938 Nejvyšší rady) příslušné unie nebo autonomní republiky. Republikánské vlády nebyly právně podřízeny Radě lidových komisařů Sovětského svazu, ale byly povinny se při své činnosti řídit vyhláškami a rozhodnutími Spojenecké rady lidových komisařů. Ve stejné době měly odborově-republikánské komisariáty republikánských rad lidových komisařů dvojí podřízenost - současně se podrobovaly radě lidových komisařů odborové republiky, v rámci které byly vytvořeny, a odpovídajícím celostátní republikánský lidový komisariát Sovětského svazu, příkazy a pokyny, které se měly řídit jejich činností. Na rozdíl od odborových republikánských lidových komisariátů odborové republiky byly republikánské lidové komisariáty podřízeny pouze radě lidových komisařů příslušné odborové republiky.

Řídící orgány

Vladimir Lenin, první předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu

Předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu

Předseda Rady lidových komisařů Sovětského svazu stál v čele sovětské vlády. Jmenování do funkce předsedy bylo provedeno se souhlasem složení vlády na zasedání Ústřední výkonný výbor Sovětského svazu (od roku 1938 - Nejvyšší sovět Sovětského svazu ).

Předsedové Rady lidových komisařů Sovětského svazu

• Vladimir Lenin (6. července 1923 - 21. ledna 1924);
• Alexej Rykov (2. února 1924 - 19. prosince 1930);
• Vyacheslav Molotov (19. prosince 1930 - 6. května 1941);
• Joseph Stalin (6. května 1941 - 15. března 1946).

Pod předsedou Rady lidových komisařů Sovětského svazu byl personál jeho zástupců.

Správa rady lidových komisařů Sovětského svazu

Manažeři Rady lidových komisařů Sovětského svazu

• Nikolaj Gorbunov (17. července 1923 - 29. prosince 1930);
• Platon Kerzhentsev (29. prosince 1930 - 23. března 1933);
• Ivan Miroshnikov [ru ] (23. března 1933 - 29. března 1937);
• Michail Arbuzov [ru ] (29. března 1937 - 31. července 1937);
• Nikolay Petrunichev [ru ] (31. července 1937 - 5. listopadu 1938);
• Ivan Bolšakov [ru ] (17. prosince 1938 - 4. června 1939);
• Michail Khlomov [ru ] (10. června 1939 - 14. listopadu 1940);
• Jakov Čadajev [ru ] (14. listopadu 1940 - 15. března 1946).

Lidové komisariáty

Rada lidových komisařů Sovětského svazu byla vytvořena z vedoucích ústředních orgánů státní správy - lidových komisařů Sovětského svazu.

Podle ústavy z roku 1924 byly lidové komisariáty Sovětského svazu rozděleny na všeodborové a jednotné. All-Union Lidové komisariáty pověřily zástupce v republikách, kteří byli přímo podřízeni Lidovým komisariátům spojeneckých. Sjednocené lidové komisariáty jednaly prostřednictvím sítě obdobně smýšlejících lidových komisariátů republik Unie, které plnily úkoly odpovídajícího odborového lidového komisariátu.

Od roku 1936 se lidové komisariáty Sovětského svazu začaly dělit na celounijní a unijní republikánské. Také se změnilo pořadí jejich činností. Celounijní lidoví komisaři řídili větev státní správy, která jim byla svěřena v celém Sovětském svazu, přímo nebo prostřednictvím jimi jmenovaných orgánů, zatímco Celorepublikové lidové komisariáty Sovětského svazu působily zpravidla prostřednictvím stejnojmenných Lidové komisariáty svazových republik a řídily pouze určitý omezený počet aktivit přímo podle seznamu schváleného prezidiem Nejvyššího sovětu Sovětského svazu.

Podřízené orgány

Rada lidových komisařů Sovětského svazu měla právo vytvářet, reorganizovat a rušit podřízené instituce, které byly přímo podřízeny Radě lidových komisařů Sovětského svazu.

Oficiální publikace

• Noviny „Izvestija“ - v různých letech Rady lidových komisařů Sovětského svazu, vycházely pod různými názvy:
  • "Jednání ústředního výkonného výboru Sovětského svazu a všeruského ústředního výboru sovětů pracujících, rolníků, Rudé armády a kozáckých zástupců "(Zprávy ústředního výkonného výboru a všeruského ústředního výkonného výboru, 1923–1938);^[10]
  • "Sborník pracujících Sovětského svazu " (1938–1946);
• „Bulletin ústředního výkonného výboru, Rady lidových komisařů a Rady práce a obrany Sovětského svazu“ (1923–1924);
• „Sbírka zákonů a předpisů dělnické a rolnické vlády Sovětského svazu“^[11] (1924–1938);
• „Sbírka nařízení a nařízení vlády Sovětského svazu“ (1938–1946).

Viz také

• Vláda Sovětského svazu
• Rada ministrů Sovětského svazu
• Rada práce a obrany

externí odkazy

• Vládci Ruska a Sovětského svazu, biografické a chronologické reference
• Státní moc Sovětského svazu. Nejvyšší orgány a jejich hlavy. 1923–1991. Historický a životopisný adresář. / Zkompilovaný Vladimírem Ivkinem. Moskva 1999.
• Nelidov. Rada ministrů // Sovětská historická encyklopedie: editoval Jevgenij Žukov. - Moskva: Sovětská encyklopedie, 1973–1982.
• Rada lidových komisařů Ruské sovětské federativní socialistické republiky - Sovětského svazu: vedoucí státních orgánů Ruské sovětské federativní socialistické republiky a Sovětského svazu, 1917–1993.

Reference