Komunistická strana Československa (německá divize) - Communist Party of Czechoslovakia (German Division)

Komunistická strana Československa (německá divize)

Kommunistische Partei der Tschechoslowakei (Deutsche Abteilung)
PředsedaKarl Kreibich
Založený12. března 1921 (1921-03-12)
Rozpuštěno30. října 1921 (1921-10-30)
Rozdělit se odNěmecká strana sociálně demokratických pracovníků v Československé republice
Sloučeny doKomunistická strana Československa
NovinyVorwärts
Dámské křídloNárodní sekretariát žen
Členství (1921)40,000
IdeologieKomunismus
Mezinárodní příslušnostKomunistická internacionála

The Komunistická strana Československa (německá divize), Sekce Komunistické internacionály (Němec: Kommunistische Partei der Tschechoslowakei (Deutsche Abteilung), Sektion der Kommunistischen Internationale) byla komunistická strana v Československo. Strana vzešla z rozkolu německého dělnického hnutí v Československé republice a po většinu roku 1921 fungovala souběžně s českým marxistickým levicovým hnutím. Tato strana představovala ve srovnání s českou marxistickou levicí radikálnější postavení a plně podporovala dodržování Komunistická internacionála. Nakonec se sloučila do Komunistická strana Československa.

Rozdělit na DSAP

Komunistická strana Československa (německá divize) vznikla rozkolem v Německá strana sociálně demokratických pracovníků v Československé republice (DSAP) 1920-1921.[1] Radikalizaci německých socialistů v Československu lze vysledovat na vlivu uprchlíků z Maďarsko po porážce Maďarská sovětská republika.[1] Levicové prvky v DSAP se středem Reichenberg a vedl o Karl Kreibich se zúčastnil generální stávky v prosinci 1920.[2][3] Vedení strany DSAP vydalo 8. ledna 1921 prohlášení odsuzující stranickou pobočku Reichenberg za porušení stranické disciplíny.[2] Odpověď DSAP reagovala prohlášením podpory vzniku komunistické strany. Společnost DSAP vyloučila svou pobočku v Reichenbergu dne 17. ledna 1921, která zase uspořádala konferenci 30. ledna 1921 a vydala výzvu k mimořádné stranické konferenci, která se bude konat 12. března 1921.[2] K vyloučené pobočce Reichenberg DSAP se při práci na založení nové strany přidali další němečtí levicoví sociální demokraté.[1]

Konference o zakládajícím večírku

Konference zakládající strany (Parteitag) Komunistické strany Československa (německá divize) Liberec, Nové Pavlovice (německy Reichenberg, Neu Paulsdorf) ve dnech 12. – 15. Března 1921.[1][2] Liberecká stranická konference jednomyslně přijala, bez jakékoli debaty, usnesení deklarující založení strany.[4] Strana konference schválila 21 prací Komunistické internacionály a bez jakýchkoli předběžných podmínek požádal o přidružení k Internacionále.[5] Na stranické konferenci se zúčastnilo 160 delegátů.[5]

The Unie komunistických skupin z Stanislav Kostka Neumann se konference zúčastnil a Neumann přednesl projev k delegátům.[2]

Budování večírku

Asi čtvrtina členů DSAP, více než 40 000 lidí, se připojilo k nové straně.[6] Kreibich spolu se svým kolegou Alois Neurath, postavil večírek s inspirací od Komunistická strana Německa (KPD).[7] 15. března 1921 nově ustavený Ústřední výbor strany zvolil Kreibicha za předsedu, Josku za pokladníka a Kreutze za zástupce pokladníka. Výkonný výbor byl zřízen ve stejný den včetně Kreibicha, Alois Neurath, Joska, Kreutz a Sitte.[8]

Podle stanov přijatých na konferenci o zakládající straně byla nová strana rozdělena na 18 okresních organizací (Kreisorganisationen): Aussig, Bodenbach, Böhmisch Leipa, Brünn, Freiwaldau, Grulich, Karlovy Vary, Komotau, Krummau, Mies, Mährisch-Ostrau, Mährisch-Schönberg, Olmütz, Praha, Reichenberg, Töplitz, Trautenau a Warnsdorf.[4] Okresní organizace byly dále rozděleny na místní pobočky.[4] Ústředí strany bojovalo s počtem žádostí místních kádrů o zřízení místních poboček.[5]

Párty tisk

Večírek měl vlastní tiskárnu se čtyřmi rychlými lisy, rotačním lisem a pěti sázecími stroji.[5] Před založením Komunistické strany Československa (německé divize) byl orgánem Reichenberského levice deník Vorwärts ('Vpřed'). Před konferencí o založení strany, kterou založili němečtí komunisté Internationale („International“) jako druhý denní orgán s podtitulem „komunistický orgán pro severozápadní dělníky“ a týdeník, Südböhmische Arbeiterzeitung („Jihočeské dělnické noviny“, uvedené 5. ledna 1921). 2. dubna 1921 byl spuštěn další týdeník, Ostböhmische Arbeiterzeitung („Východočeské dělnické noviny“). 1. května 1921 se objevil třetí denní party orgán, Kampf („Boj“) s podtitulem „komunistický orgán pro Slezsko a severní Moravu“.[5] Strana zahájila publikaci Weckruf („Probuzení“) pro masovou distribuci mezi pracovníky ve městech a na venkově.[5] Další stranická publikace byla Der kommunistische Gewerkschafter („Komunistický odborář“), později přejmenovaný na „Der rote Gewerkschafter („Červený odborář“).[9]

Národní sekretariát žen

Souběžně s konferencí o založení strany v Reichenbergu se konala národní konference žen (Frauenreichskonferenz) se konal.[2] Strana měla Národní sekretariát žen (Reichssekretariat der Frauen). Sekretariát měl vlastní publikaci, Die Kommunistin („The Woman Communist“), který měl náklad 13 000 výtisků.[5]

Fúze s českou levicí

Je pozoruhodné, že Komunistická strana Československa (německá divize) byla první komunistickou stranou v nové republice, přičemž česká marxistická levice formovala jejich stranu až v květnu 1921.[10] Lenin zejména prosazoval sjednocení komunistického hnutí v Československu do jediné strany, což byl krok, kterému se původně čeští levičáci bránili.[10] Němečtí komunisté zaujali radikálnější postoj než český levý vůdce Bohumír Šmeral, který z taktických důvodů váhal s vytvořením nové strany.[11] Před formalizací rozkolu v české sociální demokracii se Šmeral snažil shromáždit co nejvíce levicových sociálních demokratů, což vedlo Kreibicha k obvinění české marxistické levice z platformy pro „centristy“ a „oportunisty“.[7] Na základě zkušeností s budováním KPD se Kreibich snažil použít stejný přístup ke Šmeralově skupině jako Spartakova liga zaměstnal při získávání velkých částí Nezávislá sociálně demokratická strana Německa.[7]

V dubnu 1921 se uskutečnilo setkání zástupců Komunistická internacionála a českí a němečtí komunisté z Československa Drážďany, na kterém bylo v zásadě dohodnuto vytvoření jednotné komunistické strany v Československé republice.[1]

Kreibich zastupoval Komunistickou stranu Československa (německou divizi) na třetím sjezdu Komunistické internacionály, který se konal v r. Moskva Červen-červenec 1921.[12] Spor mezi frakcemi Šmeral a Kreibich byl vyřešen na tomto zasedání, Kominterna nařídila, aby se v Československu vytvořila jednotná mezinárodní komunistická strana do tří měsíců (které Šmeral vzdoroval), zatímco Kreibich byl pokárán za „levicové odchylky“.[13] V létě roku 1921 se po celé zemi objevily místní společné mezinárodní komunistické organizace, které shromažďovaly české, německé a (v případě Ostrava ) Polští komunisté.[14]

Konference strany sjednocení, sloučení Komunistická strana Československa a Komunistická strana Československa (německá divize) se konala mezi 30. říjnem 1921 a 4. listopadem 1921.[1] Šmeral a Kreibich byli hlavními řečníky akce.[14] Všech 169 delegátů na konferenci hlasovalo pro sjednocenou komunistickou stranu bez rozdílu národnosti.[14]

Reference

  1. ^ A b C d E F Thomas Keller (říjen 2012). Emil Franzel (1901 - 1976): Biografie eines sudetendeutschen Intellektuellen. Diplomica Verlag. p. 25. ISBN  978-3-8428-8726-8.
  2. ^ A b C d E F Ladislav Cabada; Zdeněk Benedikt (14. září 2010). Intelektuálové a komunistická myšlenka: Hledání nové cesty v českých zemích od roku 1890 do roku 1938. Lexington Books. 59, 65. ISBN  978-0-7391-4378-0.
  3. ^ Jörg Kracik (1999). Die Politik des deutschen Aktivismus in der Tschechoslowakei, 1920-1938. P. Lang. p. 96. ISBN  978-3-631-34672-3.
  4. ^ A b C Německo (západ). Bundesinstitut zur Erforschung des Marxismus-Leninismus (1965). Dokumente zum Studien des Kommunismus. p. 104.
  5. ^ A b C d E F G Wissenschaftliche Zeitschrift der Friedrich-Schiller-Universität Jena: Gesellschafts- und sprachwissenschaftliche Reihe. Friedrich-Schiller-Universität. 1957. str. 536, 540.
  6. ^ Heike van Hoorn (2004). Neue Heimat im Sozialismus: die Umsiedlung und Integration sudetendeutscher Antifa-Umsiedler in die SBZ / DDR. Klartext. p. 37. ISBN  978-3-89861-241-8.
  7. ^ A b C Nancy M. Wingfield (1989). Menšinová politika v mnohonárodním státě: Němečtí sociální demokraté v Československu, 1918-1938. Východoevropské monografie. p. 31. ISBN  978-0-88033-156-2.
  8. ^ Grigorij Jevseyevič Zinovyev (1921). Die Kommunistische Internationale. p. 374.
  9. ^ Leo Stern (1969). Archivalische Forschungen zur Geschichte der deutschen Arbeiterbewegung. Topos Verlag AG. p. 2066.
  10. ^ A b Klaus Sator (1996). Anpassung ohne Erfolg. Wissenschaftliche Buchgesellschaft. p. 57. ISBN  978-3-534-12925-6.
  11. ^ Berichte des Bundesinstituts für Östwissenschaftliche und Internationale Studien. Bundesinstitut für Östwissenschaftliche und Internnationale Studien. 1974. str. 16.
  12. ^ Protokoll des III. Kongresses der Kommunistischen Internationale (Moskau, 22. června až 12. července 1921). Dotisk Feltrinelli. 1967. str. 411.
  13. ^ Ladislav Cabada; Zdeněk Benedikt (14. 9. 2010). Intelektuálové a komunistická myšlenka: Hledání nové cesty v českých zemích od roku 1890 do roku 1938. Lexington Books. p. 63. ISBN  978-0-7391-4378-0.
  14. ^ A b C Wissenschaftlicher Dienst für Ostmitteleuropa. Johann Gottfried Herder-Institut. 1971. s. 450.