Komise v. Itálie (1972) - Commission v Italy (1972) - Wikipedia
Komise v. Itálie | |
---|---|
![]() | |
Soud | Evropský soudní dvůr |
Citace | (1972) Věc 39/72, [1973] Sb. 101 |
Klíčová slova | |
Přímý účinek |
Komise v. Itálie (1972) Věc 39/72 je Právo EU případ týkající se kolize práva mezi vnitrostátním právním systémem a právem Evropské unie.
Fakta
Komise zahájila proti donucovacímu řízení Itálie za to, že včas nevynucovaly nařízení o mléčných výrobcích. EU chtěla zastavit podvýrobu mléčných výrobků zavedením prémie za porážku krávy. Italská vláda nařídila, aby nařízení byla „považována za zahrnutá“ do nařízení, a zopakovala je s dalšími procedurálními ustanoveními. Itálie však tento režim neprovedla včas.
Rozsudek
The Soudní dvůr rozhodl, že Itálie porušila jak zpoždění, tak i „způsob provedení“ nařízení. V jednom ohledu se odchýlilo od nařízení, protože nezohledňovalo prodloužení doby povolené pro porážku.
17. ... Podle podmínek článků 189 a 191 Smlouvy,[1] Nařízení jsou jako taková přímo použitelná ve všech členských státech a vstupují v platnost pouze na základě jejich zveřejnění v Úředním věstníku Společenství, a to ode dne v nich uvedeného, nebo pokud taková ustanovení neexistují, ode dne uvedeného v V důsledku toho jsou všechny způsoby provádění v rozporu se Smlouvou, což by mělo za následek vytvoření překážky přímého účinku nařízení Unie a ohrožení jejich současného a jednotného uplatňování v celé Unii.