Von Colson proti Land Nordrhein-Westfalen - Von Colson v Land Nordrhein-Westfalen
| Von Colson proti Land Nordrhein-Westfalen | |
|---|---|
 | |
| Předloženo 6. prosince 1982 Rozhodnuto 10. dubna 1984 | |
| Celý název případu | Sabine von Colson a Elisabeth Kamann proti Land Nordrhein-Westfalen |
| Číslo případu | C-14/83 |
| ECLI | ECLI: EU: C: 1984: 153 |
| Složení soudu | |
| Soudce zpravodaj Lord Mackenzie Stuart | |
| Generální advokát Francie Simone Rozès | |
| Citované nástroje | |
| Směrnice o rovném zacházení (Směrnice 76/207 / EHS) | |
| Klíčová slova | |
| Přímý účinek, Rovné zacházení | |
Von Colson proti Land Nordrhein-Westfalen (1984) Věc 14/83 je Právo EU případ týkající se kolize práva mezi vnitrostátním právním systémem a právem Evropské unie.
Fakta
Sabine Von Colson a Elisabeth Kamann byli Němci sociální pracovníci kteří se ucházeli o práci v mužských věznicích provozovaných Stát Severní Porýní-Vestfálsko. Oba byli odmítnuti na základě toho, že jsou to ženy.
Von Colson a Kamann se proti rozhodnutí odvolali Arbeitsgericht (Labour Tribunal). Pod Právo Evropských společenství, Směrnice o rovném zacházení (76/207 / EHS) požaduje, aby členské státy provedly zásadu rovného zacházení, a uložila jim povinnost poskytnout právní prostředek nápravy. Stěžovatelé tvrdili, že mají přímo účinné právo požadovat, aby soud nařídil zaměstnavateli, aby ji ustanovil. Namísto této náhrady nebo náhrady jim byla jako opravný prostředek přiznána pouze „ztráta spoléhání“, ekvivalentní cestovním nákladům vzniklým při návštěvě pohovoru (7,20 DM ).
Rozsudek
ESD rozhodl, že Von Colsonová nemůže požadovat, aby ji zaměstnavatel jmenoval. Členské státy by mohly plnit své povinnosti zajistit nápravu několika způsoby, včetně konkrétního plnění nebo požadování náhrady škody. Každý z nich by poskytl účinný prostředek nápravy, aby splnil tuto povinnost. Tato diskreční pravomoc zabránila přímé účinnosti povinnosti.
23. Ačkoli ... úplné provedení směrnice nevyžaduje žádnou zvláštní formu sankce za protiprávní diskriminaci, znamená to, že tato sankce může zaručit skutečnou a účinnou soudní ochranu.
26. ... vnitrostátní soudy jsou povinny vykládat své vnitrostátní právo s ohledem na znění a účel směrnice, aby dosáhly výsledku uvedeného v čl. 189 třetím pododstavci.
28. ... pokud se členský stát rozhodne sankcionovat porušení tohoto zákazu přiznáním odškodnění, musí být v každém případě pro zajištění jeho účinnosti a odrazujícího účinku v každém případě přiměřená ve vztahu k utrpěnou škodu, a musí tedy činit více než čistě nominální náhradu škody, jako je například náhrada pouze výdajů vzniklých v souvislosti s přihláškou. Vnitrostátnímu soudu přísluší vykládat a uplatňovat právní předpisy přijaté k provedení směrnice v souladu s požadavky práva Společenství, pokud je na základě vnitrostátního práva stanovena diskreční pravomoc.