Comité Central des Houillères de France - Comité Central des Houillères de France
1924 numismatická René Rozet(lb ) | |
Zkratka | CCHF |
---|---|
Předchůdce | Comité des Houillères Françaises |
Nástupce | Comité d’organisation des combustibles minéraux solides |
Formace | 10. března 1887 |
Rozpuštěno | 9. listopadu 1940 |
Typ | Lobby skupina |
Právní status | Zaniklý |
Účel | Hájit zájmy spoluvlastníků |
Hlavní sídlo | 35 rue Saint-Dominique, 75007 Paříž, Francie. |
Kraj | Francie |
Úřední jazyk | francouzština |
The Comité Central des Houillères de France (CCHF, Ústřední výbor francouzských spoluzakladatelů) byla průmyslová lobbistická skupina, která zastupovala zájmy vlastníků uhelných dolů. Byla aktivní v letech 1887 až 1940, kdy ji vláda Vichy rozpustila a uhelný průmysl dostala pod vládní kontrolu.
Počátky
První pokus spojit spoluautory regionu Loiry k obraně jejich společných zájmů byl učiněn v roce 1822, ale nevydržel.[1] Union des Houillères françaises byla založena v roce 1840 s cílem prosazovat zájmy národních dolů a hájit jejich společné zájmy. Měla výbor podporovaný sekretářkou v Paříži, která vedla záznamy a odpovídala na žádosti. Unie také netrvala dlouho.[1] Comité des Houillères Françaises organizovala v letech 1855 až 1869 Amédée Burat (1809–83), profesor na École Centrale Paris a konzultační inženýr do Blanzy a Le Creusot doly. Tento výbor poskytl centrum pro publikace.[1]
Během Francouzská třetí republika období prosperity uhelných dolů skončilo po roce 1880 a znovu se objevila potřeba průmyslové organizace.[1] Compagnie des Mines de la Loire zřídila 1. července 1886 studijní komisi, která měla přezkoumat těžební zákony. Henry Darcy (1840–1926)(fr ), prezident Châtillon-Commentry, Blanzy(fr ) a Dourges(fr ) společnostmi, vytvořila Comité Central des Houillères (CCHF) na valném shromáždění studijního výboru dne 10. března 1887 rozšířením pravomocí tohoto výboru.[2] Účelem bylo hájit zájmy francouzských uhelných těžebních společností.[3]
Dějiny
Stanovy CCHF byly přijaty v roce 1888 a stanovovaly prezidenta, stálé zaměstnance, generálního tajemníka a měsíční setkání všech členských společností s jedním zástupcem za společnost. Hlavní sídlo bylo v Paříži. Několikrát se přestěhovala před rokem 1897, kdy byla založena na 55 rue de Chateaudun. V roce 1922 se přestěhovala na 35 rue Saint-Dominique, kde zůstala až do rozpuštění výboru v roce 1940. Stanovy byly upraveny v letech 1892, 1913, 1924 a 1931, ale obecná organizace a cíle se nezměnily.[2] Výbor měl jen dva prezidenty: Henry Darcy v letech 1888 až 1925 Henri de Peyerimhoff od roku 1925 do roku 1940.[4] Pod Peyerimhoffem měl výbor v Paříži osmnáct zaměstnanců.[5]CCHF agitovala po svých členech pro předměty zájmu a rozesílala tištěné zprávy o zákonech a předpisech, technických novinkách, právních rozsudcích v případech těžby atd.[6]
Nezdá se, že by CCHF měla na uhelný průmysl stejný vliv jako v Uhelném průmyslu Comité des kovárny Jeho hlavní rolí bylo bránit se tlaku vlády nebo odborů a neměla moc nad svými vlastními členy. Teprve ve 30. letech se začala podobat německým kartelům, ale členské společnosti si i nadále udržovaly nezávislost.[7]CCHF se podílela zejména na revizích těžebních zákonů, kde byla často schopna ovlivnit parlament ve svůj prospěch prostřednictvím diskrétního a pečlivě vypočítaného vlivu na politiky a vedoucí pracovníky ministerstva.[8]CCHF příležitostně využívala k ovlivnění veřejnosti tiskové kampaně.[6]Ukázalo se, že CCHF a Comite de Forges byli manažeři Le Temps, nejuznávanější noviny třetí republiky.[9]
Po porážce Francie v roce 1940 druhá světová válka se vláda Vichy zaměřila na CCHF, Comité de Forges a Confédération générale du patronat français (CGPF), tři organizace úzce spojené s velký patronát Organizace byly rozpuštěny a jejich vedoucí byli vyloučeni z následných výborů organizací.[9]Dekret o rozpuštění CCHF vydal Petain vláda dne 9. listopadu 1940 a další výnos ze stejného dne dostal těžební průmysl pod státní kontrolu.[10]CCHF byl nahrazen Comité d’organisation des combustibles minéraux solides. V roce 1944 převzal ředitel dolů svoji činnost a dohlížel na znárodnění uhelných dolů a vytvoření Charbonnages de France zákonem ze dne 17. dubna 1946.[7]
Klíčoví lidé
Henry Darcy (1840–1926) zahájil svou kariéru v roce 1863 ve Státní radě a v letech 1873–77 byl prefektem v několika odděleních. Předsedou představenstva Compagnie des Forges de Châtillon-Commentry et Neuves-Maisons se stal v roce 1863. 1870, který tuto funkci zastával až do své smrti. Byl členem řídícího výboru Comité des Forges de France. V roce 1918 byl spoluzakladatelem Confédération générale de la production française.[4]
V roce 1907 byl Henri de Peyerimhoff (1871–1953) jmenován generálním tajemníkem CCHF místo Édouard Gruner Peyerimhoff byl poté zase generálním tajemníkem, viceprezidentem a od roku 1925 předsedou výboru, dokud nebyl rozpuštěn. V roce 1928 příznivě psal o kolektivních smlouvách v článku o Le Program Patronal v Revue des Vivants.[5]Peyerimhoff hájil doly proti zájmu o elektřinu a ocel. Zajímal se o předměty jako odborářství, bydlení dělníků, sociální péče o děti dělníků a kontrolovaný nábor polských dělníků do francouzských dolů.[11]
- Henri Fayol ((1841–1925) se stal členem CCHF v roce 1900. Byl členem představenstva Comité des forge a správcem Société de Commentry, Fourchambault et Decazeville.[12] Fayol své použití CCHF zdůvodnil lobbováním ve vládě na principech ekonomického liberalismu.[13]
- Édouard Gruner (1849–1933), důlní inženýr a viceprezident CCHF, byl aktivním členem Société d'économie sociale a tajemníkem pokladníka Musée social.[14]
- Jean Plichon (1863–1936) vystřídal Léona Renarda (1836–1916) na pozici viceprezidenta CCHF na počátku 20. století.[15]
- Louis Mercier (1856–1927) byl viceprezidentem CCHF. Byl generálním ředitelem společnosti Mines de Béthune a ředitelem mnoha těžebních a hutnických společností a sdružení. Byl prezidentem Société des ingénieurs civils de France.[16]
- Baron René Reille (1835–1898) byl členem CCHF a prezidentem správní rady Compagnie minière de Carmaux.[17]
- Élie Reumaux (1838–1922)(fr ), prezident Société des mines de Lens, byl viceprezidentem CCHF.[18]
Členské společnosti
Zakládajícími společnostmi (nebo jejich sídly) byly:[19]
- Ahun
- Alès
- Aniche
- Anzin
- Azincourt
- Aubin
- Beaubrun
- Blanzy
- Bully-Grenay
- Bruayi
- Bouquiès
- Carmaux
- Carvin
- Châtillon-Commentry et Neuves-Maisons
- Commentry-Fourchambault
- Le Creusot
- Courrières
- Decazeville
- Douchy
- Dourges
- l'Escarpelle(fr )
- Épinac
- Ferfay
- La Grand-Combe
- Les Grandes Flaches
- Liévin
- Objektiv
- la Loire
- Marles
- Mokta el Hadid
- Meurchin
- Montrambert
- La Péronnière
- Portes et Sénéchas
- Rochebelle
- Rive-de-Gier
- Saint-Étienne
- Terrenoire
- Vicoigne(fr )
Není známo, že by CCHF opustily žádné společnosti, i když některé zanikly fúzí a akvizicemi. Většina nových francouzských těžebních společností požádala o přijetí. 39 původních společností vzrostlo na 100 v roce 1908 a 134 v roce 1934, poté klesly na 78 v roce 1938. z Société Mokta El Hadid, kovové doly nehledaly zastoupení. Od roku 1909 měli vlastní Chambre syndicale française des mines métalliques. CCHF si s touto organizací vyměňovala informace a někdy s ní pracovala na veřejných akcích.[8]
Publikace
Comité des Houillères Françaises
Publikace tohoto výboru zahrnovaly:[3]
- Affermage des canaux. Observations présentées par le Comité des Houillères françaises, Paříž: Imp. et Lib .. de Paul Dupont, Comité des Houillères Françaises, 1851
- Giuseppe-Antonio Borgnis (1852), Observations sur l'extraction et le commerce des houilles en Belgique, Paříž: Zobr. Gustave Gratiot, Comité des Houillères Françaises
- Sur l'importation des houilles prussiennes, Paříž: Comité des Houillères Françaises, 1852
- Comité des houillères. Analyse des articles de la loi du 21 avril 1810 réglant les redevances des mines et le droit de surveillance de l'état sur l'exploitation, Paříž: imp. de G. Gratiot, Comité des Houillères Françaises, 1853
- Les droits d'octroi impedés à la houille (Observations présentées à M. le préfet de la Seine et à MM. Les membres du conseil Municipal de Paris), Paris: imp. de G. Gratiot, Comité des Houillères Françaises, 1853
- Observations présentées sur les réunions de concessions et sur la propriété des mines, Paříž: imp. de G. Gratiot, Comité des Houillères Françaises, 1853
- Observations présentées sur l'organisation et les tarifs de la navigation intérieure, Paříž: imp. de Gustave Gratiot, Comité des Houillères Françaises, 1853
- Coup d'oeil sur la situation de l'industrie houillère, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1854
- Note sur l'importation des houilles Prussiennes et sur la nécessité de réduire les tarifs du canal du Rhône au Rhin, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1854
- Note sur quelques mesures administratives nécessaires pour abaisser le prix de revient des houilles, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1855
- Nouvellesova pozorování sur l'établissement des redevances proporce Nelles des mines, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1855
- Analyse des articles de la loi du 21 avril 1810 réglant la propriété des mines, les redevances proportnelles et les conditions de la surveillance des travaux, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1856
- Législation des mines, Paříž: Comité des Houillères Françaises, 1857
- De l'indemnité due au propriétaire de la surface du sol, dans le cas de dommages causés par les travaux souterrains d'Exploitations, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1857
- Redesance Proporce Nelles des Mines. (Janvier 1858), Paříž: Comité des Houillères Françaises, 1858
- Velmož napoleon III, císař císaře Français (Mémoire à l'appui de la demande en réduction des tarifs de la navigation intérieure présentée à sa majesté l'empereur par le Comité des houillères françaises), Paříž: Impr. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1858
- Disertace sur l'indemnité due par l'exploitant des mines au propriétaire de la surface pour les dommages causés par les travaux souterrains de l'exploitation des mines, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1858
- Redevance proportnelle des mines. Otázka soumise au conseil d'Etat par la mine de Noeux (Pas-de-Calais), Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe / Comité des Houillères Françaises, 1859
- Note sur l'importation des houilles étrangères en France, Paříž: imp. de A. Guyot, Comité des Houillères Françaises, 1859
- Pétition adressée à Sa Majesté l'Empereur (Signée: les Délégués des Houillères françaises, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Disertace sur l'indemnité due par l'exploitant de mines au propriétaire de la surface., Paříž: imp. de Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Doly. Dommages à la povrch. Povolání du sol. Travaux souterrains (listopad 1860), Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Navigation intérieure de la France. Suppression des droits de navigation, amélioration des canaux et des rivières, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Poznámka sur la nécessité de maintenir les tarifs protecteurs, imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Všimněte si sur la redevance proportnelle des mines, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Poznámka sur le projet du conseil de la Sarre, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Comité des houillères Françaises, Paříž: Comité des Houillères Françaises, 1860
- Comité des houillères françaises, Paříž: imp. de A. Guyot, Comité des Houillères Françaises, 1860
- Navigation intérieure de la France. Amélioration des rivières et des canaux, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1861
- Výroba du Coke. Décisions du tribunal de Charleroi. (16. avril 1859). De la cour de Bruxelles (20. června 1860). Et du tribunal de 1ere instance de Paris, Paříž: Imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1861
- Cour de cassation, chambres réunies. Audiences des 22 et 23 juillet 1862. Présidence de M. Nicias Gaillard, Paříž: imp. de Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1862, str. 99
- Pétition au sénat pour l'exécution d'un canal latéral à la Loire de Chatillon à l'embouchure de la Maine, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe / Comité des Houillères Françaises, 1862
- Édouard Dalloz (1864), Článek č. 11 de la loi des mines du 21 avril 1810. Diskuse, Précédée d'une úvod de Am. Burat, Paříž: zobr. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, str. 24
- Všimněte si sur les accidents des mines, Paříž: imp. de A. Guyot et Scribe, Comité des Houillères Françaises, 1868
- Les Grèves en 1870, Paříž: Imp. de A. Hennuyer, Comité des Houillères Françaises, 1870
Comité central des houillères de France
Publikace tohoto výboru zahrnovaly:[3]
- Louis Ricard (1891), Otázky législativy. Chambre des Députés. Session de 1891, Bar-le-Duc: zobr. de Constant-Laguerre, Comité central des houillères de France, str. 31
- Compte rendu des travaux de la Commission prussienne des éboulements, Paříž: Comité central des houillères de France, 1905, s. 684
- Règlements sur les mines de l'Oberbergamt de Dortmund, přeložil Paul Sainte-Claire Deville, Paříž: Comité central des houillères de France, 1907CS1 maint: ostatní (odkaz)
- Jacques Taffanel (1909), Station d'essais de Liévin. Essais sur les appareils respiratoires à oxygène comprimé et régénération, Paříž: Comité central des houillères de France, str. 72
- Generální ředitelství pro průzkum ložisek v dolech, Comité central des houillères de France, 1909
- Jacques Taffanel (1921), Station d'essais de Liévin. 6e série d'essais sur leslammations de poussières, Paříž: Dunod, Comité central des houillères de France, str. 120
- M. G. Coquelu, ed. (1925), Barème Clerget pour le cubage des bois de mine, Montceau-les-Mines (Saône-et-Loire): Comité central des houillères de France, s. 1. 120
- Statut des délégués mineurs, Paříž: Zobr. de Publikace périodiques. Comité central des houillères de France, 1938, str. 12
Poznámky
- ^ A b C d Allain 1972, str. 3.
- ^ A b Allain 1972, str. 4.
- ^ A b C Comité central des houillères de France - BnF.
- ^ A b Allain 1972, str. 5.
- ^ A b Ehrmann 2015, str. 9.
- ^ A b Allain 1972, str. 7.
- ^ A b Allain 1972, str. 2.
- ^ A b Allain 1972, str. 6.
- ^ A b Brunet 2017, str. 55.
- ^ Allain 1972, str. 8.
- ^ Chatriot.
- ^ Fayol, Henri - patroni Francie.
- ^ Peaucelle 2015, str. 27.
- ^ Savoye 1988, str. 72.
- ^ Przybyla 2007, str. 117.
- ^ Mercier, Louis - Patrons de France.
- ^ Goldberg 1962, str. 59.
- ^ Reumaux, Elie - patroni Francie.
- ^ Allain 1972, s. 5–6.
Zdroje
- Allain, Odile (1972), Comité Central des Houillères de France (PDF) (ve francouzštině), Archives nationales, vyvoláno 2018-03-11
- Brunet, Luc-André (08.06.2017), Kování v Evropě: Průmyslová organizace ve Francii, 1940–1952 Springer, ISBN 978-1-349-95198-7, vyvoláno 2018-03-11
- Chatriot, Alain, „Henri de Peyerimhoff, postava du syndicalisme patronal de l'industrie houillère“, Annales des Mines (francouzsky), vyvoláno 2018-02-01
- Comité central des houillères de France (ve francouzštině), BnF: Bibliotheque nationale de France, vyvoláno 2018-03-10
- Ehrmann, Henry Walter (08.12.2015), Organizované podnikání ve Francii, Princeton University Press, ISBN 978-1-4008-7832-1, vyvoláno 2018-02-02
- „Fayol, Henri“, Patrons de France (francouzsky), vyvoláno 2017-08-02
- Goldberg, Harvey (1962), Život Jeana Jaurèse, Univ of Wisconsin Press, ISBN 978-0-299-02564-9, vyvoláno 2017-07-06
- „Mercier, Louis“, Patrons de France (francouzsky), vyvoláno 2018-03-11
- Peaucelle, Jean-Louis (2015-07-22), Henri Fayol, manažer, Routledge, ISBN 978-1-317-31939-9, vyvoláno 2018-03-11
- Przybyla, Francis (07.08.2007), Le Blé, le sucre et le charbon: Les parlementaires du Nord et leur action 1881–1889 (ve francouzštině), Presses Univ. Septentrion, ISBN 978-2-85939-980-1, vyvoláno 2017-10-09
- „Reumaux, Elie“, Patrons de France (francouzsky), vyvoláno 2018-03-11
- Savoye, Antoine (1988), „Paul de Rousiers, sociolog et praticien du syndicalisme“, Cahiers Georges Sorel (francouzsky), 6 (1)