Christine Rauh - Christine Rauh
![]() | Tento životopis živé osoby potřebuje další citace pro ověření.Září 2020) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |

Christine Rauh (narozen 18. března 1984) je Němec cellista.
Život
Narozen v Osnabrück, Rauh prožila dětství v Oxford, kde v letech 1989 až 1999 absolvovala lekce violoncella u Jonathana Beechera. V 16 letech byla přijata jako mladá studentka do violoncellové třídy Gerharda Mantela na Frankfurtská univerzita hudby a múzických umění. V roce 2003 zde pokračovala ve vzdělávání v rámci hlavního studia violoncella, které ukončila v roce 2005 diplomem s vyznamenáním. Absolvovala koncertní zkoušky na Berlínská univerzita umění s Jensem Peterem Maintzem s vyznamenáním; v roce 2009 ukončila studium u Markuse Beckera na Hochschule für Musik, Theater und Medien Hannover s predikátovou koncertní zkouškou z předmětu violoncello v Brně komorní hudba.
Hudební inspiraci získala od Mstislav Rostropovič a Philippe Muller v Paříži. Zúčastnila se také mezinárodní mistrovské kurzy s Wolfgang Boettcher, Alfred Brendel, Young-Chang Cho, David Geringas, Leonid Gorokhov, Frans Helmerson, Gary Hoffman, Gerhard Mantel, Arto Noras a Heinrich Schiff.
Na svých sólových koncertech vystupuje Rauh jako sólistka s díly od Antonín Dvořák, Johannes Brahms,[1] Carl Maria von Weber a Heitor Villa-Lobos[2] Dalším zaměřením jejich repertoáru jsou francouzští skladatelé Impresionismus jako Camille Saint-Saëns a Maurice Ravel. Rauh také hrál Němce premiéry několika skladeb současných skladatelů. V roce 2001 předvedla cello postavu Ay, je tu tah na Staatstheater Darmstadt na pozvání skladatele Marco Stroppa. V listopadu 2008 hrála také na koncertu stipendistů Paul-Hindemith-Gesellschaft v Berlíně v koncertním sále Universität der Künste Berlin.
Od svého sólového debutu v roce 1998 vystupovala jako sólistka s orchestry, jako recitátorka s orchestrem Duo Parthenon a jako komorní hudebník. Koncertní turné ji zavedly do Rakouska, Lichtenštejnska, Švýcarska, Velké Británie, Francie, Itálie, Bulharska, Ruska a Japonska.
Dalšími projekty Rauh byly duo performance s Johannesem Niesem v rámci Villa Musica nadace, včetně děl Rodion Shchedrin, Manuel de Falla a Astor Piazzolla. V únoru 2010 vystoupila s programem „Mistrovská díla evropské violoncellové literatury“ na Landesmusikakademie Hessen.[3]
V roce 2016 vydala své album klasického jazzu Kapustin - pracuje pro violoncello.[4]
Nástroj
Christine Rauh hraje na violoncello Giovanni Battista Rogeri z roku 1671, zapůjčeno od Deutsche Stiftung Musikleben, violoncello „Tigre“ od Amatiho Mangenota z roku 1929 a luk od Christiana Wilhelma Knopfa z počátku 19. století.
Ceny
Rauh vyhrál mezinárodní soutěž Isang-Yun 2009.[5] V roce 2011 byla vybrána Federální vláda jako jedna ze „100 žen zítřka“. Získala také Cenu Společnosti Friedricha Jürgena Sellheima, stipendium Deutscher Musikrat (s klavírem Johannes Nies) v hodnocení dua[6] stipendium Gerda Buceria Německé nadace Musikleben (2008), stipendium Nadace Marguerite von Grunelius (2008) a stipendium Přátel přátel Villa Musica (2008). Získala také stipendium a diplom z Merita Accademia Musicale Chigiana v Sieně a byl Umělec v rezidenci na hudebním festivalu Euro Nippon 2007 v Japonsku. V roce 2010 Rauh obdržel Cena Felixe Mendelssohna Bartholdyho společně s Johannesem Niesem (Duo Parthenon).
Záznam
- 2016 – Nikolai Kapustin: Pracuje pro violoncello, s Benyamin Nuss (klavír)
Reference
- ^ Recenze koncertu, Neue Osnabrücker Zeitung ze dne 20. listopadu 2006
- ^ Sál komorní hudby Rhein-Mosel-Halle 2006
- ^ Christine Rauh na Exempla Musica
- ^ Christine Rauh; Internetpräsenz
- ^ Duo Nies / Rauh gewinnen Stipendium Vita. Citováno dne 23. března 2016.
- ^ Nies / Rauh získává stipendium Sdělení Hannover University of Music and Drama ze dne 30. března 2009 Stennebrüggenova cena Akademie Carla Flesche (2008),