Charles Simon Favart - Charles Simon Favart

Charles Simon Favart

Charles Simon Favart (13 listopadu 1710 - 12. května 1792) byl francouzský dramatik.

Narozen v Paříž, syn cukráře, byl vzděláván u vysoká škola Louis-le-Grand, a po smrti svého otce nějakou dobu podnikal. Jeho první literární úspěch byl La France delivrée par la Pucelle d'Orléans, báseň o Johanka z Arku který získal cenu Académie des Jeux Floraux. Po výrobě jeho první varieté, Les Deux Jumelles (1734) mu okolnosti umožnily vzdát se podnikání a zcela se věnovat dramatu. Pro menší divadla anonymně poskytl mnoho skladeb a nejprve dal jméno La Chercheuse d'esprit, který byl vyroben v roce 1741.

Mezi jeho nejúspěšnější práce patřily Annette et Lubin; Le Coq du milage (1743); Les Vendanges de Tempé (1745), později přepracován jako La Vallée de Montmorency (1752); Ninette à la cour (1753); Les Trois Sultanes (1761) a L'Anglais de Bordeaux (1763). Favart se stal ředitelem Opéra-Comique, a v roce 1745 se oženil Marie Justine Benoîte Duronceray, krásná mladá tanečnice, zpěvačka a herečka, která jako "Mlle Chantilly" před rokem úspěšně debutovala. Svým spojeným talentem a prací Opéra-Comique dosáhla takové výšky úspěchu, že vzbudila žárlivost soupeře Comédie-Française a byl potlačen.

Favart, který tak zůstal bez prostředků, návrh přijal Maurice, hrabě de Saxe, a stal se ředitelem souboru komiků, který měl doprovázet Mauriceovu armádu do Flandry. Součástí jeho povinnosti bylo občas skládat improvizované verše o událostech kampaně, pobavující a stimulující ducha mužů. Favart a jeho skupina byli tak populární, že si nepřítel přál vyslechnout jeho společnost a sdílet jeho služby, a bylo dáno povolení je uspokojit, bitvy a komedie se tak zvědavě střídaly.

Maršál, obdivovatel paní Favartové, jí začal věnovat nechtěnou pozornost. Aby mu unikla, odešla do Paříže a Saxův hněv dopadl na manžela. A lettre de cachet byl vydán proti němu, ale on uprchl do Štrasburk a našel úkryt ve sklepě.

Favart přežil svou manželku o dvacet let. Po maršálově smrti v roce 1750 se vrátil do Paříže a pokračoval v dramatu. To bylo v tomto okamžiku on se stal přátelský s abbé de Voisenon, který mu s prací pomohl, do jaké míry je nejistý. V posledních dnech téměř oslepl a zemřel v Paříži.

Jeho hry byly znovu vydány v různých vydáních a výběrech (1763-1772, 12 svazků; 1810, 3 svazky; 1813; 1853). Jeho korespondence (1759-1763) s Hrabě Durazzo, ředitel divadel ve Vídni, vyšel v roce 1808 jako Mémoires et korespondence littéraire, dramatique et anecdotique de CS Favart. Poskytuje cenné informace o stavu literárního a divadelního světa v 18. století.

Je také známo, že Favartovy hry inspirovaly jeho blízkého přítele, umělce Françoise Bouchera, k vytvoření četných obrazů s Favartovými postavami „malého pastýře“ a pastýřky „Lisette“. Patří mezi ně Boucher's Dohodnutá lekce (také známý jako Hráči na flétnu) z roku 1748 a Podzimní pastorace (také známý jako Grape Eaters) z roku 1749. Tyto obrazy zase inspirovaly umělce porcelánové manufaktury Sèvres k vytvoření dvojice figurek zobrazujících tyto dvě postavy v pózách napodobujících postavy hry.[1]

Funguje

Asi 60 z r. 150 her, které složil (v podstatě komedie a opéras-comiques ) byly za jeho života publikovány v 10 svazcích pod názvem Théâtre de M. Favart, Paříž, Duchesne (později Veuve Duchesne), 1763–1772.[2] Dotisk v fac-simile, Ženeva, Slatkine, 1971, 10 t. Dostupné na Gallica.[3]

Favart také odešel Mémoires, publikoval v roce 1808 jeho vnuk.

Maličkosti

Reference

  1. ^ Zarucchi, Jeanne Morgan (2016). „The Shepherdess 'Progress: From Favart to Boucher to Sèvres“. Konsthistorisk Tidskrift. 85:2: 141–58.
  2. ^ Le volume 5 contient les pièces composées par Paní Favartová
  3. ^ Accès par la notice
  4. ^ La Zingara Archivováno 17. 07. 2011 na Wayback Machine
  5. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 2015-01-05. Citováno 2015-01-05.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)

externí odkazy

Předcházet
D'Hannetaire		 Ředitel z
Théâtre royal de la Monnaie
1746–1748		Uspěl
Jean-Benoît Leclair