Hlavonožci - Cephalotes
Hlavonožci | |
---|---|
Cephalotes atratus, Národní park Soberania, Panama | |
Vědecká klasifikace | |
Království: | Animalia |
Kmen: | Arthropoda |
Třída: | Insecta |
Objednat: | Blanokřídlí |
Rodina: | Formicidae |
Podčeleď: | Myrmicinae |
Kmen: | Attini |
Rod: | Hlavonožci Latreille, 1802[1] |
Zadejte druh | |
Formica atrata | |
Rozmanitost | |
asi 130 druhů | |
Synonyma | |
|
Hlavonožci je rod z obydlí stromů druhy mravenců z Amerika, běžně známý jako želví mravenci. Všechny se zdají být klouzající mravenci, se schopností „padáku“ a řídit svůj pád tak, aby dopadl spíše na kmen stromu, než aby spadl na zem, která je často zaplavena.[2][3]
Ekologická specializace a vývoj kasty vojáků
Jedním z nejdůležitějších aspektů sociální evoluce a adaptace rodu je způsob, jakým byla jejich sociální organizace formována tlaky na životní prostředí.[4] To platí zejména pro tento druh Cephalotes rohweri, ve kterém se celá třída vojáků vyvinula v důsledku vysoce specializované dostupnosti dutiny hnízda.[5]
Protože mravenci uvnitř Hlavonožci používat více vyřezávaných hnízdních dutin nalezených na stromech, na nichž žijí, se vyvinula skupina morfologicky specializovaných vojáků, která tyto hnízdní dutiny brání. Pomocí svých jedinečných deskovitých hlav blokují vstupy do hnízd a vytvářejí v podstatě živé dveře do dutin hnízda.[5]
V jedné konkrétní studii Scott Powell testoval hypotézu, že „morfologicky a behaviorálně specializovaný voják v Hlavonožci"Toho bylo dosaženo provedením srovnávacích studií mezi čtyřmi." Hlavonožci druhy, z nichž každý představuje jeden ze čtyř charakterových stavů vývoje vojáků.[5] Hlavonožci byl pro tuto studii ideální, protože je to jediný rod, který obsahuje existující druhy vykazující čtyři úrovně hlavní morfologické evoluce.[5] Tyto znaky jsou:
- Žádný voják není přítomen (rodový)
- Vojáci přítomní s jednoduchou klenutou hlavou
- Vojáci jsou přítomni s neúplným hlavovým diskem
- Vojáci přítomni s kompletním hlavovým diskem (nejpokročilejší)
Další studie Powella zkoumala proces, kterým faktory prostředí formují koloniální kasty v dělnické třídě. Tato studie se však více zaměřila na to, jak kolonie přizpůsobují své kastovní systémy ekologickým faktorům v jejich prostředí.[6]
Pro experiment druh rodu Hlavonožci byl použit, který zobrazoval nejvyšší úroveň specializace vojáka. Byly podpořeny tři klíčové poznatky týkající se specializace adaptivní kasty:
- Vojáci byli nejlepší při obraně konkrétního hnízdního zdroje nalezeného v přírodě.
- Kolonie používaly pouze určitá hnízda (ze všech dostupných hnízd) a vybraly pouze hnízdiště, která by maximalizovala výkon vojáka.
- Výkon a omezení vojáků měly přímé i nepřímé účinky na reprodukci kolonií.[6]
Výsledky tohoto experimentu podporují koncepci, ve které se nejvíce specializoval fenotyp vojáka Hlavonožci je výsledkem adaptace na ekologickou specializaci v úzké podskupině dostupných hnízd [6]
Druh
- Cephalotes adolphi (Emery, 1906)
- Cephalotes alfaroi (Emery, 1890)
- †Cephalotes alveolatus (Vierbergen & Scheven, 1995)
- Cephalotes angustus (Mayr, 1862)
- Cephalotes argentatus (Smith, 1853)
- Cephalotes argentiventris De Andrade, 1999
- Cephalotes atratus (Linné, 1758 )
- Cephalotes auriger De Andrade, 1999
- Cephalotes basalis (Smith, 1876)
- Cephalotes betoi De Andrade, 1999
- Cephalotes biguttatus (Emery, 1890)
- Cephalotes bimaculatus (Smith, 1860)
- Cephalotes bivestitus (Santschi, 1922)
- Cephalotes bloosi Baroni Urbani, 1999
- Cephalotes bohlsi (Emery, 1896)
- Cephalotes borgmeieri (Kempf, 1951)
- Cephalotes brevispineus De Andrade & Baroni Urbani, 1999[7]
- Cephalotes bruchi (Forel, 1912)
- †Cephalotes caribicus De Andrade & Baroni Urbani, 1999[7]
- Cephalotes chacmul Snelling, 1999
- Cephalotes christopherseni (Forel, 1912)
- Cephalotes clypeatus (Fabricius, 1804)
- Cephalotes coffeae (Kempf, 1953)
- Cephalotes columbicus (Forel, 1912)
- Cephalotes complanatus (Guerin-Meneville, 1844)
- Cephalotes conspersus (Smith, 1867)
- Cephalotes cordatus (Smith, 1853)
- Cephalotes cordiae (Stitz, 1913)
- Cephalotes cordiventris (Santschi, 1931)
- Cephalotes crenaticeps (Mayr, 1866)
- Cephalotes cristatus (Emery, 1890)
- Cephalotes curvistriatus (Forel, 1899)
- Cephalotes decolor De Andrade, 1999
- Cephalotes decoloratus De Andrade, 1999
- Cephalotes dentidorsum De Andrade, 1999
- Cephalotes depressus (Klug, 1824)
- †Cephalotes dieteri De Andrade & Baroni Urbani, 1999[7]
- Cephalotes dorbignyanus (Smith, 1853)
- Cephalotes duckei (Forel, 1906)
- Cephalotes ecuadorialis De Andrade, 1999
- Cephalotes eduarduli (Forel, 1921)
- Cephalotes emeryi (Forel, 1912)
- Cephalotes fiebrigi (Forel, 1906)
- Cephalotes flavigaster De Andrade, 1999
- Cephalotes foliaceus (Emery, 1906)
- Cephalotes fossithorax (Santschi, 1921)
- Cephalotes frigidus (Kempf, 1960)
- Cephalotes goeldii (Forel, 1912)
- Cephalotes goniodontes De Andrade, 1999
- Cephalotes grandinosus (Smith, 1860)
- Cephalotes guayaki De Andrade, 1999
- Cephalotes haemorrhoidalis (Latreille, 1802)
- Cephalotes hamulus (Roger, 1863)
- Cephalotes hirsutus De Andrade, 1999
- †Cephalotes hispaniolicus De Andrade & Baroni Urbani, 1999[7]
- Cephalotes inaequalis (Mann, 1916)
- Cephalotes inca (Santschi, 1911)
- Cephalotes incertus (Emery, 1906)
- Cephalotes insularis (Wheeler, 1934)
- Cephalotes integerrimus (Vierbergen & Scheven, 1995)
- Cephalotes jamaicensis (Forel, 1922)
- Cephalotes jansei (Vierbergen & Scheven, 1995)
- Cephalotes jheringi (Emery, 1894)
- Cephalotes klugi (Emery, 1894)
- Cephalotes kukulcan Snelling, 1999
- Cephalotes laminatus (Smith, 1860)
- Cephalotes lanuginosus (Santschi, 1919)
- Cephalotes lenca De Andrade, 1999
- Cephalotes liepini De Andrade, 1999
- Cephalotes liogaster (Santschi, 1916)
- Cephalotes maculatus (Smith, 1876)
- Cephalotes manni (Kempf, 1951)
- Cephalotes marginatus (Fabricius, 1804)
- Cephalotes maya De Andrade, 1999
- Cephalotes membranaceus (Klug, 1824)
- Cephalotes minutus (Fabricius, 1804)
- Cephalotes mompox De Andrade, 1999
- Cephalotes multispinosus (Norton, 1868)
- Cephalotes nilpiei De Andrade, 1999
- Cephalotes notatus (Mayr, 1866)
- Cephalotes obscurus (Vierbergen & Scheven, 1995)
- Cephalotes oculatus (Spinola, 1851)
- Cephalotes olmecus De Andrade, 1999
- Cephalotes opacus Santschi, 1920
- Cephalotes pallens (Klug, 1824)
- Cephalotes pallidicephalus (Smith, 1876)
- Cephalotes pallidoides De Andrade, 1999
- Cephalotes pallidus De Andrade, 1999
- Cephalotes palta De Andrade, 1999
- Cephalotes palustris De Andrade, 1999
- Cephalotes patei (Kempf, 1951)
- Cephalotes patellaris (Mayr, 1866)
- Cephalotes pavonii (Latreille, 1809)
- Cephalotes pellans De Andrade, 1999
- Cephalotes persimilis De Andrade, 1999
- Cephalotes persimplex De Andrade, 1999
- Cephalotes peruviensis De Andrade, 1999
- Cephalotes pileini De Andrade, 1999
- Cephalotes pilosus (Emery, 1896)
- Cephalotes pinelii (Guerin-Meneville, 1844)
- Cephalotes placidus (Smith, 1860)
- Cephalotes poinari Baroni Urbani, 1999
- Cephalotes porrasi (Wheeler, 1942)[3]
- Cephalotes prodigiosus (Santschi, 1921)
- Cephalotes pusillus (Klug, 1824)
- Cephalotes quadratus (Mayr, 1868)
- Cephalotes ramiphilus (Forel, 1904)
- Cephalotes resinae De Andrade, 1999
- Cephalotes rohweri (Wheeler, 1916)
- Cephalotes scutulatus (Smith, 1867)
- Cephalotes serraticeps (Smith, 1858)
- Cephalotes serratus (Vierbergen & Scheven, 1995)
- Cephalotes setulifer (Emery, 1894)
- Cephalotes simillimus (Kempf, 1951)
- Cephalotes sobrius (Kempf, 1958)
- Cephalotes solidus (Kempf, 1974)
- Cephalotes specularis Brandão et al., 2014
- Cephalotes spinosus (Mayr, 1862)
- Cephalotes squamosus (Vierbergen & Scheven, 1995)
- Cephalotes sucinus De Andrade, 1999
- Cephalotes supercilii De Andrade, 1999
- Cephalotes taino De Andrade, 1999
- Cephalotes targionii (Emery, 1894)
- Cephalotes texanus (Santschi, 1915)
- Cephalotes toltecus De Andrade, 1999
- Cephalotes trichophorus De Andrade, 1999
- Cephalotes umbraculatus (Fabricius, 1804)
- Cephalotes unimaculatus (Smith, 1853)
- Cephalotes ustus (Kempf, 1973)
- Cefaloty varianty (Smith, 1876)
- Cephalotes ventriosus De Andrade, 1999
- Cephalotes vinosus (Wheeler, 1936)
- Cephalotes wheeleri (Forel, 1901)
Viz také
- Aphantochilus, rod krabových pavouků, o kterém je známo, že napodobuje Hlavonožci druh
Reference
- ^ Latreille, P.A. (1802). Histoire naturelle, generale et particuliere des crustaces et des insectes (PDF). 3. Paříž: F. Dufart.
- ^ Yanoviak, S. P .; Munk, Y .; Dudley, R. (2011). „Evoluce a ekologie přímého vzdušného sestupu u stromových mravenců“ (PDF). Integrativní a srovnávací biologie. 51 (6): 944–956. doi:10.1093 / icb / icr006. PMID 21562023.
- ^ A b Wild, Alex (11. listopadu 2015). „Mravenci používají své zploštělé hlavy jako dveře k uzamčení hnízd“. Nový vědec. Citováno 18. listopadu 2015.
- ^ Hölldobler, B., Wilson, E. O. a Nelson, M. C. (2009). Superorganismus: krása, elegance a podivnost hmyzích společností. New York: W.W. Norton.
- ^ A b C d Powell, S. (2008). Ekologická specializace a vývoj specializované kasty v Hlavonožci mravenec. Functional Ecology, 22, 902-911.
- ^ A b C Powell, S. (2009). Jak ekologie formuje kastovní vývoj: propojení využití zdrojů, morfologie, výkonu a zdatnosti v superorganismu. Evolutionary Biology, 22, 1004-1013.
- ^ A b C d de Andrade, M. L .; Baroni Urbani, C. (1999). „Rozmanitost a adaptace v rodu mravenců Hlavonožci, minulost a přítomnost". Stuttgarter Beiträge zur Naturkunde. Serie B. Geologie und Paläontologie. 271: 537–538.
externí odkazy
- Média související s Hlavonožci na Wikimedia Commons