Celia Amorós - Celia Amorós - Wikipedia

Celia Amorós Puente
Celia Amorós v roce 2013
Celia Amorós v roce 2013
narozený (1944-01-01) 1. ledna 1944 (věk 76)
Valencie Španělsko
obsazeníFilozof a esejista. Profesor filozofie v Národní univerzita distančního vzdělávání
Národnostšpanělština
Alma materUniversity of Valencia
ŽánrEseje a články
Pozoruhodné cenyPremio María Espinosa de Ensayo (1980)

Premio nacional de ensayo (2006)
Medaile za „Promoción de los Valores de Igualdad“
(2011)

Premio Clara Campoamor (2016)

Celia Amorós Puente (narozen 1. ledna 1944 v Valencie ) je španělský filozof, esejista a zastánce feministka teorie. Je klíčovou postavou tzv rovnost feminismus a důležitou část svého výzkumu zaměřila na budování vztahů mezi Osvícení a feminismus. Její kniha Hacia una crítica de la razón patriarcal představuje nový pohled na genderovou perspektivu (genderové studie ) filozofie, odhalující předsudky androcentrism a požaduje kritický přezkum jménem žen.[1]

Je profesorkou a členkou Katedry filozofie a morální a politické filozofie na Národní univerzitě distančního vzdělávání, která je ve španělštině známá jako UNED.[1] Její hlavní výzkumné zájmy jsou procesy osvícení a jeho důsledky pro feminismus a ženy v islám, Lidská práva a práva žen v kontextu multikulturalismus.[2] V roce 2006 se stala první ženou, která vyhrála Národní cenu za esej.

Životopis

Amorós vystudoval filozofii z University of Valencia v roce 1969 a v roce 1970 získala Cenu za mimořádný diplom. Název její diplomové práce byl: El concepto de razón dialéctica enJean Paul Sartre (Koncept dialektického důvodu Jeana Paula Sartra). Dokončila také doktorát na filozofické fakultě na univerzitě ve Valencii. Název její disertační práce byl: Ideología y pensamiento mítico: en torno a Mitologías de Claude Levi-Strauss (Ideologie a mýtické myšlení: Kolem mytologií Clauda Levi-Strausse).[3]

Je odbornicí na eticko-politické myšlení Jeana Paula Sartra a historii existencialismu. Ve vztahu k této oblasti jsou součástí její práce Sören Kierkegaard o la subjetividad del caballero (1987) a Diáspora y Apocalipsis. Nominalismus Ensayos sobre el Nominalismo de Jean Paula Sartra (2001).

Člen Frente de Liberación de la Mujer v Madridu do roku 1980.[4] V témže roce získala cenu „Maria Espinosa de Ensayo“ za nejlepší článek publikovaný o feminismu za práci „Feminismus a politické strany“ v Zona Abierta, Jaro 1980.[5]

V roce 1987 vytvořila seminář feminismu a osvícení vyučovaný na Filozofické fakultě UK Complutense University of Madrid do roku 1994.[6]

Dne 14. listopadu 1990 se stala ředitelkou Institutu pro feministický výzkum (Instituto de Investigación Feminista) po první základní fázi, kterou řídila María Carmen García Nieto. Ústav vedla do roku 1993, v tomto roce Amorós zahájila pobyt v Harvardská Univerzita.[7]

V roce 1991 založila kurz Feministické teorie na Feministickém výzkumném ústavu, který režírovala do roku 2005 a byl nahrazen filozofem Ana de Miguel. Kurzy, které Amorós vyučoval, byly „Feminismus a multikulturalismus“, „Feminismus a osvícenství“, „Freudomarxismus Feminismus Shulamith Firestone“ a „Ontologie současnosti Donna Harawayová."[8]

V roce 2006 získala Národní cenu za esej za práci „La gran diferencia y sus pequeñas consecuencias .... para la lucha de las mujeres“ (2004) a stala se první ženou, která získala toto ocenění. Cena v hodnotě 15 000 eur oceňuje myšlenky a úvahy španělského autora o jeho díle v kterémkoli z úředních státních jazyků vydaných v roce předcházejícím verdiktu.[5]

Člen a profesor UNED Katedra filozofie a morální a politické filozofie,[1] Vyznačuje se svou prací a výzkumem feminismu a multikulturalismu. Amorós se domnívá, že stopy osvícenství lze nalézt v mnoha různých kulturách, zejména v islámské kultuře, a hledá místo setkání při budování rovnosti mezi ženami z různých kulturních prostředí.[9]

Ocenění a vyznamenání

  • Cena eseje Maria Espinosa z roku 1980 za nejlepší článek publikovaný o problémech feminismu: „Feminismo y partidos políticos“, zveřejněno v Zona Abierta, Jaro 1980.[3]
  • Národní cena za esej 2006.[10]
  • Medaile z roku 2011 "Propagace hodnot rovnosti" udělená Ministerstvo zdravotnictví, sociálních služeb a rovnosti.[11]
  • Cena Clary Campoamorové za rok 2016 udělená městskou vládou v Madridu (2016) za její přínos k prosazování rovnosti žen a mužů.[12]

Hlavní práce

Knihy

  • Ideología y pensamiento mítico (Ideologie a mýtické myšlení) 1973
  • Hacia una crítica de la razón patriarcal (Směrem ke kritice patriarchálního rozumu), Barcelona, ​​Anthropos, 1985, 1991
  • Sören Kierkegaard o la subjetividad del caballero (Sören Kierkegaard nebo subjektivní rytíř), Barcelona, ​​Anthropos, 1987
  • Espacio de los iguales, espacio de las idénticas. Dodatečné poznámky a princip de individuación (Stejný prostor, stejný prostor. Poznámky k moci a principu individualizace), v Arbor, č. J. 503-504
  • Tiempo de feminismo. Sobre feminismo, proyecto ilustrado y posmodernidad (Čas feminismu. O feminismu, osvícenském projektu a postmoderně). Madrid, předseda, plk. Feminismus, 1997.
  • El feminismo: senda no transitada de la Ilustración (Feminismus: nevyzkoušená cesta osvícenství v lsegoría.) Revista de Filosofía Moral y Política, Ne. 1. 1990, Filozofický ústav, CSIC, s. 139
  • Sartre. Úvod do textů (Sartre. Úvod a antologie textů.) Redakční antropos.
  • Patriarcalismo y razón ilustrada, en Razón y Fe (Patriarchát a osvícený rozum v Rozumu a víře), č. 113–114, červenec – srpen 1991
  • Los escritos póstumos de Sartre (I) y (II) (Posmrtné spisy Sartra (I) a (II)), Journal of Philosophy, 3 ~ era, sv. III a IV, Madridská Complutense University
  • El nuevo aspecto de la polis (Nový aspekt polis), v La balsa de la Medusa, nos. 5.
  • Feminismo y Etica (Feminismus a etika), C. Amoros (ed.), Monografie Isegoría. Revista de Filosofía Moral y Política, nos. 5, 1992.
  • Feminismo, Ilustración y misoginia romántica (Feminismus, osvícenství a romantická misogynie) v Birulés a dalších, Filosofía y género, Identidades femeninas Pamplona, ​​Pamiela, 1992
  • Feminismo: igualdad y diferencia (Feminismus: rovnost a rozdíl), PUEG Books Collection, UNAM, Mexiko, 1994
  • 10 palabras clave sobre Mujer (10 klíčových slov pro ženy), Estella (Navarra), Verbo Divino, 1995
  • Tiempo de feminismo. Sobre feminismo, proyecto ilustrado y posmodernidad (Čas feminismu. O feminismu, projektu osvícenství a postmoderně). Madrid, předseda, plk. Feminismus, 1997.
  • Feminismo y Filosofía (Feminism and Philosophy), Amoros, C., (ed.) A další. Madrid, Upravit. Přehled
  • Diáspora y Apocalipsis. Estudios sobre el nominalismo de J.P.Sartre (Diaspora a zjevení. Studie nominalismo Jeana - Paula Sartra), Valencia, vyd. Alfons velkorysý, (2001). Čeká se na zveřejnění.
  • Mujer, participación y cultura política (Žena, účast a politická kultura) 1990 Buenos Aires, Edice květu. Znovu vydáno s titulem Feminismo; igualdad y diferencia (Feminismus; rovnost a rozdíl), Mexiko, PUEG Books, UNAM, 1994. 1. vydání
  • La gran diferencia y sus pequeñas consecuencias ... Para la emancipación de las mujeres (Velký rozdíl a jeho malé důsledky ... Pro emancipaci žen), Madrid, předseda, Sbírka feminismů, 2004.
  • Teoría feministka. De la Ilustración a la globalización (Feministická teorie. Od osvícenství ke globalizaci) Celia Amorós a Ana de Miguel (eds.) (3 obj.), Madrid, eds. Minerva. 2005
  • Vetas de ilustración: Reflexiones sobre feminismo e islam (Pruhy osvícení: Úvahy o feminismu a islámu) Madrid, redakční předseda 2009

Edice knih

  • Zadání a úprava speciálního čísla Ética y Feminismo ( Etika a feminismus). Isegoría. Revista del Instituto de Filosofía del Consejo Superior de Investigaciones Científicas, č. 6, Madrid, 15. listopadu. Červen 1992

Překlady

  • Godelier, M., Horizonty, trajektorie, Marxistes v antropologii (Paris, Maspero, 1973) s názvem Economía, Fetichismo y Religión, Madrid, Siglo XXI Eds., 1974.
  • Galton y Schamble, Problemas de la Filosofía Contemporánea, Madrid, Grijalbo, 1978.
  • Některé články z těch, které jsou zahrnuty v J.Vidal Beneyto ed., Análisis estructural del relato, Madrid, ed. Národní, 1982.
  • Revize překladu Johna Valmara, Bytí a nicoty, Jeana-Paula Sartra, Madrid, Alianza Editorial, 1984.
  • Překlad Jean - Paul Sartre, Critique de la Raison Dialectique pověřen Alianza Editorial. Dosud nezveřejněno.

Publikace o autorovi

  • Un pensamiento intempestivo: la razón emancipatoria ilustrada en la filosofía de Celia Amorós (Nepřiměřená myšlenka: emancipační osvícený důvod ve filozofii Celia Amoros), 1999, Alicia Puleo. Časopis Isegoría 21. (online).[13]
  • Filosofía y feminismo en Celia Amorós (2006) (Filozofie a feminismus Celia Amoros). Autor: Luisa Posada Kubissa. In Labrys, Feminist Studies. (Online).[14]
  • Pensar con Celia Amorós (2010) (Think with Celia Amoros). Editorial Fundamentos 2010. Pocta, kterou vydali filozofové Marian López Cao a Luisa Posada Kubissa z Feministického výzkumného ústavu (Universidad Complutense de Madrid), ve spolupráci s dalšími feministickými myslitelkami Amelií Valcárcel, Alicií Puleo a Maríou Luisou Femenías.[15]

Reference

  1. ^ A b C „UNED - DEPARTAMENTO DE FILOSOFÍA Y FILOSOFÍA MORAL Y POLÍTICA“. www2.uned.es. Citováno 10. května 2016.
  2. ^ „Instituto de Investigaciones Feministas> Osobní“. 7. října 2013. Archivovány od originál dne 7. října 2013. Citováno 10. května 2016.
  3. ^ A b Distancia., Centro de Servicios Informaticos de la Universidad Nacional de Educacin a. „CA Biografía“. portál.uned.es. Citováno 10. května 2016.
  4. ^ "Biblioteca Complutense :: Mujeres y pensamiento en la España aktuální :: BUCM". pendientedemigracion.ucm.es. Citováno 10. května 2016.
  5. ^ A b „Celia Amorós gana el Premio Nacional de Ensayo por su reflexión sobre el feminismo. Elcomerciodigital.com“. www.elcomercio.es. Citováno 10. května 2016.
  6. ^ "Instituto de Investigaciones Feministas> Instituto> Historie> Seminario Feminismo e Ilustración". 19. ledna 2014. Archivovány od originál dne 19. ledna 2014. Citováno 10. května 2016.
  7. ^ „Instituto de Investigaciones Feministas> Instituto> Historia“. 7. října 2013. Archivovány od originál dne 7. října 2013. Citováno 10. května 2016.
  8. ^ „Curso“ Historia de la Teoría Feminista"". www.mujeresenred.net. Citováno 10. května 2016.
  9. ^ „Celia Amorós aboga por un canon feministická multikulturní - Ameco Press“. amecopress.net. Citováno 10. května 2016.
  10. ^ País, Ediciones El (18. října 2006). „El feminismo de Celia Amorós gana el Premio Nacional de Ensayo“. EL PAÍS (ve španělštině). Citováno 10. května 2016.
  11. ^ País, Ediciones El (5. března 2011). „Soledad Gallego-Díaz, Medailla de la Igualdad“. EL PAÍS (ve španělštině). Citováno 10. května 2016.
  12. ^ ""Celia Amorós recibe el premio Clara Campoamor ". Telemadrid.es. Consultado el 2016-03-12".
  13. ^ „Puleo, Alicia (1999).“ Un pensamiento intempestivo: la razón emancipatoria ilustrada en la filosofía de Celia Amorós ». Isegoría. Consultado el 20 de marzo de 2016 ".
  14. ^ „Filosofía y Feminismo en Celia A“. 18. srpna 2014. Archivovány od originál dne 18. srpna 2014. Citováno 10. května 2016.
  15. ^ Pensar con Celia Amorós. ISBN  9788424512132.