Celer (magister officiorum) - Celer (magister officiorum)
Flavius Celer (řecký: Κέλερ) byl byzantský obecně a magister officiorum za císaře Anastasius (r. 491–518) na počátku 6. století.
Životopis
Celer byl Illyrian ačkoli o jeho časném životě není nic známo.[1] V roce 503 jej císař Anastasius jmenoval generálem v probíhající válka proti Sassanidští Peršané na východě.[2] Na jaře roku 504 vedl své muže k účasti na pokračujícím obléhání Amida, ale brzy poté odešel a zapojil se do invaze na perské území, znovu obsadil několik měst a vrátil se s velkou kořistí. Na konci roku 504 se Celer zapojil do jednání s Peršany, což mělo za následek dočasné příměří.[3] V roce 505 působil opět na východní hranici, ale údajně se neúčastnil velkých operací; pokračoval však v kontaktech s Peršany a Amidu vykoupil za 1100 liber zlato. Na podzim roku 506 vedl Celer byzantské jednání s Peršany v Dara, která vyústila v uzavření mírové smlouvy.[3] Možná jako odměnu dostal jméno konzul pro 508; už byl jmenován jako magister officiorum[4] někdy kolem 503 až 504.[5]
V roce 511 se Celer spikl s císařem Anastasiem v plánu mít Konstantinopolský patriarcha, Makedonius, vyhoštěn tím, že přiměje Makedonia, aby podepsal dokument, který odmítl rady v Efez (431) a Chalcedon (451) a tak ztratit podporu pro-chalcedonské frakce.[3] Poté bylo Celerovi nařízeno, aby to zajistil Severusi a jeho Monofyzit mniši byli bezpečně vráceni do svých klášterů Sýrie. V roce 512 byl Celer poslán do Konstantinopol, spolu s Patriciem, uklidnit bouřlivé chalcedonské davy, ale nakonec selhaly.[6]
Celer byl v době vzestupu císaře stále ve funkci Justin já (r. 518–527) dne 9. července 518, ale brzy poté byl odvolán z funkce[4] (jeho první zaznamenaný nástupce byl Tatianus v roce 520 Symmachus může držet pozici v 519). Následně se účastnil jednání 519–520 s Římský patriarcha ukončit Acacian Schism.[6] Kronikáři ho popisují jako moudrého, vzdělaného, schopného správce a osobně odvážného. Datum ani způsob jeho smrti se nezaznamenávají, kromě zmínky o „nešťastnosti“.[3]
Reference
- ^ Bury 2008, str. 309; Martindale, Jones & Morris 1980 „Celer 2“, s. 275.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1980 „Celer 2“, s. 275.
- ^ A b C d Martindale, Jones & Morris 1980 „Celer 2“, s. 276.
- ^ A b Heather, P. J. (Peter J.) (2018). Oživení Říma: válka a říše ve věku Justiniána. New York, NY. ISBN 9780199362745. OCLC 1007044617.
- ^ Martindale, Jones & Morris 1980 „Celer 2“, s. 275–276.
- ^ A b Martindale, Jones & Morris 1980, „Celer 2“, s. 277.
Zdroje
- Bury, John Bagnell (2008) [1889]. Historie pozdnější římské říše od Arcadia po Irene, svazek I. New York, New York: Cosimo, Incorporated. ISBN 978-1-60-520404-8.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Martindale, John Robert; Jones, Arnold Hugh Martin; Morris, J., eds. (1980). Prosopografie pozdější římské říše, svazek II: A.D.395–527. Cambridge, Velká Británie: Cambridge University Press. ISBN 978-0-52-120159-9.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
| Předcházet Anastasius I. Venantius Junior | Konzul z Východní římská říše 508 s Basilius Venantius | Uspěl Inportunus Mladší |