Carl-Alfred Schumacher - Carl-Alfred Schumacher

Carl-Alfred Schumacher
narozený(1896-02-19)19. února 1896
Rheine
Zemřel22. května 1967(1967-05-22) (ve věku 71)
Bad Godesberg
Věrnost Německá říše (do roku 1918)
 Výmarská republika (do roku 1933)
 nacistické Německo
 Spolková republika Německo
Servis/větev Císařská německá armáda
 Císařské německé námořnictvo
Balkenkreuz (Železný kříž) Luftwaffe
HodnostGenerálmajor
Příkazy drženyII./JG 77, JG 1, Jafü Norwegen
Bitvy / válkyprvní světová válka

druhá světová válka

OceněníRytířský kříž Železného kříže
Jiná prácepolitik

Generálmajor Carl-Alfred (srpen) Schumacher[Poznámka 1] (19. února 1896, Rheine - 22. května 1967, Bad Godesberg ) byl německý vojenský důstojník a politik. V době druhá světová válka, Schumacher sloužil v němčině Luftwaffe, velící Jagdgeschwader 1 (JG 1) stíhací křídlo. Po druhé světové válce byl Schumacher aktivním politikem a zvoleným členem Landtag v Dolní Sasko (1951–1963).

Vojenská kariéra

Schumacher zpočátku bojoval první světová válka jako dělostřelec předtím, než přešel do Kaiserliche Marine a účastnil se Bitva o Jutsko jako Fähnrich na bitevním křižníku.[1] V roce 1930 se naučil létat a přestoupil do nově vznikajícího Luftwaffe v roce 1934 zapojen do oddělení výcviku letů a vůdců.[2] 1. srpna 1936 dostal velení letky v I./JG 136, poté byl povýšen na majora a úplné velení I./JG 136 - Gruppe (následně přejmenován na II./JG 333 dne 1. listopadu 1938 a znovu dne 1. května 1939 na II./Jagdgeschwader 77 ) na základě severního pobřeží, German Bight.

Podle Němce invaze do Polska v září 1939 byl jmenován Schumacher Jagdfliegerführer Deutsche Bucht (Jafü Deutsche Bucht- velitel stíhače German Bight) v říjnu, aby ovládl všechny nesourodé stíhací jednotky umístěné na severním pobřeží. V listopadu pak dostal rozkaz založit zcela nový Geschwader. Zpočátku (a neobvykle) obsahující pouze a Bodnout nebo velitelský let, zvaný Stab./JG Nord, byl brzy oficiálně schválen jako JG 1 dne 30. listopadu 1939, přičemž prvním velitelem křídla byl Schumacher.[3] Zdědil velení I./JG 1, které dříve fungovalo bez velitelství, a bylo také založeno na Jever na severozápadním pobřeží.

Získal své první vzdušné vítězství nad a Vickers Wellington bombardér, mezi 12 sestřelenými v vzdušné bitvy Helgoland Bight dne 18. prosince 1939.[4] Jeho úspěšná koordinace řady různých jednotek a letadel byla účinná a vynutila si zásadní změnu v letecké strategii pro královské letectvo (RAF) v prvním roce války, když opouštěli bez doprovodu bombardovacích misí. Získal své jediné další vítězství, a Bristol Blenheim, přes Severní moře dne 27. prosince 1939.

Vedl svého Geschwadera do Bitva o Nizozemsko, i když jeho jednotka nenásledovala armády při invazi do Francie nebo Bitva o Británii místo toho byli drženi zpátky na pobřeží. Pro své vynikající vedení a úspěch byl vůbec prvním stíhacím pilotem vyznamenáním Rytířským křížem - 21. července 1940. Z tohoto důvodu a / nebo kvůli nedostatku přímého zapojení do bitvy o Británii si udržel svoji roli Geschwaderkommodore a nebyl zamítnut Hermann Göring v jeho očištění od vyšších stíhacích velitelů o měsíc později.

Dne 8. Listopadu 1941 kontroverzně sestřelil de Havillandského draka Finské letectvo omylem a byl zbaven velení.[5] Brzy však byl znovu jmenován do nové funkce Jagdfliegerführer Norsko dne 5. ledna 1942. Opět se jednalo o úlohu koordinovat řadu rozptýlených jednotek, tentokrát napříč Norskem, čelících jak Ruská polární fronta, Severní moře a Severní ledový oceán. To se následně také dále centralizovalo vytvořením nového Jagdgeschwader 5 v květnu 1942. Na konci února 1943 byl poslán do Rumunsko V květnu se stal vedoucím mise Luftwaffe dohlížet na výcvik rumunského letectva. Konečně, v posledních letech války, nyní Generálmajor, byl pověřen úkoly koordinujícími Obrana říše. Válku dokončil odletěním 160 misí, pouze dvěma vítězstvími z roku 1939.

Ocenění

Poválečná kariéra

Schumacher byl a válečný vězeň od roku 1945 do roku 1947. Následně byl najat okresním prezidentem Aurich v roce 1948 a od roku 1951 pracoval pro společnost Olympia-Werke AG v odvětví psacích strojů. Byl zvolen členem zemského sněmu v Dolní Sasko jako zástupce GB / BHE frakce v roce 1953 a znovu zvolen v roce 1955. Poté se připojil k Deutsche Partei (DP) v roce 1958 a změněn na Křesťanskodemokratická unie frakce v roce 1962. Ztratil mandát v roce 1963 a zemřel v roce 1967.[7]

Poznámky

  1. ^ Některé zdroje o něm hovoří jako o Carl-Augustu Schumacherovi

Reference

Citace

  1. ^ Web Luftwaffe 39–45 Historia.
  2. ^ Web Luftwaffe Officer Career Summaries.
  3. ^ Weal 2006, s. 8
  4. ^ Weal 2006, s. 8–9
  5. ^ Web Luftwaffe Officer Career Summaries.
  6. ^ Fellgiebel 2000, str. 394, 504.
  7. ^ B.Simon (1996) str. 352

Bibliografie

  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000) [1986]. Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.
  • Mombeek, Eric (2001). Jagdwaffe Vol 1, Sec3: Blitzkrieg and Sitzkrieg: Poland & France 1939–1940 Hersham, Surrey: Ian Allan PublishingISBN  0-9526867-7-5, vč. barevný profil jeho letadla
  • Obermaier, Ernst (1989). Die Ritterkreuzträger der Luftwaffe Jagdflieger 1939-1945 [Rytířský kříž Nositelé stíhacích sil Luftwaffe 1939-1945] (v němčině). Mainz, Německo: Verlag Dieter Hoffmann. ISBN  978-3-87341-065-7.
  • Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturm a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.
  • Simon, Barbara (1996), "Abgeordnete v Niedersachsen 1946–1994. Biographisches Handbuch". Vydáno prezidentem zemského sněmu Dolního Saska. Hannover, Německo: Schlütersche Verlagsanstalt.
  • Weal, John (1996).Bf109D / E Aces 1939–41. Oxford: Osprey Publishing Limited.ISBN  1-85532-487-3. vč. barevného profilu jeho letadla [# 1]
  • Weal, John (2006).Bf109 Obrana říšských es. Oxford: Osprey Publishing Limited.ISBN  1-84176-879-0.

externí odkazy

Vojenské úřady
Předcházet
Nový		 Velitel Jagdgeschwader 1
30. listopadu 1939 - 5. ledna 1942		Uspěl
Mjr Erich von Selle
Předcházet
žádný		 Velitel Jagdfliegerführer Deutsche Bucht
21. (nebo 12.) prosince 1939-31. Července 1941		Uspěl
GenLtn Werner Junck
Předcházet
neznámý		 Velitel Jagdfliegerführer Norsko
5. ledna 1942-30 dubna 1944		Uspěl
ObtLt Gerhard Schöpfel