Caipira - Caipira

Portrét Caipiry (1893) od Almeida Júnior.

Caipira (Výslovnost portugalština:[kajˈpiɾɐ] (O tomto zvukuposlouchat); Starý Tupi ka'apir nebo kaa - pira, což znamená "řezačka keřů") je obyvatelem venkovských nebo odlehlých oblastí ve vnitrozemí jižní centrální část z Brazílie. Jejich rasový původ a tradiční kultura jsou podobné těm z caiçaras, kteří obývají pobřežní oblasti na jihu a ribeirinhos, kteří jsou obyvateli břehu řeky v Amazonská oblast.

V širším slova smyslu caipira lze také použít na různé kulturní projevy EU caipiras, jako jejich lidová hudba. Je to také jméno a skupina dialektů z portugalština mluvený ve vnitřní části Stát São Paulo a přilehlé oblasti sousedních států.

Termín lze považovat za pejorativní, je-li používán k popisu ostatních (podobný „křupan ", "venkovan "a" country bumpkin ") se synonymy jako matuto a jeca, ale lze jej také použít jako sebeidentifikátor bez negativních konotací (obdoba „melungeon "). V tradičním festas juninas lidé, kteří za ně nejsou považováni, se oblékají jako stereotypní caipiry.

The zdrobnělina forma slova, caipirinha, je název a koktejl považován za brazilský národní nápoj.[1]

Viz také

Reference

  1. ^ „Casa e Jardim - NOTÍCIAS - A história da caipirinha“ (v portugalštině). Archivovány od originál dne 17.11.2011. Citováno 2012-12-02. Até que um dia alguém resolveu tirar o alho e o mel. Depois, acrescentaram umas colheres de açúcar para reduzir a acidez do limão. O gelo veio em seguida, para espantar o calor
  • Cândido, Antônio. Os parceiros do Rio Bonito Sp, José Olympio, 1957.
  • Monteiro Lobato, José Bento de. Urupês, Editora Monteiro Lobato e Cia., 1923.
  • Nepomuceno, Rosa., Música Caipira, da roça ao rodeio, Editora 34, 1999.
  • Queiróz, Renato da Silva. Caipiras Negros no Vale do Ribeira, Editora da USP, 1983
  • Pires, Cornélio. Conversas ao pé do fogo - IMESP, edição fac-similar, 1984.