Bruno Kaiser - Bruno Kaiser

Bruno Kaiser
narozený10. července 1940
Berlín, Německo
Zemřel27. ledna 1982
Berlín, Německá demokratická republika
obsazeníGermanista
Novinář
Knihovník
Politická stranaSED
Manžel (y)Stanislawa ("Stascha") Lewinson / Kaiser

Bruno Kaiser (narodil se a zemřel Berlín: 5. února 1911-27. Ledna 1982) byl marxistický učenec Germanistika který se stal novinářem a během Nacistické období, aktivista odporu. V pozdějších letech se stal významným knihovníkem.[1]

Život

Raná léta

Bruno Kaiser byl synem učitele na střední škole, který byl také vášnivým sběratelem mimo jiné starožitných tisků. Kromě svého školního vzdělání se Bruno Kaiser od svého otce naučil znalostmi sběratelství a lásce k literatuře a sběratelství, které tvořily základ pro většinu jeho pozdějšího života.[2] V návaznosti na úspěšné dokončení své školní kariéry pokračoval v Berlíně Humboldtova univerzita kde studoval Literární vědy a Historie umění. Také začal přispívat k ctihodnému Vossische Zeitung (noviny), zpočátku dobrovolně a později jako přispívající redaktor. Kaiserovo období studia na univerzitě bylo později před dokončením ukončeno[1] a v určitém okamžiku se stal Protifašistický aktivista. 10. května 1932 byl Kaiser jedním z řady intelektuálů, kteří projevovali veřejnou solidaritu s protiválečným protifašistickým bojovníkem Carl von Ossietzky, pokoušející se doprovázet odsouzeného až ke dveřím vězení po neúspěchu jeho odvolacího jednání.[2]

V lednu 1933 NSDAP (nacistická strana) převzal moc v Německu a počátkem roku 1934 Vossische Zeitung byl zavřen, což ponechalo Bruna Kaisera bez práce. Pod nový režim jeho záznamy o protifašistických kampaních a jeho židovské rodinné zázemí omezovaly jeho pracovní příležitosti v žurnalistice a už trpěl tuberkulóza, ale pokračoval v práci proti Fašismus, distribuující nelegální letáky s antifašistickým obsahem. V roce 1938 byl zatčen, vyslýchán a mučen, ale nebylo proti němu upřednostňováno žádné obvinění a byl propuštěn, i když nyní pod policejním dohledem.[2] Ještě v roce 1938 využil první příležitosti k emigraci, původně do Belgie.

Publikovaný výstup Bruna Kaisera (nemusí to být nutně úplný seznam)

  • Der Maler Disteli und die Flüchtlinge. Der Deutsche Michel von 183 und die Entdeckung eines Porträts im Jahr 1944, Ähren-Verlag, Affoltern a. A. 1944-1945; dass., Reprint mit einem Kommentar von Werner Mittenzwei und einer Dokumentation von Markus Bürgi sowie einer analytischen Bibliographie von Barbara Voigt. Zentralantiquariat der DDR, Leipzig 1987 (Über die Grenzen 3).
  • Die Schicksale der Bibliothek Georg Herweghs. Stadtgemeinde, Liestal 1945
  • Friedrich Engels 1820-1895. Schweizerisches Sozial Archiv, Zürich 1945
  • Über Beziehungen der deutschen und russischen Literatur im 19. Jahrhundert. Verlag Kultur und Fortschritt, Berlín 1948
  • Unbekannte Dokumente von Marx und Engels. Neuentdeckungen zum Leben und Werk der Begründer des wissenschaftlichen Sozialismus. V: Neues Deutschland. (B) vom 9. července 1952
  • Aus der Bibliothek von Karl Marx. Ein Bericht über wiedergefundene Schätze. V: Neues Deutschland, Nr. 104 (B) vom 5. Mai 1953
  • Ernst Toller: Ausgewählte Schriften. Geleitwort von Bodo Uhse und Bruno Kaiser. Hrsg. von der Deutschen. Akademie der Künste zu Berlin. Volk und Welt, Berlín 1959
  • Horst Kunze zum 50. Geburtstag. Berlín 1959
  • Eine unbekannte Jugendarbeit von Friedrich Engels. (Über „Modernes Literaturleben“.) V: Beiträge zur Geschichte der Deutschen Arbeiterbewegung. Berlin 1960, Heft 1, S. 97-122 [3]
  • Johann Hermann Detmold: Taten und Meinungen des Herrn Piepmeyer ... Mit Zeichnungen von Adolf Schrödter. Jako nachwort von Bruno Kaiser. Buchverlag Der Morgen, Berlín 1961
  • Jenny Marx jako Theaterkritikerin. Zu einer bedeutsamen Wiederentdeckung. V: Beiträge zur Geschichte der Arbeiterbewegung. Berlin 1966, Heft 6, S. 1031-1042
  • Informace über das Schicksal der persönlichen Bücher von Karl Marx und Friedrich Engels. V: Theorie und Praxis. 9 (12.) Jg., Berlín 1963, Sonderheft S. 46 f.
  • Schöne Kinderbücher aus der DDR. Mit einer Einführung von Bruno Kaiser. Bibliographische Angaben von Heinz Wegehaupt. Kinderbuchverlagm Berlin 1965
  • Klaus Bulling: Bibliographie zur Fruchtbringenden Gesellschaft. Vorrede von Bruno Kaiser. Aufbau-Verlag, Berlín 1965
  • Die Bücher von Maitland Park. In: Einheit. Zeitschrift für Theorie und Praxis des Wissenschaftlichen Sozialismus hrsg. vom Zentralkomitee der Sozialistischen Einheitspartei Deutschlands. - Berlín 1968, Bd. 23.1968, 4/5, S. 604-605
  • Die Bibliothek des Instituts für Marxismus-Leninismus beim Zentralkomitee der SED. Ein Sammelband. Institut für Marxismus-Leninismus, Berlín 1969
  • Bruno Kaiser / Inge Werchan: Ex Libris Marx und Engels. Das Schicksal der Bibliothek von Marx und Engels. Dietz Verlag, Berlín 1967
  • Alfred Meißner: Heinrich Heine. Erinnerungen. 2. unveränd. Aufl. Hoffmann u. Campe, Hamburg 1856. (Unveränd. Fotomechan. Nachdr. Mit einem Nachwort von Bruno Kaiser. Zentralantiquariat d. DDR), Lipsko 1972
  • Bücher ohne Titel oder die Schwarte auf der Karte. Vydání Lipsko, Lipsko 1975
  • Karl Marx im Bonner Bundestag. Eine Information über überraschende Ergebnisse neuer Forschungsarbeiten. V: Beiträge zur Marx-Engels-Forschung. Dem Wirken Auguste Cornus gewidmet. In: Sitzungsberichte der Akademie der Wissenschaften der DDR. 20. Akademie Verlag, Berlin 1973, S. 29-31
  • Thomas Schleusing: Es war einmal ... Märchen für Erwachsene. Jako nachwort von Bruno Kaiser. Eulenspiegel-Verlag, Berlín 1979
  • Vyhledat glückhaften. Eseje, Berichte, Feuilletons. Aufbau Verlag, Berlín / Weimar 1981

Vyhnanství

Kaiser využil svého vyhnanství ke studiu v knihovnách v Liberci Belgie, Holandsko a Francie, což je specialita odkrývání a znovuobjevování dávno zapomenutých publikací od klasických spisovatelů, jejichž lépe zapamatovaná díla inspirovala Pohyby pracovníků ve dvacátém století, zejména Friedrich Engels. Navzdory omezením uloženým v exilu byl jeho život složitě svázán s literaturou a pokrokovým myšlením, i když jeho zdroje sahaly před sto lety. Pro Evropu vypukla druhá světová válka v září 1939 a v květnu 1940 boje přesunut na západ s německou invazí do Belgie. Kaiser byl internován v Belgii a poté byl zadržen ve Francii, kde byl zadržen na několika místech a skončil v Internační tábor Gurs na jihu země. Zde utrpěl opakovaný výskyt tuberkulózy.[2]

Komunisté v Marseilles nyní zařídil převoz Bruna Kaisera Švýcarsko pro lékařské ošetření, kde byl znovu internován v kantonu Baselland. v Liestal, kantonální kapitál, mu bylo dovoleno katalogizovat a třídit velké množství papírů, které po něm zůstaly Georg a Emma Herwegh který daroval obci syn páru, Marcel Herwegh. V roce 1946, krátce po válka, za pomoci Kaiserovy práce na inventarizaci archivu, mohla obec otevřít Liestal básníci a městské muzeum, jeho přízemí věnované Herweghům a jejich literárním výstupům.[4]

V roce 1943 se Kaiser rovněž připojil k švýcarské pobočce Hnutí Svobodného Německa (BFD / Bewegung Freies Deutschland).[1]

Marxistický knihovník

V létě roku 1947, po období v Belgii, se Bruno Kaiser se svou ženou Staschou vrátil do Berlína, který byl nyní v Sovětská okupační zóna (SBZ / Sowjetische Besatzungszone) toho, co zbylo z Německa. Stal se resortním ředitelem v Berlínská státní knihovna kde se v letech 1947 až 1949 soustředil na třídění a uchovávání knižních sbírek zabavených nacisty v roce 1933 z knihoven dělnického hnutí. Jeho vlastní sbírka knih, získaná během jeho mládí a následného exilu, z něj již udělala jednoho z nejdůležitějších sběratelů bibliofilů / knih v tom, co se stalo Německá demokratická republika (formálně založen v roce 1949 z tehdejšího SBZ).[5] Během této doby bydlel na adrese ve „vor Schönholz Street“ („Straße vor Schönholz“) který po 1953, spolu se sousedními „Beatrice Zweig Street“ („Beatrice-Zweig-Straße "), bude zahrnovat berlínskou oficiálně označenou „čtvrť Ericha Weinerta“ („Erich-Weinert-Siedlung“), známý ve východním Německu jako domov literárních vědců, umělců a další inteligence zvýhodněných úřady.[6] Kolem tentokrát také obdržel svůj doktorát.[1]

V květnu 1948 se Kaiser stal členem vlády země Socialistická jednotná strana Německa (SED / Sozialistische Einheitspartei Deutschlands)[2] která byla vytvořena o dva roky dříve v Sovět spravován zóna Německa přes a kontroverzní fúze z komunistická strana s umírněnější levicí SPD (párty).

Také v roce 1948 navštívil Kaiser Moskva za účelem provádění výzkumných prací ve městě Institut pro marxismus – leninismus. Dokázal pořádat schůzky vedoucí k různým dohodám o budoucí spolupráci a literárních výměnách. Nejviditelnější dohoda zahrnovala vytvoření ekvivalentního institutu pro marxismus – leninismus v Německé demokratické republice, který byl v Berlíně řádně založen Párty v březnu 1949 stranicko-politická pedagogická instituce s vlastním výzkumným oddělením a hlavní politicko-akademickou knihovnou. Kaiser byl pověřen vytvořením a správou berlínského institutu, který se nyní stal jeho celoživotním dílem, a odpovědností, která úzce odpovídala jeho zájmu, schopnostem a zkušenostem.[2] V říjnu 1949 byl jmenován prvním knihovníkem ústavu.[2] Budování knihovny z ničeho as nutně omezeným financováním zahrnovalo velké množství sbírání knih, pro které již předvedl svůj talent, a Kaiser také podnikl rozsáhlé mezinárodní kontakty s institucionálními vedoucími v jiných zemích.[7][8]

V roce 1950 založil Mezinárodní bibliografii marxistických periodik. Ve stejném roce byla přidána fotolaboratoř a oddělení vázání knih. Dalším konkrétním úspěchem společnosti Kaiser bylo umístění a získání větší části referenčních knihoven Karl Marx und Friedrich Engels. Během svých více než dvou desetiletí Kaiser také publikoval řadu článků a knih a vybudoval si významnou reputaci v oblasti marxisticko-leninského stipendia.[2] Navíc v roce 1961 získal profesorský titul.[1]

Odchod do důchodu a smrt

V roce 1972 Bruno Kaiser odešel z institutu, který vytvořil. Dne 27. ledna 1982 zemřel, o něco více než týden před svými 72. narozeninami. Jeho ostatky byly uloženy spolu s ostatními elitou země v EU Friedrichsfelde hlavní hřbitov.[9] Jeho vlastní knihovna a literární archiv šly do Berlínská státní knihovna.

Ocenění a vyznamenání

Reference

  1. ^ A b C d E Helmut Müller-Enbergs; Bernd-Rainer Barth. „Kaiser, Bruno * 5.2.1911, † 27.1.1982 Direktor der Bibliothek des Instituts für Marxismus-Leninismus“. Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur: Biographische Datenbanken. Citováno 29. ledna 2015.
  2. ^ A b C d E F G h Jürgen Stroech (7. října 2009). „Bruno Kaiser (1911 - 1982)“ (PDF). Friedrich Ebert Stiftung. Citováno 29. ledna 2015.
  3. ^ Nachdruck In: Beiträge zur Marx-Engels-Forschung. Neue Folge. Sonderband 5, Hamburg 2006, S. 259-262.
  4. ^ „Geschichte des Dichter- und Stadtmuseums“. Dichter- und Stadtmuseum Liestal. Citováno 30. ledna 2015.
  5. ^ Bruno Kaiser: Bibliophilie im Sozialismus. V: Neues Deutschland 18. července 1959, dodatek č. 28
  6. ^ „Die Erich-Weinert-Siedlung in Berlin-Pankow: Wohnen und Arbeiten der sozialistischen Intelligenz Anfang der 1950er Jahre“. Max-Lingner-Haus, Berlín. Archivovány od originál dne 30. ledna 2015. Citováno 30. ledna 2015.
  7. ^ Dagmar Goldbeck. „Der Bestandsaufbau in der Bibliothek des Instituts für Marxismus-Leninismus beim ZK der SED (IML)“ (PDF). Förderkreises Archive und Bibliotheken zur Geschichte der Arbeiterbewegung e. V., Berlín. Citováno 30. ledna 2015.
  8. ^ D. Becker / J. Stroech, 40 Jahre Bibliothek des Instituts für Marxismus-Leninismus beim ZK der SED - 40 Jahre bliographische Arbeit “, v: ZfB 103 (1989) 1, s. 1
  9. ^ Webové stránky Friedhofs "Der Pergolenweg" Šek | url = hodnota (Pomoc). Förderkreis Erinnerungsstätte der deutschen Arbeiterbewegung Berlin-Friedrichsfelde e.V. 2006. Citováno 30. ledna 2015.
  10. ^ Neues Deutschland, 5. října 1971, s. 5