Botho Sigwart zu Eulenburg - Botho Sigwart zu Eulenburg - Wikipedia

Tento článek obsahuje seznam obecných Reference, ale zůstává z velké části neověřený, protože postrádá dostatečné odpovídající vložené citace. Prosím pomozte zlepšit tento článek představuji přesnější citace. (Dubna 2015) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Sigwart Graf zu Eulenburg (1884–1915)

Sigwart Botho Philipp August zu Eulenburg, hrabě z Eulenburgu (10. ledna 1884 v Mnichov - 2. června 1915 v Jaslo ) byl druhým synem Filip, princ z Eulenburgu (1847–1921) a jeho manželka Augusta, rozená hraběnka z Sandel (1853–1941) a německá pozdně romantická hudební skladatel který padl v první světové válce.^[1][2]

Dětství a studia

Rodinným sídlem byl hrad a panství Liebenberg v regionu Brandenburg, severně od Berlín. Umění a hudba hrály v rodinných záležitostech ústřední roli. Kníže zu Eulenburg-Hertefeld sám hrál a skládal hudbu a psal poezii a romániky (slavný Rosenlieder a skandinávský Cantos) a byl přítelem a důvěrníkem Kaiser Wilhelm II, kteří pravidelně navštěvovali Liebenberg. Podporoval svého nadaného syna a dceru Victorii, známou jako Tora, která byla pianistkou, a vyrůstali v hudebním prostředí na zámku Liebenberg

Sigwart ukázal svůj hudební talent v mladém věku. Již v sedmi letech skládal písně podle sluchu a v osmi letech začal hudební lekce v Mnichově a Vídeň, věnuje se hudební skladba a improvizace u klavíru, často když je císař navštívil v Liebenbergu. Císař Wilhelm dokonce pověřil jedenáctiletého chlapce, aby složil variace na Dessauer March, skladbu pro orchestr, která byla uvedena v hudebním salonu ve Vídni za dirigování samotného Sigwarta. Od roku 1898 začal brát hodiny varhan Bunzlau s městským kantorem Wagnerem, který mu povolil vybrat hudbu pro bohoslužby. Během této doby vydal své první kompendium písní, které napsal jako dvanáctiletý, a skladbu pro orchestr, která byla uvedena v sále hudební společnosti ve Vídni. V roce 1899 opustil Bunzlau a vrátil se do Liebenbergu, kde dostal soukromé vyučování a dokončil své Abitur na Friedrich-Wilhelmově gymnáziu v Berlíně

Eulenburg studoval Dějiny a Filozofie v Mnichově od roku 1902, absolvování kurzů v kontrapunkt s profesorem Ludwig Thuille a orchestrální studia u renomovaného dvora Dirigent Zumpe. Jeho prázdniny trávil doma v Liebenbergu nebo cestováním, aby pěstoval svou lásku k přírodě. Na pozvání Cosima Wagner, mohl strávit jedno léto u Wagner festivaly v Bayreuth s přístupem ke všem představením a někdy i při provádění zkoušek. Disertační práci předložil na Rothenburg ob der Tauber skladatel a varhaník Erazmus Widmann (1572–1634), strávil mnoho měsíců v Rothenburgu, dokud nezískal doktorát v roce 1907.

Schloss Liebenberg, Lindenhaus

Další studia a manželství

Sigwart odmítl post kapelníka Colmar, který pro sebe doma ve Liebenbergu uspořádal studio, kde mohl v klidu pracovat na svých skladbách. Kromě toho pokračoval v dalších studiích pod Max Reger v Lipsko. Pracoval na své práci fugy, stěžoval si na svého kmotra a mentora Cuna, hraběte z Moltke: „Fuga může být uměleckou kompozicí a pomocí fugy lze psát krásnou hudbu, ale pro muže obdarovaného fantazií je to skutečné otroctví.“ Reger, jeho učitel, jemuž se také svěřil s tímto sentimentem, namítl: „Když napíšete 300 fug, jako já, budete se také moci volně pohybovat v této formě jako v jakékoli jiné.“

Kromě jeho různorodého společenského života a širokého okruhu přátel, včetně Wilhelm Furtwängler a profesor Arthur Nikisch, umělec pokračoval ve studiu velkých filozofů a různých světových náboženství. Prostřednictvím známosti rodiny s Dr. Rudolf Steiner, který občas pobýval v Liebenbergu, se setkal s Sigwartem Antroposofie. Kromě studia základních děl antroposofie často navštěvoval Steinerovy přednášky. společně se svými sestrami Lycki a Tora, bratrem Karlem a švagrovou Marií.

Mezitím Sigwart poznal Kammersängerin Helene Staegemann (1877–1923), dcera lipského divadelního režiséra Maxe Staegemanna a jeho manželky, houslistky Hildegard Kirchnerové. Její bratr byl slavný operní baryton a herec Waldemar Staegemann a pocházela ze známé umělecké rodiny Devrient. Bezprostředně poté, co byla otcem instruována v Hlasu, zahájila svou divadelní kariéru v Berlíně, Vídni a Praze a stala se slavnou interpretkou skladeb písní se skladateli jako např. Carl Reinecke und Hans Pfitzner věnovat jí skladby. Ona a Sigwart se vzali dne 21. září 1909 v Lipsku.^[3]

Helene Gräfin zu Eulenburg, geb. Staegemann (1877 - 1923)

Pár se usadil Drážďany, intenzivně cestující do Heleniných hudebních angažmá a příležitostných představení skladeb Sigwart. Začal s kurzem další výuky varhan Albert Schweitzer, kterého vyhledal Štrasburk a komu zasvětil svoji skladbu pro varhany (op. 12). Pak v květnu 1911 podnikli cestu po Řecku a byli hluboce zapůsobeni svatými místy starověku. Sigwart si do deníku udělal rozsáhlé poznámky, které při svém návratu do Německa hudebně přepracoval. Jeho melodrama pro orchestr Pohřeb Hektora, se slovy převzatými z Ilias (op. 15) bylo provedeno se značným úspěchem v Lipsku a Drážďanech a vedlo k provizi u dirigenta a ředitele lipské konzervatoře, Arthur Nikisch (1855–1922), za symfonii pro orchestr. Již několik let však Sigwart přemýšlel o komponování opery. Poté, co byl upozorněn na texty Euripides jeho učitelem rané hudby, hraběm Sporckem, se Sigwart v letech 1912 a 1913 stáhl do svého rodinného sídla Hrad Hertefeld u Rýna na tom pracovat na samotě. Píseň Euripida, jak se tomu říkalo, byla na jaře 1913 přijata jako dílo Staatstheater Stuttgart. Po jednom a půl roce práce to měla být jediná opera, kterou složil, její dokončení se shodovalo s narozením jeho jediného syna Friedricha Maxe Donata Sigwarta dne 19. února 1914.

Bojujte a padejte na východní frontě

O několik měsíců později se Sigwart přihlásil k aktivní službě nejprve ve Flandrech a ve Francii, kde se mu ještě podařilo dokončit Sonátu pro Piano, Kreigssonate (op. 19) a poté v Galicie, kam byl jeho pluk přesunut v dubnu 1915. Nyní už poručík a nositel Železný kříž, byl zraněn střelou, která mu probodla plíce. Už nemohl zažít vysoce oceňovanou premiéru své opery ve Staatstheater ve Stuttgartu a podlehl svému zranění 2. června 1915 v polní nemocnici v Jaslu. Leží pohřben na panství Liebenberg. Jeho vdova ho přežila o osm let, jeho syn Friedrich, také skvělý mladý hudebník, byl omylem zabit v roce 1936 během cvičení s rezervní službou ve věku 22 let.

Posmrtná komunikace

V letech 1970 až 1972 se v publikaci objevily tři svazky komunikace mezi Sigwartem, jeho sestrami Lycky a Tora a švagrovou Marií Brücke über den Strom, publikováno v angličtině jako Most přes řeku. Obsahují poznámky tří žen ve zprávách, které jim předal v následujících letech a které popisují jeho zážitky na druhé straně takzvaného prahu smrti. Při prvním obdržení těchto sdělení příjemci vyhledali Rudolfa Steinera, aby se ho zeptal na jejich pravost. Poradil jim, aby si pečlivě dělali poznámky a ty, které zpřístupnili k publikování o mnoho let později.^[4] Vztah k antroposofii pokračoval v rodině následně a Sigwartův starší bratr, pozdější princ Friedrich Wend zu Eulenburg byl jedním z vlivných signatářů petice za propuštění kněží z Křesťanské společenství, který byl internován Gestapo v roce 1941.^[5]

Nadace „Förderkreis Botho Sigwart e.V.“ se sídlem na zámku Hertefeld dnes podporuje hudební dílo a povědomí o Botho Sigwart zu Eulenburg

Seznam hudebních děl

• op. 1 Vier Lieder mit Lautenbegleitung, Heft 1 (Hrsg. Teilweise in: Kunstwart 2/3 1917) (Čtyři písně doprovázené loutnou knihou 1)
• op. 2 Vier Lieder mit Lautenbegleitung, Heft 1 (čtyři písně doprovázené loutnou knihou 2)
• op. 3 Vier Lieder mit Lautenbegleitung, Heft 3 (čtyři písně doprovázené loutnou knihou 3)
• op. 4 Fünf Lieder für hohe Stimme mit Klavierbegleitung (pět písní pro vysoký hlas s klavírním doprovodem)
• op. 5 Drei Lieder für tiefe Stimme mit Klavierbegleitung (Tři písně pro hluboký hlas s klavírním doprovodem)
• op. 6 Sonate (E-dur) für Violine und Klavier (Sonata in E-maj for Violin and Piano)
• op. 7 Vier Lieder für hohe Stimme mit Klavierbegleitung. (Verlag Bote & Bock, Berlín) (Čtyři za vysoký hlas s klavírním doprovodem)
• op. 8 Marienlieder. (Verlag Jonas-Eckermann, Berlín) (Songs to Mary)
• op. 9 Vier Lieder für Sopran mit Klavierbegleitung (Čtyři písně pro soprán s klavírním doprovodem)
• op. 10 Drei gemischte Chöre zu Dichtungen von Hölderlin (Tři písně pro smíšený sbor k básním Hölderlina)
• op. 11 Melodien aus der Jenaer Liederhandschrift (Melodie z rukopisu jenské písně)
• op. 12 Symphonie (C-Dur) für Orgel und Orchester (gewidmet Albert Schweitzer) (Symphony in C-Maj for Organ and Orchestra) (věnováno Albertovi Schweitzerovi)
• op. 13 Streichquartett (H-Dur) (Smyčcový kvartet v B-Maj) ASIN: B00003L3LY
• op. 14 Klaviersonate (A-Dur) (Weihnachtssonate) für Klavier (2. Satz hrsg. Kunstwart 12/2 1916) (Sonáta pro klavír v A-Maj - Vánoční sonáta)
• op. 15 Hectors Bestattung (aus Homers Ilias) mit begleitender Musik für Orchester (Hektorův pohřeb z Homerovy Iliady s orchestrálním doprovodem)
• op. 16 Sonate (Es-dur) für Viola dÀmore und Klavier (Sonata in E-flat-Maj vor Viola d'amore and Piano)
• op. 17 Vier Lieder für Sopran mit Klavierbegleitung, Text von Karl Woermann (Čtyři písně pro soprán a klavír k textům Karla Woermanna)
• op. 18 Ode an die Sappho von Grillparzer mit begleitender Musik für Klavier, Melodrama (Ode to Sappho of Grillparzer s doprovodem pro klavír)
• op. 19 Sonate (D-Dur) (Kriegssonate) für Klavier ASIN: B00003L3LY (Sonata in D-Maj "War Sonata" for Piano)
• op. 20 Die Lieder des Euripides. Eine Mär aus Alt-Hellas nach Texten von Ernst von Wildenbruch. Oper (Kommissionsverlag: M. Brockhaus, Lipsko). (UA: Königliches Hoftheater Stuttgart 1915) (Píseň Euripida. Příběh ze starověké Hellas s texty Ernsta von Wildenbrucha - Opera)

CD a DVD

• Botho Sigwart Edition sv. II op. 13, 0 s. 19 (CD im Pink Tonträger Verlag, D- 7219 Staufen, 1999)
• Botho Sigwart zu Eulenburg: op. 6, op. 7, op. 14, op. 18 (CD im Parzival Verlag, CH - 4143 Dornach, 1994)

Literatura

• Eine Erinnerung: Meine Erinnerungen an Sigwart Graf zu Eulenburg Cuno Graf zu Moltke, svazek 2, 1918
• Emil Hollack: Sigwart Graf zu Eulenburg. Eine Erinnerung. Als Handschrift gedruckt. Teil I. Im Selbstverlag, Liebenberg 1918
• Emil Hollack: Sigwart Graf zu Eulenburg. Eine Erinnerung. Als Handschrift gedruckt. Teil II. Im Selbstverlag, Liebenberg 1918
• Sigwart Graf zu Eulenburg: Erazmus Widmann. Leben und Werk. Disertační práce 1907 Nabu Press únor 2012 ISBN  978-1276397643
• Brücke über den Strom Oratio Verlag; Auflage: 6., Aufl. (29. dubna 2009) ISBN  978-3721405514
• Most přes řeku Přeložil Joseph Wetzel Steiner Books 1974, Incorporated ISBN  9780910142595

externí odkazy

• Werke von und über Botho Sigwart zu Eulenburg v Německá národní knihovna katalog
• Most přes řeku přeložil Joseph Bailey

Reference