Runové kameny Björklinge - Björklinge runestones - Wikipedia
The Runové kameny Björklinge je jich pět Vikingský věk pamětní runové kameny určené v Rundata katalog jako U 1045, U 1046, U 1047, U 1048, a U 1050 které se nacházejí u kostela v Björklinge, Okres Uppsala, Švédsko, který se nachází v historické provincii Uppland. Kromě toho existuje malý fragment runestone s částečným runovým textem i * lit * rita * což znamená „bylo postaveno“, kterému bylo přiděleno katalogové číslo U 1049.[1]
U 1045
Runový nápis U 1045 je katalogové číslo Rundata pro tento nápis na žulovém kameni o výšce 1,3 metru. Kámen byl přemístěn na své současné místo mimo jižní stranu kostela v roce 1920. Nápis se skládá z runového textu v mladší futhark na hada. Je klasifikován jako vyřezávaný Runestone styl Pr4 nebo Pr5, oba jsou také známé jako Urnes styl. Tento runový styl se vyznačuje štíhlými a stylizovanými zvířaty, která jsou protkaná úzkými vzory. Hlavy zvířat jsou obvykle vidět v profilu s štíhlými mandlovými očima a vzhůru stočenými přívěsky na nosech a krcích.
Runový text uvádí, že kámen vznesl Bjarnhôfði na památku svého otce, který měl stejné jméno. Fragment dalšího runového kamene, nápis U 1113, s částečným nápisem skládajícím se právě z tohoto jména, byl nalezen asi 1 kilometr na západ poblíž Häggeby.
Nápis
Přepis run na latinské znaky
- 'biarnaffþi' lit 'hakua' stain 'at' biarnafþa 'faþur' sin -ak-- 's ...-' at ' [2]
Přepis do staré norštiny
- Biarnhofði nechal haggva zůstat na Biarnhofða, faður sinn ... ...
. [2]
Překlad v angličtině
- Bjarnhôfði nechal vyřezat kámen na památku Bjarnhôfðiho, jeho otce ... ...[2]
U 1046
Runový nápis U 1046 je seznam Rundata pro nápis na žulovém kameni, který je vysoký 1,65 metru a byl přemístěn na své současné místo jižně od kostela v roce 1920. Skládá se z runového textu vytesaného do propleteného hada s Křesťanský kříž v horním středu designu. Nápis je klasifikován jako vyřezávaný ve stylu Runestone Pr4 nebo Urnes. Na základě stylistické analýzy byl tento nápis přičítán runemaster Öpir, který působil na konci 11. století a na počátku 12. století v Upplandu.
Runový text uvádí, že most a kámen byly zvýšeny jako památník mužem jeho bratrovi jménem Sædjarfr nebo Sigdjarfr. Odkaz na stavbu mostů je v tomto období v runových kamenech poměrně běžný. Někteří jsou křesťan odkazy týkající se přechodu mostu do posmrtného života. V tuto chvíli katolický kostel sponzoroval stavbu silnic a mostů prostřednictvím praxe podobné použití odpustky na oplátku za přímluvu církve za duši zesnulých.[3] Existuje mnoho příkladů těchto mostních kamenů z jedenáctého století, včetně runových nápisů So 101 v Ramsundu, U 489 v Morby a U 617 v Bro.[3]
Nápis
Přepis run na latinské znaky
- ... ikaiʀ lit resa sten auk 'kera' buro 'eftiʀ' siiterf * buroþur * sin[4]
Přepis do staré norštiny
- ... gæiʀʀ let ræisa stæin ok gæra bro æftiʀ Sædiarf / Sigdiarf, broður sinn.[4]
Překlad v angličtině
- ... - geirr nechal zvednout kámen a udělat most na památku Sædjarfra / Sigdjarfra, jeho bratra.[4]
U 1047
Runový nápis U 1047 je seznam Rundata pro nápis na žulovém kameni, který je vysoký 1,55 metru. Kámen byl objeven při odstraňování zdi hřbitova v roce 1865. Nápis se skládá z runového textu na propleteném hadovi, který krouží kolem tří křesťanských křížů. Je klasifikován jako vyřezávaný ve stylu Runestone Pr4, který je také známý jako styl Urnes. Na základě stylistického srovnání s nápisem U 1111 v Eke byl nápis připsán runemasterovi jménem Ingulv. Ingulv podepsal nápisy U 929 u Katedrála v Uppsale, U 1041 v Golvastě, U 1052 v Axlundě a U 1075 v Bälinge. Další možností, která byla navržena, je, že ji vytesal runemaster Likbjörn. Jsou známy tři nápisy, které podepsal Likbjörn, nyní ztracený U 1074 v Bälinge, U 1095 v Rörby a U Fv1976; 104, který byl objeven v roce 1975 v katedrále v Uppsale.
Runový text uvádí, že kámen byl vztyčen jako památník čtyřmi bratry Eygeirr, Ketilbjôrn, Gísl a Ígull na památku jejich otce Eybjôrn. Jeden syn, Ketilbjôrn, sdílí společný prvek jména bjôrn („medvěd“) se svým otcem. V té době bylo ve Skandinávii běžnou praxí opakování jednoho z prvků jména od jednoho rodiče ve jménech dětí, aby se ukázalo rodinné spojení.[5]
Nápis
Přepis run na latinské znaky
- ayka-ʀ 'auk' kitilbiarn 'auk' keisl 'auk' ihul 'litu' rita sten 'eftiʀ hybiarn faþ' sin ' [6]
Přepis do staré norštiny
- Øygæ [i] ʀʀ ok Kætilbiorn ok Gisl (?) Ok Igull letu retta stæin æftiʀ Øybiorn, faður sinn.[6]
Překlad v angličtině
- Eygeirr a Ketilbjôrn a Gísl (?) A Ígull nechali kámen postavit na památku Eybjorna, jejich otce.[6]
U 1048
Runový nápis U 1048 je katalogové číslo Rundata tohoto nápisu, který je na žulovém runestone, který je vysoký 1,3 metru. Nápis se skládá z runového textu vytesaného do propleteného hada a křesťanského kříže. Nápis je klasifikován jako vyřezávaný ve stylu Runestone Pr4 nebo Urnes. Ačkoli není podepsán, nápis se považuje za vytesaný stejným runemasterem, který vytvořil nápisy U 1050 u stejného kostela a U 1060 v Tibbleu.[7]
Runový text uvádí, že kámen byl vztyčen matkou jménem Gillaug na památku jejího syna Jôrundr, který zemřel v Hedeby. Bylo navrženo, že vzhledem k předpokládanému datu nápisu na konci jedenáctého nebo počátku dvanáctého století mohlo být skutečným městem, o kterém se hovořilo, město Schleswig.[8] Poté, co byli obyvatelé Hedeby několikrát napadeni, přesídlili na druhou stranu Schlei ve Schleswigu kolem roku 1050.
Nápis
Přepis run na latinské znaky
- kilauk 'lit' hakua 'at' i (o) rut * sun sin '(t) o' i haiþaby[9]
Přepis do staré norštiny
- Gillaug nechal haggvu v Iorundu, slunce hříšně, dělám Hæiðaby.[9]
Překlad v angličtině
- Gillaug si (kámen) uřezala na památku Jôrundr, jejího syna. (On) zemřel v Hedeby.[9]
U 1050
Runový nápis U 1050 je seznam Rundata pro nápis na žulovém kameni, který je vysoký 1 metr. Nápis se skládá z runového textu vyřezaného na propleteného hada. Nápis je klasifikován jako vyřezávaný ve stylu Runestone Pr 4, který je také známý jako styl Urnes. Ačkoli není podepsán, nápis se považuje za vytesaný stejným runemasterem, který vytvořil nápisy U 1048 u stejného kostela a U 1060 v Tibbleu.[7]
Nápis uvádí, že jej vznesli někteří synové, z nichž jeden se jmenoval Holmgeirr, jako památka na jejich otce Eistra.
Nápis
Přepis run na latinské znaky
- hulmkair '... ... itu h - ua a [t]' a (i) s [t] faþur hřích[10]
Přepis do staré norštiny
- Holmgæiʀʀ ... [l] etu h [agg] va at Æist, faður sinn.[10]
Překlad v angličtině
- Holmgeirr ... si ... uřezal v paměti Eistra, jejich otce.[10]
Reference
- ^ Projekt Samnordisk Runtextdatabas Svensk - Rundata vstup pro U 1049.
- ^ A b C Project Samnordisk Runtextdatabas Svensk - vstup Rundata pro U 1045.
- ^ A b Gräslund, Anne-Sofie (2003). „Role skandinávských žen v christianizaci: opomíjené důkazy“. V Carver, Martin (ed.). The Cross Goes North: Processes of Conversion in Northern Europe, AD 300-1300. Boydell Press. 483–496. ISBN 1-903153-11-5. str. 490-492.
- ^ A b C Project Samnordisk Runtextdatabas Svensk - položka Rundata pro U 1046.
- ^ Peterson, Lena (2002). "Vývoj osobních jmen od starověké severské po starou severskou". V Bandle, Oskar; Elmevik, Lennart; et al. (eds.). Severské jazyky: Mezinárodní příručka dějin severogermánských jazyků. 1. Walter de Gruyter. str. 745–753. ISBN 3-11-014876-5. str. 750.
- ^ A b C Project Samnordisk Runtextdatabas Svensk - vstup Rundata pro U 1047.
- ^ A b Holmberg, Torulf (1974). ""Göra ör efter sina Söner ": Runstenen vid Åby och ett Vadställe i Björklingeån" (PDF). Fornvännen. Švédská rada pro národní dědictví. 69: 202–207. ISSN 1404-9430. Citováno 21. června 2010. str. 205.
- ^ Jesch, Judith (2001). Lodě a muži v pozdním vikingském věku: Slovník runových nápisů a skaldického verše. Woodbridge: The Boydell Press. 109–112. ISBN 0-85115-826-9.
- ^ A b C Project Samnordisk Runtextdatabas Svensk - položka Rundata pro U 1048.
- ^ A b C Project Samnordisk Runtextdatabas Svensk - položka Rundata pro U 1050.
Souřadnice: 60 ° 01'37 ″ severní šířky 17 ° 33'09 ″ východní délky / 60,0269 ° N 17,5524 ° E