Beaumont a Fletcher folia - Beaumont and Fletcher folios

Viz také: Beaumont a Fletcher

Folia Beaumont a Fletcher jsou dvě velké folio sbírky divadelních her John Fletcher a jeho spolupracovníky. První byla vydána v roce 1647 a druhá v roce 1679. Obě sbírky byly důležité pro zachování mnoha děl z roku Anglické renesanční drama.

První folio, 1647

Knihkupci vydali folio z roku 1647 Humphrey Moseley a Humphrey Robinson. Byl vytvořen podle precedentů prvních dvou sbírek folia z Shakespearovy hry, publikovaná v letech 1623 a 1632, a první dvě folia díla Bena Jonsona z let 1616 a 1640–1. Název knihy byl uveden jako Komedie a tragédie Napsali Francis Beaumont a John Fletcher Pánové, ačkoli to prefatory matter v foliu poznal Philip Massinger, spíše než Francis Beaumont, spolupracoval s Fletcherem na některých hrách obsažených ve svazku. (Ve skutečnosti svazek z roku 1647 „neobsahoval téměř nic z Beaumontova“ díla.)[1] Sedmnáct děl ve Fletcherově kánonu, která byla publikována již před rokem 1647, a práva na tyto hry patřila papírničům, kteří tyto svazky vydali; Robinson a Moseley se proto soustředili na dříve nepublikované hry v kánonu Fletcher.

Většina z těchto her byla na jevišti předvedena King's Men, herecká skupina, pro kterou Fletcher po většinu své kariéry působil jako domácí dramatik. Folio představovalo věnování Philip Herbert, 4. hrabě z Pembroke, podepsáno deseti z Královských mužů - John Lowin, Joseph Taylor, Richard Robinson, Robert Benfield, Eliard Swanston Thomas Pollard, Hugh Clark, William Allen, Stephen Hammerton, a Theophilus Bird - vše nečinné při zavírání divadel v roce 1642. Také obsahovalo dvě adresy čtenáři od James Shirley a Moseley a 37 pochvalné básně, dlouhé a krátké, slavnými a temnými postavami, včetně Shirley, Ben Jonson,[2] Richard Lovelace, Robert Herrick, Richard Brome, Jasper Mayne, Thomas Stanley a pane Aston Cockayne.

Folio 1647 obsahuje 35 děl - 34 her a 1 maska.

Folio 1647 přilákalo významnou pozornost vědců a bibliografů a byly napsány různé specializované studie folia (knihy o knize).[3] Stejně jako u Shakespeara První folio byla vysledována a analyzována sazba jednotlivých skladatelů a práce jednotlivých tiskáren - včetně Susan Islip, jedné ze vzácných instancí ženské tiskárny v 17. století.

Druhé folio, 1679

Druhé folio s názvem Padesát komedií a tragédií, byla vydána knihkupci Henry Herringman,[4] John Martyn, a Richard Marriot; tisk provedl J. Macock. Tito tři papírníci získali práva na dříve publikovaná díla,[5] a přidal 18 dramat k 35 prvnímu foliu, celkem 53. Druhé folio přidalo funkce, které první chyběly. Mnoho písní ve hrách bylo uvedeno v plném znění. Seznamy obsazení měly předponu před 25 dramaty, seznamy, které obsahují jména předních herců v původních inscenacích her. Tyto seznamy mohou být informativní o zúčastněných společnostech a datech prvních produkcí; seznam předvoleb Štěstí čestného muže, například odhaluje, že hru původně představila Lady Elizabeth's Men v období 1612–13.

Na druhou stranu byly texty ve druhém foliu zasazeny do typu z dříve vytištěných textů kvarto, nikdy z rukopisu; texty her první sbírky byly vytištěny z rukopisných zdrojů.[6]

Obsah, autorství a kánon

Implicitní kánon, téměř realizovaný obsahem druhého folia, zahrnuje dramatická díla od Beaumonta nebo Fletchera; buď sám, společně, nebo ve spolupráci s jinými dramatiky. Tímto pravidlem by pravděpodobně měly být vyloučeny čtyři hry (Zákony Candy podle John Ford, Wit na několik zbraní podle Middleton a Rowley, The Nice Valor od Middletona a Korunovace podle James Shirley ) a měly by být zahrnuty další tři existující hry (Barnavelt, Velmi žena, a Jindřich VIII). Velmi žena byl vytištěn v objemu Massingerových her v roce 1655, zatímco Sir John van Olden Barnavelt zůstal v rukopisu až do 19. století. Jindřich VIII byl poprvé publikován v Shakespearovi První folio z roku 1623.

Nejméně pět her, které již existují, může také patřit do kánonu. Čtyři z nich byly zadány do Moseley v Registr kancelářských potřeb mezi lety 1653 a 1660, pravděpodobně s úmyslem vytisknout je ve druhém foliu: Cardenio (Shakespeare a Fletcher?), Správná žena (Beaumont a Fletcher?), Putování milenců (Fletcher?) A Klenotník z Amsterdamu (Fletcher, Field a Massinger?). Pátá hra, která neexistuje Královna byl sporně připsán Fletcherovi současníkem.[7]

Folia obsahují dvě díla, která jsou obecně považována za dílo samotného Beaumonta - Rytíř hořící paličky a Maska vnitřního chrámu a Gray's Inn - a patnáct, které jsou sólovým úsilím Fletchera, a možná tucet, které jsou skutečné spolupráce Beaumont / Fletcher. Zbytek tvoří Fletcherova spolupráce s Massingerem a dalšími autory.

Poznámky
  • 1. dějství - Rok, kdy se hra poprvé hrála. Data jsou přibližná a pokud není uvedeno jinak, sledují Gurr.[8]
  • 1. hospoda - Rok prvního vydání, jak uvádí Glover & Waller, pokud není uvedeno jinak.[9]
  • Autorské zdroje - Ačkoli panuje všeobecná shoda, vědci stále diskutují o přesných příspěvcích autorů. Pokud není uvedeno jinak, připisují se tyto zdroje: Cyrus Hoy.[10]
Titul1. dějství1. hospoda16471679FletchereMassingerBeaumontjiný
Šílený milenec1615-16[11]1647112X
Španělský kurát1622164727XX
Malý francouzský právník1619-231647317XX
Zvyk země1620164745XX
Vznešený pán1624-26[11]1647540XX[12]
Kapitán1609-121647626XX[12]
Bush žebráků1615-22164779XXX
Coxcomb1608-091647842XX
Falešný1619-231647916XX
Šance161716471020X
Loajální předmět161816471113X
Zákony Candy1619-2316471215Brod[12]
Pokrok milenců1621-23[11]16471324XX
Ostrovní princezna1619-2116471439X
Humorný poručík1619?16471510X
The Nice Valor1621-24[11]16471650Middleton[13]
Služka v mlýně162316471733XRowley
Prorokyně162216471827XX
Bonduca1611-1416471929X
Námořní plavba162216472043XX
Dvojité manželství1619-2316472132XX
Poutník1621?16472225X
Rytíř Malty1616-1916472334XXPole
Ženská cena1609-12[11]16472438X
Love's Cure1625[14]16472535XXX
Štěstí čestného muže1612-15[11]16472651XXPole
Korintská královna1616-1816472728XXPole
Ženy potěšeny1618-21[11]16472836X
Manželka na měsíc162416472923X
Wit na několik zbraní1613[15]16473044Middleton, Rowley[16]
Valentinian1610-1416473118X
Fair Maid of the Inn162516473245XXFord, Webster[12]
Love's Pilgrimage1612-15[11]16473331XXJonsone
Maska vnitřního chrámu a Gray's Inn1612[17]1612?3452X
Čtyři hry nebo morální reprezentace v jednom1608[18]16473553XPole
Služebná tragédie161016191XX
Filaster160916202XX
Král a žádný král161116193XX
Pohrdavá dáma1612-15[11]16164XX
Starší bratr1625?16376XX
Wit Wit Money1614[19]16398XShirley,[20] Neznámý
Věrná pastýřka16081609-1011X
Vládnout manželce a mít manželku1624164014X
Monsieur Thomas1612-15[11]163919X
Rollo, vévoda z Normandie1624-28[11]163921XXPole,[20] Chapman,[12] Jonsone[12]
The Wild Goose Chase1621?165222X
Rytíř hořící paličky1607161330X
Noční chodec1614[21]164037XShirley
Korunovace1635164041Shirley
Amorova pomsta1608161546XX
Dva vznešení příbuzní1613?163447XShakespeare
Thierry a Theodoret1613-21162148XXX
The Hater Woman1606160749XX
Jindřich VIII16131623[22]XShakespeare
Barnavelt16191883[23]XX
Velmi žena1634[24]1655[25]XX

Pozdější vydání

Folia omezila, ale nezhasila trh pro jednotlivá vydání her; taková vydání byla vytištěna, když se šance na zisk zdály příznivé. Humphrey Robinson a Alice Moseley (vdova po Humphrey Moseley) vydali kvartál Žebrácký Bush například v roce 1661. Během Obnovení éry a do 18. století byly hry v kánonu Beaumont / Fletcher velmi populární - i když se často hrály spíše v upravených verzích než v originálech; a úpravy se poté objevily v tisku. Adaptace Ostrovní princezna byla zveřejněna v roce 1669; a upravená verze Monsieur Thomas byla vytištěna v roce 1678. Žebrácký Bush stalo se Královský obchodník, publikováno v roce 1706 - a později, Kupec z Brugg.[26] Tento trend ve prospěch nových úprav oproti původním verzím usnadnil Herringmanovi, Martynovi a Mariotovi získat povolení k opětovnému vytištění těchto originálů v jejich sbírce 1679.

Viz také

Poznámky

  1. ^ Lee Bliss, Kinney, str. 524.
  2. ^ Jonson, deset let mrtvý do roku 1647, byl posmrtně zastoupen výňatkem z jeho básně Beaumontovi.
  3. ^ Logan a Smith, str. 83–5.
  4. ^ Herringman byl členem syndikátů papírníků, kteří vydali Čtvrté folio Shakespearových her v roce 1685 a třetí Ben Jonson folio v roce 1692.
  5. ^ Sedmnáct vytištěných před rokem 1647 a The Wild Goose Chase, který byl publikován v roce 1652.
  6. ^ Maxwell, str. 3–4.
  7. ^ Bowers 1966, p xxxi.
  8. ^ Gurr 1992, str. 233-43.
  9. ^ Glover & Waller 1905-12.
  10. ^ Hoy 1962, str. 85-86.
  11. ^ A b C d E F G h i j k Gurr 2004, str. 284-86.
  12. ^ A b C d E F Bowers (1996, str. 751–52) označuje toto přičítání za méně bezpečné než ostatní.
  13. ^ Odhady učenců o příspěvcích Fletchera k The Nice Valor se v průběhu času neustále snižovaly. Zatímco v roce 1962 připsal Hoy hru Fletcherovi a Middletonovi (str. 86), Bowers později označil Fletcherův příspěvek za méně bezpečný (1996, str. 751–52). V roce 1979 Jackson nenalezl „žádné důkazy“ pro Fletcherianovo autorství, zatímco novější názor směřoval k výhradnímu autorství pro Middleton (Taylor & Lavagnino 2007 Společník423-24).
  14. ^ V revizi originálu Fletchera z roku 1605 od Jamese Shirleye. Gurr 2004, s. 286.
  15. ^ Taylor & Lavagnino 2007 Funguje, str. 981.
  16. ^ Bowers (1996, str. 751–52) připisuje hru Fletcherovi, Middletonovi a Rowleymu. Fletcherovo autorství je však v Oxford Middleton, který tvrdí, že hra byla „definitivně obnovena jako dílo Middletona a Rowleyho“. (Taylor & Lavagnino 2007 Funguje, 980)
  17. ^ Glover & Waller 1905-12; svazek 10, s. 378.
  18. ^ Schelling 1908, sv. 2, s. 614-15.
  19. ^ Schelling 1908, sv. 2, s. 621.
  20. ^ A b Bowers (1996, str. 751–52) přidává toto přisuzování, ale označuje je jako méně bezpečné než ostatní.
  21. ^ Schelling 1908, sv. 2, s. 592.
  22. ^ Gurr 2004, s. 295.
  23. ^ Schelling 1908, sv. 2, s. 544.
  24. ^ Schelling 1908, sv. 2, s. 618.
  25. ^ Gurr 2004, s. 301.
  26. ^ Potter, str. 5.

Zdroje

externí odkazy