Baumbast a R v. Státní tajemník pro ministerstvo vnitra - Baumbast and R v Secretary of State for the Home Department
| Baumbast a R v SS pro domácí oddělení | |
|---|---|
| Soud | Evropský soudní dvůr |
| Citace | (2002) C-413/99, [2002] ECR I-7091 |
| Klíčová slova | |
| Volný pohyb občanů | |
Baumbast a R v. Státní tajemník pro ministerstvo vnitra (2002) C-413/99 Právo EU případ týkající se volný pohyb občanů v Evropské unii.
Fakta
Kolumbijská rodina pana Baumbasta tvrdila, že by jejich rezidence měla být obnovena ministerstvem vnitra, přestože pan Baumbast již nepracoval v EU a neměl pohotovostní zdravotní pojištění. Pan Baumbast, Němec, se oženil s Kolumbijcem se dvěma dětmi. Tři roky pracoval se svou rodinou ve Velké Británii a odešel pracovat do Asie a Afriky. Postaral se o svou rodinu, která zůstala ve Velké Británii. Získali německé zdravotní pojištění a šli tam získat. Ministerstvo vnitra odmítlo obnovit povolení jeho rodiny. Soud Spojeného království zjistil, že pan Baumbast nebyl ani zaměstnancem, ani osobou, na kterou se vztahuje Směrnice o státním občanství 2004/38 a toto nemocenské pojištění nepokrývalo nouzové ošetření ve Velké Británii. ESD byl dotázán, zda má jako občan EU nezávislé právo na pobyt podle článku 21 SFEU.
Ve spojeném případě byly R dětmi americké ženy a francouzského manžela, kteří pracovali ve Velké Británii. Byli rozvedeni, děti žily s matkou.
Rozsudek
Soudní dvůr rozhodl, že pan Baumbast a jeho rodina nepředstavují pro britský stát zátěž, takže by bylo nepřiměřené odmítnout uznat jeho právo pobytu založené na Smlouvě jednoduše proto, že nemocenské pojištění nepokrývalo pohotovostní léčbu. Děti v případě R měly nárok zůstat, pokračovat ve vzdělávání, protože by jinak existovala překážka volného pohybu. Matka měla dále právo zůstat, protože nařízení 492/11 ve smyslu článku 8 EÚLP „nutně znamená“, že děti doprovází jejich primární pečovatel, i když pečovatel nemá nezávislá práva podle EU zákon. (Nyní Směrnice o občanských právech Čl. 12 odst. 3)
82 Podle čl. 17 odst. 1 ES musí být občanem Unie každá osoba, která má státní příslušnost některého členského státu. Občanství Unie má být považováno za základní status státních příslušníků členských států (viz v tomto smyslu rozsudek ze dne 10. prosince 2001, Grzelczyk, C-184/99, Recueil, s. I-6193, bod 31).
83 Kromě toho Smlouva o Evropské unii nevyžaduje, aby občané Unie vykonávali profesionální nebo obchodní činnost, ať už jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná, aby mohli využívat práv stanovených v části druhé Smlouvy o ES o občanství. Unie. Ve znění této smlouvy navíc není nic, co by umožňovalo dospět k závěru, že občané Unie, kteří se usadili v jiném členském státě, aby zde mohli vykonávat činnost jako zaměstnanec, jsou zbaveni, pokud tato činnost končí , práv, která jim na základě tohoto občanství přiznává Smlouva o ES.
84 Pokud jde zejména o právo pobytu na území členských států podle čl. 18 odst. 1 ES, je toto právo přiznáno přímo každému občanovi Unie jasným a přesným ustanovením Smlouvy o ES. Čistě jako státní příslušník členského státu, a tedy občan Unie, má tedy M. Baumbast právo dovolávat se čl. 18 odst. 1 ES.
85 Je pravda, že toto právo občanů Unie pobývat na území jiného členského státu je přiznáno s výhradou omezení a podmínek stanovených Smlouvou o ES a opatřeními přijatými k jejímu provedení.
86 Uplatnění omezení a podmínek stanovených v čl. 18 odst. 1 ES na výkon tohoto práva pobytu však podléhá soudnímu přezkumu. V důsledku toho jakákoli omezení a podmínky uložené tomuto právu nebrání tomu, aby ustanovení čl. 18 odst. 1 ES přiznávalo jednotlivcům práva, která jsou vymahatelná a která musí vnitrostátní soudy chránit (v tomto smyslu viz věc 41/74 Van Duyn, 1974, Recueil 1337, bod 7).
87 Pokud jde o omezení a podmínky vyplývající z ustanovení sekundárního práva, čl. 1 odst. 1 směrnice 90/364 stanoví, že členské státy mohou od státních příslušníků členského státu, kteří si přejí požívat práva pobytu na jejich území, požadovat, aby oni sami a jejich rodinní příslušníci jsou pojištěni z nemocenského pojištění pro všechna rizika v hostitelském členském státě a mají dostatečné zdroje, aby se během jejich pobytu nestali zátěží pro systém sociální pomoci hostitelského členského státu.
88 Pokud jde o použití těchto podmínek pro účely věci Baumbast, ze spisu vyplývá, že M. Baumbast vykonává činnost jako zaměstnanec ve třetích zemích pro německé společnosti a že ani on, ani jeho rodina nevyužili systém sociální pomoci v hostitelském členském státě. Za těchto podmínek nelze popřít, že pan Baumbast splňuje podmínku dostatečných zdrojů uloženou směrnicí 90/364.
89 Pokud jde o podmínku týkající se nemocenského pojištění, ze spisu vyplývá, že M. Baumbast i jeho rodinní příslušníci jsou v Německu pojištěni na komplexním nemocenském pojištění. Zdá se, že soudce rozhodl, že toto nemocenské pojištění nemohlo pokrýt nouzové ošetření poskytované ve Spojeném království. Vnitrostátnímu soudu přísluší posoudit, zda je toto zjištění správné s ohledem na nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o použití systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby a jejich rodiny pohybující se ve Společenství ( Úř. Věst., Anglické zvláštní vydání, 1971 (II), s. 416). Zvláště je třeba odkázat na čl. 19 odst. 1 písm. A) uvedeného nařízení, který na náklady příslušného členského státu zajišťuje právo pro zaměstnané nebo samostatně výdělečně činné osoby s bydlištěm na území jiného členského státu, než je členský stát příslušný stát, jehož stav vyžaduje léčbu na území členského státu bydliště pro příjem věcných dávek nemoci poskytovaných institucí tohoto státu.
90 V každém případě jsou omezení a podmínky uvedené v článku 18 ES a stanovené směrnicí 90/364 založeny na myšlence, že výkon práva pobytu občanů Unie může být podřízen oprávněným zájmům. členských států. V tomto ohledu se podle čtvrtého bodu odůvodnění směrnice 90/364 nesmí osoby požívající práva pobytu stát nepřiměřenou zátěží pro veřejné finance hostitelského členského státu.
91 Tato omezení a podmínky však musí být použita v souladu s omezeními stanovenými právem Společenství a v souladu s obecnými zásadami tohoto práva, zejména se zásadou proporcionality. To znamená, že vnitrostátní opatření přijatá v této věci musí být nezbytná a přiměřená k dosažení sledovaného cíle (viz v tomto smyslu spojené věci C-259/91, C-331/91 a C-332/91 Alluè a další [1993] ] Sb. Rozh. I-4309, bod 15).
92 pokud jde o použití zásady proporcionality na skutkové okolnosti věci Baumbast, je třeba zaprvé připomenout, že nebylo popřeno, že pan Baumbast má dostatečné zdroje ve smyslu směrnice 90/364; zadruhé, že pracoval, a proto několik let legálně pobýval v hostitelském členském státě, nejprve jako zaměstnanec a následně jako osoba samostatně výdělečně činná; zatřetí, že během tohoto období měla jeho rodina rovněž bydliště v hostitelském členském státě a zůstala tam i poté, co v tomto státě skončila činnost zaměstnané a samostatně výdělečně činné osoby; začtvrté, že ani pan Baumbast, ani jeho rodinní příslušníci nezpůsobili zátěž pro veřejné finance hostitelského členského státu, a zapáté, že pan Baumbast i jeho rodina mají komplexní nemocenské pojištění v jiném členském státě Unie.
93 Za těchto podmínek odmítnout umožnit p. Baumbastovi výkon práva pobytu, které mu přiznává čl. 18 odst. 1 ES na základě použití ustanovení směrnice 90/364 z důvodu, že jeho nemocenské pojištění nepokrývající nouzové zacházení poskytnuté v hostitelském členském státě by znamenalo nepřiměřený zásah do výkonu tohoto práva.
94 Na první část třetí otázky je tedy třeba odpovědět tak, že občan Evropské unie, který již požívá práva pobytu jako migrující pracovník v hostitelském členském státě, zde jako občan Unie může požívat právo pobytu přímým použitím čl. 18 odst. 1 ES. Výkon tohoto práva podléhá omezením a podmínkám uvedeným v tomto ustanovení, avšak příslušné orgány a případně vnitrostátní soudy musí zajistit, aby byla tato omezení a podmínky uplatňována v souladu s obecnými zásadami práva Společenství a, zejména zásada proporcionality.