Dano v Jobcenter Lipsko - Dano v Jobcenter Leipzig
| Dano v Jobcenter Lipsko | |
|---|---|
| Soud | Evropský soudní dvůr |
| Citace | (2014) C ‑ 333/13 |
| Klíčová slova | |
| Volný pohyb občanů | |
Dano v Jobcenter Lipsko (2014) C ‑ 333/13 je Právo EU případ týkající se volný pohyb občanů v Evropské unii.
Fakta
Paní Dano a její syn Florin, rumunština státní příslušníci, požadovali nárok na dávky v nezaměstnanosti u Lipsko Sociální soud poté, co byl zamítnut Jobcenter Leipzig. Nehledala zaměstnání, neměla žádné školení a nepracovala Německo nebo v Rumunsku, ale od listopadu 2010 žila v Německu v domě její sestry. Paní Dano dostávala 184 EUR měsíčně na dětské přídavky a 133 EUR měsíčně na výživné. Německý zákon o Grundsicherung odepřena pomoc lidem, kteří vstupují čistě na sociální pomoc nebo při hledání zaměstnání. Kniha sociálního zákoníku II (Sozialgesetzbuch II) uvedl, že osoba musí být „schopná vydělávat si na živobytí“, ačkoli kodex jako celek zněl „umožnit příjemcům vést život v souladu s lidskou důstojností“. Vyloučila „cizí státní příslušníky, jejichž právo na pobyt vyplývá výlučně z hledání zaměstnání a jejich rodinných příslušníků“.
Rozsudek
Obecné stanovisko advokáta
AG Wathelet doporučila, aby paní Dano neměla nárok na sociální pomoc. 131. „Slouží k tomu, aby se zabránilo tomu, aby se osoby při výkonu svého práva na volný pohyb, aniž by se chtěly integrovat, staly zátěží pro systém sociální pomoci ... Jinými slovy, slouží k zabránění zneužívání a určité formě„ benefiční turistiky “. ''
Soudní dvůr
Velký senát Soudního dvora rozhodl, že paní Dano nemá dostatečné prostředky a nemůže se domáhat práva pobytu v Německu. Proto se nemohli dovolávat zásady zákazu diskriminace ve směrnici a nařízení. Článek 24 odst. 2 směrnice o občanských právech nevyžadoval poskytnutí sociální pomoci v prvních třech měsících pobytu. Právo na rovné zacházení závisí na „pobytu na základě této směrnice“. Podle čl. 7 odst. 1 písm. B) se vyžaduje, aby „měl dostatek zdrojů pro sebe a své rodinné příslušníky, aby se nestal zátěží systému sociální pomoci“. Pro pobyt mezi třemi měsíci a pěti lety by ekonomicky neaktivní osoby měly mít dostatečné vlastní zdroje, aby zabránily tomu, aby byl sociální systém hostitelského členského státu používán jako prostředek obživy. Členský stát by měl mít možnost odmítnout sociální pomoc ekonomicky neaktivním občanům. Vnitrostátní právo může migranty vyloučit ze „zvláštních nepříspěvkových peněžitých dávek“, ačkoli jsou poskytovány státním příslušníkům hostitelského členského státu, kteří se nacházejí ve stejné situaci. CFREU se nepoužilo, protože když členské státy stanoví podmínky pro dávky a jejich rozsah, neprovádějí právní předpisy EU.
78 ... Členský stát proto musí mít možnost ... odmítnout poskytnout sociální dávky ekonomicky neaktivním občanům Unie, kteří vykonávají své právo na volný pohyb pouze za účelem získání sociální pomoci jiného členského státu, i když nemají dostatečné zdroje domáhat se práva pobytu