Bagašská šlechtická rodina - Bagaš noble family
| Bagaš | |
|---|---|
| Země |  Srbská říše |
| Založený | před 1356 |
| Rozpuštění | po roce 1384 |
The Bagaš (srbština: Багаш, řecký: Pagasy) byl srbština ušlechtilý rodina, která sloužila Srbské království a Říše.
Dějiny
Slovo Bagaš je odvozen ze staroslovanského měření se stejným názvem.[1]
Rodina pocházela z Kastoria.[2][je zapotřebí lepší zdroj ] Někteří vědci věří, že Bagašova rodina byl původně z Vranje v Srbsko[3] zatímco někteří další vědci se domnívají, že historické prameny to nepotvrzují.[4] Někteří vědci se domnívají, že rodina Bagašů byla Vlach původ.[5]
Členové
- Antonije Bagaš (Antonios Pagases), šlechtic, přijal klášterní sliby Mount Athos mezi 1356–1366, přičemž jméno Arsenios (Arsenije). Koupil a obnovil zničené Athonitský klášter svatého Pavla s pomocí Nikola Radonja a stal se jeho opatem.[2][6]
- Nikola Bagaš (Nicholas Baldouin Pagases), šlechtic, daroval klášter Mesonesiotissa u Edessa, spolu s vesnicemi, kostely a dalším majetkem kláštera jeho bratr Antonije v roce 1384.[6] Byl ženatý s dcerou Radoslav Hlapen.
Bylo několik srbských šlechticů, s nimiž mohli být Antonije a Nikola příbuzní, jako například kaznac Baldovin, Knez Baldovin a Župan Maljušat, syn kneze Baldovina, který ovládal oblast Vranje.[7][8] Někteří učenci na základě příjmení Nikoly (Baldovin Bagaš) dospěli k závěru, že jsou ve skutečnosti příbuzní.[9]
Reference
- ^ Zborník za národní život i oběti jižní slávy, str. 176, Jugoslavenska akademija znanosti i umjetnosti, 1918
- ^ A b Rosenqvist, str. 63
- ^ Moravska Srbija: ljudi i dela (v srbštině). Národní muzej. 1971. s. 15.
Česky књижевник Антоније Багаш, из познате феудалне породице из Врања, превео је „от грчскаго писапија на србски језик“ Андријанти (беседе о статуама) Јована Златоуског, зборник с поучењем Јефрема Сирског
- ^ Ivan M. Đorđević; Dragan Vojvodić; Miodrag Marković (2008). Studije srpske srednjovekovne umetnosti (v srbštině). Zavod za Udžbenike. str. 489.
Найме, Никола Багаш Балдовин, за кога] е накнадно утврЬено да] е био у Водену а не у Костуру142, може бити иста личност са „Николом ... унуком Балдовина“ из Вран> а али и не мора.
- ^ Đorđe Sp Radojičić (1967). Književna zbivanja i stvaranja kod Srba u srednjem veku i u tursko doba (v srbštině). Matit︠s︡a srpka. str. 154. Citováno 23. listopadu 2013.
Багаши су свакако били влаш- кога порекла.
- ^ A b Angold, str. 160-161
- ^ Vranjski Glasnik (v srbštině). 1965. str. 32.
- ^ Ivan M. Đorđević; Dragan Vojvodić; Miodrag Marković (2008). Studije srpske srednjovekovne umetnosti. Zavod za Udžbenike. str. 490.
- ^ Đorđe Sp Radojičić (1967). Književna zbivanja i stvaranja kod Srba u srednjem veku i u tursko doba. Matit︠s︡a srpka. str. 154.
„Да је кнез Балдовин припадао породици Багаш (Пагасис) закљу- чује се по томе што се крајем XIV века један српски феудалац у пределу Костура звао Никола Багаш Балдовин.
Zdroje
- Jan Olof Rosenqvist, Interakce a izolace v pozdně byzantské kultuře, Kniha Google
- Pavlikianov, Cyril (2001). Středověká aristokracie na hoře Athos: Filologické a dokumentární důkazy o činnosti byzantských, gruzínských a slovanských aristokratů a významných církví v klášterech Mount Athos od 10. do 15. století. Sofia: Centrum slavo-byzantských studií.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
- Východní křesťanství Michael Angold
- Přes zrcadlo: Byzantium očima Britů: referáty z dvacátého devátého jarního sympozia byzantských studií, Londýn, březen 1995