Galerie BFI - BFI Gallery

The Galerie BFI byl BFI galerie současného umění věnovaná pohyblivému obrazu umělců uvnitř BFI Southbank, stěžejní místo Britského filmového institutu v Londýně (dříve známé jako Národní filmové divadlo ). Prostor byl financován z BFI s Arts Council England podporu a otevřena dne 14. března 2007, aby se kryla s znovuotevřením stránky. Kurátorem jeho programu nových komisí, akcí a filmových projekcí přidružených umělců byla Elisabetta Fabrizi, BFI vedoucí výstav.[1] Součástí programu byly výstavy autorů Michael Snow, John Akomfrah, Apichatpong Weerasethakul, Pierre Bismuth, Jane & Louise Wilson, Peter Campus, Patrick Keiller Phil Collins, Matt Collishaw, Yvonne Rainer Julian Rosensfeld, Michel Gondry, Deimantas Narkevicious, Mark Lewis. Součástí filmových programů spojených s výstavami galerií byla retrospektiva filmů Sergej Paradjanov a ze dne Michael Snow.[2]

Jak je uvedeno v BFI Annual Review 2010-11: „Galerie BFI má zaslouženou mezinárodní reputaci v čele uvádění do provozu a vystavování inovativních a vzrušujících umělců pracujících s pohyblivým obrazem. Od otevření své brány v roce 2007 se diváci nadšeně chopili vzácných příležitostí vyzkoušet si práci světových umělců, jako jsou Pierre Bismuth a Michel Gondry, Mat Collishaw, Apichatpong Weerasethakul a Jane a Louise Wilson. Konaly se významné nové výstavy a retrospektivy od rozmanité a nadané řady umělců, John Akomfrah, Julian Rosefeldt, Yvonne Rainer a Phil Collins. Červen 2010 zahájil film Mnemosyne, průkopnický film John Akomfrah která dojemně zkoumá témata paměti a migrace ve West Midlands a vytváří archivní záběry z let 1960-1981 se současnými portréty Birminghamu. Film je inovativní kombinací dokumentární a poetické eseje a byl popsán Kenem Russellem a návštěvníky zažíval jej jako „ohromující“. Julian Rosefeldt „Americká noc“; komplexní pětikanálová filmová instalace berlínského umělce, která potvrdila jeho pověst bohatě vytvořeného díla v pohyblivém obrazu. „Americká noc“ zapůjčená z knihovny stylů a bohatých obrazů amerického Západu, aby rafinovaně zpochybňovala ambice nedávné zahraniční politiky USA. Další rezidencí byla další hvězda americké umělecké scény, Yvonne Rainer s první významnou evropskou retrospektivou věnovanou tomuto legendárnímu americkému tanečníkovi, choreografovi a filmaři. Rainerova práce, která má zásadní vliv na novou generaci tvůrců videa a choreografů, zkoumá rovnováhu mezi každodenním politickým a soukromým životem. Projekt „Yvonne Rainer Project“ (2010) představoval tři Rainerova díla doprovázená promítáním jejích sedmi celovečerních filmů a poutavým videoprogramem současných umělců zkoumajících choreografii pro kameru. Poslední výstava Galerie BFI byla hravým návratem do minulosti, kterou vytvořil Phil Collins nominovaný na cenu Tate. Ve filmu Phil Collins: Publikum „Marxism Today“ se setkalo s filmovými, videozáznamy a fotografickými momentkami ze života v bývalém východním Německu vyváženými osvětlujícími vzpomínkami učitelů marxismu-leninismu, kteří žili a pracovali v NDR. Galerie byla uzavřena v rámci přezkumu všech jejích aktivit ze strany BFI po rozhodnutí vlády snížit naši dotační podporu o 15% během čtyř let. Prostor uvolněný galerií bude přestavěn na Národní knihovnu BFI. Mezitím dědictví galerie žije v knize „The BFI Gallery Book“, která byla vydána v lednu 2011 na památku jejích pozoruhodných úspěchů.[3]

Reference

  1. ^ Balsom, E., Reynolds, L., Perks, S., (ed.) „Artists Moving Image in Britain since 1989“, Paul Mellon Center / Yale University Press, 2019, s. 269
  2. ^ Fabrizi, Elisabetta (ed.), 'The BFI Gallery Book', BFI, 2011
  3. ^ Výroční zpráva BFI 2010-11, s. 28-29, https://www.bfi.org.uk/sites/bfi.org.uk/files/downloads/bfi-annual-review-2010-2011.pdf

externí odkazy