Aurel Mihale - Aurel Mihale - Wikipedia

Aurel Mihale (7. srpna 1922 - 2007) byl a rumunština prozaik.

Narozen v Spanțov, Călărași County, jeho rodiče Ignat a Elena (rozená Mitu) byli rolníci. Mihale prošel jeho baccalauréat v Kišiněv v roce 1942, během druhá světová válka. Od té doby až do roku 1944 studoval na škole důstojníků v záloze. Byl mobilizován do Constanța v roce 1944. Po Rumunsku obraťte se na spojence, viděl boj na Československá fronta. V letech 1945 až 1947 navštěvoval filologické a právnické fakulty Bukurešťská univerzita.^[1]

Od roku 1949 do roku 1954, po založení a komunistický režim, byl zaměstnán na vysokých školách. Zastával vedoucí pozice v zastřešujícím odborovém svazu umělců, spisovatelů a novinářů; v Svaz spisovatelů Rumunska; a ve Státním výboru pro kulturu a umění. Byl zástupcem šéfredaktora Viața Românească (1953-1954) a šéfredaktor Luceafărul (1958-1959) a Gazeta literară (1962).^[1] Monica Lovinescu zaznamenává anekdotu z roku 1971, během relace kde diktátor Nicolae Ceaușescu představil Červencové práce skupině spisovatelů. Mihale, „notoricky známý stalinista“, nabídl tak vášnivý recitaci kánonu zahrnujícího socialistický realismus v Rumunsku že dokonce i Ceaușescu byl v rozpacích autorovou horlivostí.^[2]

Mihale debutoval literárně v roce 1943 a v roce 2006 vydal protiválečnou poezii Dacia rediviva časopis. Jeho díla zahrnovala příběhy (Nopți v obraze, 1957; Hotărârea, 1964; Somnul de veghe, 1969), náčrtky (Ultimul asalt, 1955; Forța ascunsă, 1973), povídky (Vin apele, 1950; Prn pragul primăverii, 1952; Poartă și buben, 1971; Nimeni nu moare singur, 1974; Vatra, 1974; Șase nopți și șase zile, 1984) a romány (Ogoare noi, 1953; Floarea vieții, 1954; Destin, 1960; Fuga, 1963; Cronică de războiI-III, 1967; Primavara timpurie, 1969; Focurile, I-III, 1977–1978; Acțiunea „Hildebrand”, 1979; Erngerul negru, 1981; Alertă in munți, 1982).^[1]

Poznámky