Arthur Ramette - Arthur Ramette

Arthur Jean Baptiste Ramette
Arthur Ramette 1932.jpg
Ramette v roce 1932
narozený(1897-10-12)12. října 1897
Zemřel15. prosince 1988(1988-12-15) (ve věku 91)
Národnostfrancouzština
obsazeníRedaktor časopisu, politik

Arthur Jean Baptiste Ramette (12. října 1897-15. Prosince 1988) byl francouzský mechanik, komunista a politik. Byl předním představitelem Francouzská komunistická strana v Národním shromáždění před i po druhá světová válka (1939–45).

Život

Raná léta (1897–1919)

Arthur Ramette se narodil v roce Caudry, Nord, dne 12. října 1897.[1]Jeho otec byl štukatér. Arthur Ramette získal certifikát základního vzdělání, poté se v roce 1909 vyučil jako mechanik ve věku 12 let. Byl militárním socialistou a byl jmenován tajemníkem svazu kovodělníků Cambrai.Připojil se k Caudry pobočce Francouzská sekce Dělnické internacionály (Sekce Française de l'Internationale Ouvrière, SFIO) v roce 1919 a stal se členem třetího mezinárodního výboru.[2]

Meziválečné období (1919–1939)

Když se SFIO rozdělilo na Prohlídky Kongres v prosinci 1920 se Ramette připojil k Francouzská komunistická strana (Parti communiste français(PCF). V letech 1922 až 1924 byl jmenován tajemníkem Caudry pobočky PCF. Kandidoval v národních volbách v roce 1924 jako zástupce Oddělení Nord Byl však těsně poražen. Byl sekretářem PCF v okruhu Caudry v letech 1924 až 1926, kdy se stal sekretářem PCF pro region Nord.[2]Stal se redaktorem týdeníku L'Enchaîné, tuto pozici zastával do roku 1939.[3]

Ramette kandidoval jako kandidát PCF v EU Objektiv komunální volby v roce 1928. Kvůli své činnosti mezi textilními, těžebními a zemědělskými pracovníky upozornil úřady. Po demonstraci 1. května 1929 byl uvězněn na měsíc. v roce 1931 byl odsouzen ke dvěma letům vězení a pokuta 500 franků za jeho činy během stávky Roubaix V roce 1931 nastoupil do ústředního výboru PCF a stal se ředitelem regionu Nord.[2]V roce 1932 byl jmenován do politbyra, kde působil až do roku 1950.[3]

Zatímco byl Ramette ve vězení, kandidoval ve všeobecných volbách v roce 1932 jako kandidát na 2. obvod města Douai Byl zvolen na komunistické platformě. Platnost jeho volby byla zpochybněna a na jeho místě byl potvrzen až o rok později. V říjnu 1932 se neúspěšně ucházel o místo v Senátu v Nordu. Byl znovu zvolen poslancem za Nord na komunistické platformě v roce 1936.[2]Ramette toho roku navštívil Moskvu a dorazil na konci května 1936. Setkal se s ní Georgi Dimitrov, Dmitrij Manuilsky, Boris Stepanov, Palmiro Togliatti, André Marty a Raymond Guyot a diskutovali o důležitosti mírového hnutí ve Francii.[4]

Po celou dobu druhého volebního období byl Ramette tajemníkem komory, představil patnáct návrhů zákonů a více než dvacet zpráv a často zasahoval.[2]Ramette byl internacionalista a vyslovoval se za práva zahraničních pracovníků. V listopadu 1936 odsoudil „odporné ... xenofobní kampaně“ proti nim, ale také řekl: „nepopíráme nutnost ochrany francouzských pracovníků před konkurencí zahraničních pracovníků. “[5]Řekl, že relativně vysoký počet zahraničních pracovníků v některých průmyslových odvětvích byl způsoben jejich nedostatečnými právy, a argumentoval: „Pokud nechcete, aby zahraniční pracovní síla konkurovala francouzské pracovní síle, musíte přijmout zásadu rovného zacházení mezi francouzskými a zahraničními pracovníky ... Pak by vedení již nemělo přednost. “[6]

Ramette se stal členem generální rady Douai v roce 1937.[3]Na začátku roku 1938 Camille Chautemps uvedl v jednacím sále, „M. Ramette požaduje jeho svobodu; má dokonalé právo o to požádat. Pokud jde o mě, já mu to dávám.“ To bylo interpretováno jako útok na Lidová fronta. V reakci na to socialisté stáhli své ministry z vlády, která byla nucena rezignovat.[7]

Druhá světová válka (1939–45)

druhá světová válka vypukla v září 1939 několik dní po Pakt Molotov – Ribbentrop mezi Sovětským svazem a Německem. 26. září 1939 vláda rozpustila PCF. Rameta předsedala skupině pracujících a rolníků, která nahradila komunistickou skupinu v komoře. 4. října 1939 vůdce PCF Maurice Thorez, kteří byli mobilizováni, opustili armádu. Ramette jel autem, které odvedlo Thoreze, do Belgie, odkud se oba muži dostali do Moskvy. Komunističtí poslanci a senátoři ztratili poslaneckou imunitu 30. listopadu 1939 a zákonem ze dne 20. listopadu Ledna 1940 byli vyloučeni z parlamentu ke dni 20. února 1940. 4. dubna 1940 byla Ramette shledána vinnou z pohrdání dekretem, který rozpustil PCF a odsouzen v nepřítomnosti na pět let vězení a pokutu 5 000 franků.[2]

Ramette se vrátil do Francie v listopadu 1944.[3]Obnovil vedení Fédération du Nord do roku 1949 poskytoval komunistickému deníku politické vedení Liberté, publikovaný v Lille, poté se stal generálním ředitelem novin až do roku 1956.[3]

Poválečné období (1945–88)

Ramette byl v letech 1945 až 1955 členem generálních rad v Douai a oddělení Nord. Byl členem Prozatímního poradního shromáždění a v říjnu 1945 byl zvolen do prvního Ústavodárného shromáždění. Stal se tajemníkem komunistické skupiny, které předsedal Jacques Duclos Byl zvolen tajemníkem Ústavodárného shromáždění.[3]V červnu 1946 byl znovu zvolen do druhého Ústavodárného shromáždění. V listopadu 1946 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Byl zvolen také obecním radním Lille v roce 1947 působil v této funkci do roku 1965; tajemníkem Národního shromáždění byl v letech 1949 až 1950; v roce 1950 byl v politbyru PCF nahrazen Jeannette Vermeersch, ale zůstal členem ústředního výboru PCF až do roku 1967. Rámetu se nepodařilo znovu zvolit v Národním shromáždění v červenci 1951.[3]

Ramette byl zvolen senátorem za Oddělení Nord dne 18. května 1952. Funkci vykonával do 1. března 1956, kdy rezignoval na zvolení poslancem.[8]V letech 1956 až 1958 byl zástupcem společnosti Nord.[1]Ve volbách v roce 1958 byl poražen.[3]Znovu byl zvolen do Národního shromáždění dne 25. listopadu 1962 a zastával úřad, dokud zákonodárce nebyl rozpuštěn dne 2. dubna 1967.[9]On byl znovu zvolen dne 12. března 1967, zastával funkci, dokud zákonodárce byl rozpuštěn dne 30. dubna 1968.[10]On byl znovu zvolen dne 30. června 1968, zastával funkci až do konce zákonodárného sboru dne 1. dubna 1973.[11]Stal se z něj Chevalier z Čestná legie v roce 1983.[3]Zemřel v Seclin, Nord, dne 15. prosince 1988, ve věku 91.[1]

Publikace

  • Arthur Ramette (1934). A la porte, les étrangers? program absurde, řešení nelumaine (francouzsky). Paříž: Zobr. d'art Voltaire. str. 20.
  • Arthur Ramette; Maurice Thorez (1934). Les communistes contre la guerre (francouzsky). Paris: Publications révolutionnaires. str. 32.
  • Arthur Ramette (1935). La crise à la campagne, la situation tragique des ouvriers agricoles (francouzsky). Paris: Publications révolutionnaires. str. 20.
  • Arthur Ramette (1936). Pour la liberté. Comité populaire de propagande. str. 82.
  • Ambroise Croizat; Jacques Duclos; Gabriel Péri; Arthur Ramette; Waldeck Rochet (4. listopadu 1937). Le Peuple zúčastnit (francouzsky). Paříž: Zobr. centrale du Croissant; 120, rue Lafayette. str. 32.

Poznámky

  1. ^ A b C Arthur Ramette - BnF.
  2. ^ A b C d E F Jolly 1977.
  3. ^ A b C d E F G h i RAMETTE ... Assemblée Nationale.
  4. ^ Santamaria 1993, str. 74.
  5. ^ Lewis 2007, str. 147.
  6. ^ Lewis 2007, str. 122.
  7. ^ Larmour 1964, str. 233.
  8. ^ RAMETTE Arthur - francouzský senát.
  9. ^ V-II Arthur Ramette - Assemblée Nationale.
  10. ^ V-III Arthur Ramette - Assemblée Nationale.
  11. ^ V-IV Arthur Ramette - Assemblée Nationale.

Zdroje