Arnold Struycken - Arnold Struycken

Arnold Struycken ve své kanceláři Rady Evropy před obrazem zobrazujícím vídeňský kongres.

Arnold J. N. M. Struycken (3. srpna 1900 - 30. září 1955) byl nizozemský právník specializující se na mezinárodní právo veřejné, soudce u Smíšené soudy v Egyptě od roku 1936 do roku 1949, první politický ředitel Evropská rada od roku 1949 do roku 1954, ředitel Úřadu vlády Poradní shromáždění Rady Evropy od roku 1954 do roku 1955 v hodnosti zástupce generálního tajemníka.[1][2] Hrál důležitou roli na začátku Rady Evropy a při vytváření EU Evropská úmluva o lidských právech a Evropský soud pro lidská práva.

Životopis

Narození a dětství v rodině právníků

Arnold Struycken se narodil v roce Haag v roce 1900 rodině nizozemských právníků. Jeho otec, Antonius Struycken, byl právník a učil právo na University of Amsterdam. Byl také členem Nizozemská státní rada, zastupoval Nizozemsko na liga národů a byl členem Stálý rozhodčí soud Haagu a Nizozemský volební výbor. Bratranec Arnolda Struyckena byl Anton (Teun) Struycken, nizozemský politik člen Katolická lidová strana který byl ministrem spravedlnosti, guvernérem Nizozemských Antil, ministrem vnitra a členem Nizozemská státní rada.

Právník v Nizozemsku

Po studiu práva na univerzitě v Amsterdamu se Arnold Struycken stal členem haagské advokátní komory a třináct let pracoval jako právník. Zajímal se také o mezinárodní veřejné právo a spoluautoroval kompletní díla svého otce Antonia. Poté se stal náměstkem tajemníka Ústředního úřadu pro parlamentní volby a tajemníkem různých smíšených arbitrážních soudů vytvořených mírovými smlouvami po první světové válce (Maďarsko-Československo, Maďarsko-Jugoslávie a Německo-Jugoslávie). V roce 1929 se stal doktorem práv na University of Leiden s tezí na téma „Změny stavu Rýna od první světové války“. Poté se stal tajemníkem Mezinárodního úřadu Stálý rozhodčí soud Haagu. V roce 1933 vydal „Mezinárodní status belgicko-nizozemských kanálů“.

Soudce u smíšených soudů v Egyptě

V roce 1936 odešel do Egypta, kde se stal soudcem v Smíšené soudy v Egyptě v Mansourě a poté v Alexandrii. Tyto soudy musely projednávat soudní řízení týkající se občanů, kteří nebyli egyptští, a byli známí kvalitou svých rozsudků. The Montreuxská úmluva, podepsaná 8. května 1937 a účinná 15. října téhož roku, zrušila kapitulační režim v Egyptě, ale ponechala si smíšené soudy během přechodného období 12 let, s určitými právními omezeními ve srovnání s jejich předchozím stavem. Během války se Arnold Struycken dobrovolně přihlásil k hlídkování v přístavu v Alexandrii, kde se italská letadla a žabí muži pokoušeli umístit miny, a poté jako řidič sanitky na egyptské frontě během bitvy o Al Alamein. Uznávaný houslista, hrál také hudbu pro zraněné vojáky v městských nemocnicích. V červenci 1949 se vrátil do Evropy a přestěhoval se do Štrasburku.

Politický ředitel a ředitel Poradního shromáždění Rady Evropy

Arnold Struycken nejprve zastával pozici politického ředitele Rady Evropy v letech 1949 až 1954 a jako takový byl Výbor ministrů hlavní poradce. Od května 1954 byl úředníkem Poradní shromáždění Rady Evropy s hodností náměstka generálního tajemníka až do svého předčasného úmrtí v září 1955.

Svou prací zahájenou v létě 1949 a vytvořením Rady Evropy sehrál významnou roli při psaní Evropská úmluva o lidských právech, podepsaná 4. listopadu 1950, a při vytváření a Evropská komise pro lidská práva (od roku 1954 do roku 1999) a Evropský soud pro lidská práva, na které se nyní může každý evropský občan odvolat, jak si představoval Arnold Struycken. Od března 1950 byl jmenován zpravodajem příslušného výboru odborníků na přípravné práce, jejichž cílem bylo položit základy pro Evropskou úmluvu o lidských právech.[3][4] Prostřednictvím svých děl také připravoval stvoření budoucnosti Evropský hospodářský a sociální výbor, kterou v roce 1957 vytvořil Římská smlouva a budoucnost Evropská sociální charta, přijatý v roce 1961 Radou Evropy a vytvořením Evropský výbor pro sociální práva.

V Radě Evropy pracoval s prvním Generální tajemník Rady Evropy od srpna 1949 do jeho předčasného úmrtí v červenci 1953, Jacques Camille Paříž, stejně jako s Léon Marchal, druhý generální tajemník Rady, s Paul M. G. Lévy z Belgie, první ředitel pro informace a tisk v Radě Evropy, Guy Mollet poté předseda Poradního shromáždění Rady Evropy a Marius Moutet, děkan členů shromáždění.[5]

Spolu s dalšími úředníky Rady doporučil předehru k Óda na radost být přijat jako Evropská hymna, poté, co to již v roce 1929 navrhla Hrabě Coudenhove-Kalergi, Předseda Paneuropské hnutí. Přestože se Óda na radost stala v 50. letech neoficiální evropskou hymnou, rozhodnutí učinit z ní oficiální hymnu bylo nakonec přijato v roce 1971 Poradním shromážděním Rady Evropy. Arnold Struycken zemřel ve věku 55 let na infarkt, když byl u svého stolu v Maison de l'Europe v Štrasburk. Byl pohřben na cimetière du Nord ve Štrasburku-Robertsau.

Osobní život

Arnold Struycken se oženil s Marie-Louise Maas Geesteranus v roce 1926 a měli tři děti, Anton, Arnold a Joséphine.

Maličkosti

Arnold Struycken byl také strýcem Antona (Teun) Struyckena, právníka a profesora evropského práva nemovitostí na univerzitě v Nijmegenu, Carel Struycken (eng), herce hrajícího v hollywoodských komediích, zejména jako Lurch ve filmu The Family Adams, a malíř Peter Struycken (nl), tito poslední dva jsou synové jeho bratrance Huiba Struyckena.

Reference

  1. ^ Parlamentní shromáždění - postup a postup, 10. vydání, 2008, Éditions du Conseil de l'Europe
  2. ^ Annuaire européen, 1979, Éditions du Conseil de l'Europe
  3. ^ Conseil de l'Europe, Recueil des Travaux Préparatoires de la Convention européenne des Droits de l'Homme, sv. 4, ed. Martinus Nijhoff, La Haye 1977
  4. ^ A.W.B. Simpson, Lidská práva a konec říše, Británie a Genesis evropské konvence, Oxford University Press, 2004
  5. ^ Livret avec biographie et éloges funèbres par Paul Michel Gabriel Lévy, Léon Marchal, Haraldur Kröyer, Guy Mollet et Marius Moutet. Conseil de l'Europe, Štrasburk, 1955. Sb. staffle de la famille Struycken.