Arne Berge - Arne Berge

Arne Berge
narozený(1908-06-29)29. června 1908
Stavanger, Norsko
Zemřel13. srpna 1988(1988-08-13) (ve věku 80)
NárodnostNorština
obsazeníKněz
Známý jakoBýt knězem námořníků v Hamburku během druhá světová válka a pomoc při plánování a provádění Bílé autobusy úkon.
OceněníŘád svatého Olava
Medaile svobody krále Christiana X.

Arne Berge (29 června 1908-13 srpna 1988) byl norský kněz. Během války byl námořníkem v Hamburku druhá světová válka, když také pracoval mezi skandinávskými vězni v Německu a pomáhal s plánováním a prováděním operace Bílé autobusy (De Hvide Busser).[1]

Pozadí

Berge se narodil v Stavanger jako syn stereotypu Alfreda Bergeho (1878-1962) a jeho manželky Albertine Johanne Husebøové (1879-1956). Dopil zkoušet artium na University of Oslo v roce 1928 a promoval jako cand.theol. v roce 1934. Byl asistentem kněze v Modum od roku 1935 do roku 1936. Od roku 1937 do roku 1940 byl knězem v Oslo.[2]

Kariéra

Berge byl knězem v Námořnický kostel (Sjømannskirken) v Hamburg Během Druhá světová válka. Berge převzal pozici, kterou dříve zastával Finn Moestue Husebye, když Huseby musel opustit Hamburk kvůli konfliktu s nacistickými norskými osadníky v Německu.[3]

Spolu se svým pomocným knězem Conrad Vogt-Svendsen pracoval také mezi skandinávskými vězni v Liberci nacistické Německo a uskutečnil tisíce návštěv jménem rodin vězňů.[4] Distribuovali velké množství šatů a jídla vězňům po celém Německu.[5] Berge a Vogt-Svendsenové sestavili rozsáhlé seznamy věznic a vězňů, které byly poslány do Stockholmu a později použity jako základ pro Bílé autobusy provoz na jaře 1945.[6] Rovněž předali informace o plánované hromadné likvidaci vězňů koncentračních táborů na konci války.[7] Námořnický kostel v Hamburku zůstal nedotčen až do Velikonoc 1945, kdy byl zničen při bombovém útoku na Dobrý pátek, útok, při kterém zahynul správce církve Oskar M. Olsen.[8]

Po osvobození Norska byl knězem v Ilebu vězení od roku 1946 a kněz v Horten z roku 1950.[9] Berge byl vyznamenán rytířem, první třídou Královský norský řád sv. Olava v roce 1945 za práci pro vězně v Německu. Byl také oceněn dánsky Medaile svobody krále Christiana X..[2]

Viz také

Reference

  1. ^ „Hvad er De Hvide Busser?“. natmus.dk. Citováno 1. ledna 2018.
  2. ^ A b Amundsen, O. Delphin (1947). Den kongelige norske Sankt Olavs Orden (v norštině). Oslo: Grøndahl. p. 488.
  3. ^ „Om oss - Sjømannskirken, Norsk kirke i utlandet“. sjomannskirken.no. Citováno 1. ledna 2018.
  4. ^ Hjeltnes, Guri (1995). „Sjømannsprestene i Hamburg“. v Dahl; Hjeltnes; Nøkleby; Ringdal; Sørensen (eds.). Norsk krigsleksikon 1940-45 (v norštině). Oslo: Cappelen. p. 381. ISBN  82-02-14138-9. Archivovány od originál dne 25. května 2011. Citováno 14. října 2009.
  5. ^ Vogt-Svendsen, Conrad (1948). „Tukthus og fengsler. Forsyninger“. Med Guds ord i fiendeland (v norštině). Bergen: Den norske sjømannsmisjons forlag. 101–107.
  6. ^ Sander, Thorbjørn Johan. „Conrad Vogt-Svendsen“. v Helle, Knuti (vyd.). Norsk biografisk leksikon (v norštině). Oslo: Kunnskapsforlaget. Citováno 16. října 2009.
  7. ^ Vogt-Svendsen, Conrad (1948). „Svenskene kommer“. Med Guds ord i fiendeland (v norštině). Bergen: Den norske sjømannsmisjons forlag. 142–146.
  8. ^ Heger, Wanda (1984). Hver fredag ​​foran porten (v norštině). Oslo: Gyldendal.
  9. ^ Flottorp, Haakon (1972). „Berge, Arne“. v Býk; Eskeland, Tandberg (eds.). Obchod Gyldendals konversasjonsleksikon (v norštině). 1 (3. vyd.). Oslo: Gyldendal. ISBN  82-05-00267-3.

Jiné zdroje

  • Johannes Holm (1984) Sandheden om de hvide busser (Kodaň: Samleren Forlag AS) ISBN  978-8756807555