Army Medical Service (Německo) - Army Medical Service (Germany)

The Červený kříž se používá jako ochranné znamení armádní lékařskou službou
Baretské insignie armádní lékařské služby

The Army Medical Service (Němec: Sanitätsdienst Heer nebo Sanitätsdienst des Heeres[1]) je nebojové speciální obor Německá armáda tradičně odpovědný za poskytování lékařských služeb v armádě a který má a humanitární funkce v době ozbrojené konflikty v souladu s mezinárodní humanitární právo a specifická práva a povinnosti podle Ženevské úmluvy, jejich další protokoly a obvyklé mezinárodní humanitární právo. Podle mezinárodního humanitárního práva je oprávněn používat Červený kříž jako ochranné znamení a jeho zaměstnanci jsou chráněné osoby podle mezinárodního humanitárního práva.[2] Od roku 2002 byla většina jejích dřívějších povinností převedena na Společná lékařská služba. Armádní lékařská služba v německé armádě stále existuje jako malá entita.

Historie a organizace

Armádní lékařská služba je od roku samostatnou pobočkou v armádě Německá říše. První armádní lékařská služba byla založena v Prusku a Německu v letech 1868 až 1873 a byla regulována Kriegssanitätsordnung für das deutsche Heer z roku 1878.[3] Po německém přezbrojení v padesátých letech byla na základě tradiční struktury obnovena lékařská služba s lékařskou službou pro každou vojenskou větev.[4] To se změnilo v roce 2002, kdy byly zdravotnické služby z velké části sloučeny a vytvořeny Společná lékařská služba, ačkoli armádní lékařská služba stále existuje jako mnohem menší organizace.[5]

Německá armáda zdravotník vlaky na záchranu životů v NATO Allied Center for Medical Education at TVAR, Belgie 2014

Armádní lékařská služba zaměstnává vojenští lékaři, zdravotní sestry, bojové zdravotníci a další skupiny a je tradičně odpovědný za poskytování lékařské péče humanitární pomoc v ozbrojené konflikty, včetně péče o nemocné nebo zraněné vojáci na bojiště a funkční první pomoc stanice a polní nemocnice poblíž frontové linie, stejně jako organizování transportů pacientů. Mezi další odpovědnosti patří ochrana zdraví při práci služby, lékařské pomoc při katastrofách a mezinárodní humanitární mise v nebojových situacích.

Členové lékařské služby jsou často německy neformálně a láskyplně označováni jako „Sanis“.[6]

Status podle mezinárodního humanitárního práva

Personál, zařízení a záchranná služba armádní lékařské služby, které všechny zobrazují Červený kříž jako ochranné znamení, během a vojenské cvičení, 2010
Německá majorka a vojenská lékařka sloužící v Síla ISAF v Afghánistán, na sobě maskovací uniformu


Při provádění jejich humanitární funkce během ozbrojené konflikty, zdravotnický personál chráněné osoby pod mezinárodní humanitární právo, a mají nárok podle válečné zákony vykonávat svou práci bez překážek; nemusí být napadeni, zraněni, bráni jako váleční zajatci nebo jakýmkoli způsobem pronásledováni; úmyslné napadení nebo znemožnění zdravotnického personálu vykonávat humanitární práci je vážné válečný zločin.[2] Stejná ochrana se vztahuje i na budovy a vozidla označená jako součást lékařské služby. Armádní lékařská služba používá Červený kříž jako ochranné znamení uznáno podle válečných zákonů; značka se používá na budovách a vozidlech a podle potřeby ji lze nosit na páskách.[7] Pracovníkům jsou vydávány průkazy totožnosti, které je identifikují jako chráněné osoby podle Ženevské úmluvy. Přestože jsou pracovníci armádní lékařské služby členy ozbrojených sil a drženi vojenské hodnosti, jsou považovány nebojující podle mezinárodního humanitárního práva, a tak požívají ochrany a neutrality kvůli svým humanitárním povinnostem. Status zdravotnického personálu jako chráněných osob sahá až do Ženevské úmluvy z roku 1864 a byl zopakován v následujících Ženevských úmluvách z let 1906 a 1929. V současné době je stanovena v za prvé, Druhý a Čtvrté ženevské úmluvy z roku 1949, jejich dodatečné protokoly a je uznáván pod obvyklé mezinárodní humanitární právo, konkrétně pravidly 25 a 26.

Pracovníkům lékařské služby používajícím ochrannou značku je podle válečných zákonů zakázáno účastnit se boj akce a takto identifikovaná zařízení nebo vozidla nesmějí být použita pro vojenské operace. Lékařské jednotky a personál také ztrácejí ochranu podle mezinárodního humanitárního práva, pokud se dopustí činů škodlivých pro nepřítele mimo jejich humanitární funkci, jak je uvedeno např. první Ženevskou úmluvou, dodatkovými protokoly I a II, jakož i pravidlem 25 obvyklého mezinárodního humanitárního práva. Lékařský personál však může být vyzbrojen, obvykle servisní pistole, za účelem Sebeobrana nebo obrana pacientů a jejich zařízení (například nemocnice) mohou být střeženy ze stejných obranných důvodů.[8]

Hodnosti

Nejnižší hodnost armádní lékařské služby je Sanitätssoldat (OR-1), tj. soukromé (doslova „voják lékařské služby“). Ostatní poddůstojnické hodnosti jsou stejné jako hodnosti používané armádou.

Důstojníci používají hodnosti specifické pro lékařskou službu, počínaje hodností Stabsarzt (OF-2), tj. Kapitán. Historické hodnosti Unterarzt, Assistenzarzt a Oberarzt se již nepoužívají jako vojenské hodnosti; Assistenzarzt a Oberarzt se však běžně používají jako pracovní pozice v nemocnicích, včetně vojenských.

Aktuální a historické hodnosti důstojníka specifické pro lékařskou službu jsou:

Kód NATOLidská medicínaZubní lékařstvíLékárnaVeterinárníŘádné hodnosti armádyPřeklady do angličtiny
OR7UnterarztUnterarztUnterapothekerUnterveterinärOberfähnrichDůstojník uchazeč
OF-1bAssistenzarztAssistenzarztAssistenzapothekerAssistenzveterinärPoručíkuPodporučík
OF-1aOberarztOberarztOberapothekerOberveterinärOberleutnantPrvní poručík
OF-2StabsarztStabsarztStabsapothekerStabsveterinärHauptmannKapitán
OF-3OberstabsarztOberstabsarztOberstabsapothekerOberstabsveterinärHlavní, důležitýHlavní, důležitý
OF-4OberfeldarztOberfeldarztOberfeldapothekerOberfeldveterinärOberstleutnantpodplukovník
OF-5OberstarztOberstarztOberstapothekerOberstveterinärOberstPlukovník
OF-6GeneralarztGeneralarztObecný potheker–Brigádní generálbrigádní generál
OF-7Generalstabsarzt–––GenerálmajorGenerálmajor
OF-8Generaloberstabsarzt–––Generálporučíkgenerálporučík

Reference

  1. ^ Sanitätsdienst des Heeres, deutschesheer.de
  2. ^ A b Pravidlo 25: Zdravotnický personál, Obvyklá databáze IHL, Mezinárodní výbor Červeného kříže
  3. ^ Hubert Fischer, Der Deutsche Sanitätsdienst 1921–1945, 5 sv., Osnabrück, Biblio-Verlag, 1982–1988
  4. ^ Rolf Clement, Paul Elmar Jöris, "Der Sanitätsdienst," v 50 Jahre Bundeswehr 1955–2005198, s., Mittler, 2005
  5. ^ „Geschichte des Sanitätsdienstes“. Bundeswehr. Archivovány od originál dne 10. dubna 2016. Citováno 10. dubna 2016.
  6. ^ Schnelle Hilfe durch deutsche "Sanis", bundeswehr.de
  7. ^ Chráněné osoby, Mezinárodní výbor Červeného kříže
  8. ^ Mehring, Sigrid (2014). „Právní rámec lékařské péče v ozbrojených konfliktech“. First Do No Harm: Medical Ethics in International Humanitarian Law. International Humanitarian Law Series. Nakladatelé Martinus Nijhoff. str. 79–278. ISBN  9789004279162.