Arista Records, LLC v. Launch Media, Inc. - Arista Records, LLC v. Launch Media, Inc

Arista Records, LLC v. Launch Media, Inc.
Pečeť odvolacího soudu Spojených států pro Second Circuit.svg
SoudOdvolací soud Spojených států pro druhý okruh
Celý název případuARISTA RECORDS, LLC, dříve známá jako Arista Records, Inc., Bad Boy Records, BMG Music, podnikající jako RCA Record Label a Zomba Recording LLC, dříve známá jako Zomba Recording Corporation, Plaintiffs-Appellants,

Capitol Records, Inc., Virgin Records America, Inc., Sony Music Entertainment, Inc., UMG Recordings Inc., Interscope Records and Motown Records Company L.P., Plaintiffs v.

LAUNCH MEDIA, INC., Defendant-Appellee.
Argumentoval17. března 2009
Rozhodnuto21. srpna 2009
Citace578 F.3d 148
Podíl
Potvrzeno. Ve prospěch společnosti Defendant-Appellee Launch Media, Inc.
Členství v soudu
Sedící soudciGuido Calabresi, Richard C. Wesley, Christopher F. Droney (Okresní soudce)

Arista Records, LLC v. SPUŠTĚTE Média, Inc., 578 F.3d 148 (2d Cir. N.Y. 2009), je právní případ podaný společností Arista Records, LLC, Bad Boy Records, Hudba BMG a Zomba Recording LLC (souhrnně „BMG“), které tvrdí, že službu webového vysílání poskytuje SPUŠTĚTE Média, Inc. (dále jen „spuštění“) úmyslně porušila autorská práva na zvukové nahrávky společnosti BMG.[1] Soudní spor se týká rozsahu zákonného výrazu „interaktivní služba“ kodifikovaného v 17 U.S.C. § 114 ve znění pozdějších předpisů Digital Millennium Copyright Act z roku 1998 („DMCA“).[2] Pokud je služba webcastingu interaktivní službou, společnost Launch by byla povinna zaplatit individuální licenční poplatky držitelům autorských práv na zvukové nahrávky BMG; v opačném případě bude muset společnost Launch zaplatit pouze „zákonný licenční poplatek stanovený radou pro autorská práva.“

The Odvolací soud Spojených států pro druhý okruh potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl ve prospěch společnosti Launch, přičemž konstatoval, že služba webového vysílání poskytovaná společností Launch nespadá do oblasti působnosti definice interaktivní služby ze zákona.

Pozadí

Společnost Launch provozuje webové stránky internetového rádia poskytováním služby webového vysílání (LAUNCHcast), „která umožňuje uživateli vytvářet„ stanice “, které přehrávají skladby v určitém žánru nebo podobné konkrétnímu umělci nebo skladbě, kterou si uživatel vybere.“ Strany zásadně nezpochybňovaly, jak LAUNCHcast funguje. LAUNCHcast je nyní známý jako Yahoo! Hudební rádio. Společnost BMG vlastní autorská práva ke zvukovým záznamům některých skladeb přehrávaných ve službě pro uživatele a má výlučné právo „veřejně provádět [zvukový záznam] chráněný autorskými právy prostřednictvím digitálního zvukového přenosu“.

Soudní řízení

24. Května 2001 podala společnost BMG žalobu v Okresní soud Spojených států pro jižní obvod New Yorku proti společnosti Launch, která tvrdí, že společnost Launch porušila ustanovení dohody DMCA, kodifikováno v příslušné části v 17 U.S.C. § 114, poskytováním interaktivní služby, a tedy úmyslným porušováním autorských práv BMG na zvukové nahrávky od listopadu 1999 do května 2001. Okresní soud obvinil porotu z určení, zda LAUNCHcast byla interaktivní službou ve smyslu 17 U.S.C. § 114 písm. J) bod 7. Porota vrátila verdikt ve prospěch Launcha.[3]

Problém

Zda je webcastingová služba, která v tomto případě poskytuje uživatelům individualizované internetové rádiové stanice, interaktivní službou ve smyslu 17 U.S.C. § 114.

Rozhodnutí odvolacího soudu

Dne 17. března 2009 se společnost BMG odvolala k Odvolací soud Spojených států pro druhý okruh tvrdí, že LAUNCHcast je interaktivní služba ze zákona. Dne 21. srpna 2009 odvolací soud potvrdil rozhodnutí nižšího soudu a rozhodl, že služba webového vysílání není ze zákona právní službou.[1]

„Na základě kontroly fungování LAUNCHcastu je zřejmé, že LAUNCHcast neposkytuje speciálně vytvořený program ve smyslu § 114 (j) (7), protože služba webového vysílání neposkytuje uživatelům dostatečnou kontrolu, takže seznamy skladeb jsou tak je předvídatelné, že se uživatelé rozhodnou poslouchat webové vysílání namísto nákupu hudby, čímž - souhrnně - sníží prodej nahrávek. “[1]

Diskuze o interaktivní službě

Podle statutu je interaktivní služba „služba, která umožňuje členům veřejnosti přijímat přenos programu speciálně vytvořeného pro příjemce, nebo na vyžádání přenos konkrétního zvukového záznamu, ať už jako součást či nikoli program, který je vybrán příjemcem nebo jeho jménem. “ Proto je webcastingová služba LAUNCHcast interaktivní pod statutem „pokud uživatel může buď (1) požadovat - a přehrát - konkrétní zvukový záznam, nebo (2) přijímat přenos programu„ speciálně vytvořeného “pro uživatele.“[2] Vzhledem k tomu, že uživatelé služby LAUNCHcast nemohou požadovat konkrétní skladbu na vyžádání, první definice interaktivního obsahu službu LAUNCHcast nepokrývá.[1] Soud „zdůraznil, že hranice mezi interaktivní a neinteraktivní službou musí odrážet obavu Kongresu, že interaktivní služba by uživateli umožnila vybrat si písničky, které chtěla slyšet, a zmařit tak potřebu kupovat tyto písničky.“[4]

Primárním argumentem je, zda LAUNCHcast umožňuje uživateli přijímat přenos programu „speciálně vytvořeného“ pro uživatele.[5][6] "Stručně řečeno, do té míry, do jaké jsou seznamy skladeb LAUNCHcast jedinečně vytvořeny pro každého uživatele, tato funkce nezaručuje předvídatelnost." Jedinečná povaha seznamu skladeb pomáhá společnosti Launch zajistit, aby neposkytovala službu tak speciálně vytvořenou pro uživatele, aby si uživatel přestal kupovat hudbu. “ Proto „[soud] nemůže říci, že LAUNCHcast spadá do rozsahu definice DMCA interaktivní služby vytvořené pro jednotlivé uživatele.“[1]

Následný vývoj

Certiorari byl popřen Nejvyšší soud Spojených států 25. ledna 2010.[7]

Související případy

Viz také

externí odkazy

Reference

  1. ^ A b C d E Stanovisko druhého obvodního odvolacího soudu
  2. ^ A b 17 U.S.C. § 114
  3. ^ Stanovisko okresního soudu
  4. ^ Glynn S. Lunney, Jr., „Autorské právo, odvozená díla a ekonomika doplňků“, 12 Vand. J. Ent. & Tech. L. 779 (2010)
  5. ^ Laurence P. Colton, Kerri Hochgesang, Todd Williams a Dana T. Hustins, „Duševní vlastnictví“, 61 Mercer L. Rev. 1153 (2010)
  6. ^ Camalla Kimbrough, SPUŠTĚNO: „Pravidla druhého okruhu, která podle stupně vlivu uživatelů určují, zda služba webového vysílání musí získat individuální licence pro provádění zvukových záznamů“, 12 Tul. J. Tech. & Intell. Prop.293 (2009)
  7. ^ [1]