Anton Štefánek - Anton Štefánek

Anton Štefánek
Anton Štefánek.jpg
Člen revolučního shromáždění
V kanceláři
1918–1920
Poslanec československého národního shromáždění
V kanceláři
1925–1935
Ministr pro sjednocení zákonů a organizaci informací
V kanceláři
1929–1929
Senátor Senátu Československa
V kanceláři
1935–1939
Profesor aplikované sociologie na Univerzitě Komenského
V kanceláři
1937–1945
Rektor Univerzity Komenského
V kanceláři
1945–1949
Osobní údaje
narozený(1877-04-15)15. dubna 1877
Veľké Leváre, Maďarské království
Zemřel29.dubna 1964(1964-04-29) (ve věku 87)
Žiar nad Hronom, Československo

Anton Štefánek (15. dubna 1877-29. Dubna 1964[1]) byl slovenský politik a sociolog, který se podílel na kampani za českou a slovenskou jednotu a nezávislost na Rakousko-Uhersko. Byl významným propagátorem konceptu Čechoslovakismus a sloužil 14 let v Československé národní shromáždění a Senát Československa ve 20. a 30. letech. On také pokračoval v akademické kariéře v Univerzita Komenského v Bratislava, který vyvrcholil jeho funkcí rektora univerzity několik let po Druhá světová válka. Rok poté byl nucen odejít do důchodu Československý státní převrat z roku 1948.

Časný život a politická kariéra

Štefánek se narodil v Veľké Leváre co bylo tehdy Maďarské království a nyní je na západě Slovensko. Vzdělaný v Vídeň, publikací zahájil kariéru v politické žurnalistice Hlas (Hlas), editoval Vavro Šrobár. Později upravil Slovenský týždenník a Slovenský denník s Milan Hodža.[2] Zpočátku člen Slovenská národní strana, věnoval se agrární problematice a spolupracoval se Šrobárem a Pavol Blaho propagovat českou a slovenskou jednotu a zvyšovat kulturní a politické povědomí slovenských rolníků v jejich městech a vesnicích.[3]

Bydlel v Praha po většinu první světové války a byl zapojen do Maffie, podzemní provoz Československá národní rada v českých a slovenských zemích. Po válce se připojil k Revoluční národní shromáždění a pracoval na organizaci slovenských škol po vzniku Československa. Zastupoval Republikánská strana zemědělců a rolníků v Československém národním shromáždění jako poslanec v letech 1925–1935 a následně jako senátor v letech 1935–1939. Členem výkonného výboru republikána se stal v roce 1925 a v roce 1929 působil jako československý ministr školství a kultury a také ministr sjednocení zákonů.[2]

Akademická kariéra

V roce 1937 se Štefánek stal profesorem aplikované sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.[4] Ve své akademické kariéře byl Štefánek stoupencem Tomáš Garrigue Masaryk, sociolog a filozof, který se stal zakladatelem a prvním Prezident Československa. Štefánek propagoval čechoslovakismus a specializoval se na identifikaci rozdílů mezi čeština a Slovenské národy.[5] Podílel se na protifašistickém odboji během Druhá světová válka, do kterého byl zapojen i Šrobár, než se stal rektorem univerzity v roce 1945. Z politických důvodů byl nucen odejít do důchodu v roce 1949, rok po komunistická strana chytil moc. Zemřel v relativním zapomnění v roce 1964 v Žiar nad Hronom, „neprávem zapomenutý“, jak říká Eduard Nižňanský.[4] Posmrtně mu byl udělen titul Řád Tomáše Garrigue Masaryka v roce 1992 postkomunistickým Československem.[6]

Reference

  1. ^ Nižňanský, Eduard (1993). Kto bol kto za I. ČSR. Q111. str. 176. ISBN  9788085401271.
  2. ^ A b Miller, Daniel (1999). Kování politického kompromisu: Antonín Svehla a Československá republikánská strana, 1918–1933. University of Pittsburgh Press. str. 102. ISBN  978-0-8229-7728-5.
  3. ^ Miller, str. 34
  4. ^ A b Nižňanský, str. 179
  5. ^ Václavík, David (31. března 2015). „Hledání a hledání: Dějiny slovenské religionistiky“. V Bubiku, Tomaš; Hoffmann, Henryk (eds.). Studium náboženství uzavřenou a otevřenou železnou oponou: Akademická studie náboženství ve východní Evropě. BRILL. str. 60. ISBN  978-90-04-29278-9.
  6. ^ "Život Václava Havla" (ve slovenštině). Khihova Václava Havla. Citováno 18. září 2015.