Československá národní rada - Czechoslovak National Council - Wikipedia

Vlajka československé národní rady

Československá národní rada (nebo Česko-slovenská národní rada) byla organizace založená čeština a Slovák emigranti během první světová válka osvobodit svou vlast Rakousko-Uhersko. Během závěrečných týdnů války byla československá národní rada formálně povýšena na prozatímní vládu a její členové byli jmenováni do funkce vrcholových úřadů v První Československá republika.

Pozadí

Do Čech vstoupily vlasti Čechů a Slováků Habsburg domén v roce 1526. Pojem unie mezi Čechy v Rakousku a Slováky v Maďarsku se u některých českých vůdců zakořenil na přelomu dvacátého století.[1] Tento návrh však nezískal rozsáhlé odvolání mezi těmito dvěma národy až do první světové války.[2]

Činnost z první světové války

Erb Československé národní rady

Když v srpnu 1914 vypukla první světová válka, čeští a slovenští emigranti pobývali v mnoha zemích Spojenecké a neutrální země vytvořily organizace, aby vyjádřily svou loajalitu ke spojenecké věci a ušetřily internaci svých členů. Na začátku roku 1915 se Čech žijící v Rusku, Svatopluk Koníček, poprvé pokusil spojit tyto různé skupiny pod jednu zastřešující organizaci. Jeho projekt však nedokázal překlenout rozdíly mezi liberálními, demokratickými českými a slovenskými skupinami a skupinami s konzervativnějším panslavským výhledem.[3]

Tomáš Garrigue Masaryk, moravský profesor (na Karlově univerzitě v Praze, od roku 1882) [4]a politik, který odešel do exilu ve Švýcarsku v prosinci 1914, si během následujících měsíců postupně zajišťoval podporu českých a slovenských skupin v západní Evropě. Dne 14. listopadu 1915 zveřejnila jeho organizace, nazývající se Český výbor v zahraničí, manifest, který vyhlásil válku Rakousku-Uhersku. Krátce nato byl Český výbor v zahraničí rekonstituován jako Česko-slovenská národní rada.[5]

Československou národní radu původně tvořili jako spolupředsedové Masaryk a další český politický exil Josef Dürich. Edvard Beneš, který se připojil k Masarykovi v exilu v září 1915, byl jmenován generálním tajemníkem organizace. Milan Štefánik, Slovák, který byl letcem ve francouzské armádě, byl jmenován, aby zastupoval slovenské zájmy v národní radě.[6] Ústředí Československé národní rady bylo v Paříži ve Francii, zatímco pobočky byly nakonec otevřeny v dalších spojeneckých zemích.

V roce 1916 odcestoval Dürich do Ruska s cílem ustanovit autoritu Československé národní rady nad českými a slovenskými skupinami. Krátce po svém příjezdu do této země však začal podporovat plány carské vlády na novou emigrantskou organizaci s cílem učinit po válce českou a slovenskou vlast závislou nebo úzce spojenou s ruskou říší. Nakonec byl Dürich vyloučen z pařížské československé národní rady a vytvořil svou vlastní národní radu v Rusku, která byla přímo financována carskou vládou. Mezitím byly české a slovenské skupiny v Rusku rozděleny na pro-Dürichské a pro-Masarykovy tábory.

Masaryk z této rivality vyšel jako vítěz po vypuknutí Ruská revoluce v březnu 1917 připravil Düricha a jeho skupinu o podporu carské vlády.[7] Později téhož roku Masaryk odcestoval do Ruska a založil ruskou pobočku Československé národní rady, která byla při organizaci Československá legie v Rusku.

Jinde československá národní rada pokračovala ve vytváření protihabsburské propagandy ve spojeneckých zemích, organizovala československé legie ve Francii a Itálii a řídila revoluční činnost v Čechách prostřednictvím tajných zpráv Mafie, podzemní organizace vytvořená v Praha během války.

Upgradujte na prozatímní vládu

V létě roku 1918 učinila Československá národní rada výrazný pokrok ve své kampani za uznání spojeneckými vládami. 1. července francouzský prezident Raymond Poincaré udělil Českoslovencům zvláštní diplomatickou listinu.[8] Britská vláda následovala 9. srpna oficiálním prohlášením, které uznalo československou národní radu „jako správce budoucí česko-slovenské vlády“.[9] Spojené státy šly příští měsíc o krok dále tím, že uznaly Československou národní radu jako de facto vláda.[10]

Dne 14. října 1918 Beneš formálně povýšil Československou národní radu na československou prozatímní vládu, což byl krok, který Francie okamžitě uznala. V té době byl Masaryk jmenován prezidentem republiky, Beneš měl působit jako úřadující ministr zahraničí a Štefánik jako úřadující ministr války.[11] Toto uspořádání přijali čeští vůdci v Praze, kteří 28. října vyhlásili samostatnost. O dva dny později slovenští vůdci na zasedání konaném v. Schválili jejich začlenění do nového československého státu Turčansky Svätý Martin.

Činnost druhé světové války

Poté, co nacistické Německo dokončilo anexi Čechy a Morava v březnu 1939 Beneš vytvořil novou československou národní exilovou radu, tentokrát mimo Londýn. Tato organizace vytvořila československou exilovou vládu, která byla dána de jure uznání Spojenci v roce 1941.[12]

Reference

  1. ^ Mueggenberg, Brent, Česko-slovenský boj za nezávislost, 1914-1920, McFarland: Jefferson, NC, 2014, 40.
  2. ^ Zeman, Zybněk, Rozpad habsburské říše 1914-1918, Oxford University Press: London, 1961, 122-123
  3. ^ Kalvoda, Josef, Genesis Československa, Východoevropské monografie: Boulder, 1986, 70-71.
  4. ^ Preclík, Vratislav. Masaryk a legie (Masaryk a legie), váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, Žižkova 2379 (734 01 Karvina, CZ) ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN  978-80-87173-47-3, strany 3 - 12, 23 - 24, 34, 86, 124–128, 140–148, 184–190.
  5. ^ Beneš, Edvard, Moje válečné vzpomínkyPřeložil Paul Selver, Houghton Mifflin, 1928, 81-83, 90.
  6. ^ Kalvoda, Genesis, 89-91.
  7. ^ Mueggenberg, Česko-slovenský boj, 75-83.
  8. ^ Beneš, Válečné monografie, 385-389.
  9. ^ Beneš, Válečné monografie, 402-407.
  10. ^ Unterberger, Betty Miller, USA, revoluční Rusko a vzestup Československa, The University of North Carolina Press, Chapel Hill, 1989, 284-287.
  11. ^ Kalvoda, Genesis, 421
  12. ^ Mamatey, Victor a Radomír Luža, Dějiny Československé republiky 1918-1948, Princeton University Press, Princeton, 1973, 322-328.