Antoine Mostaert - Antoine Mostaert

Antoine Mostaert

Antoine Mostaert (Holandsky: Antoon; 10. srpna 1881 - 1971)

Život

Narozen v Bruggy; studoval latinský a řecký během jeho Středoškolské vzdělání. Připojil se k Misionáři CICM a byl vysvěcen kněz. Jako seminarista v Belgie studoval čínština, kterou dobře poznal; také se začal učit mongolský použitím Isaac Jacob Schmidt Je Grammatik der mongolischen Sprache (Petrohrad, 1831) a Mongol Nový zákon. Sloužil jako misionář ve městě Boro Balγasu na jihu Ordos region od 1906-1925. Jeho rané dílo se soustředilo na Ordos mongolský, se studiemi o fonologie a kompilace slovníku. Také překládal katolík funguje od čínštiny po mongolštinu. The Monguorština vytvořil další studijní obor. V letech 1925-1948 žil v Peking, kde se věnoval především stipendiu. V roce 1948 se přestěhoval do Spojené státy, kde žil až do svého odchodu do důchodu v Belgii v roce 1965. Zemřel v roce Tienen. Jeho mongolské jméno bylo Tiyen Baγsi nebo Nom-un Baγsi Tiyen, odvozené z jeho čínského jména Tian Qingbo (田清波).

Navíc lingvistika pracoval na etnografie a folklór. V roce 1926 začal pracovat na analýze Tajná historie Mongolů. Celkově se zdá, že Mostaert měl nejrozsáhlejší velení mongolské ze všech západních učenců dvacátého století, odvozené z jeho desetiletí života mezi Ordos Mongolové jako farář. Nicholas Poppe nazval jej „… nejvýznamnějším vědcem v oboru mongolských studií.“^[1] Mostaert byl obzvláště plodný jako konzultant pomáhající dalším vědcům, čínským i západním, a jeho vědecký dopad nelze posoudit pouze z jeho formálních publikací. Jeho hlavním žákem byl Henry Serruys, který rozsáhle pracoval na historii Mongol -Ming vztahy.

Soukromá knihovna a doklady A. Mostaerta jsou uloženy v Scheut Memorial Library v Leuven, Belgie.

Hlavní díla

• Textes oraux ordos, recueillis et publiés avec úvod, morfologické poznámky, komentáře et glossaire (Pei’ping, H. Vetch, 1937)
• Dictionnaire ordos (Peking, [Furen?] Catholic University, 1941-4)
• Folklórní ordos (Peip’ing, Katolická univerzita, 1947)
• Sur quelques passages de l’Histoire Secrète des Mongols, publikované samostatně v HJAS, 1950-2, v jednom svazku, 1953

Značně pracoval také na 語 夷 譯 語 Huayi yiyu („čínsko-barbarský slovník“ Úřadu překladatelů), který měl stejně jako Tajná historie podobu mongolského textu přepsaného i přeloženého do čínštiny. Tato práce nebyla nikdy publikován jím, ale objevil se posmrtně v roce 1977 editoval Igor de Rachewiltz tak jako

• Le matériel Mongol du Houa i iu de Houng-ou (1389), Bruxelles, Institut belge des hautes études chinoises 1389.

Zdroje

• „Reverend Antoine Mostaert, C.I.C.M.“, Serge Elisséeff, HJAS, v. 19, vii-xiv
• Eseje v Antoine Mostaertovi (1881–1971): C.I.C.M. Missionary and Scholar, ed. Klaus Sagaster, 1999.

Reference