Změnit v. Komisař - Amend v. Commissioner - Wikipedia
| Změnit v. Komisař | |
|---|---|
 | |
| Soud | Daňový soud Spojených států |
| Celý název případu | J. D. Amend v. Commissioner of Internal Revenue, et al. |
| Rozhodnuto | 8. srpna 1949 |
| Citace | 13 T.C. 178 |
| Členství v soudu | |
| Sedící soudci | Eugene Black |
| Názory na případy | |
| Rozhodnutí | Černá |
| Platily zákony | |
| Internal Revenue Code | |
| Klíčová slova | |
Změnit v. Komisař, 13 T.C. 178 (TC 1949)[1] je Daňový soud Spojených států rozhodnutí o načasování realizace zisků.[1]
Pozadí
Navrhovatelé, manželé a manželky, byli zemědělci, kteří se v srpnu 1944 zavázali prodat částku pšenice kupci. Podle podmínek kupní smlouvy byla platba za pšenici provedena až v lednu 1945. Předkladatelé, kteří používali hotovostní způsob účtování, vykázala zisky z prodeje pšenice v roce 1945, kdy byly peníze přijaty. Daňový komisař však dospěl k závěru, že navrhovatelé měli od dodání pšenice v srpnu 1944 bezvýhradné právo na výplatu, a mělo by být považováno za zisky z prodeje v roce 1944. Navrhovatelé se proti tomuto rozhodnutí odvolali.[1]
Podíl
Problémy
Otázkou před soudem byla věcná otázka, zda doktrína o konstruktivní potvrzení by se mělo vztahovat na navrhovatele. Tato doktrína tvrdí, že daňový poplatník podléhá dani v roce, kdy získá neomezenou kontrolu nad tím, kdy budou nebo by měly být vyplaceny položky příjmu. Komisař rozhodl, že pozměňovací návrhy přijaly konstruktivně platbu za pšenici v srpnu, protože ve skutečnosti byla platba jejich za přijetí kdykoli mezi srpnem a lednem. Navrhovatelé tvrdili, že na základě smlouvy ani v praxi nemají možnost požadovat platbu před rokem 1945.[1]
Rozhodnutí
Soud shledal, že doktrína konstruktivního příjmu byla nevhodná, protože smlouva upravující prodej pšenice byla v dobré víře, délka ruky transakce a navrhovatelé neměli do roku 1945 žádnou smluvní ani praktickou schopnost převzít kontrolu nad platbou.[1]
Metody účetnictví
Navrhovatelé v Změnit uznaný zisk, když obdrželi platbu za pšenici, a ne když obdrželi příslib konečné platby, protože použili hotovostní způsob účtování. Ne všechny podniky interně uznávají zisky, když je platba skutečně provedena; ti, kteří používají akruální metoda účetnictví by uznali zisk v roce 1944, když poskytli zboží, za které by jim bylo v budoucnu zaplaceno. The Daňový zákon USA umožňuje daňovým poplatníkům používat jakoukoli metodu účtování, kterou upřednostňují, a zdaňovat je ze zisků, když jsou tyto zisky interně uznány.[2][3]
Reference
externí odkazy
- Text Změnit v. Komisař, 13 T.C. 178 (T.C.1949) je k dispozici na: Leagle Google Scholar