Alsaská strana pracujících a rolníků - Alsatian Workers and Peasants Party

Alsaská strana pracujících a rolníků

Elsässische Arbeiter- und Bauernpartei
VůdceCharles Hueber, Jean-Pierre Mourer
ZaloženýŘíjen 1929
RozpuštěnoČervenec 1939
Rozdělit se odFrancouzská komunistická strana
Sloučeny doLandespartei
NovinyDie Neue Welt
Členství (1932)1,300
IdeologieKomunismus
Alsaský autonomismus
Mezinárodní příslušnostMezinárodní komunistická opozice (-1934)
KoaliceVolksfront
národní shromáždění
1 / 607

The Alsaská strana pracujících a rolníků (Němec: Elsässische Arbeiter- und Bauernpartei, francouzština: Parti alsacien ouvrier et paysan), původně Opoziční komunistická strana Alsaska-Lotrinska (Němec: Kommunistische Partei-opozice zkráceně KPO, francouzština: Parti communiste d'opposition d'Alsace-Lorraine), byl politická strana v Alsasko -Lorraine. Večírek vedli Jean-Pierre Mourer a Charles Hueber. Strana byla založena koncem října 1929.[1] Strana byla členem Mezinárodní komunistická opozice,[2] ale byl vyloučen z organizace v roce 1934 a postupně směřoval k pro-nacistický pozic.[1]

Rozdělit od PCF

Strana se vynořila z rozkolu v alsaské federaci Francouzská komunistická strana (PCF). Rozchodu předcházela neortodoxní koalice v Komunální volby ve Štrasburku v květnu 1929, ve kterém místní komunisté vytvořili spojenectví s administrativními a autonomistickými silami. V komunálních doplňovacích volbách v červnu 1929 skupina kolem Charlese Huebera podpořila pravicového autonomistického kandidáta proti oficiálnímu kandidátovi PCF.[1] Oživili noviny i štrasburští komunisté Die Neue Welt (který byl uzavřen v roce 1923), jako alternativa k l'Humanité d'Alsace-Lorraine. Vyloučení z PCF přišlo dva týdny po spuštění Die Neue Welt.[2]

V říjnu 1929 vyloučená skupina kolem Huebera a Mourera založila opoziční komunistickou stranu. Nová strana v době svého vzniku počítala se starostou města Štrasburk (Charles Hueber) a byla podporována většinou v městské radě.[1][3] Jean-Pierre Mourer stranu zastupoval v Francouzské národní shromáždění, a byl znovu zvolen do Národního shromáždění v letech 1932 a 1936.[4]

Strana měla těžké vztahy s PCF a PCF často narušovala jednání KPO.[1]

Vzestup fašismu

Pro alsaský KPO by vzestup fašismu v Evropě zkomplikoval jeho politický vývoj. Strana pojala fašismus jako převážně synonymum centralismu a srovnávala „Italizaci“ Jižní Tyrolsko s „francifikace“ francouzským státem v Alsasku. KPO také kritizoval německý nacismus. Během období 1933-1936 se však skupina kolem Huebera postupně posunula k pronacistickým pozicím.[1]

Po Machtübernahme v Německu uprchlíci patřící k Komunistická strana Německa (opozice) (KPDO) začala přicházet do Alsaska. Alsaský KPO se solidarizoval s německými uprchlíky KPDO a pomáhal jim při hledání zaměstnání. I poté, co se zahraniční výbor KPDO přesunul ze Štrasburku do Paříž, mnoho kádrů KPDO zůstalo v Alsasku a stalo se aktivními členy alsaského KPO. Redakční řada Die Neue Welt byl jasně poznamenán vlivem uprchlíků KPDO, kteří propagovali jasněji protifašistický pozic. Pozice uprchlíků se nakonec střetly s autonomistickými aspiracemi alsaských kádrů, což vedlo k rozkolu v roce 1934. Strana vyloučila uprchlickou skupinu a uprchlická skupina se jí oplatila vyloučením strany z mezinárodní komunistické opozice.[1]

V září 1935 byl přijat název „Alsaská strana pracujících a rolníků“. Se změnou názvu byl autononismus potvrzen jako primární ideologické postavení strany.[1] Během tohoto období Die Neue Welt byl v německých médiích často citován jako vyjádření pocitů alsaského lidu.[5]

Die Neue Welt a Elsass-Lothringissche Zeitung (orgán Landespartei ) byly sloučeny v dubnu 1939.[2] V červenci 1939 se strana spojila s Autonomist Landespartei.[1]

Členství

Jak 1932, strana měla asi 1300 členů, primárně soustředěných v Bas-Rhin. Členství od té doby klesalo a do roku 1935 zůstalo jen několik stovek členů.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j Dobrý kolegu, Samueli. Od komunismu k nacismu: Transformace alsaských komunistů, v Journal of Contemporary History, Sv. 27, č. 2 (duben, 1992), str. 231-258
  2. ^ A b C Hülsen, Bernhard von. Szenenwechsel im Elsass: Theater und Gesellschaft ve Straßburgu zwischen Deutschland und Frankreich: 1890 - 1944. Leipzig: Leipziger Univ.-Verl, 2003. str. 170, 264
  3. ^ Callahan, Kevin J. a Sarah Ann Curtis. Pohledy z okrajů: Vytváření identit v moderní Francii. Lincoln: University of Nebraska Press, 2008. str. 146
  4. ^ MOURER (Jean Pierre)[trvalý mrtvý odkaz ]
  5. ^ Werth, Alexander. Kterým směrem Francie? Sl: Foreman Press, 2007. str. 261-264