Allcard v Skinner - Allcard v Skinner

Allcard v Skinner
Soud	Odvolací soud
Citace	(1887) 36 Ch D 145
Názory na případy
Bowen, Bavlna a Lindley LJJ
Klíčová slova
Nepřípustný vliv

Allcard v Skinner (1887) 36 Ch D 145 je soudní rozhodnutí podle Anglické právo jednat s nepřiměřený vliv.

Fakta

Slečnu Allcard představil reverend Nihill slečně Skinnerové, paní představené náboženského řádu jménem „Protestantské sestry chudých“. Musela dodržovat sliby chudoba a poslušnost. Tři dny poté, co se stala členkou, slečna Allcard předala veškerý majetek slečně Skinnerové a předala železnici skladem kterou získala do majetku v letech 1872 a 1874. Poté, co opustila sesterství, si vyžádala peníze zpět.

Rozsudek

Lindley LJ, rozhodl, že byla nepatřičně ovlivněna, ale vyloučena opomenutí od získání restituce. A v každém případě by byla schopna získat zpět tolik daru, kolik zůstalo v rukou obžalovaného, ​​poté, co by část utratila v souladu s jejím přáním.^[1]

Lord Lindley.

Jaký je tedy princip? Je to tak, že je správné a účelné zachránit osoby před následky jejich vlastní pošetilosti? nebo je to správné a účelné zachránit je před obětí jiných lidí? Podle mého názoru je doktrína nepatřičného vlivu založena na druhém z těchto dvou principů. Soudy pro spravedlnost nikdy neodložily dary na základě pošetilosti, nerozvážnosti nebo nedostatku předvídavosti ze strany dárců. Soudy jakoukoli takovou jurisdikci vždy odmítly. Huguenin v Baseley 14 Ves 273 je sama o sobě jasnou autoritou v tomto smyslu. Zjevně by to bylo povzbudit pošetilost, nerozvážnost, extravaganci a zlozvyk, pokud by lidé mohli získat zpět majetek, který pošetile zlikvidovali, ať už tím, že ho darovali charitativním institucím, nebo tím, že jej darovali méně hodným předmětům. Na druhou stranu je jedním z nej legitimnějších předmětů všech zákonů ochrana lidí před tím, aby je ostatní nutili, podváděli nebo jakýmkoli způsobem uváděli v omyl, aby se rozešli s jejich majetkem; a spravedlivá doktrína nepatřičného vlivu vyrostla a byla vyvinuta nutností potýkat se se zákeřnými formami duchovní tyranie a s nekonečnými rozmanitostmi podvodů.

Bavlna LJ řekl,

Zaprvé, pokud byl soud přesvědčen, že dar byl výsledkem vlivu, který obdarovaný k tomuto účelu výslovně použil; zadruhé, pokud vztahy mezi dárcem a obdarovaným byly v době uskutečnění daru nebo krátce před ním takové, aby vzbudily domněnku, že obdarovaný měl na dárce vliv.

Viz také

• Restituce v anglickém právu

Poznámky

Reference

• Burrows, J. Edelman a E. McKendrick, Případy a materiály o restitučním právu (2. vydání, OUP, Oxford, 2007)