Alexandru Odobescu - Alexandru Odobescu
Alexandru Odobescu | |
|---|---|
 | |
| narozený | 23. ledna 1834 Bukurešť |
| Zemřel | 10. listopadu 1895 (ve věku 61) Bukurešť |
| obsazení | Archeolog, historik, esejista, dramatik, publicista, politik |
| Jazyk | rumunština |
| Národnost | rumunština |
| Vzdělání | Svatá Sava National College Collège de France Sorbonna |
| Žánry | Próza, esej, divadlo |
| Pozoruhodná práce | Pseudokynegeticos |
| Příbuzní | Ioan Odobescu (otec) Ecaterina Caracaș (matka) |
Alexandru Ioan Odobescu (Rumunská výslovnost:[alekˈsandru odoˈbesku]; 23 června 1834 - 10. listopadu 1895) byl rumunský autor, archeolog a politik.
Životopis
Narodil se v Bukurešť, druhé dítě generála Ioana Odobesca a jeho manželky Ecateriny. Po účasti Svatá Sava College a od roku 1850, a Paříž lyceum, vzal baccalauréat v roce 1853 studoval literaturu a archeologii na Moravě University of Paris, kterou ukončil o dva roky později.[1] V roce 1858 se oženil Pavel Kiselyov dcera Alexandra (Saşa) Prejbeanu; měli jednu dceru Ioanu.[1][2][3] Často byl oddělen od své manželky a měl styky s jinými ženami.[1]
Odobescu sloužil jako ministr pro náboženství a školství v roce 1863, jako vedoucí úředník na ministerstvu zahraničních věcí v roce 1865 a jako prokurátor u odvolacího soudu. V roce 1870 cestoval ve Švýcarsku a Itálii v souvislosti s objevem a popisem Poklad Pietroasele, sbírka předmětů z drahých kovů, gotického původu, nalezená na rumunském území; cestoval také do několika dalších zemí, včetně Dánska, Ruska a Německa krocan. Postavil se proti tendenci uměle latinizovat literaturu Rumunský jazyk. Byl zvolen do Rumunská akademie v roce 1870 byl profesorem archeologie na Univerzitě Karlovy v Praze Univerzita v Bukurešti od roku 1874, roku, kdy byl jmenován předsedou Národní divadlo Bukurešť. Působil jako tajemník rumunské vyslanectví v Paříži v roce 1882, byl ředitelem učitelského ústavu v Bukurešti a ředitelem Národního vzdělávacího institutu v roce 1892.[1] Chudák, nemocný dna, oddělený od manželky a dcery, kolem roku 1891 se vášnivě zamiloval do Hortensie Racoviţăové, profesorky geografie o třicet let mladší. Odmítla nabídku k sňatku podanou Odobescovou ženou a on spáchal sebevraždu morfium předávkování v Bukurešti v roce 1895.[1][2][3][4][5]
Vybraná díla
- Mihnea-Vodă cel rău, 1857
- Doamna Chiajna, 1860
- Câteva ore la Snagov, 1862
- Pseudo-cynegeticos, nebo fals tratat de vânătoare, 1875
- Le Trésor de Petrossa, 1889
- Stránky Pagini
- Note de călătorie
Mezi další spisy patří povídky, několik desítek vědeckých článků, antologie lidových pohádek (mezi nimi „Jupân Rănică Vulpoiul“ z roku 1875 a „Tigrul păcălit“) a jedna z lidové poezie a Dějiny archeologie (1877). Přeložil také literární a vědecká díla.[1]
Další čtení
- Curticăpean, Doina, Odobescu, sau lectura formalor simbolice, Bukurešť: Editura Minerva, 1982.
- Manolescu, Nicolae, Představení opery lui Alexandru Odobescu, Bukurešť: Editura Minerva, 1976.
- Păcurariu, Dumitru, A. I. Odobescu, Bukurešť: ESPLA, 1966.
- Pandele, Rodica, redaktorka, Alexandru Odobescu: Antologie kritik, Bukurešť: Eminescu, 1976.
Poznámky
- ^ A b C d E F Chevalier, s. 613
- ^ A b (v rumunštině) Cristian Petru, „Câteodată, adevărul poate ucide“ („Někdy může pravda zabít“) Archivováno 3. Března 2016 v Wayback Machine, Jurnalul Naţional, 7. června 2004
- ^ A b (v rumunštině) Adriana Oprea-Popescu, „Amor intelektuální, desfrâu şi drame“ („Intelektuální milostné záležitosti, zhýralost a dramata“) Archivováno 3. Března 2016 v Wayback Machine, Jurnalul Naţional, 19. dubna 2004
- ^ (v rumunštině) Lucian Nastasă, „Pentru o istorie a cuplurilor in the midi intelektuální românesc“
- ^ (v rumunštině) Florentin Popescu, „Nebun n-am fost, dar am căzut pradă ...“ Archivováno 3. Října 2008 v Wayback Machine
Reference
- Chevalier, Tracy, Encyklopedie eseje, str. 613, New York: Taylor & Francis, 1997, ISBN 1-884964-30-3.
