Alexander Dmitrev - Alexander Dmitrev

Alexander Dmitrievich Dmitrev (ruština: Александр Дмитриевич Дмитрев; 1888, Kyjev - v noci z 19. na 20. září 1962, Rostov na Donu ) byl sovět historik, výzkumník populárních hnutí v římská říše, náboženský vědec, doktor historických věd a profesor.[1][2]

Životopis

Dmitrev se narodil v rodině učitele. Jeho otec byl učitelem starořeckého jazyka. V roce 1909 vstoupil do historického oddělení Kyjevská teologická akademie. Po absolvování akademie v roce 1913 byl ponechán jako profesor stipendista na katedře církevního práva a byl mu udělen titul kandidáta teologie s právem získat magisterský titul v oboru teologie bez nových ústních zkoušek. Ale místo pobytu na akademii byl se svolením svaté synody poslán jako profesor stipendista (postgraduální student) na Ruský archeologický ústav v Konstantinopoli.[3] Tady, pod vedením významného akademika byzantologa Fyodor Uspensky Dmitrev se začal zabývat problémy starověku a rané Byzance. Alexander Dmitrievich se zúčastnil vědeckých expedic ústavu do Sýrie, Malá Asie, a Řecko.

Kariéra

Po návratu z Istanbul, Dmitrev se usadil Oděsa, kde učil na gymnáziích a po něm Říjen 1917, na sovětských školách. Zároveň působil jako instruktor veřejného vzdělávání v Oděse. V roce 1922 se Alexander Dmitrievich přestěhoval do Kyjeva. Zde působil jako instruktor Správy vodní dopravy, lektor vysokoškolských vzdělávacích kurzů a instruktor veřejného vzdělávání. V roce 1929 se Dmitrev stal výzkumník u Byzantologické komise Ukrajinská akademie věd. Připravil anotovanou bibliografii a rozvinul řadu témat o socioekonomických dějinách Byzance. Současně Dmitrev zahájil literární protináboženskou práci v moskevských nakladatelstvích. V roce 1929 vyšlo první tištěné dílo Dmitreva věnované otázce historicity Krista. V této době napsal několik hlubokých prací o protináboženských tématech na základě široké zdrojové základny. V roce 1932 se přestěhoval do Moskvy a stal se výzkumným pracovníkem Moskevské regionální archivní správy a Moskevské historické knihovny. Poctou historii jeho rodné Ukrajiny bylo vydání tří brožur o třídním boji na Ukrajině v 17. až 18. století. V roce 1936 Lidový komisariát pro vzdělávání poslal Dmitreva, aby se stal odborným asistentem na Stalingradském pedagogickém institutu, kde byl zvolen vedoucím katedry dějin starověkého světa a středověku. Na této pozici pracoval až do evakuace ústavu v roce 1942. Během evakuace přišel Dmitrev o veškerý majetek, včetně osobní knihovny, o které do konce svého života bědoval.[4] Při evakuaci pracoval v Buguruslan jako odborný asistent na Katedře starověkých dějin na Učitelském ústavu. Zde Dmitrev dokončil práci na svém Kandidát věd diplomovou práci a obhájil ji v roce 1943 na Leningradská státní univerzita, který byl v té době evakuován Saratov. Ve stejném roce přestoupil do práce v Saratovský pedagogický institut, ale hned příští rok ho Lidový komisariát pro vzdělávání poslal pracovat Nalčik na Kabarda Pedagogický institut. Poté, co pracoval rok v Nalčiku, v roce 1945 se přestěhoval do Rostov na Donu, ale opět o rok později, v roce 1946, byl přidělen k University of Chernivtsi nařízením Ministerstva vysokých škol jako vedoucí odboru. Ve 40. letech 20. století Journal of Ancient History, celá řada jeho publikací se objevila na sociálních hnutích bagaudae, bukolika, agonistici atd. V letech 1943 až 1950 pracoval Dmitrev na své disertační práci na téma „Sociální hnutí v Římské říši v souvislosti s invazí barbarů“ (ruština: «Социальные движения в Римской империи в связи с вторжением варваров»). 27. března 1950 na akademické radě Leningradské státní univerzity obhájil doktorskou disertační práci. Dmitrev znal kromě starořečtiny a latiny také angličtinu, němčinu a francouzštinu, nemluvě o své rodné ukrajinštině. Dmitrev se aktivně podílel na přípravě druhého vydání Velká sovětská encyklopedie: napsal více než tucet článků o historii Říma. V červenci 1951 se Dmitrev přestěhoval do Rostova na Donu a byl zvolen vedoucím katedry obecných dějin Rostovská státní univerzita a stal se prvním a zároveň jediným profesorem na univerzitě. V roce 1960 už byl vážně nemocný rakovina a proto rezignoval na funkci vedoucího oddělení. Před svou smrtí byl upoután na lůžko. Dmitrev je pohřben v Bratrský hřbitov.[5]

Práce

Seznam vědeckých prací:

Knihy

  • «Вопрос об историчности христа в свете археологии» («Otázka historičnosti Krista ve světle archeologie») / А. Дмитриев. - 2-е изд., Доп. - [Москва]: Атеист, [1930]. - 32 с., 7 с. č .; 25 см.
  • «Церковь и идея самодержавия в России» («Církev a myšlenka Carská autokracie v Rusku ») / А. Дмитрев. - Рязань: Атеист, 1930. - 231, [1] с .; 25 см.
  • «Церковь и крестьянство на Руси» («Církev a rolnictvo v Rusku») / А. Дмитрев; Центр. совет союза воинствующих безбожников СССР. - Москва; :Енинград: Московский рабочий, 1931 (Рязань). - 63 с .; 23 см.
  • «Личность девы Марии в свете археологии» («Osobnost Panna Maria ve světle archeologie ») / А. Дмитрев; Центр. совет Союза воинств. безбожников СССР. - Москва: Безбожник, 1931 (Вологда: тип. "Северный печатник"). - 73 с. : ил .; 26x17 см.
  • «Петр I и церковь» («Peter I. a církev ») / А. Дмитрев; Центральный совет союза воинствующих безбожников СССР. - Москва: ОГИЗ; Ленинград: Московский рабочий; 1931. - 88 с .; 22 см.
  • «Подготовка интервенции против СССР и церковь» («Příprava intervence proti SSSR a církvi») / А. Дмитрев; Центр. совет Союза воинст. безбожников СССР. - Москва: Гос. антирелигиоз. изд-во, 1932. - 54 с .; 23 см.
  • «Кровавый навет и христианская церковь» («Krevní urážka na cti a křesťanská církev ») / А. Дмитрев; Центр. совет Союза воинств. безбожников СССР. - Москва: Гос. антирелигиозное изд-во, 1932 (тип. "Гудок"). - Обл., 70, [2] с., Включ. т. л .; 20x13 см.
  • «Колиивщина» («Koliyivshchyna »): [Из истории классовой борьбы на Украине во второй половине XVIII века] / А. Дмитрев. - Москва: Изд-во политкаторжан, 1934. - 43 с .; 17 см. - (Дешевая историко-революционная библиотека / Под общей ред. А. А. Теодоровича; 1934 г. č. 4);
  • «Хмельничина» («Khmelʹnychyna »): (Из истории классовой борьбы на Украине в 1 половине XVII века) / А. Дмитрев. - Москва: Изд-во Всес. о-ва политкаторжан и ссыльно-поселенцев, [1934] (11 тип. Мособлполиграфа). - Обл., 64 с. : ил .; 17x13 см. - (Дешевая историко-революционная библиотека / Под общей ред. А. А. Теодоровича; 1934. č. 7).
  • «Гайдамачина» («Haidamachina »): (Из истории классовой борьбы на Украине в 1-й половине XVIII в.) / А. Дмитрев. - Москва: изд-во политкаторжан, 1934. - 54 с .; 17 см. - (Дешевая историко-революционная библиотека / Под общей ред. И. А. Теодоровича; 1934. č. 3)
  • «Инквизиция в России» («Výslech v Rusku") /А. Д. Дмитрев. - Москва: ГАИЗ, 1937 (17 ф-ка нац. Книги треста "Полиграфкнига"). - Обл., 148 с .; 19x13 см.

Články

v Journal of Ancient History

  • Движение багаудов (The Movement of Bagaudae ) / str. 101–114 / 1940. № 3–4 (12–13)
  • Буколы (из истории аграрного движения в Римском Египте) (Bucolics (z dějin agrárního hnutí v římském Egyptě)) / s. 92–100 / 1946. č. 4 (18)
  • К вопросу об агонистиках и циркумцеллионах (k otázce Agonistici a Obvody ) / str. 66–78 / 1948. № 3 (25)
  • Падение Дакии (к вопросу о связи освободительных движений в Римской империи с вторжениями варварваров) 76–85 / 1949. č. 1 (27)
  • Восстание вестготов на Дунае и революция рабов ( Visigothské povstání na Dunaj a revoluce otroků) / str. 66–80 / 1950. № 1 (31)
  • Движение latrones как одна из форм классовой борьбы в Римской империи (Pohyb Latrones jako forma třídního boje v Římské říši) / s. 61–72 / 1951. č. 4 (38)

v Vizantiyskiy Vremennik

Poznámky

  1. ^ Сергей Казаров / «У ИСТОКОВ СОВЕТСКОГО АНТИКОВЕДЕНИЯ ПРОФЕССОР, РГУ АЛЕКСАНДР ДМИТРИЕВИЧ ДМИТРЕВ»
  2. ^ С. Б. Крих, доктор исторических наук, профессор Омский государственный университет, Омск, Россия / «Периферийный историк и его время (рецензия: Казаров С. С. А. Д. Дмитрев и развитие антиковедения на Дону)». / Ростов-на-Дону – Таганрог, 2018. 102 с / Vestnik drevney istorii Вестник древней истории78 / 3 (2018), 746–751
  3. ^ Выпускники Киевской духовной академии 1823-1869, 1885-1915 гг.
  4. ^ С. Б. Крих, доктор исторических наук, профессор Омский государственный университет, Омск, Россия / «Периферийный историк и его время (рецензия: Казаров С. С. А. Д. Дмитрев и развитие антиковедения на Дону)». / Ростов-на-Дону – Таганрог, 2018. 102 с / Vestnik drevney istorii Вестник древней истории78 / 3 (2018), 746–751
  5. ^ Сергей Казаров / «У ИСТОКОВ СОВЕТСКОГО АНТИКОВЕДЕНИЯ ПРОФЕССОР, РГУ АЛЕКСАНДР ДМИТРИЕВИЧ ДМИТРЕВ»

Reference